Sestra 12

25. srpen 2009 | 22.22 |
› 

12.kapitola: Tma

Moje poslední myšlenka patřila Blödhgarmovi. Komu také jinému... pomyslela jsem si něžně. A také dětem. Představovala jsem si, jak by asi vypadali naše děti. Oba jsme byli původně černovlasí, já měla oči jantarové, on také. Já jsem byla postavou spíše drobná, on byl pružný atletický. Kdyby bylo dítě celé po něm, tak to bude dokonalé dítě. Najednou se ve tmě, která mě obklopovala objevilo světélko. Dívala jsem se na to a přemýšlela, co to je. Objevilo se další světýlko a další. Za chvíli bylo světla více než tmy. A když tma úplně ustoupila světlu, tak jsem se trhaně nadechla. Natáhla jsem do plic co nejvíce vzduchu a vytřeštila jsem oči. Svět okolo mě se projasnil řezavou září a já se prudce posadila, sípajíc po dechu.

Padla jsem navzad zpět do postele a křečovitě dýchala. Moiro! Ty praštěné mládě! Jsi snad dospělá, tak proč jsi se chovala tak hloupě! Moiro, jsem tak ráda, že žiješ a to nejen proto, že pak žiju i já, ale i proto, že tě miluju! věděla jsem, jak to má dračice myslí. Milovala mě jako dceru. Ale já ji taky milovala jako dceru. A přitom byla neoddělitelná část mého já, mého života. Byla něčím, co jsem musela milovat. Byla mi sestrou, ale ve mnohem hlubším slovasmyslu. V zorném poli se objevila Oromisova ustaraná a strhaná tvář.

,,Moiro... bál jsem se o tebe." řekl a otřel mi tvář mokrou žínkou. Najednou Oromisova tvář zmizela a pevně mě objali dvě silné paže. Cítila jsem, jak se dotyčný třese. Jak mě svírá ze všech sil. Otočila jsem se čelem k mé lásce a schoulila se mu v náručí. Věděla jsem, že to byl on. A nejenom proto, protože mě po kůži jemně hladila jeho sametová srst... také proto, protože jen on má tak krásnou vůni a jen on je tím, kdo by mě měl po probuzení takto objímat. Oba jsme tiše, nesmyslně a překotně šeptaly slova lásky, děsu, radosti, já se omlouvala a on také, taky jsme si něco vyčítaly, ale.... oba dohromady. Oba dohromady, takže naše hlasy splývaly, mísily se a nebylo nám rozumět. To ale nevadilo. Stačil nám jen zvuk hlasu toho druhého. Blödhgar mi dal roztřesený polibek do vlasů a snažil se zničit veškerý prostor mezi námi. Objala jsem ho nejpevněji, jak jsem mohla, ale proti stisku Blödhgarma to bylo jen pohlazení.

,,Pusť jí! Nebo jí rozmačkáš!" řekl přísně Oromis a Blödhgarm něco zavrčel. Skoro bych se i vsadila, že nás ani kouzlo nerozdělí. A nakonec to přece jen bylo kouzlo, co nás od sebe oddělilo. Kouzlo mě odmrštilo zpět do postele a Blödhgarma to hodilo proti protější zdi. Zděšeně jsem vypískla a vyskočila, ale zastavila mě Oromisova štíhlá, ale neobyčejně silná ruka.

,,Když řeknu, aby jsi jí pustil, tak jí pustíš, ano?!" řekl Oromis klidně směrem k Blödhgarmovi. Pokorně sice sklonil hlavu, ale skoro jsem hmatatelně cítila zlobu z toho, že nás oddělil. Blödhgarm ke mě přistoupil a pohledem se Oromise zeptal, zda se mě může dotknout. Oromis přikývl a můj čarodějníček se vydal ke mě.

Najednou mě přepadly obludné bolesti a já se ani né za vteřinu poroučela k podlaze. Omdlela jsem.

..........

Když jsem znovu začala vnímat, uslyšela jsem nejprve tiché hlasy.

,,Takže nezemře.." řekla klidně Nasuada.

,,Je silná, ale bojím se, že jí po tom boji zůstanou následky." odpověděl Oromis.

,,Podobné, jako ty tvé, mistře?" zeptala se Arya. Podle ticha, které se rozhostilo jsem usoudila, že odpověď bude kladná. Jaké následky ale měla Arya na mysli?

,,Nemusí to tak být.." řekl Oromis, ale já z jeho hlasu četla, že si to nemyslí. Že se spíše ze všeho nejvíce snaží chlácholit sám sebe.

,,Byla to nejmocnější kouzelnice, kterou jsme měli. Zabila dva Stíny a zaplatila tím, že je .. mrzákem." řekl Eragon a já se snažila zabránit tomu, abych zatla pěsti a nezalapala po dechu. Mrzákem? Jak to krucinál myslí?!

,,Je to jen elf, není všemocná a tvrdě zaplatila za to, že nás chránila..." řekl Blödhgarm a já ucítila, jak mi rty přejel po líci. Uvolnila jsem napnuté svali a klidně dále ležela. Blödhgarm mi položil ruku na tvář a pak mi opatrně vískal vlasy.

,,Myslela si, že zemře." řekl Eragon a všichni ztuhly. Pak vypuklo zaražené, ale překotné šeptání, které pomalu ale jistě sílilo.

,,Ona předpokládala, že zemře. Byla připravená na to, že už nás nikdy neuvidí.." dodal. Všichni zase na okamžik zmlkly.

,,Je to vlastně svým způsobem krutější.. poznala moc... dokázala by přenést vesnici přes půlku Alagaesie.. a teď možná ani nedokáže zvednout kapku vody." řekl to Oromis a řekl to tak smutným a žalostným způsobem, že jsem to nevydržela a zasténala.

,,Tak to jsem radši měla zemřít.. máš pravdu Oromisi.. je to mnohem krutější než smrt.." pronesla jsem a ihned ucítila, jak si mě Blödhgarm stáhl do náruče a pevně mě objal. Cítila jsem, že mi po tvářích tečou slzy a konečně otevřela oči.

,,Nechci soucit!" zavrčela jsem a radši oči zase zavřela. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se uklidňovala. Otevřela jsem oči a tvrdě čelila všem pohledem. Nasuada odvrátila pohled. Eragon taky. Orik se na mě smutně usmál a pak se taky koukl jinam. Jen Oromis, Arya a Blödhgarm mi neuhli pohledem. Ostatní, co byli v místnosti jsem ignorovala.

,,Jak jsem přežila?" zeptala jsem se tiše a mírně nakřáplým hlasem.

,,Chvíli poté, co jste spadly s Kerilií z nebe jsem tě ošetřoval. Umírala jsi. A věděla jsi to." jako by si na něco vzpoměl se otočil k Blödhgarmovi.

,,Moira mi řekla, že kdyby umřela, tak," nedokončil, protože jsem ho přerušila:

,,To je jedno, žiju!" vyštěkla jsem. Ale i přesto Oromis svou řeč dokončil:

,,Ti mám říct, že toužila mít s tebou dítě." odvětil Oromis a díval se na mě způsobem, že jsem se na něj nedokázala zlobit. V místnosti se rozhostilo ticho. Arya se na mě překvapeně dívala, Eragon na mě poulil oči a má láska mě pevněji sevřela.

,,Taky s tebou chci mít dítě.." zašeptal mi tiše do ucha, ale stejně to slyšeli i ti, kdo měli tak dobrý sluch jako elf. Zavřela jsem oči.

,,Chceš mít dítě s mrzákem?" zeptala jsem se a do tónu se mi vkradla hořkost. Blödhgarm mě k sobě prudce otočil. A políbil mě. Vášnivě. Asi až moc, protože si někdo odkašlal. S úsměvem jsem se odtáhla. Objala jsem ho a položila si mu hlavu na rameno. Taková odpověď se mi líbila.

,,Nemohl jsem tě zachránit i kdyby spojily síly všechni draci před pádem." řekl. Nadzdvihla jsem obočí. A jak to tedy dokázal? Oromis ignoroval můj pochybovačný pohled a klidně pokračoval:

,,Tak silné a zvrácené to koulo Stína bylo. Kerilie už smrtelně řvala a snažila se k tobě dostat, ale já jí nepustil. Umačkala by tě, ani né schválně, spíše z nepozornosti. A najednou se objevili duchové. Odřízly mě od tebe a něco s tebou 3 dny prováděli. Nakonec zase rychle odešly a nechali ti toto." Oromis mi dal nějaké semínko. Chvilku jsem se na něj dívala a snažila se pochopit, jestli si ze mě nedělá srandu. Tvářil se ale vážně.

,,Chceš mi tvrdit, že mě zachránili duchové? Ti se nepletou do záležitosí živých..." odvětila jsem pochybovačně. Oromis pokrčil rameny, hádat se se mnou nechtěl. Věděl, že i kdyby pravdu měl, hádku bych nějakým zázračným způsoběm vyhrála já. Když tedy nijak neargumentoval, začala jsem se soustředit na smítko v mé dlani. Blödhgarm mi zvědavě nakoukl přes rameno. Bylo menší než nejmenší semínko, jaké jsem kdy viděla. Koukla jsem se na něj pečlivěji a zkoumala ho. A pak jsme s Oromisem a Blödhgarmem téměř současně pronesly:

,,Lea´tra N'evä. Nový život." ano, bylo to semínko vymřelé rostliny. Rostliny, která se proslavila tím, že rostla na břehu studánky. Studánky, ve které byla Voda Života. A ta Voda Života pocházela z mízy této rostliny. Sevřela jsem semínko v dlani a na chvilku zavřela oči. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by byli duchové tak štědří. To bylo... jako sen. Pohádka. Ale zřejmě to bylo tak. Než mě mohl kdokoliv zarazit, zamumlala jsem zaklínadlo. Bylo to reflexní. Bylo to kouzlo, abych semínko nedopatřením neztratila. Ale... stalo se něco, co nikdo nečekal.

Cítila jsem, jak se ze mě najednou odlévá život. Vytřeštila jsem oči a snažila se to zarazit. Bylo to hloupé. Kouzlo bere energii tak dlouho, dokud se nevyplní. Snažila jsem se tedy aspoň omezit výdej moci, ale mělo to přesně opačný účinek a energie ze mě téměř doslova tryskala. Začal se se mnou točit svět a já se musela napojila na Keriliinu energii, jinak bych mohla i zemřít. Když to jednoduché kouzlo skončilo, roztřeseně jsem zírala před sebe. Nemělo mi to vzít více energie, než že bych zvedla ze země padlá list stromu. Místo toho jsem vydala energie, že bych vytrhla ten strom i s kořeny a odhodila ho dva kilometry daleko... nebo ještě více.

,,Jak to.. co to?" zeptala jsem se zmateně. Třásla jsem se.

,,Vůbec jsi neovládala svou sílu! Potřebovala jsi jen zlomek toho, co se rozprášilo do vzduchu!" řekl ohromeně Blödhgarm. Dokonce i lidé bez talentu na magii, jak jsem si všimla, se ošívali a nervózně se rozhlížely. I oni cítili přebytek moci ve vzduchu. Zasténala jsem.

,,Nechápu to. Má síla mě neposlouchala. Málem jsem to nezvládla. A to bylo jednoduché zaklínadlo!" vzlykla jsem a opřela se mé lásce o rameno. Hladil mě po zádech a něco tiše šeptal. Neměla bych takto brečet. Jsem už dospělá elfka. Měla bych to vzít s klidem, jako hotovou věc. Proč je to ale tak těžké?!

,,Chtěla jsem ti vyjádřit svůj vděk za to, že jsi nám pomohla vyhrát bitvu. A také smutek nad tvou.. nynější pozicí a ... nemohoucností." řekla taktně Nasuada a odešla. Orik mě tvrdě poplácal po zádech, políbil mě na tváře a také odešel. Ten malý trpasličí král. Ostatní něco zamumlali a odešli. Až na Aryu a Eragona. Ti zůstaly.

,,Sestřičko!" když jsme byli sami, přestala se chovat strojeně a objala mě.

,,Spraví se to. Jenom se budeš muset učit kouzlit od začátku! Toto dělají i elfí děti.. měla jsem stejný pocit, jako kdyby jsem je učila! Naučíš se zase ovládat svou moc!" řekla a sevřela mě pevněji.

,,Neznám tě, ale soucítím s tebou!" řekl Eragon a rozpačitě mi položil ruku na rameno.

,,Kdyby jsi nebyla tak zbrklá, tak by se to nestalo." přisadil si Oromis a já se zasmála. Proto jsem ho měla ráda. Neplýtval slovy na zbytečnosti.

,,Já vím.. ale chybami se člověk učí.." řekla jsem a políbila starého spolupitníka na tvář. Ušklíbl se. Chtěla jsem se na něj usmát na oplátku, ale... asi z toho vznikla podivuhodná grimasa, soudě podle Oromisovy rozpačité tváře a tak jsem toho nechala. Místo toho jsem ho znovu políbila, tentokrát na rty.

,,Na tohle jsem už moc starý, mysli na to!" řekl a sedl si k oknu. Povzdechla jsem si.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Sestra 12 kerilia 13. 09. 2009 - 22:03