My rating: 4 of 5 stars
Fantom print nedávno vydal re-edici Kola času Roberta Jordana. Zase jedno krásné fantasy dílko, zase nový svět, který mě do sebe vtáhl. A je mi líto, tak strašně líto, že Jordan podlehl rakovině a nemá možnost vidět, kam až se jeho práce dostala. Za to bych mu chtěla vzdát hold. Jeho práce se chopil Brandon Sanderson a dílo dokončil. Sandersona mám ráda a myslím, že to byla skvělá volba.
Je těžké vytvořit alespoň trošku originální příběh, o to více, když se snažíte psát klasickou fantasy. Autor k nám nepřišel s něčím dokonale originálním. Ale Jordan si, na rozdíl od tuctů neúspěšných autorů, dokázal perfektně vykreslit svět. Perfektně si vykreslil kulturu, národy, geografii a vše podobné a na tom stavěl. A proto, přestože je kniha v podstatě jen o jednom, je takovým skvělým dílkem.
"Rady! Nám nikdo neříká, jak být chlapem. Prostě jimi jsme."
"A to je nejspíš důvod, proč to děláte tak blbě," odsekla Egwain. (str. 268)
Zavítáme do malé vesničky, Dvouříčí, a sledujeme její život. Sledujeme, jak poklidně plyne, vidíme postavy, které prostě jen žijí.
A pak do domova těchto ovčáků a sedláků vtrhnou monstra. A vše se mění.
Naši hlavní hrdinové zjišťují, že jsou něčím zvláštní, a má na ně spadeno sám Ba'alzamon, temný pán. Proto utíkají z vesnice, už jen proto, aby od ní odvedli nebezpečí. Ale kam? A jak?
Nemůžu říct, že kniha fascinuje, v každém případě ale zaujaly nápady, které autor do příběhu vložil. Stejně tak se mi líbilo, jak si vybral tři hrdiny a mezi ty spravedlivě věnoval svou pozornost, takže žádný nebyl nijak zvýhodňován. Vlastně byly postavy ze začátku realisticky neohrabané, což se mi strašně líbilo.
Postavy celkově byly vážně dobré. Autor jich neměl málo, přesto je popsal všechny skvěle, ať už nás příběhem vedly po celý děj knihy, nebo jsme je potkali jen letmo. Postavy nejsou dokonalé, nad čímž mé srdce plesá. Někdy dokonce tak, že jsem měla chuť ty panáky zardousit.
Jak jsem psala, kulisy jsou úžasné. Už sama ta nádherná mapka je... nádherná. Historie a zvyky, pořekadla a legendy, střípky kultury, to vše krásně dokreslovalo atmosféru a pozadí celé knihy.
Autor umí neuvěřitelně pracovat se slovy, umí je tak naplnit emocemi, že jen smekám. Některé scény byly doslova geniální. Stejně tak má autor v malíku i postavy po psychické stránce. Chovají se jako lidé, logicky, nejsou to jen plochá jména, která nás vedou horskou jízdou autorovy fantazie. Nejvíce to šlo vidět na legendách, které byly nejlepšími částmi knihy. V podání Jordana jako by ožívaly před očima.
"Ne tak docela," vykládal Elias pomalu. "Slova v podstatě nic neznamenají, ani nejsou úplně přesná. Ona se vlastně nejmenuje Strakuše. Její jméno označuje způsob, jakým si stíny pohrávají na hladině lesního jezírka za úsvitu uprostřed zimy, když hladinu zčeří vánek, a příchuť ledu, když se voda dotkne jazyka, a vůní sněhu vznášející se před příchodem noci ve vzduchu. Ale tak přesně to taky není. Nemůžete to vyjádřit slovy. Je to spíš pocit. Tak mluví vlci." – Elias (str. 223)
O čem si nejsem jistá, zda je o zápor nebo klad, je přebírání prvků z našeho světa do Jordanova. Je to... zajímavé, vkomponované tak citlivě, že to snad ani nevadí. Jsem z toho prostě rozpačitá.
Jedno z pro mě největších záporů knihy je rozpletení zápletky. Zklamalo mě to. Celá kniha je vedena báječně, je promyšlená, skvěle napsaná. Ale ta scéna... čekala jsem víc, autor měl na víc.
Malá výtka k propracovanosti knihy, cit pro detail. Protože kniha těžila na čtivosti a poutavosti, často autor na okolí úplně zapomínal.
Posledním záporem byla jistá naivita, kterou místy autor při psaní ukázal. Možná to byl záměr, ale občas mě rozčilovalo, jak jednoduché některé situace byly.
Oko světa je jedna z těch pravých epických fantasy, kterých se objevuje dnes tolik, ale jen zlomek z nich jsou opravdu dobrá dílka. Kolo času k těm nejlepším patří, zaslouženě, právem. Tedy aspoň první díl. Oko světa je příběh, který si vás postupně omotá kolem prstu, nenápadně, ze začátku líný a skoro nudný, na konci málem zvědavostí nadskakujete. Překvapilo mě, jak hodně emotivní tahle kniha byla, místy mě dokonce dokonale strhla. Určitě doporučuji přečíst, je to skvělé dílko. :)
"Ale ne, chlapče, žádnej poklad se nevyrovná tomu vidět svět. Když najdeš hrst zlata nebo klenoty nějakýho mrtvýho krále, je to dobrý. Ale touha vidět nový a zvláštní věci, ta tě táhne k obzoru." – Kapitán Domon (str. 233)