Izy, intrikářka a milovnice 22/2

5. září 2009 | 18.39 |

22... to je takové souměrné číslo, jako ulité pro konec této (pro mě dlouhé) povídky. Chtěla bych vám tedy oficiálně oznámit konec příběhů Belly, Isy a Izy... Doufám, že nečtete moc dobře mezi řádky, protože vás chci mým happyendem (jak u mě jinak xD) překvapit...
Doufám, že se vám ma povídka líbila a omlouvám se za ten krátký konec... moira


22.kapitola, 2.část : KONEC
 
Z pohledu Erota:

Ten upír jí doslova propaloval pohledem a Izy se mu drze dívala do očí. Opravdu si chvíle před smrtí užívala plnými doušky... Chvíle před smrtí?? Ano... odtud nemáme šanci se dostat. A ti upíři? Největší nepřátelé Volturů. A my na sobě máme černé pláště...
Snažil jsem se upoutat Izynu pozornost a nakonec se mi to podařilo.

,,Zemřeme Izy..." řekl jsem potichounku, ale tak aby nás všichni slyšeli. Zaměstnám jejich pozornost a ty utečeš! poslal jsem jí myšlenku. Začala odmítavě vrtět hlavou. 

,,Ne... nenechám tě zemřít!" zakřičela na mě a podívala se na mě pohledem, jako bych se právě zbláznil. Nebo spadl na hlavu. Někdo v rohu překvapeně sykl. Cítil jsem, jak se z Izyna těla ve vlnách valí strach.. ale o mě! Bolestně jsem přivřel oči. Ona mě milovala. Sakra, já jí také miloval! Ty zasranej parchante, shnij v pekle! adresoval jsem Arovi nadávku. Dlouho jsem necítil takový vztek. Ani strach. Doufal jsem, že se odtud Izy dostane. Musí. Pak by si místo mě mohla najít Edwarda a šťastně žít...

Izy se na mě podívala. Ty kruté, chladné oči přetékaly strachem, láskou a bezmocí. Byla tak krásná. Je krásná. Izy je to nejlepší, co mě v životě potkalo. Miluju tě, ty malá čarodějko... poslal jsem jí myšlenku. Bez zaváhání mi přišla odpověď.

Také tě tak šíleně miluju. Dvakrát jsem se zamilovala a podruhé lásku už nechci ztratit, Erote... prosím! přivřel jsem oči a skrýval bolest, kterou mi svými slovy způsobila. Tak moc jsem si přál, abychom mohli klidně žít, daleko od Volterry, jen mi dva. Zavrhl jsem takové myšlenky. Není na ně čas.

Na Izy jsem to nikdy nechtěl použít, ale teď jsem musel..

,,Je to rozkaz!" řekl jsem autoritativním hlasem. Asi jsem musel teď hodně připomínat Ara, protože se jí v očích mihl vztek. Zasmála se. Smála se hystericky, ale tak nějak vesele. Všichni, včetně mě jsme ji okouzleně pozorovali. Její omamování jí už proniká i do hlasu.. bleskla mi hlavou myšlenka a já k ní přistoupil.  Dal bych ruku do ohně za to, kdybych nevěděl že je to nemožné, že jsem zahlédl slzy v jejích očích. Cítil jsem, jak přes nás přetáhla štít.

Vyřešíme to.. spolu.. řekla tichým hlasem a já slyšel, jak jí otřásají vzlyky. Usmál jsem se na ni.

Nechci si tě pamatovat takto.. řekl jsem já a nadzvedl jí bradu. Přitáhl jsem si jí k sobě a políbil jí.

Pokynem ruky štít okolo nás zmizel a já zase slyšel všechny zvuky. Krutě jsem se usmál.

Pobiju jich nejvíc, co zmůžu a pak.. pak zemřu.
 
Z pohledu Izy:

Vnitřně jsem vyronila oceán slz. Donutila jsem se přestat plakat. Na to bude dost času potom.. jestli přežiju.

Vrhla jsem se k Erotovi a ještě ho rychle, ale vášnivě políbila. Zároveň jsem hledala v sobě štít a když jsem ho pevně uchopila, polibkem jsem ho Erotovi vtiskla. Snad ti pomůže... pomyslela jsem si. Uvědomila jsem si, že svůj štít stále mám. Tak jak... ?

Došlo mi to. Právě jsem Erotovi dala štít, který jsem ukradla tomu novorozenému.

Erot zaútočil na prvního upíra u dveří a já doslova roztříštila dveře na třísky. Přetáhla jsem přes sebe všechny možné štíty a utíkala. A za sebou uslyšela zvuky trhání. Bolestně jsem vykřikla. Donutila jsem se ještě zrychlit. Došla jsem k masivní železné bráně a s ohlušujícím zaduněním do ní narazila. V místě, kde jsme se setkaly byla obrovská prohlubeň. Musela jsem do té brány narazit ještě osmkrát, něž jsem jí dostatečně rozšířila a mohla utéct. Proklouzla jsem otvorem ven a rozběhla se jako o život.

............

Odolávala jsem nutkání se otočit a vrátit se zpět pro Erota. Běžela jsem dlouho, dokud jsem nenarazila na civilizaci. Já... zase jsem to já, kdo někoho opouští... pomyslela jsem si se vztekem, každičkou kapkou té silné emoce směřované na sebe. Nenáviděla jsem se za to, že jsem utíkala. Měla... měla jsem tam zůstat. Zemřít s ním.

Ze vzteku a smutku jsem všechny ve vesničce, do které jsem dorazila, zabila. Nevypila, jen zabila. Zlomila vaz, rozdrtila lebku... prostě zabila.  A v další vesnici taky.

Štít už dávno opadl a já se musela skrýt. Přece jen.. poslední Erotova myšlenka byla:

Nenech mou smrt zbytečnou a žij. Neskonči jako Aro.. A tohle jsem mínila dodržet.. Už jen proto, abych Ara naštvala, pokořila, pomstila se mu... a ctila Erotovu památku.

Zbohem Erote... miluji tě.

KONEC...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Izy, intrikářka a milovnice 22/2 kajdule 21. 07. 2009 - 23:07
RE: Izy, intrikářka a milovnice 22/2 myska.. 07. 06. 2010 - 20:25
RE: Izy, intrikářka a milovnice 22/2 moira 08. 06. 2010 - 08:42