Cesta Sorun- Úvod

18. červenec 2009 | 11.08 |

Ahoj, jmenuji se Sorun Tamuchi a jsem 14-ti letá dívka. Jestli je na mě něco zajímavého? Ani né. Mám průměrné magicné vlohy. Možná oči... tmavě fialkovo-modré. Ale ani to vás nezaujme, protože mám zakázáno dívat se hostům do tváře. Kdybych měla umyté vlasy, tak možná jejich podivná stříbrná barva... ale vlasy nejsou umyté. Už to mám! Jsem tak chudá, že to je až zajímavé!! Od 10-ti let žiji v Vesnici-Magické škole. Je to neuvěřitelné, ale za to, že neotravuju dostanu najíst a někdy se mohu zúčastnit i vyučování. Proč? Poslal mě sem král. A královo milosrdenství nelze neuposlchnout....

,, Sorun ,na lečitelství nemáš trpělivost ......promiň ,ale u mě se dál už učit nebudeš. " odvětila omluvně učitelka života. Přišla ke mě a pohladila mě po tváři. Snažila jsem se udržet neutrální výraz, ale skákala bych radostí. Tak dlouho mě nikdo už nepohladil po hlavě... Rychle jsem se vzpamatovala. Matka života mě vyhodila!! Ale řekla to mírně, pomyslela jsem si , ne jako učitelka bylinkářství:

,,Sakra Sorun,kdybys tohle dala nemocnému pacientovi ,tak by se do konce života už nikdy neuzdravil. Jestli nechceš mít tu ostudu ,že tě každý uvidí jak tě odtud vypráskám tak vypadni sama. " Nebo elelmentálky vody a ohně : ,,Sorun, zletíčko," řekli a já už tušila nějaký podraz.

,,Za to že jsi ,,omylem,, podpálila chrám ohně a ,,náhodou,, při hašení té spouště zaplavila sklepení vodní svatině tě vyhošťujeme." přidokončení tohoto proslovu se začali zvětšovat do gigantických rozměrů.

,,Jestli nechceš mít popáleniny a omrzliny po celém těle ,tak odsuď vypadni a už se nikdy nevracej!" řekly ostře. Tehdy jsem se opravdu bála, protože mi chytli šaty, byla jsem na kost promočená a neměla jsem kam jít.

,,Sorun, já vím že toto není první měnění tvé profese a je mi líto ,že to takhle skončilo,ale zkus byt něčím ,u čeho nepotřebuješ trpělivost a silnou koncentraci. Co třeba tržní, vyvolávačka.... to by se na tebe hodilo. Jsi rázná a umíš počítat." řekla s úsměvem Matka života a chystala se odejít. A to si myslíte, že tam vezmou takovou otrhanku bez jediného půlbronzku?! chtělo se mi křičet. Snažila jsem se neschoulit a nezačít fňukat. K tomu se přece nesnížím! Zase, zase další výměna profese! Ale já se nechci stát tržní nebo ještě hůř: HOSTINSKOU!! Já chci pracovat s magií! Zase jsem začala matku života vnímat až, když se zastavila a potichu,abych to slyšela jen já řekla:

,,Máš velkou magickou moc ,ale světlo je potlačuje....možná najdeš svůj osud v Temnotě." řekla to tak tajemně ,že jsem si prve ani neuvědomila obsah jejích slov.

Když mi to došlo, zhrozila jsem se.

Ano, věděla jsem celou tu dobu, že jsem dítě temnoty, ale teď mi to potvrdila i matka života a to bylo zjištění tak šokující, že jsem se málem zhroutila. Proč já? Ale co už, jsem co jsem... Mám To zkusit?? Mám se vydat touto cestou? Jestli ano, nebudu mít lehký život. To jsem já. Jde mi hlavně o pohodlí. Nevědomky jsem se ušklíbla. Slyšela jsem že učedníci Toho, jsou neustále pronásledováni. Dvakrát jsem dokonce vyděla upálení čarodějnic Temna, ale připadalo mi to jako blbost. Temnota se vyžívá v chaosu a smrti, tak proč takto končí svůj život. Že by osudem Temna byla smrt?? A co je směšnější, dají se vůbec učedníci Černé magie upálit?

To, je magie SMRTI, NEKROMANCIE, CHAOSU. Takové magie, při kterém se jen při pouhém slovu pojmenování zatřesete a přeletí vám mráz po zádech... Černé magie. Věděla jsem ,že patřím k temným od té doby, kdy bylo mé první koulo zabití divočáka, který se snažil zabít mě. Tehdy se to má matka snažila ututlat i před otcem a zavolala vymítače, ale nepovedlo se utajit smrt největšího divočáka tohoto roku, který zemřel na neviditelné zranění. Prý mě někdo tehdy i viděl. Matka se mě hned nato zřekla a otec se mě snažil zabít. Krásné dětství ,hm??

Ano, věděla jsem že se jednou vyučím Tím, ale teď se mám rozhodnout a nejsem si jistá. Mohu být ještě pořád dobrá.  Vždyť vyučit se Tím je to proti výchově!! Proti celému dětství!! Nelituj se! okřikla jsem se. Ne ,vím že není jiná cesta. Musím se rozloučit a rychle a nenápadně odejdu. Posmutněla jsem. Já nechci být zlá... temná a strach nahánějíci... napadlo mě. Ale pokud ještě jednou zbabrám jakékoliv kouzlo, starosta vesničky mě s hanbou vyžene tak jako tak...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (8x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Cesta Sorun- Úvod Šílenej 09. 02. 2010 - 17:16