Inheritance - Christopher Paolini

28. duben 2012 | 17.11 |
› 

Christopher Paolini se narodil 17. listopadu 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. Doma jej učili rodiče a v té době také psal krátké fantasy příběhy. Rád také navštěvoval knihovnu, kde četl knihy především v žánru fantasy. Když psal, rád se nechával inspirovat vážnou hudbou. Svojí první verzi Eragona napsal v patnácti letech. Nikdy jí nechtěl publikovat, psal pro radost. Všechny postavy si vymyslel, kromě čarodějnice Angely, v které najdete jeho sestru. Dnes je jeho Odkaz dračích jezdců celosvětově známý bestseller.

**

Inheritance
Odkaz dračích jezdců 4 

Originální název: Inheritance
Nakladatelství: Fragment
Překladatel: Olga Staníčková
Počet stran: 672
Rozměry: 152x228
Vazba: vázaná s přebalem
Rok vydání: 2012
ISBN: 978-80-253-1366-4

Anotace

Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace!
Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, potřebují být neskutečně silní a odvážní. Pokud to nedokážou oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje. 
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat? 
Dlouho očekávaný čtvrtý díl světového bestselleru Odkaz Dračích jezdců! 

**

První věta knihy:  Dračice Safira zařvala a vojáci před ní se zděsili.

 Odkaz dračích jezdců je série, která provázela začátky mé lásky k fantasy, byla to první objemnější kniha, do které jsem se nebála pustit. Ten obrázek na obálce byl přeci tak přitažlivý! A nelitovala jsem toho. Alagaësie je promyšlený svět se svými rasami a kulturami, s pestrými postavami a svým příběhem. Už třikrát jsem se do toho příběhu ponořila a byla nadšená.

Teď to bylo počtvrté. A naposledy.

Jelikož jsem věděla, že celá série ODJ je komplikovaná, raději jsem vzala všechny tři knihy a znovu si je pročetla. A dobře jsem udělala, děj opravdu komplikovaný je a Inheritance v sobě má pár odkazů na předchozí děj. Na druhou stranu jsem ale hned po dočtení začala také dost věcí předpokládat a hodně mých předpokladů se vyplnilo, což je škoda. Překvapení, těch opravdových, tak pro mě bylo málo. 

Příběh stojí na jednoduché myšlence - máme zvráceného šíleného krále a máme druhou stranu, která se ho snaží zbavit. Kdyby si Paolini s příběhem tolik nepohrál a tolik ho nezamotal, možná by mi vadila ta jednoduchá myšlenka, na které celý příběh stojí. Ale Paolini umí psát, Inheritance je oproti Eragonovi o mnoho lepší knihou, popisy i situace zvládá podávat lehčeji, postavy se mění a stávají se opravdovějšími. Není to špičkové, přeci jen jsem zvyklá na trochu vyšší standart, ale zlepšení vidět jde. 

Inheritance

Kniha se mi četla dobře. Brzy ráno jsem si k ní sedla a večer spokojeně končila. Kniha obsahuje boje, obsahuje pár romantických scén (což mi úplně vyhovuje), obsahuje komické situace i pár těch šokujících. Kniha je psaná z několika pohledů, což je věc, kterou na ní oceňuji. Ich-forma má své kouzlo, ale k epické fantsy se nehodí. Autor má taky rád popisy a občas lehce zdlouhavé scény. Je to věc, u které se nemůžu rozhodnout, zda je dobrá nebo špatná. Autor totiž tímto a nepěkným usekáváním napjatých scén lehce brzdil děj, což je škoda. A na druhou stranu je to ďábelsky geniální.

Co mě strašně zklamalo byl boj s Galbatorixem. A vlastně i samotný šílený král. Nevím, co jsem čekala, avšak... Paolini si s pověstí krále pohrál, dokázal jej dobře vykrestlit, dokázal z něj udělat postavu, kterou prostě nenávidíte. Ale ve výsledku, když se s ním poprvné intimněji setkal... nedokázal jej napsat takového, jakému udělal legendu. 

Kniha není dokonalá, možná lehce táhlá a zdá se, že Paolini příběh násilně prodlužuje až si nechal zadní vrátka, ze kterých se může vyklubat další příběh. Nevím, jestlia ale další knihu chci. Co mě na sériích pokaždé mrzí je fakt, že postavy se mění, vyvíjejí, ale takřka nikdy k lepšímu. Alespoň ne ty hlavní. I u Eragona jsme ten vývoj postřehli a nemyslím, že každý je s tím spokojený. Také mi lehce vadilo, jak některé mé oblíbené postavy dostávaly málo prostoru. Avšak autor nemůže vyhovět všem.

Arvtagaren eller själavalvet (Arvtagaren, #4)

Hodně lidí si myslí, že kniha je až přespříliš inspirovaná Pánem prstenů nebo Harrym Potterem. Co na to říct? Ty knihy už byly napsány a je sakra těžké napsat něco nového, originálnějšího a nepodoného takovým skvostům. Ano, Paolini možná zakončil příběh podobně, možná nepřišel s příliš originálními nápady. Ale je to dobrý příběh a ač není zakončen tak, jak jsem doufala, stále je dost dobrý, abych přečtení nelitovala. 

Pokud bych měla knihu někomu doporučit, rozhodně musí milovat klasickou a epickou fantasy. Příběh si užijí čtenáři od dětského věku až po dospělé a možná i pár starších čtenářů. Samozřejmě, pro starší to už nebude ten úžasný strhující příběh, bude to spíše příjemné odpočinkové čtení, stále to ale nic nemění na faktu, že je to dobrá kniha se silným příběhem. Zklamaná nejsem, Inheritance stál za to. Avšak v porovnání s předchozími díly byl trochu slabší. Čekala jsem možná trochu více.

Hodnocení: 3,5/5

**

Tímto bych chtěla poděkovat nakladateklství Fragment za poskytnutí RC výtisku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.35 (20x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře