Lži Lockeho Lamory - Scott Lynch

28. prosinec 2013 | 22.34 |

Lži Lockeho LamoryLži Lockeho Lamory by Scott Lynch
My rating: 5 of 5 stars

Geniální. Ten příběh je přinejmenším geniální.

Ve zkratce – máme tu zlodějíčky. Vlastě prolhaného zloděje s citem pro drama, který vytváří skvělé geniální plány, do toho se připlete jeden opravdu zlý šedý člověk, který chce udělat hodně opravdu zlých krvavých věcí. A pořád tu máme toho zloděje, kterého jsem si zamilovala. A příběh je vlastně o tom. Když to pěkně šíleně geniálně zamotáte.

"Locke je náš brácha a naše láska k němu nezná mezí. Ale čtyři nejosudnější slova v therynským jazyce zní: ‚Locke by to ocenil.‘" – Calo.
"A vyrovná se jim jenom: ‚Locke mě naučil novej fígl,‘" dodal Galdo.
"Jedinej člověk, kterýmu podfuky Lockeho Lamory vychází..."
"...je Locke..."
"...protože si myslíme, že si ho bohové šetří pro vážně pořádnou smrt. Něco s nožema a rozžhaveným železem..."
"...a padesáti tisícema jásajících diváků."
Bratři si jednohlasně odkašlali. (str. 64)


Postavy, ach lidi, postavy!! Miluju je, nemůžu méně. Nejen že jsou realistické, nejsou ani pitomým způsobem výjimečné, používají jen to, s čím je autor napsal, ale s genialitou, každá je svá a nepřesahuje své hranice. Nic není nelogické, autor si nezahrává se základními fakty, nic se jakoby kouzlem nezvrátí a hrdinové si nenajdou jednoduchou, úhlednou cestičku, jak něco vyřešit. Naopak je to vždycky zamotané a tak strašně kurevsky skvělé. (omlouvám se. To ta kniha.) A postavy to řeší samy.
Jeden za všechny: Locke Lamora. Arogantní sebevědomej parchant (člen party Pánů Parchantů, ano, Parchantů), kterého jsem si musela zamilovat. Skvělá postava, která si mě získala. A přitom nemá nic víc než svůj mozek. Vychytralý hajzlík.

"Potřebuju jména všech lidí, kteří budou příští nebo přespříští týden oběšení," řekl Locke, když dalšího dne seděl s Okovem na chrámových schodech.
"Kdybys byl podnikavý," pronesl Okov, "a to rozhodně jsi, mohl by sis je sehnat sám a nechat svého ubohého starého vypaseného mistra na pokoji."
"Udělal bych to, jenomže potřebuju, aby to zařídil někdo jiný. Kdyby mě u Paláce trpělivosti viděli před věšením, tak by to nevyšlo."
"Co by nevyšlo?"
"Ten plán."
"Oh-hó! Malý nervní chmaták ze Stinného vršku si myslí, že mě může nechat tápat v temnotách.

Co je to za plán?"
"Plán, jak ukrást mrtvolu."
"Aha. Nechceš mi k tomu říct ještě něco?"
"Je brilantní." (str. 181-182)


Řeč, tedy styl psaní... jsem zamilovaná. Podobně jako u Trnového prince. Well, tady by mnoho lidí mohlo namítnout, že se příliš často nadává. Je to příliš krvavé. Ale lidi, tohle k těm postavám a příběhu patří, dělá je to tak skvělými. Právě pomocí jejich slovníčku dokážeme poznat, kdo je kdo. Špinavé věci se doopravdy dějí. Můžete si prostě užívat, jak skvěle to dokázal autor napsat.
Vtipně! Tak hodně jsem se už dlouho nenasmála, v knize je inteligentní morbidní humor, který je přesně podle mého gusta...
Docela často se setkávám s postavami, které mají být strašně chytré, ale jejich plány, léčky, cokoliv prohlédnu při první zmínce. Tohle se mi na Lamorovi líbilo - nikdy jsem netušila, co udělá, dokud to autor nenapsal. A pak se jen parádně bavila tím, co se dělo.

Říká se, že v Camorru je rozdíl mezi čestným a nečestným obchodem takový, že pokud někoho oškube čestný muž či čestná žena, nejsou dost na výši, aby věc dokončili a podřízli mu hrdlo. (str. 365)

Autor docela často odbočil k popisování kultury, zvyků, tradic, a já mu to žrala se všemi výstředními odbočkami, ať to bylo jakkoliv dlouhé, protože mě to bavilo. Lynchova fantazie mi dělala radost a já se nadšeně dozvídala nové a nové fakty o světě, o kterém vyprávěl. Nemluvím o tom, jak byly zvyky zlodějů, šlechty atakdále propracované. Detaily, které prohlubovaly svět Lynche... A byla tam i magie. .))

Děj byl skvělý uvěřitelný, autor byl necitelný tyran a měl koule na to udělat hrdinům hodně zlých věcí. Lynch byl často krutý, vystihl atmosféru zlodějské komunity s mrazivou realističností a brutalitou. A stále mě něco překvapovalo, zaujalo, často jsem byla šokovaná a na prášky ze zvratů v ději. Nečekala jsem to, opravdu to často vůbec neviděla přicházet. Každá postava žila a každá dokázala příběh zamotat víc a víc.

"Mám horečku," mumlal Locke do své propocené přikrývky.
"Máš kocovinu." Okov prohrábl chlapci vlasy a poplácal ho po zádech. (...)
"Tohle dělá pití? Dokonce i potom, co vystřízlivíte?"
"Krutý vtípek, že?" (str. 128)


Sice jsem od knihy čekala hodně, ale kupodivu jsem se nezklamala. Skvělé postavy, úžasný děj, dokonalé pozadí. Styl psaní mi sedl, smála jsem se nahlas, kousala si nehty i zaraženě nebo zděšeně čekala, co se stane. Autor mě stále překapoval a já doopravdy netušila, co se stane, mohla jsem hádat, a nakonec to bylo úplně jinak. A ty zvraty v ději! Ta skvělá zápletka! Strašně se mi ta kniha líbila a doufám, že se brzy dostanu k dalšímu dílu. :)

"Jednoho dne, Locke Lamoro," pronesl, "jednoho dne nás rozmrdáš tak velkolepě, tak ctižádostivě, tak drtivě, že se nebe rozsvítí a měsíc zatočí a samotní bohové budou škodolibou radostí srát komety. A já jenom doufám, že ještě budu u toho." - Otec Okov
"Ale no tak," řekl Locke. "To se nikdy nestane." (str. 473)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Lži Lockeho Lamory - Scott Lynch kristie 31. 12. 2013 - 22:32
RE(2x): Lži Lockeho Lamory - Scott Lynch moira 01. 01. 2014 - 22:46