Poslední hlídka - Sergej Lukjaněnko

29. říjen 2012 | 19.02 |

Poslední hlídka (Hlídka, #5)Poslední hlídka by Sergei Lukyanenko
My rating: 4 of 5 stars

Dlouhou dobu jsem si myslela, že je toto poslední román Lukjaněnkovy série Hlídka. Naštěstí se ukázalo že ne, a už i dnes se můžeme těšit pokračováním Nová hlídka.

Znáte svět Hlídek? Ne? Tak já vám jej trochu objasním:

Na světě existují Jiní – lidé, kteří se dokážou dostat do šera, další, hm, vrstvy našeho světa. V něm se čas zpomalí, máte možnost procházet věcmi a - to nejdůležitější - díky němu manipulovat s energií. Díky šeru pak Jiní zvládnou udělat více než jen pár mistrovských kouzelnických kousků. Jiní ovládají magii jako takovou.
Jiní se dělí na Světlé a Temné. Člověk by řekl, že tohle je ohrané možná až kýčovité. Děláte si srandu? Autor to vymyslel geniálně! Máme tu kouzelnice pracující jen s energiemi, máme temné vědmy míchající lektvary, můžeme se pokochat mágy-obrateni a jejich temnými bratříčky vlkodlaky. A můžeme najít i upíry. A to prosím žádné sentimentální blbečky. x))

Sérií Hlídka nás už tradičně provází Anton Goroděckyj. Jiný, Světlý.

Abych vám mohla trochu přiblížit děj musím vám objasnit, jak Lukjaněnko píše. Autor píše povídky. Ano, píše romány, ale jeho romány se tradičně skládají ze tří povídek, které na sebe chronologicky i logicky navazují.
Tudíž v jedné knize si přečtete tři dílka, tři různé dějové linie, tři různé geniální příběhy. Věřte mi, Lukjaněnko je coby autor geniální. Není to jen jeho stylem psaní, i když před tím taky smekám, je to především o ději. Myslím, že není příliš autorů, kteří si s dějem dělají až tak velkou hlavu. Lukjaněnko naopak do děje vkládá všechno. Takže na konci vždy dostanete perfektně promyšlené dílko, které vás stále vodí za nos a málem do poslední vteřiny si nemůžete být naprosto jistí, jak to dopadne. Věřte mi. Vždy jsem byla překvapená.

Jistě. Ale pokud srovnám první a tento, v pořadí čtvrtý, díl, má tu autor jistou mezeru. Zatímco první příběhy ze života Antona Gorogědckého byly mistrovská dílka, každé jedinečné a brilantní, tyto už mají jisté rezervy. Naštěstí se u Poslední hlídky uplatnil stoupající efekt a zatímco první povídka se mi zdála taková průměrná, ta poslední vážně měla zase jen krůček ke genialitě. :))

Postavy píše Lukjaněnko perfektní. O tom žádná, jde poznat vystudovaný psychiatr. Co ale miluju na jeho psaní skoro nejvíce je jeho vlastenectví, ta ruská atmosféra, kterou dokáže autor do svého dílka vdechnout. Miluju Rusko. Preventivně miluju i ruské autory. A proč? Protože se už od bezmála dvanácti let krmím právě tímto autorem.

Mnoho lidí Hlídku nezná. Je mi to strašně líto, ale co můžu udělat proto, aby jste si to přečetli? Tisíckrát jsem žebronila, aby jste se na něj podívali, ale kdo to udělal? Málo lidí. A jak jinak mám tohoto skvělého autora do podvědomí lidí dostat?
Tak dnes píšu recenzi. Doufám, že se aspoň pro ni na tohoto úžasného autora podíváte. Vážně stojí za to.
Je geniální. :)

Závěrem? Kniha je skvělá. Jistě, má nedostatky, ale to spíše ve srovnání s prvními díly než jako román takový. Možná ze mě mluví má zaláskovanost do tohoto autora, přesto si myslím, že je to úžasné dílko. Pokud máte rádi fantasy, směle do knihy. x))

Věty mého srdce

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře