Izy, intrikářka a milovnice 18

17. srpen 2009 | 17.53 |

18.kapitola: Zděšení

Doufala jsem, tak vroucně jsem doufala, že je to Erot, že jsem ignorovala moc hlasité kroky i příliš rychlý dech. Otevřela jsem oči a zase propadla zoufalství.

,,Vypadni Edwarde!" vyprskla jsem. Nechtěla jsem, aby mě takhle viděl. Co tu vlastně dělá? Ale on jen stál a nechápavě se na mě díval. Začal mnou lomcovat vztek. A když jsem vzteklá a přestávám se ovládat, jsem opravdu nebezpečná. Nejsem sice už novorozená, ale hodně z ní ve mě zůstalo.

Zabili ho! A to jen kvůli němu! Kdyby nebyl, nestalo by se to!! začalo se mi v hlavě objevovat úplně nesmyslné obvinění. Že upír propadne navždy smutku, když ztratí někoho, koho miluje? Né, ten dotyčný se totiž rovnou zblázní!

Přikrčila jsem se do bojové pozice a z hrdla mi vyšlo spokojené zavrčení. Zabiju toho, kdo za to může. Což o tom, že Edward třeba vůbec neví, o čem je řečHlavně, že někoho zabiju. Zabiju a pomstím Erota. Edward se na mě smutně díval. Asi tušil, že nemá šanci mě zabít, ale vzít do zaječích je asi pod jeho úroveň...

Spokojeně jsem se usmála nad myšlenkou Edwarda jako zajíce. Sice nejsem vegetariánka, ale v jeho případě bych klidně udělala vyjímku. Přála bych mu roky utrpení za... za co? Že může za to, že jsem se proměnila v upírku, že jsem pak Erota potkala a dostala tak možnost ho ztratit? Asi za toto.

Můj mozek nic složitějšího vymyslet nechtěl. Se zavrčením jsem na Edwarda skočila a ukončila v zárodku jeho pokusy o obranu. V tu chvíli jsem si neuvědomovala, že zabíjím druhou jedinou bytost, kterou doopravdy miluju.

Srazila jsem ho na zem a pomalu mu přiložila zuby k hrdlu. Chtěla jsem, aby se bránil. Tohle nebylo fér. Zuřivě jsem se chtěla zakousnou do jeho hrdla, zatímco on by se mě pažemi snažil odstrčit. Ale on se vůbec nebránil. Chvíli po tom, co mé zuby projeli jeho kůží se změnil vítr a zavál ke mě slova:

Izy, nedělej to!

Přestala jsem, zbystřila jsem smysly a poslouchala. Naklonila jsem hlavu nabok, jako vyčkávající šelma. Zdálo se mi to nebo to byl Erot? Radostně jsem vyskočila a pelášila k hranici. Ani nevím jak, ale byla jsem od ní nějaký ten kilometr... Byl to Erot! namlouvala jsem si. Je to on!

Když jsem za sebou uslyšela kroky, zuřivě jsem poslala Edwarda někam do háje a vlítla na mýtinku. Rozhlédla jsem se a radostí mi téměř začalo bít srdce.

Erot stál u stromu a usmíval se na mě. Stála jsem na kraji mýtinky a bála se k němu přiběhnout. Co když je to jen iluze nebo duch? A čí je tedy ta druhá hlava? Bála jsem se pohnout, ale ještě více jsem se bála, že tak budu stát navěky. Jen kousek od mé... lásky. Jako tehdy v tělocvičně.

Ani ne za osminu sekundy už jsem byla u něj a objímala ho. Radostně jsem vdechovala jeho nádhernou vůni. Drtila jsem ho v obětí a málem jsem s nim skákala radostí! Byl opravdový. Opravdový, živý, relativně zdravý a byl se mnou.

,,Proč ses neozval na moje volání?!" chtěla jsem se zeptat vztekle, ale na to jsem ho teď a v tuto chvíli měla moc ráda. A byla jsem moc šťastná. A byla jsem prostě moc šťastná. Téměř jsem zpívala.

Začala jsem se radostně smát a políbila jsem Erota vášnivě , tak vášnivě, jako za celý život nikoho. Asi bych pokračovala k tomu, aby to zašlo dále, ale Erot se zhroutil. Teprve teď jsem si všimla třasu rukou a jak má černé oči. Pane bože, on snad po boji ještě nepil!! uvědomila jsem si zhrozeně a posadila Erota ke stromu.

,,Hned se vrátím i snějakou krví!" šeptla jsem mu. A běžela snad rychlostí světla k nejbliššímu městu. Teď, když už jsem ho našla ho nemíním ztratit! Já ho totiž miluju. Tak moc ho miluju! Musím mu to říct!

..............

Ve městě jsem popadla první dva dospělé lidi na které jsem narazila a utíkala zpátky. Běžela jsem rychle, ze všech svých sil, ale i tak to nějakou tu dobu trvalo. Běžela jsem zpět, když ke mě vítr zanesl útržek rozhovoru:

,,Takže neznáte její pravé jméno? Já ano, jmenuje se Isabella Swanová a byla to má snoubenka." řekl klidně Edward a mě popadla dvojí zlost. Za to, že tady pořád ještě je a za to, že takhle odporně lže.

Ale on mě opustil! On se mě jako své snoubenky vzdal! A navíc si ještě vzal tu... Tanyu! Mě vyčíst to, že jsem ho nehledala, říct nemůžete! vykřikla jsem najednou zoufale v mysli.

,,Ona mě ale už nemiluje, miluje vás, tak se o ní prosím postarejte..." dořekl Edward a já ucítila smutek. Miluje mě nebo ne, opustil mě a já teď žiju s jiným. Tak mi to neztěžuj, Edíku! Já tě totiž také pořád miluju... pomyslela jsem si smutně a vkročila na mýtinku.

Edward nikde nebyl a já ani necítila jeho pach. Starostlivě jsem podsunula Erotovi ty dva lidi a sama odolávala touze je vypít... Erot sice pil, ale zároveň se na mě zkoumavě díval. Já se pod tím pohledem ošila, ale pak jsem se na něj usmála.

Když vypil oba dva předkrmy, vydali jsme se do města na hlavní chod. Celou cestu jsem Erota obletovala a všelijak se ho snažila udržet ve své blízkosti. Náhodné dotyky byly tak četné, že i blbému by došlo, že náhodné nejsou ani zdaleka.

A pak? Pak jsem spokojeně letěla stočená na Erotově hrudi zpět do Itálie.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře