dara: Ten jedový had sa mi páči... mám rada hady... no naša malá jašterička sa naozaj prepínala, ale to zvládne...
a bola by som rada, keby sa vrátila do pralesov, ale to je asi nemožné čo?...
eipois: než sem začla číst, říkala jsem si, že by se mi líbilo kdyby naše malá zůstala se svou spletí. A on se pro ni vrtáil Daniel (nevím proč, jsem fandila Patrikovi - temnému ještěrovi, když ho vyburcovala k činnosti (což by mě zajímalo co ho na naší malé tak zaujalo)) což jsem nečekala, myslela jsem, že uteče, aby se propojila s druhou polovinou povídky, což jsem chápala, když byly určeny k propojení. Každopádně klidně je rozpoj na dvě povídky, protože tohle má ohromný potenciál a tak originální propracovaná tématika se mně osobně moc líbí. Propojovat se může v nějakém dalším pokračování
Jsem ráda, že jsi hodila novou kapitolu, už jsem ti chtěla psát, že když to teda čteme do rána, tak at máme co..
A add Radek...ty furt říkáš že je to chladný hajzl.. Ale on přitom je schopný obětovat vlastní život pro svou lásku, která ho odmítá co víc od chlapa chtít, jejda? Z toho jde do kolen každá..
k.: Tak som sa tešila na pokračovanie tejto polovice poviedky! Zaujala ma o niečo viac a je vážne skvelá. Teším sa čo z toho vznikne, si skutočne šikovná!
moira: dara: vůbec netuším, co ten had provede, ale budu na tebe myslet, až budu psát další kapitolu. i dont know, může se stát ještě cokoliv. Ale účelně neplánuju, že by v nejbližší době prales navštívila.
eipois: více lidí fandilo Patrikovi. Netuším proč. Páni, nenapadlo mě, že by mohla zdrhnout a narazit na Marii. Proč mám takový zvláštní pocit, že nad mou povídkou uvažuješ více než já?
Vážně delší dobu přemýšlím o tom, že to rozpojím. Problém ale je v tom, že se na to pak vykašlu úplně, na jednu nebo na druhou, nebo je budu psát současně, takže to vyjde nastejno. Když to navíc mám v jedné povídce, vím aspoň zhruba, jak to jde chronologicky po sobě, což je fajn. Akorát se bojím, že někde s dějem uteču napřed a u druhého to pak nestihnu všechno napsat. Snad to nepokašlu.
A díky za krásnou pochvalu! Jen doufám, že nezklamu očekávání. Strašně moc chci, aby to byl dobrý příběh, ale čím dál více zabíjím děj a zamotávám se do pocitů postav a popisování okolí. V podstatě stojím na místě a to mě strašně irituje. Protože pak to přirozeně není dobrý příběh.
Radek... well, Radek nepotřebuje ještě víc pošimrat ego. A já od něj pořebuju mít odstup, jinak se zamiluju do vlastní postavy a to by bylo vážně komické. Dost z toho, že někdy svým postavám kradu hlášky.
k.: děkuju! takový komentář vždycky potěší. Jsem ráda, že mou povídku někdo čte.
btw - psala jsi komentář už někdy dříve? Nějak si to nemůžu vybavit.
eipois: Nestojíš tak moc na místě, jak si myslíš s naší ještěřicí jsi zašla do nového shromáždění, kde se udál brutál vzrat, vysvobodila lva, spoustu svých a následně vyčerpaní prošli skrz boje až do rodného domu. Mezitím ještě stihla utéct a Daniel se vykreslil jako "správný kluk", když ji ani neznásilnil, naopak velmi morálně a racoinálně zachraňuje celou situaci.
Možná by ses do budoucna mohla zaplést do té hierarchie, o které jsi se několikrát zminovala - na to si asi dej pozor, občas máš tendence něco jen naznačit a my to nepřebereme, že to byl ten úhlavní rys postavy, který sme si měli vrýt do paměti, někdy naopak hodně popisuješ a to nemusí být třeba, pokud nejde fakt o úhlavní jedince které to ovlivní i nadále (nevím, jakou roli tam bude hrát dál ta doktorka apod, ale je jí věnováno prostor např. dost )
ale nemyslím si, že to stojí na místě. Naopak asi souhlasím, že tato část se mi taky líbí více.
U naší čarodějky je to více zmatené, mně trvá, než pochopím prostředí (aneb co všechno je v povídce dovoleno, kolik nadpřirozena, jaké zákonitosti tam fungují a jaké ne - zde např jak to funguje s těma barákama, až někdy v půlce sem pochopila že upíři to tam nějak hlídaj a celé stavěj, že asi mají nějaký přístup do "našeho světa", že řeka žije vlastním životem, že Marie je vlastně hrozně hustá,..). Občas mi přijde že to pozměnuješ/přidáváš za pochodu, což mne občas trochu mate. Na druhou stranu tvé povídky mají velmi originální nádych, mají vždy své překvapující vlastní světy.
moira: jsem ráda, že si to aspoň někdo myslí. Na druhou stranu, asi by ode mě lidičky nic nečetli déle, když znají můj styl psaní.
Já se té hierarchii šelem tak trochu vyhýbám. Mám úplné základy, ale ještě to není úplně domyšlené. Strašně dlouho odkládám vytvoření nějakého hrubého náčrtu tabu šelem, od toho se pak chci odpíchnout u všeho jiného. Ale hádám, že s tím asi budu muset pohnout. Ale jsou tu Vánoce a to znamená hodně, hodně volného času.
(což není tak dobré at all.)
Ingrid byla jedna z náhlých osvícení. Občas mě něco napadne, já to rozepíšu, a ovlivní to pak celou povídku. Do chvíle, kdy jsem kapitolu finálně nepřepisovala, neexistovala. Pak jsem ji ale začala popisovat více, a když jsem najednou měla tolik textu, bylo mi líto to jen tak nechat ležet, takže jsem ji taky nechala její místečko. Jen se bojím, že to nevyužiju, podobě jako Lady Rot v Entitě, pokud si pamatuješ. Ta se skvělými upířími schopnostmi, a já najednou nevěděla, co s ní.
Občas mám ten problém, že mám strašně omezené vidění a nezohledňuju, jak by na děj reagovaly ostatní postavy. Proto se snažím psát tak podrobně a z co nejvíce pohledů. Jinak by to bylo strašně přímočaré a už na začátku by všichni věděli, že můj favorit se z toho nějak vylíže. Nebo na konci zemře, podle toho, jakou budu mít náladu.
Je vtipné, že část o šelmách vlastně vznikla jen dodatečně. Ale asi chápu, co se vám na ní tak líbí. x))
problém ohledně Stopy je ten, že jsem se s tou povídkou docela dlouho piplala jen na detailech, teď mám v hlavě skoro komplexní představu toho, co tam je, a nějak nedokážu vykreslit vše důležité (nebo, lépe řečeno, nedokážu vybrat, co je to nejdůležitější. ), takže prostě jen píšu a doufám, že se s tím poperete. Problém je ten, že kdybych to chtěl přiblížit, tak bych pak psala jen o tom, jak to tam vypadá, a to mě dost děsí.
Asi by to vyřešil nějaký úvodník, ale jaksi už je na ně pozdě.
Tvůj pocit je správný. Tys ještě nečetla, když jsem si dávala tu půlroční pauzu, že? No, podstatou je, že jsem si chtěla všechno nejprve urovnat, dopsat poznámky a tak dále, než začnu povídku zveřejňovat. Jenže bych se k tomu nedostala tak nějak hm, nikdy. (viz. šest měsíců nicnedělání) Takže jsem to začala raději přidávat hned a myslím, že jsem dokonce upozoňovala, že se tam časem ještě najdou nesrovnalosti, jelikož to budu vypilovávat v průběhu psaní.
Strašně mě štve, že nejsem schopná to dopsat celé, abych si to mohla opravovat už předem. Jsem prostě pitomá.
tohle je strašně hezký, že to tak píšeš, vážně. Není to taková ta tuctová lichotka, za což si ji cením.
Snažím se psát originálně a jsem ráda, že se mi to podle tebe daří.
moira: k.: nejsi náhodou kia? Jestli ne, im sorry, ale je to jediná holčina, která píše slovensky a má přezdívku na k.
chuckyna: Takže jsem to dočetla.
Musim říct, že jsem se konečně začala orientovat i v ještěrech. Sláááva Kapitola se mi líbí a ještě víc se mi začala zamlouvat ještěřice, ač se vlastně moc neprojevovala. Tak nějak záhadně vzbudila moje sympatie
Co se týče Patricka vs. Daniela, zezačátku jsem čekala, že Patrick dostane hlavní slovo po celou povídku, ale Daniela mam radši, tak mu dej prostor!
A doktorka je fakt zajímavá, řekni, že tam bude často!
Takže abych to shrnula, ještěři mě berou taky, ačkoliv zatim nevidim jedinou spojitost mezi nimi a Marií. Má tam vůbec bejt, nebo je to výmysl mé choré mysli?
moira: čekala jsem, že se ozveš tak na Vánoce.
Chudák Patrik, nikdo ho už nemá rád.
Doufám, že tam Ingrid bude často, jinak jsem vyplýtvala svůj talent v popisování na blbou postavu.
Docela vážně uvažuju, že ty povídky rozpojím. Jen se bojím, že bych se pak na jednu půlku vykašlala.
chuckyna: Víš, já jsem mocinky moc chtěla odpověď na muj mejl ty jedna vyděračko! Ne, jsi jedna ze tří povídkářek, kterou ještě čtu, takže poslušně plním svou občanskou povinnost
i
Ale to je omyl - já Patricka ráda mam! dokonce v něm i vidim /oh my fucking god, právě jsem napsala vydim. Senilnim! fuck./ i potenciál
Mam ráda tvuj talent na popisování, nechceš mi kousek věnovat?
Jo, to je právě ten důvod, proč čekam s dalšíma dvěma rozepsanýma povídkama, protože vim, že bych se na TZ vykašlala ještě víc než teď Podle mě to neni třeba, protože takhle to docela funguje, i když je to úplně jiná dějová linie. Je to stejně jako třeba u tý povídky s upírama, na jejíž jméno jsem zapomněla - taky tam byla fůra postav, který se spojily až ke konci. Jak se to sakra jmenovalo?! musim se pak podívat
Jdu
moira: jedna ze tří? Jsi vybíravá.
btw - a kdo jsou další? Brala bych docela tip na dobrou povídku.
Potenciál vidí lidi v téhle povídce nějak často, docela mě to začíná děsit. Nechci zklamat očekávání.Což se určitě nevyhnutelně stane.
tvoje povídky jsou o nedostižných dialozích a o tom, jak je to napsané. Moje zdlouhavé popisování by to zabilo.
Víš, jak jsem na ty povídky zvědavá! S takovou dřív umřu nebo to ty zapomeneš, než je uvidím. Pohni. A nová kapitola TZ by mohla být ještě před Vánoci.
Mně pomáhá hlavně to, že když je to narvané v jedné povídce, mám ponětí o tom, jak se časově pohybuju. Takže nemám úplně rozhozenou chronologii.
jop, Entita. A máš to ještě dobrý. Právě jsem při konverzaci zažila, že jsem začala psát otázku, a v polovině zapomněla, na co se chci zeptat.
k.: Predtým som sa podpisovala ku komentárom celým menom Kristína, asi preto si ma nevieš zaradiť
.