Izy, intrikářka a milovnice 19

20. srpen 2009 | 18.00 |

19.kapitola: Aro se zlobí

Dorazili jsme do Volterry v té nejlepší náladě. S Erotem a úsměvem od ucha k uchu jsem napochodovala do síně, vzdát poctu našim vládcům, když mě ten smích přešel.

Nevím, co mě to napadlo, ale chtěla jsem si poslechnout Arův názor na nás a opatrně jsem se mu vkradla do mysli. Nejdřívě mě ovládl chaos tisíciletí, když jsem poslouchala jeho složitou mysl, ale pak jsem se musela držet, abych nezalápala po dechu, nezačala vrčet a udržela neutrální masku...

Jakto že žije?! Nechal jsem ho přece spálit! Tohle si někdo odskáče... byla Arova myšlenka, která mě šokovala. Aro chtěl nechat Erota odstranit!  Proč? S trochou paniky jsem se na Erota podívala a on nepatrně kývl, že mi to vysvětlí potom. Zamaskoval to tím, že se na mě usmál a chtěl mě políbit, ale Aro nás zadržel.

,,Erote, potřebuji s tebou mluvit." řekl Aro mým oblíbeným hlasem, ve kterém jsem teď ale slyšela hrozbu. Nadupírským úsilím jsem se donutila věrohodně usmát a s úklonou odejít. Ale já to nemohla nechat jen tak být. Za ty dva roky, co jsem se ve Volteře zabydlela, jsem tu znala kámen na kameni. A ve starých spisech jsem našla plány hradu i se skrytými chodbami. Ten spis se ještě téhož dne někam ztratil...

Urychleně jsem na sebe za běhu nasadila všemožné štíty a běžela na opačný konec hradu... Tam byla skrytá dvířka, která vedla na mezipatří. Místo mezi Přijímací síní a prvním patrem.. nebo spíše přízemím, protože Přijímací sál je v podzemí. Místa tam sice nebylo ani pro dítě, ale když se začnete plazit po břiše...

.............

Konečně jsem se doplazila k síni a zaposlouchala se: 

,,... je to jen další bezvýznamná upírka, kterou pak zlikviduji. Ano chtěl jsem si jí nechat, ale ty jsi si jí oblíbil a proto teď bude muset zemřít!" řekl Aro klidně a já se soustředila na pevný štít, který tlumý zvuky, jinak by mé rozzuřené vrčení slyšel asi celý hrad... O čem to Aro sakra mluví? Přeskočilo mu?

,,Jak můžeš Aro, copak jsi si jí aspoň trochu neoblíbil. Je taková, jakou sis vždy přál. Nelítostná s potenciálem, naprosto oddaná Tobě! Taková se už podruhé neobjeví!" řekl sice klidným hlasem Erot, ale já slyšela ten bolestný podtón. Jak já jsem litovala, že jsem teď neviděla Arův obličej, protože ten pohled by byl asi k nezaplacení. To jsem usoudila podle tónu, kterým řekl svá další slova.

,,Je oddanná tobě a ty to víš. A Erote, ty ses do ní opravdu zamiloval? Zamiloval! Poprvé od.."

,,Opovaž se její jméno vypustit ze rtů. To mi musíš zabíjet všechny které miluji!" zavrčel rozzuřeně Erot a najednou ztichl. A já s vypětím instinktů pak uslyšela jeho bolestné syčení. Jane.. pomyslela jsem si vztekle. Pak jsem se usmála a snažila se na Erota sousředit. Začala jsem manipulovat se štítem a ten se až podivuhodně lehce oddělil a letěl k bolestnému sténání, které ihned zkončilo. A Jane překvapeně sykla.

,,Ty máš schopnost a neopovažoval jsi mi říct, že je?!" zasyčel Aro a já se trochu spokojeně usmála. Až po chvíli mi došlo, do jakého nebezpečí jsem Erota zatáhla. Aro se na Erota může za ten štít naštvat ještě více... Ucítila jsem jemné dloubnutí do mého štítu okolo mě a poznala Ketrův prozkoumávací dar. Zformulovala jsem štít do podoby kostry krysy... možná "trochu" přelostlé, ale to Ketro nepozná. Je to naprosté pako, co se týče boje, obrany a hledání potencionálního nebezpečí.

,,Nikdo zde není pane.." řekl podle mého předpokládání Ketro a já se ušklíbla. Začala jsem kolem Erota tvořit fyzický, psychický a ochranný štít. A doufala jsem, že to pomůže.. a po chvíli uslyšela jsem známý zvuk, jak někdo narazil do štítu. A pak jsem uslyšela Arovo podlézavé:

,,Erote, bratře, proč jsi se mi o tom úžasném daru nezmínil?" zeptal se a já se otřásla odporem.

,,Protože jsem o něm až doteď nevěděl.." odpověděl mu jedovatě Erot s prostou upřímností. Skoro jsem cítila, jak se Aro snaží ovládnout a jak v něm kypí vztek. Škodolibě jsem se usmívala a pozorně poslouchala. Dokázala jsem si představit samolibý Erotův úsměv, jeho uvolněný postoj, svaly rysující se pod oblečením... a pocítila bodnutí touhy ve svém klíně. Nad tímto jsem se zamračila.

,,Za dvě hodiny si přijď pro informace k misi, mám pro tebe dokonalý úkol." řekl Aro až podivně klidně a já přivřela oči. Určitě ještě sebevražednější mise, než jaké dostávám já... až na to, že tato mise má opravdu zabít. Sevřelo se mi hrdlo. Aro chce Erota zabít!! Začala jsem se plazit zpátky. Ale ještě předtím, než jsem se dostala z doslechu, jsem zaslechla Arovo rozzuřené syčení. Zvedlo mi to náladu a potutelně jsem se usmívala. Musela jsem. Kdybych se totiž nedonutila k tomuto a nesoustředila se na rozzuřeného Ara, asi bych své myšlenky přesměrovala k tomu, co právě udělal. Pak bych se mohla naštvat a... A Aro by nemusel dopadnout nejlépe. To já ostatně také ne.

Když jsem se ujistila, že nikdo v chodbě není, vylezla jsem z dvířek a zaklela. Byla jsem celá skoro od snad tisíciletého prachu. Začala jsem se oklepávat, když si mě nechal zavolat Aro. V první chvíli mě ohromilo, že mě upíři tak rychle našli. Nebo je Aro poslal přímo sem. Začala ve mě narůstat panika. Odhalil mě a proto mě chce vidět? donutila jsem se uklidnit. Nemohl poznat, že jsem tam byla... uklidňovala jsem se cestou k přijímacímu sálu a vešla do síně.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře