VST: Část 9.

24. srpen 2010 | 14.56 |

Budu muset posoudit kvalitu svého psaní, protože si zamračeně uvědomuji, že vám servíruju další nudnou kapitolu, kde se převážně nic neděje. No snad už to bude v dalším díle lepší a pokud ne, tak sama sebe praštím, abych se vzpamatovala... :D A taky... s lítostí vám bohužel musím oznámit, že zase na týden odjíždím pryč, takže se nic nového po tuto dobu neobjeví... Díky vám za pozornost... m.

Plánování nejen Lovu...

Neděle utekla rychleji, než jsem se naděla. Měla jsem pro to jediné slovo: Jak?! Ale zpátky k tématu.

Celý den jsem zařizovala vše co se učitelství týče. Také jsem si šla vyzvednou svou zbraň. Bohužel vám nemohu sdělit ani jaký to byl typ, ani značku, jelikož pro mě byly důležité jen dvě věci: Že to funguje a že to přibližně jako pistole vypadá.

Oběd jsem musela vynechat, jelikož mi Rada dala určitou částku a já pak jako blbec na internetu hledala dostatečně levné, ale i kvalitní nakladatelství, abych si sehnala učebnice podle mého gusta. Nakonec jsem od nějakého gymnázia odkoupila jejich staré učebnice požadovaných předmětů. Byly to v celku nové knihy, ale gymnázium dostalo od města nějaké dotace a rozhodlo se pořídit si modernější učební pomůcky.

Dále jsem sepsala seznam toho, co vše budou mí žáci potřebovat. Ani ne dvacet položek, pokud nepočítám sešity. Myslím, že jsem opravdu vynechala dost, věcí, které by každá jiná obyčejná škola požadovala, takže jestli budou odmlouvat, tak budu jednoduše stávkovat. Nebo jim vyliju na hlavu kbelík ledové vody, aby se vzpamatovali. Když jsem i toto dodělala, vydala jsem se do bývalého kabinetu slečny Aleny (předchůdkyně mého místa), ve kterém byl větší bordel než v kdejakém pokoji puberťáka. V první chvíli jsem nedokázala pochopit, jak mohl nějaký dospělý udělat v tak malém prostoru tak velký nepořádek... Minimálně rekvizita kostry lidského těla byla tak zaprášená, že pod tou špínou ani nebyla vidět pravá barva kostí, které byly různobarevně nabarvené podle toho, do jaké soustavy kosti patřily. Radši se nebudu zmiňovat o tom, jak se mi dvě knihy rozpadly v rukou, ukazovátko se zlomilo, křída rozpadla na prášek (načež se krabička, ve které křídy byly rozložila a na oblečení jsem měla krásný maelstorm červené a bílé barvy), krabice ani nevím s čím podezřele cinkala rozbitým sklem. Ale co mě doopravdy vyděsilo bylo to, jak nebezpečně byly skladovany chemikálie. Málem mě trefil šlak, když jsem to viděla. To nemluvím o mrtvé kryse, kterou jsem našla v glóbu s prokousanou dírou někde v Tichém oceánu.

Ale poklud mám popisovat, jak jsem do čtyř hodin uklízela kabinet, bylo by to velice nudné. Po generálním úklidu to vypadalo mnohem lépe. Vlastně bylo dobře, že jsem musela celý kabinet přeorganizovat, aspoň jsem teď věděla, kde co je. Ber vše z lepší stránky... nabádla jsem se. Kdybych tak nedělala, dopadlo by to se mnou bledě.

..........

Další rychlá sprcha a pak jsem si dala půl hodiny odpočinku. Tupě jsem ležela v posteli a upírala pohled na svůj strop. Nikdy bych nečekala, že úklid dokáže vyřídit více, než pečlivě promyšlený a poctivě dodržovaný trénink. Byla to pravda.

Nakonec jsem se okolo páté donutila zvednout, i kdybych radši lenošila dále, a podívat se na tu mapu od Dariny. Zkoumala jsem jí z paměti a slíbila si, že zítra do města půjdu a vše si zkouknu na vlastní oči, přičemž si můžu vyzkoušet kolik z Darininých poznámek jsem si zapamatovala a kolik z nich je pravdivých. Nakonec se mi myšlenky nevyhnutelně začaly točit okolo Lovu.

Nováčků je přibližně padesát. To znamená plus mínus šestnact lidí na jednoho Mystika. Nejideálnější by bylo, kdybych dostala po čtyřech bojovnících, lékařích, operátorech a vyzvědačích. Ale určitě se nachomítne nějaký ten kovář či věděc. A myslím, že Letka mi určitě nedá ideální poměr bojovníků. Podrážděně jsem zavrčela. Rozložení sil se nedozvím dříve, než se uvidím se všemi svými "podřízenými". To ale neznamenalo, že nemůžu plánovat jiné faktory Lovu. Komunikace bude zajištěna jak? Budou nám přidělené vysílačky? A jakou část Prahy budeme ddtemňovat? Snad ne celou najednou. Proti jakým Temným asi budu stát? A jak se to zařídí s....

Promnula jsem si oči a zamračeně se podívala na mapu, nad kterou jsem strávila docela dost času. Celou Prahu nebudu moct projít za jeden den. Nemohou nám jí přiděli úplně celou. To nepočítám přilehlé oblasti. A samozřejmě jsem nebrala v potaz ani kanalizaci. Je nemožné, opravdu poctivě vyčistit město, i o polovinu menší než Praha a stihnout to za jeden den. Raději se budeme soustředit na jeden sektor a pokud nám přidělí celou Prahu, pečlivě uklidíme ten jeden, zatímco vyzvědači budou číhat po nějakém nebezpečí v ostatních částech města a přinejhorším nás zavolají.

Můj pohled mimoděk přitáhl budík a zděsila jsem se, když jsem zjístila, kolik je hodin. Bylo čtvrt na osm, za patnáct minut minut se zavírá jídelna na večeři. Nepěkně jsem zaklela, popadla jsem složku a nastrkala tam všechny papíry, které jsem do této doby popsala, opatrně poskládala mapu od Dariny s rojem malých žlutých lepítek, hustě popsaných drobným písmem s mými poznámkami. Na internetu jsem si našla místa, kde se nejčastěji ztrácí lidé (či děti) a ty si zviditelnila. Bylo hezké, že mi Gabriela ten book s internetem pořídila. Sice jsem to musela napůl uhradit ze svého, ale teď jsem vůbec utracených peněz nelitovala. Stálo to zato. To samé jsem udělala se stejně zřízenou mapou kanalizace, podzemí (už jen představa toho, jak budu bloudit v tunelech metra mi naháněla hrůzu) bylo snad rozlehlejší než samotná Praha. A pak ještě mapa, na které jsem vyznačila staveniště, napůl zchátralé obytné prostory, neobytné prostory, opuštěné buňky a tak dále...

Rychle jsem si zbalila ostatní věci, které ještě budu potřebovat, převelékla se a vyrazila na večeři. Poté na mě už bude čekat ten ohař (Denis) a já mu budu muset naservírovat pořádnou taktiku. Budu to muset ještě dopilovat podle jednotlivých osob v mém týmu, samozřejmě podle jejich potenciálu a povahy. Vůbec se mi do toho nechce, jelikož to znamená, že popíšu další štos papírů. Což mi připomíná (znovu jsem odemkla dveře, které jsem právě zamkla), že si musím vzít sebou čisté papíry. Už jen z pohledu na panensky bílé stránky sešitu, který jsem přihodila na hromadu, kterou jsem nesla, mi bylo zle. Za chvíli se hustě popíše mým drobným, snad i čitelným písmem. A mě se rozletí hlava až se budu chtít ve svýc vlastních zápiscích zorientovat a budu je přelétávat pohledem, jelikož jsem měla zlozvyk si dobré myšlenky psát na okraje stránek a tam pak zůstávaly, dokud jsem je náhodou neobjevila. Zaúpěla jsem dopředu.

..........

Večeři jsem stihla, i když jsem musela využít výtah. Výtah byl oproti mému očekávání prostorný a byly tam se mnou jen dva neznámí Lovci, kteří si mě za kupou těch papírů pobaveně prohlíželi. To ještě nic neviděli. Až uvidí, jak se budu chystat na hodiny Přírodních věd, teprve pak budu zavalena horami knih a papírů.

Nějak jsem se dokázala dostat ke svému stolu aniž by mi neupadla ani má hora papírů ani tácek. Jako bonus jsem zjístila, že v neděle se dělá něco jako obdoba svátečního oběda a večeře, tudíž se i u Staré povinně vaří chutně, u toho nejlepšího pultu jsou doslova lahůdky. Proto tu byl ještě stále nával, i když večeře končila za osm minut. Papíry v levé ruce se mi nějak pronesly a povážlivě se kymácely a tácek v pravé ruce balancoval tak, až jsem se začínala bát, že se mi čaj vylije do dobře vypadající svíčkové (ať už to je co chce). Držet oboje najednou mě stálo mnoho soustředění, o to více, že nával v jídelně na mě nebral sebemenší ohled. Erik už u stolu nebyl a já přemítala (jakmile jsem toho byla schopna), kam asi zmizel. Pak jsem si řekla, že je to jedno, jelikož se sem co nevidět stejně nahrnou ty piraně (Deniska a spol.) a budou ze mě chtít vysát veškerý život. Což se ukázalo jako pravda.

,,Ále, Mystička se nám pilně snažila, jak vidím. Copak to tam máš?" zeptal se Denis vesele hned jak mě zpozoroval, bez dovolení si přisedl a zkoumal asi šedesáti centimetrovou kupičku map, papírů, knížek, papírů, novin, papírů, ústřižků, papírů a jiných blbostí.

,,Jo, snažila jsem se, tak mě nenaštvi dříve, než to bude nutné." zavrčela jsem se a dále se věnovala knedlíkům, kterým jsem vytírala talíř od svíčkové. Musím uznat, že mi vážně chutnala. Ani jsem to nečekala.

,,Nebuď na mě zlá, už jsi stejná jako Daniela!" zastěžoval si Denis a v tu chvíli se dotyčná objevila.

,,Hle, mi o vlku..." napadlo mě rčení, které se na tu drobnou dívenku sice vůbec nehodilo, ale já ho nemohla vyhnat z hlavy.

,,Denisko, nepomlouvej, neodmlouvej a nemluv vůbec, pokud možno a nebude se tě někdo na něco ptát. Pokud něco z toho nedodržíš, nediv se pak, že s tebou nebudu mluvit." vychrlila ze sebe Daniela dříve než si sedla a pak se na mě plaše usmála. Ta má vyřídilku... bylo jediné, co mě napadlo. Za chvilku už si přisedla i Darina a zkoumavě se dívala na Pana hromadu papírů, načež se spokojeně usmála a začetla se do knihy. Zpozorovala jsem jen, že je to jiná, než jakou četla předtím.

,,To tu míníte sedět do soudného dne?" ozval se nějaký kluk a já měla mlhavý pocit, že se jmenuje Jarek a že je to ten samý, co se mě pokoušel zlechtat (i když k tomu nedostal ani příležitost, chuděrka).

,,Do společenky nejdu, tam bude Romana a vše co nám tady Mystička vymyslela by zkopíroval rychleji než kopírka." odfrkl si znechuceně Deniska a pak se na mě zářivě usmál. ,,Teď mě napadlo... Už jsem ti vzdal poklonu za to, jak jsi s ním zatočila? Sice jsi ze začátku vypadala na zhroucení, ale vyvrcholení celého toho představení bylo vskutku bravurní a nečekané...." začal Deniska nadšeně, když do Daniela přerušila.

,,Tak jak to uděláš? Jak to teda bude? Mě se vážně nechce samotné..."

,,Ale já ti nabízel doprovod!" zaprotestoval Denis. Daniela  ho ignorovala a pokračovala, jako by jí nepřerušil.

,, ...bloudit po ulicích a snažit se pozabíjet nejvíce Spodníků tak, jak to bylo doteď podle toho tupce Davida..." odfrkla si znechuceně Daniela.

,,Určitě to tak nebude, nevidíš ty papír? Tady Marie musela vymyslet něco složitého, na co jinak ten štos papírů... ?" odvětila Darina. Napadlo mě, že slova: hromada papírů a štos listů nechci slyšet už do konce svého života.

,,Nech jí mluvit, Daro!" okřikla plavovláska černovlásku s melírem, ale pár kluků se do toho taky začalo plést. Já v klidu dojídala svou večeři a pozorovala jedenácti členou skupinku, která se doslova hádala jak malé děti. Možná až na Danielu, která už vzdala pokus se je uklidnit a jen občas něco odsekla. Zato Denis se v nastálé situaci doslova vyžíval.

,,Fajn, zmlkněte a zavolejte zbytek mého týmu, vysvětlím vám, jak by to teoreticky mělo být, ale nejdříve si s každým osobně popovídám..." odvětila jsem a popadla čistý papír a modrou průpisku. Všichni poslušně zmlkly a Daniela se vydala pryč. Asi shánět ostatní. Nadepsala jsem sešit zkratkamy: MT - CH.I.P.U. a vyčkávavě se na své "podřízené" povdívala. Denis se nadšeně usmál a na výslech se přihlásil jako první...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: VST: Část 9. dara 24. 08. 2010 - 16:07
RE(2x): VST: Část 9. moira 30. 08. 2010 - 11:59
RE: VST: Část 9. faire 25. 08. 2010 - 15:31
RE(2x): VST: Část 9. moira 30. 08. 2010 - 11:59
RE: VST: Část 9. thereskaaaaa 29. 08. 2010 - 00:09
RE(2x): VST: Část 9. moira 30. 08. 2010 - 11:59