Moira | HNS: 19. kapitola (konec)

Ok, lidi, myslím, že mě nemálo z vás bude proklínat a nejspíše jste překvapení, ale tohle je poslední kapitola. Nevím, jestli je tu ještě někdo ze staré gardy, kterému by tohle mohlo přijít povědomé...
Well, nechejte mě to vysvětlit. Přepadla mě šílená touha se svěřovat, tak to budete muset přetrpět. *smích* Nuže, k náhlému konci - nějak, pokud neudělám náhlý, překvapivý konec, moje povídky nikdy nekončí. A i tady je to tak. Ale, pokud vás to potěší, plánuju pár vsuvek, které postupem času do příběhu ještě připíšu, jelikož se to může zdát až moc náhlé a některé věci nevyřešené. Nemluvě o tom, že mám stále ještě dvaadvacet stran materiálu, který bych jednoho dne ráda zužitkovala. Některé jsou pouze poznámky, které by mohly být, za daných podmínek, zrecyklované do jiného contemporary příběhu (pokud se odvážím). Ale některé jsou prostě Alice a Michael a musela bych napsat příběh příliš podobný jim, aby to sedělo. .)
V poslední kapitole se také vyskytnou narážky na věci, které jsem nenapsala. Jsou to scény (nebo, minimálně, poznámky), které jsem kvůli lenosti, nepozornosti nebo špatnému načasování nenapsala do děje, nebo postavy neměly možnost je sdělit. Doufám, že se časem objeví v podobě vsuvek. Minimálně dvě vás čekají určitě, jelikož už je mám napsané. :) Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem i ráda, že jsem to nevepsala. Jelikož pak by věc, kvůli které jsme všichni tak napsatí, nebyla tak velké překvapení, non? *smích*
Anyhoo, užijte si poslední kapitlu. A snažtě se na mě nebýt moc zlí. :)

PS: Abych se přiznala, nečekala jsem, že budu já jedním z těch pisálků, co tak sprostě využijí milostný trojúhelník, ale, well, stalo se. Už nikdy nebudu tak sprostá, co se tohoto klišé týče. *smích*

19. The End

"Můžeš Bastovi vyřídit, ať se doprdele přestane chovat jako fucking princess?" zavrčela jsem na Filipa.
Vyhazovač nadzdvihl obočí. "Princezna?" Ušklíbl se pobaveně.
"Jak jinak to nazvat?" zasyčela jsem frustrovaně. "Kvůli jeho ublížený citům si odmítá promluvit jako rozumný dospělý. A já s ním potřebuju mluvit!"
"Možná on nepotřebuje mluvit s tebou, princátko?" navrhl Filip s nečekaným jedem a já mimoděk ustoupila.
Filip byl velký muž. Dokázal by mě zlomit ve dví a ani se nezpotit. Zaťala jsme zuby, jelikož jsem nemínila ustoupit, ne teď. A vyhazovač si na mě mohl zírat, jak chtěl, nemínila jsem odejít, dokud si s tím tvrdohlavým mužem nepromluvím. Bylo to už tři dny, kdy se mnou Baptist přerušil veškerou komunikaci. A tak to bolelo.
"Vypadala jsi na docela chytrou ženskou, Alice." Povzdechl si Filip. "Ale zdá se, že jsi stejná, jako ostatní jeho čubky. Nechej mě to vysvětlit ti, jak to tady chodí a,"
"Dost." Ozval se hlas.
Prudce jsem trhla hlavou k Filipově levici a uviděla Basta. Na chvíli se mi zadrhl dech. Jelikož vypadal stejně špatně, jako jsem si byla jistá, že jsem vypadala já. Jako by tři dny nespal. On možná navíc ještě vypil jednu tři láhve něčeho tvrdého.
"Jsi si jistý?" zeptal se Filip pochybovačně.
"Potřebujeme to uzavřít." Odvětil unaveně a já se prudce nadechla. "Pojď." Pokynul mi bez toho, aby na mě pohlédl.
Šla jsem klubem a tvrdohlavě ignorovala nepřátelské pohledy, i když jsem si jich byla vědoma – a můj strach rostl s každou další sekundou. Byl to klub plný mužů, v dobré fyzické kondici, vášnivých, energických mužů. Neměla bych šanci se jim ubránit.
Neviděla jsem nikde Leoše, ani Kamila, Víťu nebo Alarika. Bastovi nejlepší přátelé a jediní, které jsem tady doopravdy znala. Nebyla jsem si jistá, zda jsem ráda, nebo ne. Vidět je by mi pomohlo. Ale nemohla bych snést, kdyby i oni měli v očích tu tichou nenávist, jako většina ostatních tady.
Byli rodina. Starali se jeden o druhého.
A nenáviděli každého, kdo někomu z rodiny ublížil.
Udělala jsem krok blíže k Bastovi, než jsem si uvědomila, že i on je na mě naštvaný.
A přesto mě nepřekvapilo, když se podrážděně rozhlédl a štěkl na ostatní, ať si hledí svého, a pak si mě přitáhl k boku a přehodil mi ruku přes ramena. Nakonec, věděl o mých panických záchvatech a nebyl druhem muže, který by stál a přihlížel, jak se topím v děsu. Přitiskla jsem se k němu a koutkem oka zahlédla, jak mu přes tvář přelétl bolestný výraz. Pevně jsem stiskla rty.
"Tak?" zeptal se, když nás zavřel v kanceláři. Měl rezignovaný výraz muže, který si prošel peklem a nějak, sám nevěděl jak, byl stále na nohou. Sevřelo se mi hrdlo, jelikož jsem za to mohla já, a na chvíli jsem se styděla příliš i proto, abych mu pohlédla do očí.
A ticho se prodlužovalo a náhle jsem věděla, že to byla ta chvíle.
"Miluju Michaela." Uslyšela jsem se a oči se mi rozšířily šokem, mimoděk mi ruka vylétla k puse.
Baptist seděl, v jeho tváři se nepohnul sval. "To je vše?" zeptal se nakonec chladně, když jsem na něj pouze hleděla.
"Ale on nemiluje mě." Vyhrkla jsem, jelikož jsem náhle nemohla přestat. "Nejsem si jistá, jelikož je tak... nechápu, jej, Michaela, chová se... Má mě rád. Tím jsem si jistá. Ale miluje mě? Může mě milovat? Může?" Sklopila jsem pohled a mrkala, abych rozehnala slzy v očích. "Ne. Nemiluje. To je pravda. A myslím, že se to nezmění." Rozčíleně jsem se naklonila blíže k Baptistovi, moje ruce na desce stolu se třásly. "Miluji svou představu?" zašeptala jsem slova, která mi, pradávno, řekla Deniska. "Možná. Miluji jej. A je jako moje droga. Nedokážu se ovládat, když je blízko. Je moje slabina. Je to, co chci, a tak dlouho." Sevřelo se mi hrdlo a donutila jsem se pohlédnout Bastovi do očí. "Ale, ty hloupý muži, jakkoliv jej miluju, nikdy bych tě nepodvedla. To víš, že ano? Nikdy bych tě nepodvedla. Neudělala bych to. Ani pro něj." Snad.
Baptist mlčel, stíny pod jeho očima náhle byly ještě temnější, lícní kosti vystupovaly více. Byl vyčerpaný.
"Nikdy bych ti tak neublížila." Zašeptala jsem. "Ne bez toho, abych se ti nejdříve podívala do očí a vše vyjasnila."
"Takže tohle se teď děje? Vyjasňuješ mi to?" Zeptal se a zněl tak chladně. Jako by se mnou už skončil.
Potřásla jsem hlavou. "Michael je kamarád."
Bast se postavil tak prudce, že jsem překvapeně nadskočila, a došel ke dveřím a mumlal něco ve francouzštině.
"Co to děláš?"
"Na tohle nemám čas. Běž, Alice. Prostě... běž." Otevřel dveře.
"Posloucháš mě? Je to, jako bych mluvila do zdi. Miluji jej. A? Co je to láska?!" Zvyšovala jsem hlas, přestože jsem si slíbila, že budu klidná. "Miluji jej. A kam mě to dostalo? Kam?! Celý ten bordel jen kvůli němu. Jen pro něj. A víš proč? ‘Cause he is fucking manwhore!  Je to chlap, který je chronicky neschopný být věrný. Řekl mi, že nechce, abych se kdy změnila, yeah, sure, fucking joke on him, or me , kdybych se nezměnila, nikdy si mě nevšimne. A to je pravda. Celá pravda! Víš, kdy jsem si uvědomila, že já a Michael nikdy nebudeme spolu? Kdy přesně?! Když mi došlo, že mě i on svým způsobem miluje, a přestože mě vzal na večeři, uviděl jinou ženu a víš co? He lend me his precious car and went running after her! Like a sick fucking dog with divine bone. Without second thought. Bez zaváhání nebo ohlédnutí. A já nejsem zatracená ryba. Taky mám svý city. A možná mi to trvalo dýl, ale pochopila jsem to. Pochopila. Že nikdy nebude "my". Jelikož pro něj nejsem dost, a já si zasloužím, ne, já chci někoho, pro koho budu celý svět, a kdo pro mě bude vše a můžu mu věřit bez jediného zaváhání a vracet se k němu a on ke mně a mít plno malých verzí nás a kdo mě bude milovat tak, jak já chci milovat jej. Kdo bude dávat, nejen brát. Kdo mě neopustí. Nikdy se nebudu muset obávat toho, že odejde, nikdy se nebudu muset ohlížet nebo o sobě pochybovat. A komu nebude vadit, když já nikdy nenechám jít jej." Zhluboka jsem dýchala a sledovala Basta, který na mě zíral, jeho pohled ohromený. Objala jsem se kolem pasu a sklonila hlavu.
Bast po chvíli opatrně zavřel dveře.
"Flirtoval s ženou svého nejlepšího kamaráda." Zašeptala jsem. "S takovým mužem bych nedokázala žít. Je to můj drahý přítel, a miluji jej, a ano, občas se políbíme, hodně se objímáme a Michael mě rozmazluje. Jelikož mě taky, svým způsobem, miluje. Ale ne jako ty. Ne tak, jak to potřebuju já. Už to chápeš?"
Bast mlčel.
Natáhla jsem k němu ruku a tak strašlivě se třásla. Stále se nepohnul.
"Máš ošklivé chodidla." Pronesla jsem, hrdlo sevřené.
"Excuse-moi?" Zamrkal Baptist překvapeně.
"Máš ošklivá chodidla. Tak jak je možné, že se na ně dívám a najednou se... necítím tak sama? Vím, že se nemusím bát a můžu dýchat?"
Bast se pohnul. Chytil mou ruku a mně se málem podlomila kolena úlevou.
"Co nechápu?" Zeptal se pak tiše. Došlo mu to.
"Když jsi se mnou, necítím se, jako bys na mě ze všech stran tlačil. Víš, že Michael nenávidí homosexuály?"
"Co nechápu?" Zopakoval můj milenec hlasitěji a udělal ke mně krok.
"Že já to nechápala." Odvětila jsem tiše.
Baptist ke mně došel a lehce se dotkl mé tváře. "A co jsi nechápala ty?"
Zvedla jsem k němu obličej, cítila, jak mi po tvářích stékají slzy, a přesto se rozechvěle usmála.
"Že Michael byl únik. Byl moje obrana před tím, abych si dovolila znovu cítit."
Netušila jsem kdy, ale byla jsem si jistá, že Zdeněk tuhle chvíli viděl. Znal svého nejmilejšího svěřence velmi dobře, a musel vědět, že i kdyby mě Michael miloval sebevíc, stále to nebylo dost proto, aby se pro mě všeho vzdal. Vždyť jsem viděla lítost v jeho pohledu, když se jednou neuhlídal.
"Je skvělý kamarád, ale ne druhem muže, který by mi mohl být dobrým partnerem. Táhne mu na čtyřicet a stále si ještě ve svým životě neudělal pořádek. Nemluvě o jisté Erice, jeho dětské sweetheart, o které mi vyprávěl s takovou bolestí, a o jiné Kláře, kterou popisoval s nenávistí a láskou současně." Mumlala jsem mu unaveně do hrudi. Zaryla jsem mu prsty do trička, a pokud se rozhodne odejít, bude mě muset ze sebe sundat, jelikož jej nepustím. "Jsi tak mladý. Vždy jsem se bála toho, že tvoje mládí ti zabrání mi dát, co potřebuji. Že ještě nevíš, co od života chceš. Že nemáš hlavu na ramenou, kterou myslíš. Neviděl jsi dost, abys mohl posoudit, co je pro tebe dobré a co ne, natož pro rodinu. Byla jsem arogantní, jelikož jsi nejspíše viděl více, než já kdy zažiju. Viděl jsi více, než já, když jsem nebyla schopna vycítit tvé jizvy a postarat se o tebe. Ctít a milovat tě tak, jak si zasloužíš."
"Denisa?" Zeptal se tiše.
"Všiml sis někdy tří náušnic v jejím levém uchu?"
Baptist kývl, cítila jsem pohyb jeho brady v mých vlasech.
"Jedna je ode mě. Druhá je za jejího syna. A třetí za jejího manžela."
Bast se odtáhl a podíval se na mě. "Denisa je vdaná?"
"Za muže, kterého jí její otec vybral. Bojovala, jelikož nechtěla nic, co se pojilo s jejím otcem. Ale její manžel je dobrý muž. A Denisa teď už běží z posledního."
"Jak to víš?"
"Tento Silvestr. Jedna z našich společných přítelkyň se rozpovídala. Byla zlomyslně šťastná, že mi to může povědět."
Baptist mě dlouho sledoval, než sevřel mou tvář v dlaních. "Miluješ mě?" Zeptal se nakonec.
"Mám tě ráda, ty ješitný muži." Odvětila jsem měkce. "Ale milovala jsem, destruktivně a šíleně, Denisu. A ta mi rozedřela srdce do krve. Milovala jsem, bezhlavě a pošetile, Michaela. A ten mi lámal srdce stále a stále dokola. Tobě věřím. A potřebuju tě."
"Bála ses někdy Michaela? Když na tebe křičel?"
"Samozřejmě, že ne. Není to tak špatný člověk, jak si myslíš." Zamračila jsem se na něj.
A Bast udělal něco nečekaného. Usmál a v jeho očích bylo potěšení, i když možná podbarvené dávnou jízlivosti.
"Co je to?" zašeptala jsem.
"Jen jsem našel svou odpověď." Pronesl tiše a jeho úsměv zmizel, dlouho mě sledoval, jeho oči kmitaly po mém obličeji. Jako by si chtěl zapamatovat každý jeden můj rys.
"Baste," začala jsem se srdcem v krku.
"Silence ."
Zmlkla jsem.
A můj přítel si povzdechl a opřel si čelo o mé. "Předpokládám, že se toho baiser stále nechceš vzdát."
"Je to můj přítel."
"A ta šílená ženská stále bude okupovat náš domov."
"Myslím, že Deniska tě nesnáší právě proto, že věděla, že nakonec můžeš být tím, s kterým skončím. Michael jí nikdy nevadil. Nejspíše věděla, že by to nedopadlo dobře." Odvětila jsem zamyšleně.
"Terezu stále nemůžu snést – když už jsme u vykládání karet na stůl, myslím si, že tě ta žena využívá. Ponižuje tě a vyžívá se ve tvém utrpení. Všiml jsem si toho já a vsadím boty, že i ten kurevník něco postřehl."
"Tereza?" Zeptala jsem se překvapeně.
"Máš příšerný vkus na přátele." Náhle se rozveselil. "Ale tvou sousedku mám rád. Sice jsem měl pocit, že mě dříve vykastruje zrezivělou lžící, než mi podá ruku na přivítanou, ale vypadá na dobrou přítelkyni."
"Marika?"
"Marika." Souhlasil.
Odfrkla jsem si a pevněji jej objala.
"Pamatuješ si na tu vinotéku, kam jsem tě poprvé pozval?"
"Hm?"
"Jsem jejím spolumajitelem."
"Really?" Koukla jsem na něj a pak se lehce usmála. "Good for you. "
"A tohohle baru."
"Baste?"
"A dalších osmi podniků." Lehce zrůžověl, když jsem na něj hleděla s pokleslou čelistí, ale pak se zazubil a měl v očích tichou hrdost.
"Wow." Odvětila jsem nakonec.
Pohladil mě po tváři, v očích melancholický pohled. "Mám na to hlavu, po matce. Jen jsem chtěl, abys to věděla. Abys věděla, že nejsem závislý pouze na stripu. Tančím proto, že to miluju."
"I know." Šeptla jsem.
Pevněji mě k sobě přitiskl.
"Baste?"
"Hm?"
"Jsem dědička zhruba 0.2 miliard liber." Prozradila jsem tiše.
Tentokrát šokovaně strnul Baptist. "Měl bych být tvým osobním striptérem? Pokud mi dáš dobré dýško, myslím, že zvážím exkluzivitu mých služeb." Odvětil nakonec a já se tiše, překvapeně zasmála.
"Nejspíše mě budeš muset živit, jelikož zvažuji, že své dědictví odmítnu. Nejsou to úplně čisté peníze." Vzhlédla jsem k němu. "Budeš mě chtít jako skromnou právničku?"
"Když mi večer zatančíš. Teď, když se role obrátily, myslím, že nechám tančit tebe proto, aby sis vydělala na střechu nad hlavou a něco do úst."
"Idiot." Praštila jsem jej do ramene, pouze se však uculil a pak mě políbil.
A líbal a líbal.
A oba jsme kouzelně ztrácely kousky oblečení.
Nakonec si možná tuhle kancelář i oblíbím.
"Takže je doma zase všechno dobrý?" ozvalo se ode dveří. Vyjekla jsem a přilepila se na svého přítele, abych skryla svá prsa.
"Tahle místnost je prokletá." Zavrčela jsem Bastovi do hrudi, jelikož to nebylo poprvé, ani popáté, co se to stalo. Když jsem se ale chtěla podívat, kdo to je, Bast mi zabořil ruku do vlasů a tvrdě mě políbil. A místo odpovědi mě vysadil na stůl a pokračoval ve svlékání.
"Baste," odvětila jsem ve stejné chvíli, jako se ozvalo hvízdnutí ode dveří – a následné klapnutí.
"Jsou to retardovaní spratci. Ale ví, kdy vyklidit scénu. Nakonec jsou to striptéři a ví, jak to na parketu chodí." Uculil se, his smile pure sin, a já se mu tiše zasmála do krku a pomáhala mu nás svléct.

The End

(Well, The End... je pravda, že chystám pár vsuvek, takže to nemůže být The the end, ale stejně... :D)
Vtipné, jak někdy mohou být autorovy okecávačky k textu delší, než samotný text. *smích*

PPS: původně byli Alice a Michael sacharidově sladký příběh. Poté mě, někdy v roce 2015, přepadla fáze, kdy jsem z toho chtěla udělat mafiánskou romanci. Nějaké náměty k tomu mám. A plno šílených nápadů. Mafiánské pozadí je prostě plné... možností. Ale nemyslím si, že o tom vím dost, nebo že bych chtěla psát tak temně, abych vystihla pravou a reálnou, věrohodnou mafiánskou contemporary. A nakonec to skončilo tady. Prostě příběh lidí, který jsem vyprávěla.

PPPS: původně byl příběh napsán tak, že Alice skončí s Michaelem. Tady se ukazuje síla charakterů, a jak hodně dokáží změnit pohled pisálka na věc. Bast si vydobyl, že to bude on, kdo si Alici získá, a já nemohla nic dělat.
(buď on, nebo nálada. Ale berme to tak, že to byl Bast. :D)
Odpusťte mi, vy, kteří mě momentálně nenávidíte. Ale když si pozorně přečtete náznaky během psaní, i když jsem plánovala, aby to byl Alice&Michael příběh, stejně byly všude náznaky, že to nepůjde. Ms Unreal, to, jak se Michael choval ve společnosti svých přátel, jeho arogance, nenávist k homosexuálům a především, což je podle mě hlavní - kdyby vztah mezi Alicí a Michaelem měl klapat, začal by to rozeznávat už dříve. I kdyby to mělo být postupné přátelství-změněné-v-lásku, náznaky, že je pro něj Alice ta jediná by měly, postupem času, vyskakovat čím dál častěji. Ale tak, jak jsem to napsala, to spíše byla pomalá léčba. A Alice byla krok k tomu, aby se vyléčil a otevřel se možnosti, že jednoho dne najde svou pravou.
(Well, tak nějak jsem to plánovala s Alicí, tudíž spousta předepsaného materiálu. Ale pak začal být Bast takový broučínek a Michaelovi došel čas.)
Ale možná tak Michael získá svůj příběh. A kdo ví, možná tou dobou už bude dost daleko, aby dokázal nějaký ten vztah zvládnout.
A co se týče Basta... má strip bar. A tam pracuje hodně tanečníků. To taky otevírá nepřeberné možnosti, nemyslíte? *smích*

M.