Padlá 18

18. prosinec 2010 | 12.28 |

Kapitola je kratčí, do psaní DA se poslední dobou vůbec nedokážu vžít, ale zase jsem vás o tu kapitolu nemohla připravit! Jako kompenzace za krátký text jsem přidala obrázek, který jsem hledala CELÉ DVĚ MINUTY!! xD Tak si kapitolu užijte... m.

18. kapitola: Výlet do města

Alan to vzdal hned, jak mě uviděl. Otráveně zamručel něco o tom, jak má učit chodíci zdechlinu a začal mě poučovat o věcech, při kterých jsem mohla sedět. Po Alanově "výcviku" jsem pak navštívila Martu. Nebo ona mě... ? Jednoduš jsme se sešli v sídle, takže jsem teoreticky nikam chodit nemusela. Ale zase jsem si Martu musela sama najít... což jde těžko, když vás navádějí zlomyslní čertíci. Malé, zakrslé duše, více opice, než lidé. Nejnižší Ohnivý Pekla.

Marta je ta žena, která mě měla protáhnout, abych nebyla prkno. Ptala jsem se sama sebe, kde je logika. Neměla bych toto dělat před Alanovým výcvikem? napadlo mě z nudy, když jsem zabloudila do další spletice uliček. Každopádně Martu jsem si ihned zamilovala (i když jsem to nedávala najevo kvůli Elen a Gabovi a ostatních...). Marta byla asi sedmdesátiletá babička. Malá, čiperná a enegická. Měla nejspíše asijský původ, šedě černé vlasy s ocelovými prameny prokvétajícími mezi tou popelavou černí. Oči vybledlé černi a drobná, šlachovitá postava.

,,Co chceš?!" štěkla po mě poprvé, když mě uviděla. Gab si jí nechal zavolat do svého sídla, jak už jsem poznamenala. Pak mě za ní poslal a nechal mě, ať si vše vyřídím.

,,Jsem Paolin. Náš pán Gab tě nechal zavolat proto, aby jsi mě cvičila... abych byla pružná a ohebná." odvětila jsem rozpačitě. Marta znechuceně ohrnula rty. Napadlo mě, proč má české jméno, když je přitom západního původu.

,,Jenom proto, aby se pánova děvka měla dobře a cítila se silně s tebou mám ztrácet čas?" štěkla a pak si mě prohlédla.

,,Já jsem si to nevymyslela. Poslal mě za tebou Alan!" odsekla jsem. Marta si mě znovu prohlédla, s větším zájmem.

,,Alan?"

...............

Příští den se mi nelíbil už od začátku. Mělo to jednoduchý důvod. Při otevření očí jsem jako první neviděla Gaba, což bylo krátké trvání radosti, jelikož jsem hned na to pohlédla na Lucii. Vesele si seděla na posteli, nohy půvabně složené tak, aby se ukázala jejich dokonalost, trůnila tak, aby její minišaty odhalovali natolik, aby to povzbudilo fantazii, ale neodhalilo příliš.

,,Obleč se, zlatíčko, půjdeme na výlet!!" odvětila vesele a kmitla svým černým, na konci rozdvojeným jazykem. Z rozespalosti jsem se neovládla a otřásla...

Lucie tančila po nádvoří a přímo sršela veselím. Zajímalo by mě, co to na mě zase šije, že je tak veselá. Nasedli jsme do černého kočáru taženému vychrtlými vraníky. Oči jim rudě žhnuly. Tak nějak jsem si představovala noční můru. Práskl bič a kočár se rozjel.

,,Pán Gab mě pověřil tím, ať ti ukážu jedno z nejdůležitějších míst Pekla.

Tešíš se?" krutě se usmála ta nádherná žena. Po zádech mi přeběhl mráz.

,,Nejsem si jistá." odvtila jsem si tiše pro sebe.

,,Moudrá, moudrá myšlenka!" pochválila mě Lucie, která mě jako vždy slyšela. Raději jsem se rozhodla jí ignorovat.

Jeli jsme celkem dlouho, když jsme projeli Gabovou čtvrtí, dojeli jsme do města. Pokud řeknu, že to byl depresivní pohled, jsem stále ještě pořád mírná. Byl to výhled na místa, které váš pohled zachytí a nepustí, dokud v šoku neomdlíte nebo silou vůle pohled neodvrátíte. A to mi šlo jen ztuha, přestože jsem si o sobě vždy myslela, že mám silnou vůli. 

Všimla jsem si jednoho faktu. Čím dále jsme byli od Bludiště, tím více ustupovala temnota. V městě jsem za obrorem rozeznávala i náznaky rudé. A pokud si dobře pamatuji, tak když jsme cestovali skrz Pouště (nejdále od Bludiště jsou Pouště, kam se dostanou veškeré nové duše, a žijí tam nejnižší Ohnivý...), tak jsem v dálce rozeznávala našedavý svit. To byla nicota. Pouště byly "hranice" Pekla, konce Pekla táhnoucí se do nekonečna. Kdo ví, kolik se tam ztratilo duší...

all_over_the_town_by_Sky_of_Du

Lucie vyhlédla z okénka a pak doslova nadšeně nadskočila. Bylo to tak opravdové, že jsem si nebyla jistá, zda to hraje, nebo je to opravdové. Už jsem stačila zjístit, že veškeří mí učitelé se chovají v mé přítomnosti neopatrně. Ví, že jsem mrcha a vypočítavá zmije, avšak můj dětský vzhled vždy jejich ostražitost po chvíli otupí... no - jejich chyba. Díky nim teď vím spoustu užitečných informací, ke kterým bych za normálních okolností ani zdaleka nepřičuhla.

,,Ukážu ti pravé Peklo, drahouššku! Peklo, které ti nedá sspát, dokud nebudešš jeho ssoučástí!" Lucie byla tak rozrušená, že se jí z hlasu ztratil podmanivý, znonivý tón a vkradlo se do něj syčení. Pak začala temným šeptem něco syčet, řekla bych, že nějaké modlidby k Chaosu. Po chvilce se odmlčela a podívala se na mě. Její oči, konkrétně panenky - všimla jsem si toho až teď - se zúžili jako panenky kobry do úzké škvíry. Zamyšleně si dlouhým černým nehtem ťukla na spodní, opět černě namalovaný ret. Dnes byla celá laděná do černé, až splývala s veškerou tou temnotou venku. Byl to znepokojivý pohled... minimálně.

,,Mučírny!" vyslovila s rozkoší. ,,Ty sse podívášš na Mučírny, a určitě ssi to užiješš, a já ssi vyřídím pár nedodělaných pochůzek." dodala a její krutý úsměšek se změnil v zrůdný škleb. Nejraději bych se někam zahrabala, avšak byl by to projev slabosti a Lucie by mi to spočítala.

,,Půjdešš do Pekla, sslečinko, a ven vyjdešš jako někdo jiný!" Lucie nadšeně vystoupila z kočáru a bez ohlédnutí spěchala k velkému masivu černého kamene. Byla to ohromná stěna tyčící se uprostřed Pekla. Na půl cesty od Bludiště, na půl cesty od Pouště, přesně uprostřed i ze stran Pekla. Neochota následovat Lucii přebyla zvědavost a touha poznat, co to je. Kdybych alespoň tušila, co mě čeká (a že jsem to tušit měla, jsem přeci v Pekle!), vůbec bych tak nespěchala.

...............

Vstup do Mučíren byl velkolepý. Lucie něco tiše zasyčela ke kameni a ustoupila. Skála se pak jednoduše rozestoupila. Pomalu (což na majestátnost ještě dodávalo), se skřípáním a burácením (což pro změnu děsilo a fascinovalo zároveň). Na můj tázavý pohled odpověděla, že pokud Mučírna uzná za vhodné, i já se stanu strážkyní (opět to slovo strážce!) a získám klíče k různým mocným místům.

Šli jsme první a za námi se dychtivě začali stahovat různé stíny. Až po pečlivějším pohledu jsem rozpoznala, že to jsou lidé. Nebo v lidech alespoň měli podstatu. Viděla jsem kupce, vedoucí na řetězu různé potencionální duše. Špinavý, lidští, se strachem svědčícím o tom, že si dobře uvědomují, kde to jsou. Ty duše, né kupci. Neznatelně jsem polkla, avšak v hrdle jsem měla úplně sucho. Napadlo mě, co by se stalo, kdyby se o mě nepřetahovalo Peklo a Nebe a já neměla žádné speciální schopnosti. Skončila bych takto?!! Děsivá byla také jedna věc. Na lidi jako takové jsem se dívala lhostejně, byli mi ukradení. Mě děsilo jen to, že by se to mohlo stát . Ohnivá, stávala se ze mě ohnivá!! Ten fakt mi sevřel hruď a já musela panicky sevřít ruce v pěst, aby se mi ruce nezačali třást.

,,Obyčejní Pekelní musí čekat na strážce, než se dostanou do Mučíren. Proto jich je tu najednou tolik." vžila se napůl do své role učitelky Lucie a vysvětlovala.
Pak se zase rozzářila, jako by si vzpomněla na něco důležitého.

,,Budeme se dívat na zápasy nebo si tu podívanou necháme ujít, aby jsi viděla jíné lahůdky Mučíren?" zeptala se dychtivě. Rozpustile si hrála se svými vlasy. Byla první žena v Pekle, u které jsem viděla, že je má krátké. To ale neznamenalo, že nemá úžasný účes. S těmi krátkými vlasy vynikala!

,,Zápasy?" zeptala jsem se tázavě.

,,Ano. Dušše proti dušším, dušše proti zrůdám, kanibalissmuss, řezání, trhání.... znášš to, krvavé lahůdky." rozpustile zasyčela Lucie. Zarytě jsem zírala na obchodníky s dušemi, kteří nás opatrně předbíhali a na jejich duše na železném vodítku, protože kdybych se podívala na Lucii, neovládla bych se a začala se zděšeně třást. Její dychtivý výraz, co se týče takového mučení, naháněl větší strach, než mučení samotné. Koutkem oka jsem postřehla, jak Lucie sleduje můj pohled a pak se zákeřně pousmála. To mě trochu probralo. Ten úsměv totiž znamenal, že mě Lucie buď potrestá nebo na mě ušije nějakou jednoduchou, ale účinnou lest.

,,Když ty roztomilé duše chceš tak pozorovat, tak proč ti nevyhovět?" zatáhla jsem suše. Lucie se jedovatě zasmála.

,,Tak je to dobře, velice dobře. Už umíš správně reagovat a navíc... kdyby jsi si to nechala ujít, ani nevíš, o co vše by jsi přišla!!" znovu se neuvěřitelně krutě zasmála Lucie a jemně mě vedla dovnitř, spletí liduprázdných chodeb. Cestou syčela tichá slovíčk a a já si uvědomila, že Mučírna jí staví nejkratší cestu tam, kam chce jít. Protože je ta... Strážkyně. Náhle mi začínalo být strašné horko. 

Obrázek: deviantart.com

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.25 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Padlá 18 isabella 18. 12. 2010 - 18:28
RE(2x): Padlá 18 moira 26. 12. 2010 - 13:09