Izy, intrikářka a milovnice 14

2. srpen 2009 | 16.18 |

14.kapitola: Jak ho dostat?

Vystoupila jsem z letadla a pocítila pravdivost slov o masakru. Přímo jsem cítila, jak okolo mě smrt krouží. Tak takhle poslouží mí nováčci? Jako oběti? Pochopila jsem, že smyslem této mise bylo vyřídit Štít. To ostatní byli jen maličkosti. Nadechla jsem se a odolala nutkání se ohlédnout za mě. Deset dvanáctin z nich už zítra neuvidím. Trochu ve mě zahlodalo svědomí. Mám žaludek na to je poslat na porážku? napadlo mě. Byla jsem vděčná za to, že já nevedu tuto misi. Nakonec jsem se otočila. Viděla jsem znepokojené, vyděšené i skleslé upíry. To není dobré...

,,Haló, bojovníci za spravedlnost! Koukejte přežít, protože jestli přežijete, tak vás povýší na 25! Doufám že je to dostatečná motivace!! Doufám, že každou tvář co tady vidím po boji zahlédnu sice s novou sbírkou jizev, ale živé. Je pravda, že nejméně 3 čtvrtin z vás nepřežijí, ale rvěte se ze všech sil. Protože jestli prohrajeme, tak se novorození dostanou k lidem a tam je bez milosti pozabíjí. Natočí je kamery a ty nás odhalí. A bude na nás vyhlášen lov. Na vaše milenky, manželky, partnery a milované!! Musíme lid udržet v nevědomosti!! Tak koukejte přežít!!" zakřičela jsem na ně a můj proslov podbarvovala hlasem. Bylo to zbytečně moc dramatické, ale mě se to líbilo a měla jsem z toho dobrý pocit.

,,Držte se..." zašeptala jsem a smutně se otočila. Kývla jsem na Demitriho, ať začne stopovat.

,,Plamenná řeč, docela jsi je povzbudila, možná nějakou šanci máme..." řekl tiše Erot. Vůbec mu nevadilo, že jsem ho, jakožto velitele, takto odsunula na druhou kolej. Zlatíčko Erot... napadlo mě nesmyslně hořce.

,,Šanci máme nulovou, hlavní je vyřadit Štít. " sykla jsem na něj.

,,Chápeš až moc dobře. Z drobečků si bez problémů umíš vytvořit koláč. Víš, co je tvá povinnost." řekl autorativním hlasem nadřízeného můj učitel. Stiskla jsem zuby a kývla. Odjakživa jsem nesnášela autority, ale Erot měl pravdu. Jestli vyřadím Štít brzo, tak by byla aspoň 8%ní šance na vítěztví. Pokud ,ale přijede Aro s posilami...

,,Dva dny rychlého běhu před námi." oznámil mdlým hlasem Demitri. Kvůli Štítu se musel pekelně soustředit na stopování a to ho strašně vyčerpávalo.. Povzbudila jsem ho hlasem a otočila se na Erota.

,,Měli bychom si před bojem zalovit.." napůl jsem navrhla, napůl to chtěla rozkázat. Pobaveně se na mě podíval.

,,A kde? V okruhu týdne vytrvalého běhu není živá duše." odpověděl a já si teprve teď uvědomila strašné ticho. Odfrkla jsem si (neměla jsem moc ráda, když mě někdo takhle setře) a pak povzdechla. Koukla jsem se na Erota, ale ten věnoval pozornost tomu, co mu tiše sděloval Demitri.

.............

Běžela jsem bezmyšlenkově a za mnou běželo 50 upírů se zjevným starchem. Věděli, že nepřežijí. A já se s nimi moc sblížila, během tréninku.

,,Nemůžeš je nějak povzbudit, mě už moc nevěří.." broukla jsem k Erotovi. Přece jen byl ten jejich velitel.

,,Tobě hlavně věří. Mají tě rádi a vědí, že jsi jim řekla pravdu. Kdyby řekl Demitri, že více než polovina z nich nepřežije, tak se do minuty rozutečou, ale tys jim vmetla do tváře, že jestli nepřežijou, tak to bude jejich vina. Chtějí bojovat a ukázat ti, že to dokážou. " řekl téměř slavnostním hlasem Erot. Zamrkala jsem. Vážně?

,,Ale jakmile uvidějí přesilu tak nejméně jedna osmina stáhne ocas a zdrhne..." řekla jsem a na to Erot odpověď neměl.

............

Cestou jsme zapalovali města , která jsme našli zmasakrované a zbytek lidí co tam zbylo, jsme vysáli. Doufala jsem, že nás nenatáčejí satelity. Toho jsem se bála nejvíce. Odhalení. A doufala jsem, že lidi, které tam Aro nastrčil vše upíří poctivě mazají.  Už jednou jsem dostala misi zabít upíra, co vyhrožoval páskou, na které bylo natočeno, jak se neuvěřitelně rychle pohybuje. Pracoval na policii. Chudák chlapík. Měla jsem nařízeno ho mučit... no, berme vše z té lepší stránky, aspoň jsem si procvičila mužskou anatomii. Nevím, proč jsem si na to vzpomněla teď, před bojem. Snad proto, abych odvedla své myšlenky jiným směrem? Napětí a strach se daly krájet. A mě už unavovalo hlasem něco stále nalhávat.

Potichounku jsem zavrčela. Naštěstí vál vítr proti nám a odnášel náš pach daleko za nás. Ale ten jejich pach byl odporný. Tak silný pach smrti jsem cítila poprvé. Rozklad, zatuchlina, mrtvé maso... Doufala jsem, že to v boji nebudou používat jako výhodu, protože můj citlivý čich by mohl být ohrožen. A to myslím smrtelně vážně.

Erot mi pokynul, že mění plán. Mám se vydat na vlastní pěst a hledat Štít sama. Ostatní zatím budou zaměstnávat zbytek a odvádět pozornost. Ale já věděla, že to stačit nebude. Je tam až moc obyčejných upírů. Kývla jsem ale na souhlas a vydala se do lesa. Neohlédla jsem se. Mohli by vidět obavy a vinu v mé tváři.

Přetáhla jsem přes sebe štíty, ale tak, aby opisoval mou osobu. Tušila jsem, že se nemám moc namáhat a měla jsem udělat obyčejnou jednoduchou kopuli, ale já na sebe nechtěla moc upozorňovat. Rychlostí blesku jsem se dostala do týla skupiny a co jsem uviděla mě na chvíli zastavilo. Domlouvali si strategii. Usmála jsem se a snažila najít Erotovu mysl. Podařilo se mi to i na tu dálku. Buď se zlepšuju nebo mám podobnou schopnost jako Edward. Čím lépe dotyčného znám, tím líp ho slyším nebo ho lehčeji najdu..

A ihned jsem našla jejich štít. Byl to určitě novorozený, protože měl trhané pohyby a pořád větřil. Ujistila jsem se, že můj pach je dobře uzamčen ve štítu a popolezla jsem po větvy blíž. Seděla jsem na stromě jako veverka. Nevím proč, přišlo mi to strašně směšné.

,,Zaútočíme na křídla a jednoduše je sevřeme. " navrhoval jeden. Dobrá strategie, protože naši nejlepší bojovníce jsou uprostřed a vpředu.

,,Zaútočíme zepředu a do týla.." ozval se další.

,,Zaútočíme jako minule. Pustíme na ně novorozené a my zasáhneme týl. Vzadu by měli mít ty slabší, proto my tam. Jestli novorozené pobijou, uděláme si další.." poznamenal Štít. Já přimnouřila oči. Ostatní pak po chvíli promýšlení přikývly. Sakra! Měli pravdu, v týle jsou opravdu úplní nováčci. Né slabí, ale bez zkušeností z boje. Navíc právě tudy budou dezertéři utíkat...

,,Dobře, tak začneme!" hlesl nějaký upír a já najednou dostala úžasný nápad. Jestli bych byť jen na chvíli dokázala prorazit jeho štít toho, co má jako talent štít (znělo to divně jen mě?), tak bych ho mohla ovládnout. A on by bojoval se mnou! (na mysli jsem měla Štíta jako osobu, který by se ajako loutka bil za mě). Ale jestli prorazím štít.. začala jsem se na toho kluka soustředit. Nic. Zkusila jsem to z jiného úhlu, ale jako bych hlavou narážela do zdi. Štvalo mě to více, než by mělo. Byl to hloupý nápad.

Napadlo mě něco, co jsem měla udělat hned. Varovat Erota. Potlačila jsem zavrčení a začala se soustředit na Erota. Novorození zaútočí na předek a trochu cvičení upíři zaútočí do týla.. poslala jsem mu a doufala, že to slyšel. Plížila jsem se za štítem a nenápadně na něj dorážela. Až se najednou utrhl na jednu upírku a málem jí div neroztrhal.

,,Kolikrát ti mám opakovat, že na mě nemáš používat svou schopnost!" a já málem skákala radostí nad novým plánem. Používej svou schopnost, on ti nemá co rozkazovat... posílala jsem jí podmanivě. Ona se na něj vzdorovině podívala a začala se soustředit. Štít zavrčel a vrhl se na ni. Dřív, než je stačily odtrhnout, jí stačil utrhnout hlavu. Chudák holka... pomyslela jsem si na chvilku. Co si to ten frajírek dovoluje? On nemá co napadat žádného z nás.... podněcovala jsem ostatní. Oni se na něj zlobně podívali a dva dokonce vyskočili.

Ale ať se snažily, jak chtěli, žádné zranění mu nemohly udělat. Zato on se rozpřáhl a račal drásat jednoho upíra. Pomozte tomu chudákovi, zabíjte ten Štít!! řekla jsem jim, rozkázala a oni se na něj vrhli.

Pozabíjel asi 10 upírů než si uvědomil, že tu něco nehraje. Pozorně se postavil, okolo sebe udělal pevný štít, na který ostatní doráželi a začal prohledávat okolí. Mě přejel pohledem, protože jsem na poslední chvíli stihla natáhnout i barevný štít. Ale strašně mě to vysilovalo. S trochou závistí jsem sledovala, jak lehce a jednoduše Štít (osoba) používá svou moc. Mě to možná taky jde tak lehce, ale on je teprve novorozený, zatímco já svou moc už nějaký ten pátek mám.

,,Dost! Co to hlupáci děláte? Necítíte, že s vámi někdo manipuluje?" zeptal se vztekle a já se ublíženě zapitvořila. Ale já jsem jen posilovala jejich touhu tě zabít.. Nijak s nimi nemanipuluji... Pomyslně jsem mu to poslala, přestože jsem věděla, že se to přes jeho štít nedostane. 

Kupodivu s sebou ale trhl. Zadívala jsem se na něj pozorněji. Hádej kde jsem... poslala jsem mu váhavě a on se začal zuřivě rozhlížet. Překvapeně jsem na něj hleděla. Takže on mě slyší, ale je imunní proti mému vábivému hlasu? Ale hlavní je, že mě slyší.

Takže jsem přece jen silnější než on... pomyslela jsem si spokojeně a zarazila se. Já na něj žárlila! Já hledala cokoliv, v čem jsem lepší! uvědomila jsem si po chvíli  ohromeně. Holt, zvykla jsi si na to, že ty jsi nejlepší a vadilo ti, že ti někdo šlape na paty... Volterra ti leze na mozek. pomyslela jsem si trochu zaraženě.

Začni zase bojovat, oni nejsou tví přátelé, právě tě napadli!! poslala jsem mu (Štítu) zuřivě a on už se chystal na někoho zaútočit, když se ve předu strhla vřava. Zarazil se a zmateně se tam díval. Někdo ho volal. Masakr začíná... pomyslela jsem si mírně spokojeně. Nežádoucí myšlenky okolo žárlivosti jsem zahnala a zase jsem se soustředila na svůj úkol.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře