24. března 2011
Umpf. Tak jo. Zase tu straším. Ale já.... se prostě musela ozvat. Mám na srdíčku čtyři věci a raději si je předepíšu dříve, než je v zápalu popisování něčeho zapomenu. Takže...
1) Kniha
2) Uklízení
3) Nesnesitelná štěňata
4) Magické války
Dnes jsem přišla na počítač a co na mailu nevidím! E-mail od Dětí noci. Srdce se mi na chvilenku zastavilo, poté však naběhlo a začalo urychleně tlouct.
(Jen pro vyvětlení, asi před týdnem jsem na webu deti-noci.cz zaslala správné odpovědi na soutěž a dnes měli být výsledky.. :D)
deti-noci.cz
Otevřela jsem a... ANO! VYHRÁLA JSEM!! Takže někde na poště už leží můj balíček, který se co nevidět donese mě do rukou a budu mít nový přírustek do knihovny! Dle popisu vypadá vážně zajímavě, takže se nemůžu dočkat.
(Taky bych chtěla poděkovat Renči, která soutěž řídila, protože to její šťastná ruka vytáhla mé jméno.. :))
No, takže jsem jančila jako šílená, samozřejmě v dobrém. Dokonce jsem měla tak povznesenou náladu, že mi chutnala i vaječina, kterou jsem naprosto zvorala (ano, zde se pozná zaručený antitalent na vaření. Jaký idiot dokáže zpackat i něco tak jednoduchého? Sama nevím, jak jsem to dokázala...
Takže poté, co jsem si dala tak záležet na tom, aby bylo dokonale vytřeno, nikde nezůstaly chlupy, šmouhy a tak dále, mi jako na potvoru přijde štěně přímo pod nos a udělá loužičku. No není to na zabití?!! Samozřejmě jsem šílela jak pominutá, zgruchala jsem jí mopem,který jsem stále měla po ruce a nakonec jsem jí v tom vymáchala čumák (což je celkem dost složité, když to štěně má čtyřicet kilogramů a sahá mi do půli stehen). Teď se pomalu uklidňuju. Vážně. To deníčkování možná vážně má nějaké zázračné nedefinovatelné účinky a dobrý vliv na psychiku... hm...
Dále je tu zase něco o mém povídkaření.
Mám dotaz. Kdo čte Magické války? Určitě jste si všichni stačili všimnout, že k této povídce už dlouho nic nepřibylo. Má to jednoduchý důvod. Nemám na ni. Nemám na ni náladu, nemám nápady ani chuť opisovat, co mám předepsané. Nemám ani na její úroveň. Plánovala jsem si vznešenou povídku o válce a... Kde jsem? V mentálním pekle Meye. Kam jsem to proboha dotáhla? Vždyť na začátku jsem byla z povídky tak nadšená... ! Ale tak to dopadá se všemi povídkami, které píšu na základě snů... (pro příklad si vezměme třeba Volání hlubiny. Vím, co by mělo být dále, ale nedokážu pokračovat, což je věčná škoda.. :// ).
Tudíž použiju osvědčenou metodu: Hodím do menu anketu a kdo chce v MV pokračovat, ať tam dá hlásek. Je to vcelku odstrčená povídka, tudíž stačí málo hlasů, abych s tím nesekla. To je snad vše... ?
(Jen upozornění, i když možná odhlasujete, že jí nehodím do složky pozastavená, není pak jisté, že jí budu pravidelně psát. A pokud ano, nejsem si pro změnu jistá, jak dobré to bude. Jak se říká, člověk by se něměl do ničeho nutit, a už vůbec ne povídkář do psaní...)
Obrázek týdne:
(Tento obrázek mi příjde kouzelný a vzpomněla jsem si díky němu na jeden příběh, který jsem milovala. Asi po knížce: Dívka dvou světů (Pierre Bottero) opět sáhnu.
deviantart.com
Mějte se. Vaše už-jen-trochu-rozčílená-moira