Izy, intrikářka a milovnice 20

26. srpen 2009 | 18.07 |

20.kapitola: Chce mě poslat na smrt?

Když jsem vešla do síně, měla jsem se pravděpodobně otočit a rychle zase vypochodovat... Na trůně seděl jen Aro. Marcus a Caius zde nebyli. Už toto mě mělo varovat...

,,Mám pro tebe misi... sebevražednou, jaké máš ráda.." oznámil mi chladně Aro. Díval se na mě.. nenávistně. Nevědomky jsem se přikrčila a trochu se otřásla. Měla jsem nutkání začít výhružně vrčet. A také se někam schovat.

,,Aro..." šeptla jsem ublíženě. Všechna nenávist i nevraživost ze mě vyprchala. Přece jen mě Aro na začátku měl rád... a já jeho. Jako svého otce. Aro se na mě tvrdě podíval a já si povzdechla. Narovnala jsem s důstojností se zeptala:

,,Jaký je úkol, pane?" Aro se na mě nevzrušeně podíval:

,,Novorození. S Erotem najdete africké novorozené a pozabíjíte je. " řekl chladně a já se na chvíli zaradovala. Aspoň půjdu s Erotem...

,,Nebude jich tam víc než 100.." ... na jistou smrt. dokončila jsem v duchu šokovaně. V duchu jsem zděšeně ječela. On se zbláznil! On je snad šílenec! Jakou šanci mají dva (možná silní, ale pořád jen dva) bojovníci oproti stovce novorozeným! Doprdele!

,,Nějaké ocenění? " zeptala jsem se drze. Když už na smrt, tak si chvíle před ní užiju. Aro se na mě chladně podíval a pak se krutě usmál.

,,Dám ti vlastní gardu... ale budeš muset v čestném souboji porazit někoho višího postavení... a možná ti zkrátím tvou povinou službu na sedm let." řekl a vyčkávavě se na mě podíval. A dočkal se.

,,Ale domluva zněla 6 let!" vřískla jsem. Už jsem se ve Volterře necítila jako doma. Aro celý ten pocit zkazil. Chtěla jsem pryč. Okamžitě. Hned! Nejlépe s Erotem po boku. Mít vlastní gardu můžu mít od tří čárek. Fér nabídka... kdybych jistojistě nešla na smrt.

V křečích jsem se sesunula na zem. Jane mě pálila darem. Malá mrcha. Už instinktivně jsem přes sebe přetáhla štít a hrála dál ukrutné křeče. Po chvíli to přešlo... já ještě chvíli nehnutě ležela na zemi a pak se né moc ladně zvedla.

,,Vrátím se pane.." řekla jsem chladně a s poklonou odešla z místnosti. A koutkem oka zahlédla Alekův soucitný pohled. Vzkypěl ve mě vztek.

O lítost nestojím! zavrčela jsem v duchu a odkráčela do pokoje. Tam jsem si vzala brašnu, do ní hodila kreditku a pár nutných věcí a chtěla vyjít z pokoje, když někdo zaklepal. Smutně jsem se usmála a vyzvala jsem ho dále. Erotův pach jsem poznala i přes dveře. Vztoupil stejně smutně se tvářící Erot. Porozuměla jsem mu beze slov. Jen jeho přítomnost způsobila, že mě všechen vztek přešel.

Sundala jsem si pomalu triko, kalhoty a pak i spodní prádlo... To už ke mně přistoupil Erot a jemně mě k sobě přivinul...

..............

Toto milování nebylo tak emocionální, divoké a nespoutané jako to první a druhé a třetí. Tam jsme jen splňovali tužby našich těl.

 Toto bylo pomalé, smyslné a  klidné a svým způsobem i vášnivé. Vychutnávali jsme si jeden druhého, protože jsme tušili, že asi nepřežijeme. Když se rozednívalo, pomalu jsem se zvedla a došla do koupelny... a tam jsme se pomilovali ještě jednou. Tentokrát až hodně divoce, protože se skleněná přepážka rozbila a některé střepy byly rozdrcené na prach.

Pak jsem se konečně osprchovala, oblékla a mohli jsme vyrazit. Když jsem procházela okolo recepce, tak jsem (nové recepční) nahlásila, že chci rekonstruovat koupelnu. Tázavě se na mě podívala, ale já jí odbyla máchnutím ruky a doběhla Erota.

,,Počkej Erote, pojď se projít do parku... chtěla bych to tam ješte vidět." zašeptala jsem. Ačkoliv jsem před Arem hrála tvrdou a sebevědomou, ve skutečnosti jsem byla strašně vyděšená. Dala bych cokoli za to, aby to vše byla jen noční můra.

...........

Ruku v ruce jsem stulená k Erotovi procházela parkem ve chvíli, kdy slunce zapadalo. Vzadu se pyšnila Krvavá fontána. Byla to fontána zobrazující tři Bratry a nějakou Lilith. To bylo jediné, co mi k ní Erot řekl. Krvavá fontána se jí řikalo proto, protože vždy v určitý čas voda, kterou chrlila, získala krvavou barvu. Bylo to kvůli zapadajícímu slunci, ale i tak všichni znali tuto nádhernou památku podle názvu Krvavá fontána.

..........

Neletěli jsme letadlem, ale plavili jsme se na lodi. Bylo to pomalejší. V jednu chvíli jsem uvažovala o tom, že si koupím jachtu a do Afriky poplujeme na ni. Pomalu... časem bychom zbytečně mrhalo...

Uvažovala jsem také o útěku. Nechtěla jsem umřít. Ale ze všeho nejvíce jsem nechtěla opustit Erota. A ten, snad z mužské ješitnosti, snad z pocitu povinosti, utéct nechtěl. Nenavrhla jsem mu to, styděla jsem se. Ale moc jsem si to přála. Jachtu jsem nekoupila. Jak už jsem říkala, plavili jsme se na lodi. Já musela nosit široký slamák, rukavice, dlouhé rukávy i nohavice, abych se při procházce na palubě netřpytila a Erot radši nevycházel (pokud bylo slunečno, což bylo skoro pořád) z kajuty vůbec. A Afrika se mezitím rychle blížila...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Izy, intrikářka a milovnice 20 verísek 09. 08. 2010 - 22:55
RE(2x): Izy, intrikářka a milovnice 20 moira 10. 08. 2010 - 10:47