#1.5

Automaticky jsem zvedl pohled, zkoumajíc, kdo to vyšel ven. Byla to dívka, pohledná, něco přes dvacet. Drobná a na první pohled křehká, ale plynulost a elegance jejích pohybů, způsob, jakým obezřetně zkoumala své okolí mi evokovalo znalost bojových umění, nejen základní sebeobrany nebo čehokoli, co se naučila na ulici. Pokud ji někdo podcenil, později toho litoval. Nevypadala, že by šla po mně, proto jsem si dovolil přestat ji vnímat jako hrozbu a podíval se na ni jako na osobu. Dlouhé černé vlasy nedbale stáhnuté do ohonu. Šedé oči. Přitažlivé, vypočítavě oblečené a upravené tělo. Tak proto ten hluk... řidič se bavil. Byla to podivná kombinace, prostitutka vycvičená v bojovém umění, ale ve Zkaženém městě jeden narazil na podivnější věci. Ve Zkaženém městě se dalo koupit vše.

Zvedl jsem pohled zpět k její tváři a nějak mě nepřekvapilo, že mě sleduje. Inteligence, cynismus větší než by její věk ospravedlňoval, klasika pro Kaloeny. Trošku jsem pozměnil svůj názor z prodejné děvky na holku, která se špatně narodila. Zvedl jsem se a opovržení a mírná stopa vzteku v jejím pohledu se pozvolna měnily v zájem.

Zhluboka jsem se nadechl, cítil probouzející se zájem i ve svých dolních partiích. Byl jsem dlouho sám, až teď dostal trochu více volnosti... trochu zábavy nikdy nikomu neuškodila. Navíc... dívka mě podivným způsobem přitahovala. Měla osobité kouzlo. Byla jiná, než ty hloupé husy u nás na Zapomenutém ostrově. A nebylo to jen oblečením či starostmi vepsanými do její pohledné tváře. Něco ve mně na ni reagovalo. Chtěl jsem ji poznat, odhalit, co její šedé oči skrývají. Zjistit, co by odpověděla, kdybych se zeptal na otázky, které jsem si obvykle nechával pro sebe.

Podivná nutkání. Jen párkrát jsem cítil něco podobného. S pohledem upřeným na černovlásku jsem zase jednou tápal, co přesně jsem to v těch ženách hledal. Jaký měly společný rys. Krátká vzpomínka na partnerky, které jsem si přivedl do postele, podlehl té zoufalé potřebě blízkosti dříve, než to mohla má racionální část celé vetovat... a pak byl nucen je odstřihnout, než je někdo použije proti mě. Ale na nic jsem nepřišel.

Až na tu zatracenou potřebu. A možná to bylo tím, moje emoce oslabily mé sebeovládání a já prostě jen podlehl a našel první objekt, který nevypadal, že mi vrazí nůž do zad. Ať už metaforický nebo literární. Cítil jsem se tak sám. Tak kurevsky opuštěný a potřeba intimity, nejen sexu, ale i zatracené důvěry mě užírala zevnitř. Znal jsem tuto svou slabinu, vždy věděl, že jsem byl mnohem... náchylnější k jakémukoli projevu laskavosti, než bych měl. Naučil jsem se kolem tohoto svého rysu pracovat, potlačovat jej, otupit nejosřejší hrany brutální paranoiou a nejčernějším pesimismem.

Ale toto byla pouze prodejná holka ze Zkaženého. Nikdy ji už neuvidím. Byla dostupná, bezpečná. Vše bude tak jednoduché.

Netušil jsem, koho jsem se snažil přesvědčit o tom, že se to nestane. Neměl jsem dost sebeovládání proto, abych se zastavil. Už ne. Naznačil jsem hlavou směr toalet.

"Ale sokolíku, já už dnes dřela. Snad nemáš chuť na opotřebovaný zboží?" Ostře se zasmála a mně zatrnulo. Když však dívka vykročila dál do vozu, chytil jsem ji za loket. Přikročil jsem k ní a jemně ji pohladil po tváři, má mysl rychle zpracovávala fakta, hledala argumenty...

"I slepý by poznal, že ze sebe potřebuješ dostat ohavnost poslední... schůzky." Páchla potem a kouřem, ale pod tím byla i jemná vůně... pokémonů? Snad Eevee? A k tomu vzrušující ženské pižmo. Její oči byly obezřetné, nedůvěřivé. Z nějakého důvodu mě to vzrušovalo ještě více, jelikož jsem ji chtěl mít všude kolem sebe a smazat ty emoce z jejích očí, i když jen na zlomek okamžiku. "Pomůžu ti zapomenout." Slíbil jsem a byla to přísaha. Nakonec, neudělá ona to stejné pro mě, i když nevědomky?

Pohladil jsem ji po paži, přitiskl k sobě. Opatrně. Něžně. Nechával jsem ji prostor odmítnout, odejít, pokud tak bude chtít... Zachvěla se. Její oči stále temné, možná vzpomínkami, zcela jistě z dobrého důvodu, ale napětí z jejího těla pomalu odplouvalo. Málem jsem se přestal ovládat tady na veřejnosti. Něco v ní mě až bestiálně přitahovalo. Rozrušovalo. Když jsem ji doprovázel na toaletu, nebránila se. Možná po tom dokonce dychtila. Opřel jsem ji o dveře a začal nejdříve opatrně, pak však naléhavěji líbat. Měla měkké, horké rty. Dotýkal jsem se ji lehce, jako by byla z porcelánu, rozpadla se pod silnějším tlakem. Ostře jsem vnímal, jak ji to iritovalo, v prstech zabořených do svalů mých ramen, když kolem mě obtočila nohy a sevřela mě dokonce silněji, než jsem předpokládal i s jejím tréninkem. Její polibky se staly naléhavějšími... a pak vydala ten zvuk. Netrpělivost, iritace, ale i ryze ženská indikace vzrušení a prosby. Nejspíše mi na okamžik zkratovala mozek. Přestal jsem ji škádlit, vklouzl rukama pod košili, prsty přejel po jemné kůži na jejích žebrech, sevřel její ňadro a prsty našel její bradavku. Oběma nám unikl povzdech. Zaklonila hlavu a pozorovala mě přimhouřenýma očima. Spokojeně. Souhlasně. Olízl jsem jí nos, z rozmaru, což z ní vykouzlilo překvapený smích, přestože do mě zaryla nehty ještě silněji. Uculil jsem se nazpátek a pokračoval přes hranu čelisti k uchu a níže, krk, dekolt, druhé opuštěné prso. Byla dokonalá.

Přitlačil jsem ji ke stěně, uvolnil druhou ruku, kterou jsem ji držel pod zadečkem, a vklouzl do jejích kalhot, pomalu laskal vnitřní stranu jejího stehna. Nehty jsem přejížděl po zcela zjevné erotogenní zóně a okouzleně sledoval, jak citlivá byla. S každým dalším pohlazením ztrácela více ze sebeovládání a hlavně, její oči se projasnily a bylo v nich vzrušení, byla pouze v tomto okmažiku. Se mnou.

Prsty jsem lehce přejel po jejím nejintimnějším místě a tmavovláska sebou doslova trhla, zalapala po dechu. Ale zároveň jako by se vzbudila. Začala se chovat jako profesionální společnice a jedno jsem musel uznat. Byla více než dobrá. Stala se z nás dvě dychtící těla, zsynchronizovaná, jedno stvořené pro druhé. Nádherně odpovídala na vše, co jsem zkoušel, četl jsem ji jako zatracenou knihu, kterou jsem vždy nejasně vnímal právě na hranici nevědomí a nikdy nechápal. A ona jako by měla stejné vydání, jen přesně ušité pro mě. Doháněla mě k šílenství. Cítil jsem se šťastný, plný a hlavně... celý. To něco prázdného ve mně se naplnilo, probouzelo hluboké uspokojení, které bylo nebezpečné. Nebylo logické, ale v tu chvíli na tom nezáleželo. Chtěl jsem ten okamžik uchovat co nejdéle.

Ale...

Netrvalo to dlouho a bylo po všem. Oba jsme byli slabí, zmatení, takřka zdrogovaní tím druhým. Dokonale uspokojení. Oba... napadlo mě pobaveně, racionalita se mi vracela, vědomí mého postavení, nebezpečí, které bylo vždy půl kroku za mnou. A přesto jsem si opřel líčko o její, lehce pootočil hlavu, abych cítil její kůži, teplo proti své tváři, její přítomost. Prsty zapletené v mých vlasech se na zlomek okamžiku sevřely v pěst, bolelo to, ale bylo uspokojivé. Protože to dokazovalo, že ztratila sebeovládání stejně jako já.

Klečel jsem na špinavé zemi, byli jsme zhroucení před dveřmi z toalet, zapletení do sebe, ještě stále. Čas ubíhal, nejspíše jsem přejel svou zastávku, to stejné platilo pro ni. Stejně jsme se stále objímali, odmítali pustit. Ale nepřežil jsem proto, že jsem byl neopatrný. A tohle byl zaručený způsob, jak skončit v jednom z kanálů Zkaženého města, obličejem dolů.

Políbil jsem ji na místo, kde jsem byl pohodlně opřený o křivku jejího krku, poklidně dýchal její vůni, katalogizoval ji, četl tak její život. Prostitutka, pro parfém, který nosila. Měl známky inženýrsky zpracovaných feromonů, doslova se obalila do obláčku sexu. Kvalitní hygienické prostředky, tudíž si nevedla špatně. Čistý, přirozeně vonící pot, žila zdravě a starala se o sebe. Fragrance pokémonů, trenérka, což bylo nejpřekvapivější.

Za očima mi bleskla ta chvíle, kdy se přestala bránit a propadla orgasmu. Na chvilku, zlomek okamžiku, vypadala strašně mladá a zranitelná a to mě znepokojilo. Pevněji jsem ji objal, zafuněla, ale nechala mě, otřela si tvář o mé vlasy, stočila se hlouběji do mého objetí. Kabina se lehce třásla, uvědomil jsem si, že se to dělo už nějakou chvíli. Jízda v tunelech byla dokonale plynulá, abych vnímal otřesy, museli jsme vyjet ven z tunelů. To znamenalo, že jsme na posledním ostrůvku spoje. Za chvíli budeme na konečné.

Od místa, kde jsme se setkali, to znamenalo více než dvě hodiny cesty. Poprvé po dlouhé době jsem ztratil pojem o čase, jelikož se mi to zdálo jako chvilka, jistě ne více než pár desítek minut.

Byl jsem tu už příliš dlouho.

Sevřel jsem svou partnerku pevněji, napjatý, a pozoroval na sobě všechny známky svého pošetilého chování. Nechtěl jsem ji pustit. Nejraději bych ji vzal sebou do svého bezpečného domu, zavřel ve své ložnici a pár dnů nedělal nic jiného, než ji doháněl k orgasmu. Párkrát ji nechal, aby mi přinesla potěšení. Dal bych ji vše, jen kdyby se mnou zůstala. Ale nebylo to poprvé, kdy jsem se se svými zmatenými instinkty musel vypořádat. Roztřeseně jsem vydechl a pak se donutil začít myslet racionálně. Způsobem, který mi byl dobrým rádcem po všechny ty roky, kdy jsem v Kaloenech přežíval. Který mě udržel naživu.

Brutální paranoia. Cynismus. Odtažitost. Absence empatie hraničící se sociopatií.

Shlédl jsem na dívku ve svém náručí a pomalu se odtahoval. Byla ve svém řemeslu velmi dobrá, skvělá milenka. Věděla, kdy zakřičet, kdy naopak tiše zasténat, kdy se celá uvolnit a kdy naopak napnout a zarýt nehty do zad. Kdy se podřídit a kdy jemně a něžně vést. Měla dobré instinkty a dokonale mě četla. Mohla si ale děvka dovolit nemanipulovat svým zákazníkem? Věděla, jak moc potřebuju a neváhala mi to dát. Chladná logika se na okamžik zadrhla, jelikož mi ze sebe dala příliš, dost, abych ji mohl ublížit, zanechat zkrvavenou a zraněnou. Tato cynická holka, co vyrůstala v Kaloenech a měla by vědět lépe. Nedokázal jsem se donutit ji ublížit, ale nekompromisně jsem uťal zárodek myšlenky ohledně její bezpečnosti, kde jí najít byt, koho přesně nasadit do její ochranky...

"Liško," zašeptal jsem jí do ucha a něžně ji naposledy políbil.

"Kocoure," odpověděla a chytila mě za bradu, zkoumavě sledovala můj výraz. Nechal jsem ji. Nutil se udělat krok zpět. Ve chvíli, kdy jsem uspěl, něco v jejích očích potemnělo. Takřka jsem cítil, jak se uzavřela stejně jako já. "Ach kocoure." Zašeptala nakonec a políbila mě na nos.

Začali jsme se upravovat, bez dalšího slova. Sáhl jsem do kapsy a na malé umyvadélko položil kartu. Nemohl jsem si pomoct. Byla to univerzální karta, díky které doteď otec nevystopoval, kam jsem se po nocích vytrácel. Byl jsem si kurva jistý, že byla bezpečná a nevystopovatelná, jelikož bych černovlásku jinak otci pouze přihrál do rány. A to by bylo jednoduše kontraproduktivní. Pro prostitutku byla tato karta škoda. Avšak konkrétně pro tuto dívku ne. Navíc jsem neměl hotovost, ospravedlňoval jsem se.

"Ne platba," odpověděl jsem na její ledový pohled. Křivě jsem se usmál. "Jsi chytrá, lištičko? Pokud ano, budeš vědět, co s tím dělat."

Rukou jsem pro jistotu zkontroloval pokédex, PMobil a svou propustku a identifikační kartu. Sympatická mladá holka... byl bych hlupák, kdybych to neudělal. A to já nebyl. Nebo spíše ne až takový. Na další stanici jsem bez ohlédnutí vystoupil. Nechtěl jsem se stále ohlížet, zda už dívka vyšla z toalet. Měl bych pak moc velké nutkání ji tam opět zatáhnout.

Až při cestě zpátečním spojem jsem zvažoval, zda bylo dobře či špatně, že jsem si nevzal kontakt.