Izy, intrikářka a milovnice 16

12. srpen 2009 | 16.57 |

16.kapitola: Mise (ne)splněna... podle Ara

Klečela jsem na zemi a třásla se. Každou chvíli jsem byla slabší. Uslyšela jsem známí šustivý zvuk a trhaně zvedla hlavu. Naštěstí to byly posily od Ara. A né další novorození... To bych už asi nezvládla.

Z posledních sil jsem se rozhlédla okolo sebe a spatřila, jak posily odnášejí zraněné nebo vyčerpané (jako například mě) pryč. Usmála jsem se, když jsem si uvědomila, že jich bylo víc než 20. Takže jsem s těma 10-ti dvanáctinama neměla pravdu. Přežilo jich více... Holt, umím dobře vycvičit. Znovu jsem se rozhlédla a uviděla už jen malou skupinku nepřátel. nevím, jaký pocit ve mě převládal. Pýcha na mé žáky nebo jen úleva, že je po všem?

,,My... necelých 65 upírů porazilo téměř 300 nepřátel.." zachrčela jsem obdivně a svalila se na zem. Neměla jsem sílu více i sedět. Tak jsem byla vyčerpaná. Ležela jsem na zemi v nepohodlné poloze (na tělech nepřátel se pohodlně snad ani nedalo ležet) a se zavřenýma očima poslouchala, co se v okolí děje. Dvoje kroky zamířily ke mě.

Nějaké ruce mě zvedly. Podívala jsem se tomu dotyčnému do obličeje a poznala Ara. Díval se na mě smutně a s velkou bolestí.

,,Holčičko, dokázala jsi to.. kde je?" zeptal se zvědavě. Já se mu snažila vykroutit a on mě pustil. Ale měla jsem moc slabé nohy a proto jsem se o něj opřela.

,,Erot, Demitri, Jane a ostatní?" zašeptala jsem podivně neznámím hlasem. Byl... zněl jako hlas poraženého. Skřípal jako kamení. Začal foukat vítr a mě zalila sprška popela.

,,Jsou v pořádku," řekl Aro a já si nevšimla podivného záblesku v očích. Trhaně jsem přikývla.

,,Štít je zničen, odporoval a já neměla jinou možnost." zašeptala jsem. Aro trochu smutně pokýval hlavou a já na něj dostala vztek.

,,Copak ti nezáleželo na ničem jiném?!" zkusila jsem na něj zařvat, ale vyšlo z toho trochu silnější zasípání. V krku mě řezavě pálilo a mě ovládla jediná myšlenka: Krev!! potřebovala jsem se urychleně napít. Jed teď měl tolik práce, že všechnu krev zúžitkoval a abych fungovala, tak jsem potřebovala novou dávku. Nevesele jsem se v duchu usmála. Jsem jak feťák... Touha po krvi mi zatemňovala rozum a probouzela ve mě zuřivost.

Aro mě dovedl do letadla a já si sedla vedle Jane. Něco pila ze sklenice a já jí to "něco" z rukou vytrhla. Mohla to být jen jedna věc. Obrátila jsem sklenici dnem vzhůru a začala lačně hltat. Měla jsem tolik zdvořilosti, že jsem tam Jane aspoň trošilinku nechala. Cítila jsem teď výkonná asi na 20%. Aspoň něco... pomyslela jsem si nevesele. Omluvně jsem se na Jane podívala a ta se (kupodivu) na mě ani nesnažila zaútočit...

Z mě neznámého důvodu jsem Jane objala a zeptala se jí:

,,Co se stalo po mém odchodu?" Jane ještě asi 2 vteřiny (což je na upíra dost dlouhá doba) strnule seděla v mém náručí, ale pak se uvolnila a lehla si na mě.

TO mě vážně překvapilo ještě více, než to, že jsem jí objala. Přemýšlela jsem totiž jak se z toho vyvléknout a nevypadat jako mrcha či sobecká bestie.

,,Vše šlo dobře, schopnosti fungovali tak jak měli. Erot s dalšími třemi talenty pak šel na něčí varování do týla a tam se pak strhla vřava. Varování bylo pravdivé, ale nepřátelské zaútočení do týla bylo silnější, než jsme předpokládali. Ti upíři, novorození co prchali před námi se připojovali ke skupince v týlu. Snažila jsem se ze všech sil, ale nakonec nás obklíčili. Nakonec je z rytmu vyvedly ty tři hranice, které jsi měla pravděpodobně na svědomí ty a my začali pomaličku získávat převahu.

Ale bylo nás málo, a byly jsme vyčerpaní. Pak jsi nás popohnala, když začali upíři útočit jen na tebe a my je mohly konečně začít mordovat bez toho, abychom při tom moc utrpěli. A pak najednou začali být nějak podivně malátní. To pak bylo jednoduché je dostat. A ten zbytek pak znáš. Přišel Aro a začal naše odvádět pryč, ostatní roztrhali ještě na menší kousíčky a spálili..." řekla unaveně a já zatím popíjela svou vlastní krev (kterou jsem před chvílí dostala).

,,A Erot? Co se stalo s ním?" zeptala jsem se. Jane se mezi obočím objevila vráska. Jak divně v té andělské dětské tvářičce vypadala...

,,Když jsme nenarazili na štít a schopnosti fungovali, tak jsme byli rádi, ale Erot, mám pocit, na tebe čekal. Když jsme byli obklíčení už s námi nebyl..." řekla po chvíli soustředění. Teď jen doufám že je v letadle jako my a že si popíjí vlastní krev... řekla jsem si v duchu a spokojeně se opřela.

Asi bych znovu usla, nebýt Jane. Něco říkala. V tu chvíli mi to tak nepřipadalo, ale byla jsem vděčná, že jsem díky ní neusla.. Už jsem chtěla nespokojeně zavrčet, když jsem uslyšela co říkala.

,,Já jsem dnes poprvé bojovala... poprvé jsem bojovala o krk.." řekla velmi tiše. Já se na ní zkoumavě podívala. Beze slov mi jen ukázala ruku a zápěstí... člověk by si toho nevšimnul, ale dva prsty měla o půl milimetru kratší. A zahlédla jsem za prvním kloubem skoro přehlédnutelné jizvičky, na malíčku a prsteníčku... a na zápěstí měla překřížené dva srpky. Vzniklo z toho podivné X .

,,Buď ráda, že nevypadáš jako já..." broukla jsem jí do vlasů. Teď mi bůh ví proč nepřipadala jako pomstychtivá malá rozmazlená mrcha. Potřebovala se o někoho opřít. Ara zbožňovala, nepřipadal v úvahu, svého bratra milovala, ale nechtěla ho zatěžovat takovou maličkostí (navíc tady nebyl a byl muž), k jiným se chovala povýšeně, jako například ke mě, ale teď byla malá a vyděšená holčička co v lese zahlédla vlka... potřebovala se k někomu schovat a zabořit mu obličej do ramene...

Nejistě jsem jí pohladila po hlavě a ona ztuhla. Jako by si uvědomila, co dělá. Opatrně se ode mě odtrhla a šla si sednout na své místo k okínku. V duchu jsem si povzdechla. Každý si hraje na tvrdého, ale doopravdy potřebuje obejmout. Až na mě. Já už nechci být objímána, protože pak to špatn skončí... pomyslela jsem si povýšeně. To nebylo moc hezké, ale já to tak cítila.

Let byl dlouhý a nudný. Těšila jsem se do sprchy a na výborné Heidini osobně vybírané zrzky. V ústech se mi začal tvořit jed a nepatrně mě to zapálilo.

............

Vlítla jsem do svého pokoje a zalezla do sprchy (kterou jsem si tam nechala vestavět). Dostala jsem od Ara čtyřpokojový byt, ale vše bylo zastaralé. Ani nevíte, jakou jsem měla chuť zavolat Esmé, jestli to tu celé nezrestauruje...

Kapky vody mi stékaly po těle, ale nedostavila se ta zázračná posprchová úleva. Jako by mi něco chybělo... nebo někdo. Erot. Prudce jsem zatoužila po tom, aby mi jeho ruce bloudily po těle a jeho rty mě něžně, ale jistě líbaly. Chtěla jsem se mu schovat v náručí a zapoměnout na tu bitvu. V hrdle mě pálila žízeň.

Oblékla jsem se a v rychlosti vypila dvě zrzky, které čekali u dveří a snažili se je otevřít. Pak jsem se vydala hledat Erota. Hledala jsem všude, v jeho pokoji, v knihovně a i kdekoliv jinde, ale věděla jsem, že pokud nebude chtít být nalezen, tak ho nenajdu...

Zašla jsem teda za Demitrim, ale ten teď ,,pracoval,, na něčem jiném. Vlastně pracoval na mladé upírce. Už jsem chápala, proč má ty zvukotěsné stěny a dveře do pokoje. A tak jsem docela neochotně zašla za Arem. A ten mě zas ,,náhodou,, potkal na chodbě.

,,Pane." odvětila jsem odměřeně. Stále jsem na něj byla naštvaná za to, že já byla polomrtvá a on se zajímal o nějaký nový potenciální talent. ,,Aro, kde je Erot?" zeptala jsem se znepokojeně, protože jsem cítila, že je něco špatně. Opožděně jsem si uvědomila, že bych měla být ke svému vládci zdvořilá, ale skutek utek. To dovyřeším později. Aro se na mě opatrně podíval.

,,Na bojišti jsme ho nenašli..." řekl tiše a mě se z hrdla ozvalo překvapené zavrčení. Chvíli jsem tu informaci zpracovávala. Že bych ho přece jen omilem spálila?! začala jsem panikařit. Ruce se mi začali třást. A já jsem vyběhla z hradu pryč. Běžela jsem pořád dál. Snažila jsem se tomu zjištění utéct.

,,Když jsme nenarazili na štít a schopnosti fungovali, tak jsme byli rádi, ale Erot mám pocit na tebe čekal. Když jsme byli obklíčení už s námi nebyl..." říkala Jane.
 

,,Na bojišti jsme ho nenašli..." řekl Aro.

Bál se o mě a šel mě hledat. A pak narazil na skupinku upírů a ti ho zabili...

nebo

Nenašel mě a stále mě tam hledá...

nebo

Hledal mě, ale už to vzdal a vrací se do Volterry...

nebo

Neměl o mě starost a zahynul v boji...

Hlavou se mi honily tucty teorií, ale já jsem ani jedné nevěřila. Erot zůstal na bojišti. Tím jsem si byla jistá. A je živý!! tím jsem si tak jistá nebyla, ale z hlouby duše jsem tomu chtěla věřit a přála si to. Natolik naivní, abych si myslela, že je zdravý, jsem nebyla, ale byl by to vítaný bonus. Prudce jsem se zastavila a vyběhla zpět do Volterry. Vtrhla jsem Arovi do pracovny a požádala ho o zarezervování letenky do Ameriky a o dvě letenky zpátky.

Dvě protože jsem si aspoň tak vsugerovala, že Erot je a žije a čeká na mě. Můj přítel. Ten, s kterým jsem včera přišla o panenství. Doprdele! Můj milenec je možná pod drnem den potom, co se se mnou miloval. Nepřínáším smůlul že ne?! Byla jsem strachy bez sebe. Obviňovala jsem se. Tentokrát jsem to byla, kdo někoho opustil...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře