Nováček 1

19. srpen 2009 | 20.00 |

1.kapitola: Práce


Ležela jsem opřená o zeď a koukala na oblohu nade mnou. Vlastně, obloha se to ani nazývat nedalo. Jednolitá šedá vrstva. Všude stejná. Na žádném místě nepronikl ani jeden paprsek slunce. A stejně tak nikde nebyl bouřkový mrak. Ale to nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo to ticho. A nehybnost vzduchu.

Najednou se přede mnou objevil balíček.
,,Práce čeká.." řekla jsem napůl otráveně a napůl radostně. Otráveně ,protože nesnáším jakýkoliv druh práce a radostně ,protože se dnes večer chystám dosáhnout první kategorie... no a taky jsem musela něco dělat. Jesika (ta tu žije už takových 10 let a má pořád 8 kategorii) mi říkala ,že za noc se dá dát požehnání a menších pomocí mnohokrát více, než ráno. To jsem zvědavá...

Otevřela jsem balíček a objevila se křídla. Zmateně kroužila okolo mě, než mi zalezla za záda. My Nováčci na svá křídla nárok ještě nemáme. Proto dostáváme tkz. kusovky, jednorázovky. Jsou to křídla na jedno použití. Nejde s nimi manévrovat ani vyletět výše. Letí prostě dopředu a po 2 hodinách se sami zničí. Buď po dvou hodinách nebo po dlouhé nečinnosti jeho objektu (tím myslím sebe).

Odchytla jsem někde za sebou křídla a nasměrovala je zhruba k mím lopatkám. Ty (na mysli mám křídla, né lopatky) se mi s lehkým šimráním přisáli na kůži. Né, že bych byla nahá, to v Nebi ani není dovoleno (kromě nekterých andělů na svátky), ale jen křídla neznají hmotu, protože jsou z části z nebe.

Létání a dalších nemnoho věcí na Nebi co mám ráda se se zvýšením kategorie trošilinku zlepší. Křídla pomalu a líně popohnala mé tělo vpřed. Já ztratila rovnováhu a málem skončila na zemi. Ještě štěstí, že z ,téhlé, země bych klidně mohla i jíst a díky tomu jsem si nezašpinila své oblečení. Ano, mé oblečení. Oblečení, ve kterém jsem umřela. Bylo by docela zajímavé potkat holku, co zemřela nahá... pomyslela jsem si, ale pak jsem si uvědomila, že jí Nebe určitě dalo něco na sebe...

Vzpomněla jsem si na dnešní ráno.


Anděl Tonda (2 086. kategorie) mě naučil základům Nebe.
,,Zaprvé.. pokud se nějakej praštěnej anděl nesmiluje tak jsi bez strřechy nad hlavou. " řekl hned na začátek (asi bych měla podotknout že on měl za ,,střechu nad hlavou,, takový menší pokojík s postelí a ledničkou. Možná ty desky v rohu mohly být stůl).

,,Takže žádné, nepokradu, nezabiju?" zeptala jsem se provokativně.

,,Dále jsou tu kategorie...rozdělení andělů ...svátky a práce. Každý nováček má na starost nějakou část města nebo vesnice s určitým počtem lidí. Další kategorie se získá tím, že dáš někomu kdo potřebuje požehnání. Do 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9. a 10. kategorie se zahrnuje 2 000 DS (dobrých skutků). Od 10 je to .......... bla....bla.... blá
....jakmile se dostaneš do 100. stane se z tebe anděl. " následoval popis práce, života a pár ,, užitečných,, rad do pobytu v přízemí.



On mou předchozí poznámku úplně ignoroval! Ráda bych mu něco řekla, ale nějak se mi nechtělo. Nechtělo se mi být jízlivá?! To musela přestat fungovat i gravitace!!!

Nakonec si nechal mini-rychlo-kurz na létání. Vyvolal své vlastní křídla. Byli docela malé... tak metr na délku , 30 centimetrů na šířku. Ale pírka byla bělostná... teda až na ty u kořene křídla, ta dostávala nažloutlou barvu. Jedno pírko si vytrhl.
,,Toto je tvůj amulet. Můžež ho prodat nebo použít pro své vlasní účely, ale může i uzdravit nebo splnit přání... podle kategorie anděla od koho pírko pochází.." řekl.

Pak jsem dostala své 1. kusovky. Trvalo docela dlouho než jsem se naučila je ovládat a neztratit rovnováhu. A ještě déle než jsem se naučila zatáčet. Nakonec jsem to zvládla. Za neustálého Tondova pochechtávání...



Podruhé jsem chytla balanc a konečně svá křídla ovládla. Chvilku jsem jen tak do vzduchu mumlala nějaké kledby, ale pak jsem toho nechala. Opravdu, má vlastní jízlivost mi šla na nervy... asi budu muset potřebovat psychiatra.

Cestou do Centra Pro Ochranu Smrtelníků ( CpOS ) jsem se zůčastnila pár strážek s ostatními Nováčky ,ale většinou utrpěli více zranění oni. Zaprvé, uměla jsem lépe ovládat své kusovky (to znamenalo, že když jsem uviděla dalšího Nováčka, tak jsem nezpanikařila) a taky jsem nebyla zrovna moc jemná k okolí.

Čím blíže jsem byla k CpOS, tím více Nováčků jsem potkávala. Naštěstí pár z nich svá křídla ovládat uměla, ale ten zbytek... prostě musím říct, že jsem byla ráda za to, že křídla mě ženou pořád vpřed, jinak bych ty Nováčky asi zabila (co na tom, že já jsem vlastně taky Nováček a nejsem tu ani den, já svý křídla do jistý míry ovládat umím).

Doletěla jsem a postavila se do davu dalších pracovníků. Jo pracovníků, protože jinak se to nazvat nedalo. V podstatě nás využívají jako levnou pracovní sílu!!! Křídla po chvíli marného snažení přestala mávat a rozplynula se.

Nezdá se to ,ale naše domoviště (mám na mysli ten roh, kde přespávám) je k CpOS tak daleko jako z Brna do Prahy. A u CpOS už je všude obsazeno..

Ale i tak... nesnesla bych mačkání se s tolika lidmi v tak těsném prostoru... většina Nováčků totiž měla líný zadky a dál než za roh od CpOS prostě nešla... a navíc nějací frajírci, co mají cca 50. kategorii si dělají nárok na místo nejblíže CpOSu, takže jsem se radši klidila dále, než bych někomu ublížila.

Alespoň, že jsem za svůj krátký pobyt dokázala ukecat popeláře ať mě svezou... mají nadsvětelně velkou rychlost (nebo něco na ten způsob mi nakecal Fred). To aby stihly celé přízemí uklidit. Podle Freda (nováček kategorie 54) je přízemí 4x větší než celý povrch zeměkoule. Nevím jestli tomu věřím.

Násilím jsem se protlačila dopředu. Chtěla jsem zastihnout aspoň nějaký dobrý počítač. (Další překvapení, ale bohužel, internet tu nejede). Díky mé nevraživosti jsem ráno dostala jedno z (pro nováčka) nejlepších pracovišť. Kousek od středu jednoho rušnýho města. Velkoměsto už mi přebrali ti, kdo tu byli dříve. Konečně jsem se dostala až k bráně, ale najednou se všichni otočili a mířili opačným směrem.

,, Za co mě trestáš bože! "zamumlala jsem naštvaně a prodrala se davem zpět do předu. Všimla jsem si posměšných pohledů vyšších kategorií ale okázale jsem je ignorovala. Když jsem se prodrala dopředu ,tak jsem jen zaslechla jak naše vedoucí říká (a to dost hlasitě, vsadím se, že bych jí slyšela i úplně vzadu (nebo vepředu? Jak to kdo bere):

,,Zítra budeme zkoušet pomáhat přes odlesk vody a proto to jdu připravit. Dnes vás bude mít můj kolega. Můžete jít." a odešla. Všichni se začali tlačit zpět do CpOS. Já jsem se tam drala ještě hruběji než předtím a schytala jsem za to ránu do břicha. Zalapala jsem po dechu a spadla na zem.

Tohle byla Rána. Sprostě jsem zaklela. Nebyla bych to já, abych se nepochlubila ,že nějaké dost silné rány přestanu, ale tohle bylo opravdu hrubé.

Rychle jsem se z toho otřepala a vyrazila vpřed. Když jsem doběhla do naší učebny, děkovala jsem bohu (asi mi to Nebe leze na mozek, když pořád pánbíčkuju), že se do mě Fred zabouchl.

Držel mi místo vedle sebe u novějších počítačů.

,,Dík.." nesmyslně jsem zašeptala a věnovala mu nejlepší usměv ,jaký jsem měla. Moc mi to nešlo ,když jsem se zároveň přihlašovala na své registrační č. do počítač. Ale i ten mu stačil.

Náhradní vedoucí začala hodinu slovy:

,, Stejné místo jaké jste dostali... hodně DS a štěstí... " a odešla do další učebny. Zapla jsem NEBESKÉHO OCHRÁNCE a vyhledala si svou oblast. Usmála jsem se. Otevřeli mi v ní nový klub. Tohle bude chtít hodně DS.

,, Hodně DS.. " popřál mi Fred a začal zkoumat svou oblasti. Měl jen vesničku, ale z té se stávalo menší město a on pilně podporoval ideáli o modernizaci oblasti.

,,Tt - DS" tohle byla má zkratka pro hodně štěstí s DS. Když jsem se rozhlédla, uviděla jsem kluka jak se nervuje u starého šuntu co jede pomalejic než hlemýžď. Posmutněla jsem. Měla jsem předtuchu, že zítra u něj budu já, kdo se bude vztekat a já věděla, že tady mím předtuchám věřit mám. Proto jsem se ještě s větší vervou pustila do mé oblasti.

Asi po devíti hodinách...

Jesika měla pravdu. Za tuto noc jsem rozdala skoro 3x více DS než ráno. A k tomu jsem zasadila menší ideál k vybudování dětských megaprolézaček. Jenže já jsem realista a vím, že něco jako megaprolézačky nikdy neprojde před radnici města... no, ale snaha snad byla, ne? Megaprolézačky.. zamyslela jsem se, tam by bylo bolístek opravdu mnoho. A proto i požehnání na rychlí uzdravení.

S povzdechem jsem se vrátila zpět do reality. O megaprolézačkách se mi může jen zdát... Těsně před koncem hodiny jsem se podívala na můj stav.

číslo:1505500 kategorie: 2. DP: 800 Bydliště: neznámé

Radostně jsem se na to dívala. Mám 2. kategorii za jeden den. Spokojeně jsem vypla počítač jako 1.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Nováček 1 bičik 08. 01. 2011 - 13:18