Markus Heitz je německý spisovatel fantasy, hororu a sci-fi. Narodil se 10. října 1971 v Homburgu, Sársku. Po studiu na střední katolické škole Johanneum v Homburgu, které ukončil v roce 1991, a po vojenské službě, vystudoval v roce 2000 germanistiku a historii. Příležitostně pracoval jako novinář pro list Saarbrücker. Patří mezi nejúspěšnější německé autory své doby, přízeň čtenářů i kritiků si získal již fantasy ságou Ulldart v roce 2002, úspěšné byly také romány ze světa Shadowrun. Dosud největší úspěchy však zaznamenal s tetralogií Trpaslíci.
**
Spravedlivý hněv
Legendy alfů
 |
Originální název: Die Legenden der Albae Nakladatelství: Fantom print Překladatel: Zdeněk Sladovník Žánr: fantasy Počet stran: 384 Vazba: vázaná s přebalem Autor obálky: Jan Patrik Krásný |
Anotace:
Touto knihou se Markus Heitz vrací do světa trpaslíků. Jen jaksi na té "nesprávné" straně. Ale to nic příběhu neubírá na čtivosti a napínavosti, spíše naopak. Určitě ne náhodou Spravedlivý hněv hned po vydání v Německu okupoval nejvyšší příčky žebříčků bestsellerů.
Všichni čtenáři a čtenářky Trpaslíků znají alfy jako temné, neúprosné bojovníky. Nyní se o těchto tajuplných bytostech konečně dovíme něco víc: Dsôn Faïmon, říše alfů, plánuje tažení proti dávným nepřátelům elfům. Alfové Sinthoras a Caphalor mají získat přízeň mocného démona, aby ještě více posílili údernost jejich vojska. Oba válečníci se však od sebe nemohou více lišit: zatímco Caphalor by nejraději pouze bránil hranice říše, ctižádostivý Sinhoras touží po něčem větším. Ovládá ho přání konečně si podrobit celou Skrytou zemi...
Po milionovém úspěchu trpaslíků nastává nová epocha – věk alfů.
**
První věta knihy: Věnováno všem, kdo naleznou v srdci kousek místa i pro lotry – pokud tito lotři přicházejí s něčím, co stojí za pozornost.
Jsou krásní. Jsou mocní. Jsou nesmrtelní. Jsou zlí. Alfové.
Kniha Spravedlivý hněv nás zavádí do říse alfů, Dsôn Faïmon. Dostáváme se ještě před děj Trpaslíků, k tomu, jak se alfové k válce se Skrytou zemí připravují. Kde vzali svého děsivého spojence, který dokázal z úrodné země udělat mrtvou zem a povolávat mrtvé k boji.
Kniha vypráví o přípravách k válce, o poslání alfích bojovníků Caphalora a Sinthorase, kteří budou vysláni, aby zajistili zbraň, která alfy dovede k vítězství. Ale nejenom to. Prostřednictvím knihy se dozvídáme i více o alfech samotných. Jací jsou. Jaká je jejich kultura. Jaké je uspořádání v jejich malé hvězdné zemi.
"...Krev je hustší než voda."
Alfové jsou vznešení a fascinující tvorové. Jsou nesmrtelní, oddávají se svému zápalu k umění a fascinaci smrtí. Mají zajímavou morálku, každý alf je roven každému, pokud se mu nedostane nějaké významné cti od Nesmrtelných sourozenců, Nagsar a Nagsora Inàste, kteří jim vládnou. Alfové jsou ale také krutí, někdy až sadističtí vrazi, kterým je život kohokoliv mimo alfa doslova ukradený a nevadí jim něco zabít jen proto, aby z jeho části mohli udělat umělecké dílo.
Epokryfy Stvořitelky, str. 93
Děj knihy vidíme hned z několika pohledů. Dvojice Caphalora a Sinthorase, dvou výjimečných alfích bojovníků, kteří se nenávidí. Jsou doslova jako den a noc a tímto elegantně jednoduchým řešením autor zabodoval. Nejde se nebavit tím, co si ti dva vyvádějí, jaký na sebe mají názor. Příběh vidíme i, i když velmi řídce, z pohledu vládců alfů, nesmrtelných sourozenců Nagsar a Nagsora Inàste. Alfové své vládce berou za božstvo a udělali by pro ně cokoliv, jejich slovo je zákon. Tímto způsobem nám je ale autor přiblížil, ukázal nám, že jsou také zranitelní a dělají chyby. A nakonec vidíme děj i z pohledu jedné lidské otrokyně, která je alfy okouzlena. A dokáže toho více, než by od barbarky jakýkoliv alf čekal.
Barbaři a jeembini se díky jeho nezištné pomoci navzájem pobíjeli.
Každá kapitola je uvedena nějakým úryvkem z historie alfů, což mě nadchlo. Kniha ještě více připomíná kroniku, jako kterou autor knhu napsat vlastně chtěl. Strašně se mi to líbí. Styl psaní taky není nijak složitý, takže se kniha čte dobře a rychle. Autor má promyšlený svět, kde jsou různé národy velmi dobře propracované a nápadité, a kde i pro nesmrtelného alfa čekají různé nástrahy.
"Řekni, zda jsi přítel nebo nepřítel – a vstup. Je to vcelku jedno, my zabijeme každého." Nápis na vstupní bráně říše fflecxů, str. 75
Mezi další nápaditou část knihy patří i oboona. Zlodějka masa. Oboona patří ke skupině bytostí, která zabíjí alfy a nechává si různé části z jejich těl nějakým způsobem připevňovat na vlastní tělo, aby se svým bohův co nejvíce podobali. Je to nechutné, ale je to skvělý nápad. A jedno z největších plus – kniha má mapky! x)) Spravedlivý hněv má trošku větší formát, na který jsem si ale zvykla už u Trpaslíků, takže se ani tolik neděje. Jen si knihu sebou nejspíše do autobusu brát nebudete. A jedna chybička, kterou bych ráda vytkla – někdy při překladu vznikla zvláštní spojení, která se logicky vylučovala. Strhnout vzhůru a podobně. Pobavilo to.
Caphalor strhl zbraň vzhůru, natáhl tětivu a vystřelil ještě dřív než přítel. Tupý šíp prosvištěl vzduchem rovnou k cíli, ale baroun ho srazil a rozdrtil. Totéž provedl s Aïsolonovým šípem a prudce se rozběhl k alfům. Zdálo se, že ho přešla chuť nechat se dál štvát. Teď se sám proměnil v lovce.
Spravedlivý hněv je propracovaná a poutavá kniha, na kterou si sice musíme vyčlenit čas, ale stojí to za to. Máme propracované charaktery, dobrý děj, skvělé pozadí – co více si ještě přát? Jako správná klasická fantasy je pěkně zamotaná, nachází se tam dostatek magie i kouzelných potvor, abychom se nenudili. Naši "hrdinové" musí překonávat různé překážky a vedou nás místy, na které by jinak v životě (nejspíše) nevkročili. Jako bonus máme exkurzi do minulosti a perfektně podanou rasu, kterou "žijeme". Mně se kniha líbila, a moc. Sice už jsem Trpaslíky četla, takže vím, jak to dopadne, ale to vůbec nevadí. Vždyť už si to skoro nepamatuju. A alfové si mě úplně získali.
"Stateční malí vojáčci!" zajásal Sinthoas pobaveně. " Nepovolujte! Kde jste zapomněli rozum, vy pitomci!" pokáral je hned nato. str. 186
Hodnocení: 4/5
**
Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fantom print za poskytnutí RC výtisku.