Howlův putující zámek - Diana Wynne Jonesová

25. červenec 2013 | 12.00 |

Howlův putující zámek (Howlův putující zámek, #1)Howlův putující zámek by Diana Wynne Jones
My rating: 4 of 5 stars

(Ta pohádka je nádherná.)

Howlův putující zámek mě zaujal díky Abyssině recenzi a taky kvůli nádhernému animáku Hayaa Miyazakiho. Kniha a film jsou trochu odlišné, přesto - krásné příběhy.

V zemi zvané Ingárie, kde jsou úplně běžné takové kouzelné předměty jako sedmimílové boty a neviditelný plášť, míval smůlu ten, kdo se narodil jako nejstarší ze tří sourozenců. (první věta knihy)

Howlův putující zámek nás zavede do světa zvaného Ingárie, světa kouzel a střelených čarodějů, je to místo, kde nic není jisté.
(Nádherný svět.)
Kniha je psaná jako pohádka, jednoduchým stylem, krásně volenými slovy a zvláštními opisy. Děj je ve své jednoduchosti úderný, atmosféra této knihy je něco, co mnoho pětkrát obsáhlejších dílek nezná ani z dálky. Nadchlo mě to. Opravdu. A dnes, o dva dny později, jsem z ní ještě nadšenější. Moc často se mi nestává, že bych o nějaké knize přemýšlela ještě dva dny po přečtení, že ve mně zanechá tak hluboký dojem a charaktery tak hlubokou stopu. Avšak...

(Sofie je praštěná a hloupá. Howl je rozmazlená hysterka.
Sofii jsem si oblíbila. Howla jsem si zamilovala.
:))

Postavy:

Jistým způsobem mi Howl připomíná lehce idealizovaného Francoise Villona (můj oblíbený básník. x)) v době, kdy jsem o něm věděla jen to základní a znala ho jen v růžových barvičkách. A zamilovala si jej. Strašně miluju ty středověké bohémy, kteří jsou parchanti, ale mají charizma. Pokaždé, když uvidím nějaký dobře natočený film nebo přečtu dobře vystiženou knihu, dlouho nad nimi uvažuju. A tak to bylo i s Howlem. Nechci vám ho popsat, chci, abyste přišli sami na to, jaký je doopravdy. Protože ten zážitek stojí za to. x))

"... Je ti jasné, že taky můžu umřít?" - Kalcifer
"Musíš se na to dívat z té lepší stránky," řekl Howl. "Taky bych mohl umřít já..."
(str. 175)

Sofie je na druhou stranu jeho naprostým opakem. Je to postava, s kterou příběh prožíváme a díky které se do Ingárie vůbec dostaneme. Zodpovědná, místy nudná, realistická.

Co musím vyzvednou je, že postavy mají své chyby. Nejsou dokonalé, dost často nás dohání k nepříčetnosti a zoufalství, a přestože je tato knížka pohádkově vedená, je napsaná lépe, než mnoho knih zařazených v literatuře o pár kategorií výše. Jaká ironie. Ale já vždy milovala pohádky.

"Vůbec ne!" zakřičel Howl.

"Jsem zbabělec. Něco tak šíleného jsem schopný udělat jedině tehdy, když si řeknu, že to dělat nebudu!" (str. 230)

Styl Jonesové a překlad mi sedl. Byl skvělý, protože se kniha v podstatě četla sama. Místy je volba slov zvláštní, taková kouzelná a pohádková. Příběh je psán s ohromnou fantazií, autorka nás překvapuje v drobných detailech, zahrnuje nás tolika originálními nápady...

Jediné, co mi vadilo, byl zvláštní, uspěchaný konec, který se mi zdál na rozdíl od poklidného běhu příběhu až moc chaotický. I některé postavy se chovaly zvláštně. Mnohonásobně to však vyvažuje popsání světa, které Jonesová vymyslela.
Teď mě tak napadlo, že to snad ani pohádka není. Je to šílená kniha, moderní svět v pohádce... :)

"Jdi spát, blázne," řekl mu Kalcifer ospalým hlasem. "Jsi úplně namol."
"Kdo? Já?" otázal se Howl. "Ujišťuji tě, můj milý příteli, že jsem úplně střízlivý." Vstal a odebral se po schodech nahoru, přičemž celou dobu hmatal po zdi, jako by byl přesvědčený, že mu někam uteče, když se jí nedotýkal. "Taková nestoudná lež!" poznamenal Howl směrem ke zdi. "Mou jedinou záchranou je teď už jen má zářná nečestnost." Několikrát na různých místech narazil do zdi, načež objevil dveře do ložnice a dopotácel se dovnitř. Sofie zaslechla, jak upadl a nadává posteli, ať neuhýbá.
(str. 208)

Howlův putující zámek je jednoduchá kniha, má snivou atmosféru a má svoucí charaktery, i s jejich chybami. Přesně takové charaktery miluju. Svět, který si Jonesová vytvořila, je šílený. Dokonalý. A děj... i ten má něco do sebe. Líbí se mi, tato kniha si mě získala a s každým dnem, s kterým o ní přemýšlím, se mi líbí ještě více. Jonesová na začátku knihy děkuje jistému chlapci za to, že díky němu tuto knihu napsala. Stačila dvě slova.
(Putující zámek.)
Neuvěřitelné, co se z těch dvou slov dokázala vytvořit. Kniha má jednoduché ilustrace, které příběh pěkně dokreslují, a má hezky vyřešené rozdělení kapitol. Pokud máte rádi krásné pohádky, doporučuji přečíst. Je to vaše povinnost! .))

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře