NDP: Epilog

18. únor 2012 | 09.45 |

U nemocniční postele stál doktor a zapisovat poslední údaje do karty.

Tato pacientka žila na přístrojích v kómatu čtyřicet pět let. V obyčejném případě by ji už dávno odpojili, ale její mozková činnost byla nadprůměrná a lékaři stále doufali, že se probere. Nikdy se neprobrala. A dnes zemřela. Zvláštní bylo, že sestřička tvrdila, že jí viděla, jak otevřela oči. Poté však do kómatu zase upadla. Bylo to před pěti minutami.

Doktor dopsal poslední údaje a kartu podepsal. Pověsil ji na háček a poté chtěl mrtvou zakrýt prostěradlem. Ještě se však s nataženou rukou zarazil. Musel si ji prohlédnout a uvědomil si, že je krásná. Nevypadala tak strhaně, jako jiné případy. Vypadala vlastně jen jako by spala, a to tu ležela už skoro půl století. Byla jeho pacientem od jeho prvního nástupu na toto oddělení až dodnes. Pocítil náhlý smutek, protože si uvědomil, že si tuto pacientku vlastně doopravdy oblíbil. Před očima se mu přehrály všechny jeho neúspěšné pokusy o probuzení. Před deseti lety stále ještě cítil k této spící ženě zášť a pokořovalo jej, že přes jeho veškerou snahu zůstává v kómatu. Dnes už byl starší a dokázal se s tím smířit.

Neodolal a něžně ji pohladil po tváři. Doktor si pomyslel, že vypadá šťastně. Zemřela s úsměvem na rtech. A právě ten ji dělal děsivě překrásnou a živou. Hmátl po prostěradle a znovu se zarazil. Upoutaly jej ošklivé jizvy na zápěstích. V kartě si nepřečetl, že by snad pacientka trpěla sebepoškozováním. Vlastně si jich nevšiml nikdy a přesto byly staré a zahojené. Nevěřil, že by je přehlédl. Byl doktor už čtyřicet let a s touto ženou navíc strávil opravdu hodně času. Bylo neuvěřitelné, že by snad...

Chvíli váhal, zda to ještě neprozkoumat, ale pak si řekl, že je to zbytečné. Je mrtvá. Odpočívej v pokoji, přítelkyně. pomyslel si, přikryl ji a odešel. Klapnutí dveří znělo podivně definitivně.

**

Po chvíli vešla do pokoje sestřička. Zaváhala s pohledem upřeným na tělo přikryté prostěradlem a začala horlivě mrkat. Zaháněla slzy. Natáhla se ke stolku, kde ležela kniha Nejvyšší lord od Trudi Canavan. Když měla čas, tak ji jí četla. Kniha byla vedle mrtvé, když jí našli v kómatu. A sestřička tento žánr měla také ráda. Tak jí tu knihu četla. Jen chvilky, když měla čas a chtěla si vlastně odpočinout. Nezabilo ji, když četla nahlas. Chtěla udělat něco dobrého.

I dnes jí chvíli četla.

A sestřička se strašně vyděsila, když se dostala k jedné zajímavé pasáži s Akkarinem. Jen na chvilku, přesto na ni upřela vědoucí pohled a při pohledu na knihu, která jí vypadla z rukou, se usmála. Tiše zamumlala jméno Nejvyššího lorda a zase upadla do kómatu. Ale přesto nezůstala tiše. Ještě dlouhou dobu poté mumlala tichá slova, svěřovala příběh, který žila. Sestřička ohromeně naslouchala, skloněná k ženě, uchem se téměř dotýkajícím jejích úst. A když žena vydechla poslední slovo, vydechla i naposled.

Sestřička byla tak strnulá ohromením a šokem, že v první chvíli nedokázala ani reagovat. Ale přesto se pak donutila pohnout. Jen proto, aby zděšená příběhem utekla, snažíc si zachovat zdravý rozum. Sachaka. Nikdy si nemyslela, že by někdy tak silně mohla nenávidět a děsit se něčeho, co ani není reálné. A přesto... pronásledovaly ji pacientčiny jizvy na zápěstích.

Dostala příběh na oplátku za čtení. Četla jí i dnes.

Dnes naposled.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: NDP: Epilog kristína 18. 02. 2012 - 12:48
RE(2x): NDP: Epilog moira 18. 02. 2012 - 13:37
RE: NDP: Epilog wínqa 26. 02. 2012 - 22:28
RE: NDP: Epilog ronnie 03. 03. 2012 - 17:28
RE: NDP: Epilog moira 03. 03. 2012 - 17:42
RE(2x): NDP: Epilog neru®blbne.cz 04. 03. 2012 - 15:34