Sestra 1

26. červenec 2009 | 13.18 |
› 

Tato povídka bude o novém dračím jezdci.... vím, vím, že na toto téma bylo napsáno tucet povídek, ale mě se nějak zachtělo napsat i mou verzy nového draka v Alagaësii. Bude to příběh o elfce Moiře, která se po dlouhém cestování vrací zpět do Alagaësie. Tak se pořádně do mé povídky začtěte!!  m.

1.kapitola: Přílet

Usmála jsem se a spokojeně poslala Kerilii myšlenku: Jsme skoro doma. Jsem zvědavá, jak mě tetička přijme.
Věřím že tvá teta tě přijme přímo královsky, Moiro
... odvětila má dračice mírně ironicky a já vyprskla smíchy. Má "teta" je totiž královna Islanzadí.
Ker, nezdá se ti něco zvláštní? zeptala jsem se. Podvědomě jsem cítila, že je něco špatně, ale pořád jsem nemohla přijít na to co. Dračice se napnula a znepokojeně se rozhlédla. Pak mi to tak nějak samo docvaklo. Stovky kilometrů daleko nebyl jediný drak.

Otevřela jsem svou mysl a začala pátrat po Jezdcích. Znepokojeně jsem se zachvěla, když jsem žádného nenašla. Ani jednoho, a to jsem své sítě rozhodila opravdu daleko. Snažila jsem se najít mysl mé tety, ale ta byla přísně uzavřena. Stejně jako Aryina a ostatní členy rodiny jsem nemohla vypátrat. Začala jsem se mračit ještě více a Kerilie se celá propnula a potichounku zavrčela.

,,Co se to děje?" zeptala jsem se znepokojeně a přikrčila se. Má dračice vycítila, co chci a prudce přitáhla křídla k tělu. Pak se střemhlav pustila téměř kolmo dolů, k hladině moře. Po dlouhých letech jsem přilétala domů, pevnina byla už jen pár kilometrů před námi. Sehla jsem se a nabrala do dlaně trochu vody. Zavřela jsem oči a co nejpřesněji se soustředila na Aryu. A pak jsem vyslovila kouzlo nazírání...

Arya seděla u stolku a zamyšleně si prohlížela čepel svého meče. Najednou se prudce otočila a na někoho se překvapeně podívala. Orin! hned se mi v mysli zjevilo jméno. Mezi obočím se jí usadila vráska, když si vyslechla asi né moc příznivou zprávu. Rychle se sebrala a šla za tím malým mužíkem. Vedl je vedlejšími chodbami Ellesméry (co dělá Orin v Ellesméře?) k útesu, na kterém se s někým setkali. Arya se podívala nahoru a já usoudila, že se dívá na draka. Pak znepokojeně zase někam odešla.

Vypadá to, že sestřička je až v Ellesméře.. sdělila jsem Kerilii a ona trochu pozměnila směr. Znovu nabrala výšku a lehce mávla křídly. Neodolala jsem a znovu se zadívala na krásu těla své dračice. Po dlouhém cestování je krásně osvalená a její rudé šupiny se na slunci krásně lesknou. Tmavé kostnaté výrůstky na hřbetu byly ostré, ale já už jsem se odnaučila na ně padat a nezranit se o ně. Také jsem na to měla více, než 100 let.

Něco se děje, Ker a není to nic, co by se mi líbilo. odtušila jsem. Dračice neodpověděla. Ani nemusela, věděla jsem, že to cítí stejně. Kerilie cestovala opravdu rychle a už dávno jsme minuli moře a přelétávali nad zemí. Trochu posmutněle jsem si pomyslela, že jsem si přílet představovala jinak. Úplně jinak. Zrovna jsme přelétávali nad menší vesničkou a jakmile její obyvatelé zahlédli Ker, tak se rozprchli skrýt. Překvapeně jsem se na to dívala.

Přistaň! Zjístím, co se děje. řekla jsem nervózně mé dračici a ona znepokojeně poslechla. CO se kruci stalo, že se lidé bojí draku? Ano, divocí draci jsou trochu... výbušní, ale Jezdci se snad postarali o to, aby nenapadali lidi, no ne? Odchytla jsem si jednoho staršího člověka a zeptala se ho:

,,Proč se mě bojíte?" stařec na mě vykulil své poloslepé oči a koktavě odpověděl:

,,My - mysleli jsme si, že že jste Murtaght... M - Máte rudého draka." řekl sýpavě. ,,Prosím, nezabíjejte mě, paní!!" najednou se mi stařec zhroutil do náručí.

,,Murtaght?" toho Jezdce jsem neznala. Podpírala jsem starce, aby se mi nesložil na zem.

,,Syn Morzana, jednoho z krvospřežníku..." zašeptal a pak se polekaně chytl za pusu. Dívala jsem se na toho člověka ještě zmateněji než předtím.

,,Krvospřežníků?" Morzan byl vždy odporný podlézavec, ale že by se ho někdo bál, to jsem nezaregistrovala. Ale když ten člověk jeho jméno vyslovil, tak se zachvěl hrůzou! Nevydržela jsem to a prostě se mu (SPROSTĚ, I KDYŽ JSEM TENTO ZPŮSOB VYZVÍDÁNÍ NESNÁŠELA) vkradla do mysli. Zalápala jsem po dechu. Uviděla jsem, co se stalo. Co se stalo za tu dobu, co tento muž žil. Pustila jsem ho a zhrozeně odstoupila.

To nemůže být pravda, Kerilie!

Viděla jsem, že Jezdci byli svrženi a králem je teď ten nováček Galbatorix.

Ta zpráva byla tak šokující, že dokonce ani Kerilie na to nejdříve nereagovala. Pak ale zlostně zařvala a její řev doprovázel mohutný silný plamen mířící k nebesům.

Stařík vykvikl hrůzou a jako o překot ustupoval dozadu. Pak ale zakopl a nešikovně si zřejmě dopadl na ruku, protože jsem zaslechla křupnutí. Chystala jsem se ho vyléčit, ale najednou se zhroutil. Poplašeně jsem se k němu sehnula, ale byl mrtvý, pravděpodobně infarkt... Mírně šokovaně jsem od něj ustoupila. Bylo toho najednou moc... moc děsivých a neuvěřitelných informací.... jako bych byla ve zlém snu. Takto jsem si rozhodně svůj přílet nepředstavovala.

Automaticky a strnule jsem požehnala jeho duši a vyšvihla se na Ker. Musíme najít tetičku, ta nám to vysvětlí.. sdělila jsem Kel a poprosila jí, aby letěla co možná nejrychleji k Ellesméře. Měla jsem sice mírné výčitky svědomí - letěla už od rána do teď (bylo pozdě po poledni), ale měla jsem pocit, že pokud se co nejdříve nedozvím, co se to děje, asi se zhroutím.

Snad se ten stařík pomátl a vše je jen výplod jeho zmatených myšlenek.... pomyslela jsem si nakonec a dračice zabručením souhlasila.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.79 (14x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Sestra 1 propiska 21. 07. 2009 - 16:35
RE: Sestra 1 malika 23. 07. 2009 - 20:57
RE: Sestra 1 kerilia 13. 09. 2009 - 12:38