#8

Goldeen ve své kanceláři nebyla. Nechala mi instrukce, ať jí peníze nechám na stole a pokud odcházím, ať jí vymažu své číslo z pracovního PMobilu. Na stole Gold jsem nechala 20 000PK, dopis, že odcházím a... číslo z jejího mobilu jsem nevymazala.

Když jsem se teď procházela ulicemi Zkaženého města, cítila jsem se jinak. Rozhlížela jsem se. Opravdu rozhlížela a nedívala se jen k zemi, kde byla všechna ta špína. Dívala jsem se i vzhůru, ke krásným, i když zanedbaným fasádám domů. Zoufalým, i když roztomilým pokusům o vyspravení fresek, chrličů či soch. Bylo mi to bytostně známé a přeci... a přeci jen jsem to teď viděla v jiném světle. Otravné vlaječky reklam a nápisů, které mě obyčejně iritovaly tou krvavě rudou barvou a kýčovitě zlatým písmem, jsem si pročítala s až dychtivým zájmem.

deviantart.com

Dívala jsem se na hru světel v oknech a odlescích, lampách a výkladních skříních, dívala se skrz betonovou džungli a pavučiny elektrického vedení na nebe. Cítila jsem se svobodná, lehká a... šťastně. Pocítila jsem lásku k místu, které mě vychovalo, až mě bolelo na hrudi. Byl to můj domov. Mé hřiště, píseček malého děvčátka mezi smrtonosnými, krutými dospělými a chemickými odpady. Ne poprvé mě napadlo, že kdybych nevyrůstala zde, měla bych sice lehčí a takový obyčejný život... zároveň bych nebyla tím, čím jsem. Silná holka, která se dokáže postavit osudu, nespravedlnosti, stále ještě vzdorovat. A moc dobře jsem věděla, že toto některá děvčata vyšší společnosti... ba i obyčejné společnosti neumějí. Vychovávají je jako poslušné puťky. Opravdu bych to chtěla?

Došla jsem k pláži. Byla špinavá, zanesená odpadky, stejně tak moře, pokryté odpornou lepkavě mastnou skvrnou. Ale když si to odmyslíte... když se podíváte dále, až za okraj pásu odpadků... uvidíte něco jiného, ne snad ráj na zemi, to ani nejde, ale přesto úchvatného a svým osobitým způsobem nádherného. Hlavně proto, že to tak ke Zkaženému městu patří. Byla jsem na jižní pláži, na té straně ostrova, kde je zákaz vypouštění odpadů a splašků. Byl západ slunce. Otočila jsem se a ohlédla se na město. Vše bylo tak krásné, syté veselé barvy, prostě romantika...

deviantart.com

Samozřejmě, že nejsme v pohádce. Vše bylo až bolestně krásné a ten nádherný okamžik se musel pokazit.

"Ale, ale, holčičko, takový nááádherný západ slunce..." ozval se přiopilý mužský hlas. Proti své vůli jsem ztuhla a pomalu se otočila. Mírný úsměv, který mi mimoděk hrál na tváři, se rychle změnil v zamračení. Přišli z opačné strany, než jsem se dívala a udivilo mě, že jsem si jich všimla až teď. Stáli tam tři, hloupě se pochechtávali a nebyli na nohách nejjistější. Jeden z nich měl malého, ale houževnatého Squirtla. Díval se na mě se zmatenou podrážděností.

Pokémoni nejsou zlí a nechtějí ubližovat. Zlý pokémon se dá jedině vychovat.

"Nechte mě na pokoji, jsem moc drahá," ucedila jsem arogantně.

"Ale kotě, my nechceme nic platit." Zvrhle se usmál snad vůdce této skupiny, hnědovlasý trenér Squirtla. Zaťala jsem zuby. Major nikdy nevěřil v poloviční práci a když se rozhodl mě trénovat v boji... Hitmonlee sice není ideální protivník jak pro začátečníky, tak pro dívku, ale byla to tvrdá škola s cennými zkušenostmi do života. Když jsem zvládla bojového pokémona, tito idioti neměli šanci. Ani bez toho drobného detailu, že opilostí sotva stáli na nohou.

"Squirtle!" rozkázal hnědovlásek škodolibě. Pokémon zaváhal. Muž ho však kopnutím popohnal. Přimhouřila jsem oči. Neměla jsem však na vybranou. Sáhla jsem ke svému opasku a nahmátla pokéball.

"Flareon, do boje!" Jemně jsem stiskla pokéball a s bílým zábleskem se objevila rudá liška. Flareon zívla, potřásla hlavou a líně se rozhlédla. Znechuceně se podívala na blízké moře, ještě znechuceněji na odpadky a pak rezignovaně flarfla. Unikl jí jazýček ohně. Opět. Měla jsem obavy, že se začíná přehřívat... Muži překvapeně ustoupili, pak se však jejich vůdce sebral.

"Squirtle, nárazový útok!"

"Rychlý útok!" reagovala jsem. Squirtle vyrazil, avšak Flareon už byla jinde. Než se malá želva vzpamatovala, Flareon už jej srážela. Vodní pokémon zmateně zanaříkal a tvrdě dopadl do písku.

"Dál od vody," upozornila jsem.

"Flar!" souhlasila liška. Celá žhnula v zápalu boje. Zvláštní hříčka slov.

"Bublinkový útok!" zavrčel hnědovlas. Flareon se přikrčila a pak převalila v písku. Útok ji minul jen o vlásek. Páni, Flareon má dobré reflexy... napadlo mě.

"Nárazový útok!" pobídla jsem ji. Zvedla se a vyskočila, avšak kvůli písku byla moc pomalá.

"Mlha!" zvolal hnědovlas.

"Squirtle!" Z tlamičky želvy se začala linout bílá mlha a Flareon se zmateně zastavila.

"Horký dech!" rozkázala jsem. Flareon kýchla a packou si přikryla čumák. Poté se zhluboka nadechla a... horký vzduch zavířil okolo rudé lišky a měnil mlhu v malé kapičky. Flareon znovu kýchla.

"Kousnutí!" křikl hnědovlásek. Flareon, jenž byla ochromená vlhkostí vzduchu, nestačila reagovat. To jsem měla správně já. Moje drahá tiše zakňučela, když se jí Squirtle zahryzl do hřbetu.

"Ohnivé kolo!" vyjekla jsem, když jsem slyšela Flareonino kňučení. Lišce se v očích objevil vztek. Zachvěla jsem se. Snad se nedostavuje Hněv...

Flareon z tlamičky začal vycházet takřka líný jazýček plamene, začala se hodit za vlastním ocasem. Pomalu se obalila do ohně celá a...

"Squirtle!" zanaříkala želvička a vyletěla z Flareonina kola. Tlamičku měla celou popálenou od Flareonina horkého kožichu a celý byl vlastně začouzený. Když se zvedal, potácel se.

"Ohnivý polibek," odvětila jsem zase klidně. Flareon vyrazila, ale želvička se jí neobyčejně mrštně vyhnula. Flareon se u tlamičky začaly objevovat malé plamínky ohně, v očích jí hrála zuřivost.

"Vodní dělo!" rozkázal trenér Squirtla. Ztuhla jsem.

"Rychlý útok!" reagovala jsem, ale pozdě. Flareon v půli skoku srazila mocná masa vodního útoku. Slabě jsem vykřikla a bezmocně koukala, jak Flareon letí vzduchem, přímo k moři. Naštěstí se zachytila betonového mola a nespadla do vody úplně. Takto byla jen otřesená, roztřesená a promočená Squirtlovým útokem.

deviantart.com

"Ohnivý výbuch," hlesla jsem. Náhodou jsem v pokémonském středisku posledně narazila na popis nějakého souboje a jedním z pokémonů byl Flareon. Jeden den jsem měla volné odpoledne a začala to s Flareon zkoušet... jak se mi to teď hodí! Liška na mě vděčně pohlédla a začala se soustředit.

"Nárazový útok!" křikl trenér Squirtla. Želvička se rozběhla a...

Ve chvíli, kdy chtěl Squirtle do Flareon vrazit, zasáhla ho mocná vlna výbuchu. Flareon pohltily plameny a ona se radostně protáhla a zavrtěla oháňkou. Byla suchá a rozpálená. Byl to hezký pohled. Ohnivý výbuch byl regenerační tah. Pak se však v očích Flareon objevila zuřivost, to když pohlédla na želvu, bezmocně ležící na zádech, nemohoucí se otočit. Teď jsem to věděla jistě. Propadla Hněvu. A pokud nad ní nechci ztratit kontrolu, budu se muset na vlně jejího běsnění svést.

"Nárazový útok!" rozkázal hnědovlas.

"Rychlý útok!" reagovala jsem a pozdě si uvědomila chybu. Flareon byla na Squirtla v písku pomalá a měla jsem nejasné podezření, že by to tak bylo i na pevném povrchu. To mám za to, že je netrénuju... Squirtle se vyhnul a dokonce se pokusil Flareon kousnout do oháňky. Ihned couvl, popálený jejím žárem. Schytal za to smršť nadávek od svého trenéra.

"Sklapni!" neudržela jsem se a křikla na něj. Squirtle si připravoval vodní dělo, které bylo na Flareon předtím tak účinné. A mě najednou napadlo, co udělat.

"Hrabavý útok, písek směřuj na Squirtla!" Liška poslechla a zmizela dokonce i neochota poslouchat. Fyzicky náročné úkoly ji uspokojovaly, dávaly jí pocit, že vážně bojuje. Squirtle vykvikl, když se mu písek dostal do očí, tlamičky a krunýře. Flareon na mě dychtivě koukla a u tlamičky se jí začaly hromadit plameny. Pohled v jejích očích mě podnítil pochopit, co chce.

Chce bojovat, i když to doteď nenáviděla. A nenáviděla to jen proto, že nevěděla, jaké to doopravdy je. No... a také chtěla vyzkoušet plamenomet. Odhodlala jsem se k tomu útoku, který jsem se neodvažovala použít v bytě. Mohli bychom totiž vyhořet.

"Plamenomet!" rozkázala jsem rozechvěle. Flareon se nadšeně zapřela nohama, a...

Z malé tlamičky Flareon vyrazil tak mocný plamen, až jsem se musela odvrátit. Ovanula mě teplá vlna, až jsem se zapotácela, vysoké podpatky se zaryly do písku a já spadla na zadek. Plamen Flareon ozářil nastupující noc a odhodil mi vlasy z tváře, tak mocná pak byla zpětná vlna. Vzrušeně jsem vykřikla. Bylo v tom nadšení a nevíra. Můj pokémon dokáže vyvinout tak silný útok! Plamen měl u Squirtla až dva metry v průměru a pokračoval daleko za něj, až se vytratil do ztracena. A neumdléval, naopak, jako by nabíral na síle. Sakra, ze Squirtla už teď musí být topinka...!

"Dost!" snažila jsem se překřičet hučení ohně a Flareon po mě blýskla tak zlým pohledem, až jsem se lekla, že zaútočí i na mě. A já bych opravdu nechtěla vědět, jak chutnají ty mocné plameny, které jí šlehají z těla. Když jsem se na ně tak podívala, začaly nabírat namodralý odstín. Hněv už pronikal i do tohoto útoku...

Kdysi dávno jsem četla příručku pro trenéry a tam se Hněv popisovalo. Na jednu stranu to byl speciální útok, který byl o to mocnější, pro jak velkou míru na něj protivník útočil. Nutil pokémona bojovat, dokud jeho oponent nepadl... nebo nezemřel ten, kdo jej v sobě vznítil. Byl v kategorii velmi nebezpečných stavů pokémona a byl tam ne moc optimistický dodatek, že nezkušení trenéři jej nedokáží zvládnout. Nebo, lépe řečeno, když se to objevilo samo od sebe, jako teď, pokémon jej nedokázal zvládnout a ublížil především sobě. Jo, povzbuzení, jak svině...

Musela jsem Hněv použít ve svůj prospěch, musela jsem Flareon využít, jinak nad ní ztratím kontrolu úplně. A Squirtle by mohl i zemřít...

"Dost plamenometu, nárazový útok!" rozkázala jsem přísně. Moje liška zaváhala a v očích jí blesklo... naštěstí ne zuřivost, ale kladná emoce to rozhodně nebyla. Pak mě poslechla. Díky Hněvu získala Flareon takovou sílu a rychlost, že se jí Squirtle nemohl rovnat.

"Rychlý útok, poté nárazový...!" Účelně jsem vybírala útoky, které hodně vyčerpávají. Squirtle, naprosto ochromený plamenometem, sebou jen nechal házet. Bylo mi těžko u srdce, když jsem jej tak viděla, ale raději toto, než kdyby se měla Flareon utrhnout z řetězu.

"Vodní pumpu, ty blbá želvo!" zařval hnědovlas. Co to je? blesklo mi hlavou. Už mě ani nedokázalo rozčílit, jak se chová ke svému pokémonovi. Squirle se vzpamatoval a stáhl se do krunýře. Pak se začal točit a já měla zlou předtuchu, že tuším, co přijde.

"Rychlý útok. Uhýbej," odvětila jsem roztržitě. Flareon byla zmatená, nevěděla před čím uhýbat, avšak poslechla. Byla zadýchaná. Plamenomet ji hodně vyčerpal, stejně jako Squirtlovi ublížil. Ne, to je hloupost. Ublížil mu více. Přesto ji dost vyčerpal. A zase za to může trénink. Nebo spíše jeho nedostatek. Squirtle byl dobře trénovaný. Flareon ne... a to byl fakt, který mohl převážit i to, jak nebývale silná byla.

Flareon běhala z místa na místo tak rychle, že jsem ji zahlédla jen, když se na chvíli zarazila k odrazu na jiné místo. Bleskurychlá... napadlo mě, když jsem začala sledovat pouze malé fontánky písku. Ani jsem netušila, že to v ní je. Ukázalo mi to, čeho bych mohla dosáhnout, když budeme tvrdě dřít. Squirtel se konečně rozhoupal k útoku. Ze všech děr v jeho krunýři začala prýštit voda. Teď už Flareon věděla, před čím uhýbá, a protože už byla v pohybu, málem okolo těch sloupců vody tančila. Někdy jí sprška vody zasáhla. To se vždy zarazila natolik dlouho, abych viděla, jak se jí vlhkost z kožíšku vypařuje.

"Žhavý úder ocasem!" plácla jsem bez rozmyslu. Tak se ten útok určitě nejmenoval. Viděla jsem útok Železný ocas, a fakt, že byl Flareonin ocas už tak horký... liška se mocně odrazila a malou želvu udeřila svrchu ocasem. V místě, kde se Squirtla dotkla oháňkou, byly černé popáleniny. Želvička poplašeně kvíkla.

"Znovu Žhavá oháňka," pronesla jsem omámeně. Flareon byla tak nádherná, když bojovala, kožíšek se jí leskl, jak jej oheň rozpaloval, oči zářily vnitřním jasem, malé tesáky bíle zářily, oháňka se celá načepýřila a byla jako nádherný smetanový závoj... liška vyskočila a udeřila Squirtla takovou silou, až jej zarazila do země. Poté výhružně sledovala želvičku a vrčela na ni, když se snažila vyhrabat. Pak si lehla a jen ji pozorovala. Squirtel už nebyl dále schopen zápasu.

"Výborně Flareon!" Úplně jsem zapomněla na Hněv, prostě mnou cloumala radost a vzrušení z boje, také štěstí a veselí z vítězství. Až když se otočila a přeměřila si mě očima stále trochu zastřenýma rudou, zarazila jsem se. Ale už jsem nemohla ucouvnout. Rozpřáhla jsem náruč a Flareon mi do ní naštěstí skočila a olízla mě horkým jazýčkem. Až jsem sebou trhla. Byla rozpálená, ale ne natolik, aby mě to bolelo. Navíc i ona byla ráda, že vyhrála, a jako každý jiný pokémon se se mnou chtěla podělit o svou radost.

"Kdo jsi?" zeptal se náhle krotký hlas trenéra Squirtla. Úplně jsem na něj zapomněla a zase byla ostražitá. Došlo mi, proč jsme vlastně bojovali. Co udělá teď? Bude se mě snažit zmocnit násilím...? Odfrkla jsem si. Ne že bych se bála, že uspěje. Ale zbavit se tří mrtvol, navíc minimálně jednoho trenéra, dokázalo zkazit den každému.