Izy, intrikářka a milovnice 21

29. srpen 2009 | 18.18 |

Protože chci odvrátit neodvratelné, tak v této kapitole ještě poslední souboj popisovat nebudu. Doufám,že mě za tuto nudnou kapitolku nezabijete... moira

21. kapitola: Má ,,minulost,, pro Erota..
 
Vešla jsem do naší kajuty a zeptala se na to, co mi vrtalo hlavou už několik dnů:

,,Proč to Aro děla?" Erot se zachmuřil a poznala jsem, že zatíná čelisti.

,,Nesnáší, když jeho blízcí přátelé milují..." odpověděl a já se zamračila. Nechápala jsem.

,,Měl jsem před tebou dvě přítelkyně. První zemřela, ale já si myslel že jen náhodou, druhá zemřela skoro hned na začátku našeho vztahu. To už mi bylo podezřelé, ale byl jsem tak duševně zlomený, že jsem se zabíval jen sebelítostí... A teď ty.. Aro měl kdysi velkou lásku. Tak velkou, jakou jsi cítila k Edwardovi..." řekl a zkoumal mou reakci. Já nepatrně přivřela oči.

,,Bohužel ta velká láska skončila smrtí jednoho z nich..." řekla jsem chladně bez emocí. A nevěděla, jestli pokračuji v Arově příběhu nebo ve svém. Možná v obojím. Pravděpodobně v obojím. Nebo možná v tom druhém, ale na to jsem se snažila zapomenout. Protože ve mě hlodal červíček pochybností, jestli je to tak úplně pravda. Jestli Ta Bella už umřela...

,,Teď miluji jen jednoho muže, který nese jméno Stín..." řekla jsem a Erot si povzdechl. A pokračoval:

,,Aro to nesl.... strašně. V tu dobu museli vládnout jen jeho bratři, protože Aro pomalu nebyl schopen ani si ulovit kořist. A dodneška se z toho nevzpamatoval. Cizí lásky ještě přehlíží, ale lásky jeho bližných nechává nenápadně odstranit. Proto se stala z veselého, šarmantního a vtipného Marcuse naprostá apatická troska. A z milého, šťastného ," při tech slovech jsem se zatvářila mírně překvapeně:

,,... zábavného Caiuse, nelítostný mrzout." pokračoval. Já nad tím chvíli přemýšlela a vnitřně jsem se zachvěla. Aro... nelítostný, nesnášející lásku.

,,Znáš Cullenovi? Aro už dlouho přemýšlel, jak svému dlouholetému příteli, Carlislovi, vzít jeho milovanou Esmé..." pokračoval Erot a já nedokázala potlačit zachvění a tiché zalapaní po dechu. Erot mě upřeně pozoroval a já se donutila uklidnit.

,,A teď ty... chtěl bych aspoň před smrtí znát tvou minulost..." řekl Erot a já se zapitvořila. Dokázala jsem se chovat bezstarostně, i když jsem se o Arovi dozvěděla takové věci (!). Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se zašklebila.

,,Tak dobře..." odvětila jsem a začala vyprávět... 
 

Minulost Izy:
 
Narodila jsem se 13. září 1737 v dnešním Phoenixu, Arizoně. Vše začalo neškodně. Byli jsme bohatá rodina a já měla vše, co jsem chtěla.
Ale jednou mě rodiče chtěli provdat za nějakého neznámého muže. Souhlasila jsem. Měla jsem vše, co jsem chtěla, ale také jsem byla vychována, abych své rodiče do puntíku poslouchala.

Byli velice hodní, ale byli vázáni společenskými pravidly..

Nastěhovala jsem se ke svému muži domů. Plynule jsem převzala řízení jeho (rozpadající se) domácnosti ze slabých rukou jeho máti.

Do měsíce jsem měla vše pod kontrolou. Manžel byl velmi milý a pozorný... dokud nebyla svadba.

Byla to velmi bohatá svadba. Byla jsem urozenější, než on, ale neměli jsme peníze. Spolu se mnou získal titul, erb a přízeň krále. A my na oplátku získali rozsáhlé pozemky a skoro nekončící hotovost...

Ve svatební den ,ale můj manžel (nutno podotknout, že byl velmi starý) zemřel těsně před tím, než jsem s ním ležela. Jelikož jsem neměla jeho semeno, ztratila jsem spojitost s jeho rodinou. Ale erb a jméno jim zústalo. Aby se vše nějak zamaskovalo, prohlásila mě jeho sestra za čarodějnici, která si chtěla nechat jeho majetek... Za dva dny mě beze soudu nechali dovléct k hranici a tu zapálili.

A v tu chvíli mě přišel Edward zachránit. A já se zamilovala. Edward mě přeměnil a vše bylo dokonalé. Stala jsem se hraběnkou Cullenovou a přidala se k němu a Carlislovi... to byl rok 1753.

Ale jednoho slunečního dne, nutno podotknout, že těsně před naší svadbou, ke mě Edward přišel a oznámil mi, že mě nemiluje, nechce mě. Odešla jsem od nich bez ohlédnutí...

A stala se nomádkou. Zjístila jsem, že mám pár schopností, můj štít a promlouvání jiným do myšlenek. A žila jsem si spokojeně až do chvíle, kdy jsem byla napadena menší skupinou Volterů.. porazila jsem je, ale málem zemřela.. neměla jsem krev.. Použila jsem proto hlas a přivolala si Cas. Nějakým zázrekem jsem se od ní dokázala odtrhnout a přeměnila ji. A tak jsem si spokojeně žila dál, s malou společností. Dokud na mě nepřišla větší skupinka Volterů. Té už jsem se neubránila a přidala se k nim... 

..............

,,Ták, teď mě znáš." broukla jsem Erotovi do ucha, ale on se zamyšleně díval před sebe.

,, Krásná pohádka, ale já chci pravdu. Nechci tě zklamat, ale Edward Cullen v roce 1753 ještě nebyl takové dvě století na světě..." řekl Erot a zadíval se mi do očí.

,,Moje opravdová minulost je podobná, jen trochu kratčí... spokoj se s tím, co jsi dostal" usmála jsem se na něj a políbila ho...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře