Povolání: Zaklínačka - Olga Gromyko

25. únor 2012 | 19.13 |
› 

Olga Gromyko (narozená 14. září 1978 ve Vinnici , SSSR ) je běloruská spisovatelka fantasy žijící v Minsku. Je absolventkou katedry biologie na Běloruské státní univerzitě a pracuje v Ústavu pro vědecký výzkum epidemiologie a mikrobiologie jako starší laborantka. Je vdaná a hrdě se může nazývat matkou svého syna. Je také členkou Svazu spisovatelů Běloruska. Na internetu je známá pod pseudonymy čarodějnice, Volha nebo WBP (což znamená - velký spisovatel Běloruska).

**

Povolání: Zaklínačka

Originální název: Профессия: ведьма
Nakladatelství: Zoner Press
Překladatel:Ing. Pavel Weigel
Rozměry: 147x210
Počet stran:224
Typ vazby: pevná
Datum vydání: 2012 
ISBN: 978-80 7413-181-3

Anotace:

Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček.
Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku... Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho – ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.
Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta... je tu prostě Volha.

**

První věta knihy: Byl příjemný den.

K této knize jsem byla nanejvýš podezíravá - jako skalní fanynka Gerarda z Rivie a zaklínačky Loty jsem vlastně ke každému rádoby zaklínači více než obezřetná. Naštěstí Volha překvapila. Kniha je kratší, než jsem čekala, ale je opravdu krásně provedená. Obálka se mi hodně líbí a kniha hezky sedí v ruce.

Volha je zaklínačka v učení. Jedná dříve, než myslí, srší vtipem a sarkasmem a nebojí se kopnout do vosího hnízda.

Na škole z ní učitelé nemají moc velkou radost a jen díky svému talentu ji ještě nevyrazili. Nejspíše. Ze začátku se dost často střídal děj s retrospektivními pohledy, což děj lehce zdržovalo, přesto to má své kouzlo. Navíc nám to pomohlo Volhu pochopit a zamilovat si ji. Ano, čtete dobře, zamilovat.

Díky Volziné neutuchající touze po dobrodružství jejímu mistrovi přijde tak příhodné poslat ji vyřešit úkol, s kterým si ostatní nevědí rady. Volha se svým nekonvenčním přístupem a "neovlivněná" povídačkami se na to skvěle hodí. A tak s hlavní hrdinkou vyzbrojenou osikovým kůlem, česnekem a učebnicí o zubatcích putujeme do Dogevy - místa opředeného bajkami a legendami vykreslujícími ho v tom nejhorším světle. Kvůli jejím obyvatelům. Upírům.
Takto napsané to zní jako strašné klišé. Ale v dnešní době je strašně obtížné napsat něco nového, navíc o upírovi a ještě těžší je to podat originálně. A víte co? Pokud si dobře pamatuju, zdejší upíři před Volhou nevyzumkli ani kapku krve - alespoň ne z žíly. To už je úkaz sám o sobě. A celkově - autorka upíry napsala dost dobře. Dokazala mě u čtení udržet. Takže - ano, pár klišé situací tam najdeme. Ale celkově je kniha hodně dobrá.

Len sklouzl po bříze, neschopen bojovat současně s kýcháním a smíchem. str. 158

Další hlavní postava, kterou jsem si oblíbila, je Len. Volha se s tímto sympatickým mladíkem setká nedlouho po příjezdu do Dogevy. Myslím, že v tu chvíli ani jeden netušil, co vše mu ten druhý přinese. Jaké pohromy. Volha sama o sobě je katastrofický úkaz, kterému je radno se vyhnout, ale před kterým se nedá ukrýt. Když se navíc rozhodne vás poctít svou jiskrnou osobností, raději se jí pak do konce života vyhýbáte. Ale co! Proto je ta ztřeštěné osmnáctiletá adeptka praktické magie tak sympatická. Navíc - v samém jádru je to dobrá holka.

"Ne, neexistuje žádná naděje. Napraví mě teprve hrob." Volha, str. 11

Charaktery: Za Volhu a Lena dávám pět z pěti, u ostatních to lehce pokulhává, autorka jim mohla dát trochu více prostoru a lépe je vykrestlit. Avšak popis upírů a jejich komunity - nice! Navíc - Volha svůj pobyt v Dogevě pojala i jako podklad pro svou seminárku a z čistě vědeckého hlediska začne porovnávat fakta s fikcí. Celkově - spojení studentky a boje s příšerou, školy a učebního systému se středověkou kulturou, trochu těsnějšího spodního prádla braného jako bikiny a koupání v jezeře, protože neexistují koupelny s vodovody...

Autorka dokázala spojit skoro až protiklady. Magie pozdržela vědu, ale ta se chce vyvíjet. Vytváří to jedinečnou atmosféru, kterou dokázala autorka vložit do slov a perfektně nám ji nastínit. Mně osobně si styl Gromyko získal. Není dokonalý, ale zaujal a sedl mi. Navíc - každá kapitola je tak sympaticky zakončena obrázkem palice česneku!

Buď byl pro mě úkol obtížný, nebo šokovaní strážci hranic na fleku padli, sraženi silou mých myšlenek. Mé úsilí bylo ověnčeno úspěchem až za čtyřicet minut, během kterých jsem stačila promyslet víc věcí než za předchozích osmnáct let. 
Ale zde je výsledek. Funguje to. Nebo šel náhodou kolem?
str. 14

Některé situace se mi na knize zdály až moc fantaskní, nereálné, zvláštní! Ale napsané tak vtipně a dobře zpracované, že se to k atmosféře knihy prostě hodilo. Tečka. Kniha mi lehce připomíná Sapkowskeho Zaklínače, ale co z podobného soudku ne? Povolání: Zaklínačka má vcelku promyšlenou zápletku, kterou stojí za to sledovat. Nezabředáváme se do žádných milostných trojúhelníků (!) a nikdo se Volze nesnaží dostat pod sukně. Alespoň to není náplní většiny knihy. Popisy okolí jsou dobré a přiměřené.

Co vypíchnu je pár překlepů, občas zvláštní volba slov. Děj není úžasně originální, ale autorka psát umí a kniha je zpracována vtipně a poutavě. S knihou jsem spokojená a přestože to není výkvět fantastiky, zasadím ji jako nadprůměrnou. Líbila se mi, bavila mě, měla jsem ji přečtenou za jedno odpoledne. Pokud máte rádi fantasy, čaroděje, vtipnou hrdinku v hlavní roli a neočekáváte zápletku století, Povolání: Zaklínačka si vás určitě získá. :)

Hodnocená: 3,5/5

**

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Zoner Press za poskytnutí RC výtisku.

obrázky z goodreads.com

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.36 (33x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Povolání: Zaklínačka - Olga Gromyko dem 26. 02. 2012 - 11:46