Nepopsatelní - Cherie Priestová

11. srpen 2014 | 12.00 |

Nepopsatelní (Mechanické století, #5)Nepopsatelní by Cherie Priest
My rating: 3 of 5 stars

Kniha Nepopsatelní nás zase zavedla do Seattlu. Autorka se znovu zaměřila na místo, kde příběh začal, a ukazuje nám, co se s městem děje. Nebo lépe řečeno, co se tam hroutí. Doslova. Ve městě se začal objevovat tvor, nepopsatelný, který vraždí hnilobce i lidi. A k tomu všemu chtějí Seattle ovládnout lidé zvenčí, chtějí se dostat blíže k plynu, aby mohli ve větším vyrábět šťávu. Což se přirozeně nikomu v Seattlu nelíbí.

"Lepší ať vyhraje a šťáva ať proudí dál." – Rector (str. 35)

Poprvé nemáme příběh nějaké dámy, ale chlapců. Přesněji chlapce, Rectora, který byl dlouholetým uživatelem šťávy. A také ji prodával. Je zvláštní vidět příběh očima někoho, kdo je tak strašně špatný. Nejen svou povahou, ale i minulostí a možná i budoucností. Zvláštní, ale ve své podstatě poutavé.
Co se postav týče, líbily se mi. Hodně. Autorka pracuje se starými známými postavami, takže se v knihách pohybují přirozeně a lehce. Kromě hlavního hrdiny Priestová nezacházela příliš do detailů, přesto to nevadí, protože postavy známe z dřívějška. A co se týče hlavního "hrdiny"...

"Šerif ženská a starosta Číňan. To je buď k smíchu, nebo k pláči." – Yaozu (str. 112)

Rector je typ postavy, které upřímně nesnáším. Vypočítavý, nevděčný, sobecký a arogantní. A tak trochu zbabělec. Když opomenu, že je to záporná postava, postrádá šarm, díky kterému jsou ti na špatné straně snesitelní a ukazují prostě jen prohnilý charakter. Na druhou stranu to ukazuje, jak dobře autorka umí psát. Když jsem hlavní postavu nesnášela a přesto se bavila. Občas bylo psaní sice trochu šroubovité, jak byl Rector vykreslený jako sobec, hlavně ke konci, protože se občas choval v rozporu se svou napsanou povahou... Je to zvláštní postava. Dlouho jsem nečetla o někom, kdo by byl vyloženě zlý.

"Být mrtvý bylo snazší, než být naživu." – Rector (str. 17)

Ze začátku to může být pro některé chaotické, objevují se jména a názvy a autorka počítá, že je znáte. Samozřejmě, postupně se do toho dostanete a je to tak vlastně ve všech knihách. Přesto to ze začátku může zmást.
Abych pravdu řekla, začátek se trochu táhl, protože sledujeme jednu myšlenku se skoro detektivní piplačskou důsledností, poznáváme sice kulisy, Seattle jako takový, autorka nám vše vykresluje a zabaluje nás do pochmurné atmosféry města, ale na druhou stranu, schází nám tu akce. I když je pravda, že tak pečlivý úvod mívají všechny díly. Autorka totiž spíše než na akci sází na to, že chceme Seattle a pozadí podrobně popsat. Je to hezká myšlenka, a když se začtete, může vás potěšit, některým to ale může připadat prostě... nudné.

V mlze nemohlo nic růst, tedy ani přerůst. Jen hnít. Str. 195

Taková pravdivá knížka, která sice nezachází až do nechutných detailů, ale smutnou stránku lidského života se nám nebojí ukázat. Je to kniha, která sází na to, že si užijete atmosféru příběhu a to, jak je napsaný, ne akci za akcí a velké boje na každých deseti stranách. Nesází to ani na humor, protože Seattle a celé podzemí jsou pochmurným místem, kde vtip sice neschází, ale... Je to zvláštní kniha, která nám více objasňuje, co se v Seattlu děje, vede příběh dál, vrací se zpět, aby vykreslila vše do podrobných detailů a promýšlí, co se mohlo změnit... I k horšímu. Není to kniha, u které vypnete, protože se na ni musíte soustředit, na druhou stranu to není ani kniha, na kterou se musíte soustředit pekelně. Prostě příběh, ke kterému si sednete, pokud máte rádi steampunk a zajímá vás, co se ve světe Mechanického století zase zvrtlo. .)

Rector měl za to, že tohle je zřejmě jediné místo na světě, kde člověk může zemřít jen proto, že klidně stojí. (str. 304)

View all my reviews

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře