Izy, intrikářka a milovnice 13

30. červenec 2009 | 16.04 |

Přidávám co nejvíce, dokud můžu... :)) m.

13.kapitola: Příprava na boj

,,Izy!!" někdo se mnou cloumal a křičel na mě. Zasténala jsem a chytla se za hlavu.

,,Demitri, to jsi takový necita, že mě zamorduješ ještě před bojem?!" zašeptala jsem zlobně a vytrhla se mu. On se na mě úlevně podíval. Rozhlédla jsem se okolo sebe a zjístila, že mě každý pozoruje. Usmála jsem se na ně a někteří si zase začali hledět svého. Nechápavě jsem se otočila na Demitriho a Erota.

,,Co se stalo!" broukla jsem tiše, ale trochu naštvaně.

,,Nejsem si jistý, jako kdyby na tebe Alec použil svou moc. Sakra Iz, to už je potřetí co jsi... USLA? OMDLELA? " řekl Demitri dostatečně tiše, aby ho ostatní neslyšeli, ale i dostatečně nahlas, abych uslyšela zrnko paniky v jeho hlase.. Demitri, děsíš je! chtělo se mi říct.

,,Jsem OK.. nic se mi nestalo, děkujme bohu či ďáblu nebo Hell a na všecko zapomeňme.." odvětila jsem zmateně a pak jsem si uvědomila význam jeho slov.

,,Usla, omdlela, potřetí??" já jsem tak tichá nebyla, ale pohotově jsem začala ostatní utěšovat hlasem, zatímco na sebe samu jsem jaksi zapomněla. Vnitřně jsem se užírala. Byla jsem vyděšená. Upír nemůže usnout, omdlít ani nic podobného!!

,,Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se.

,,Ani né deset vteřin, ale tohle už nikdy nedělej..." broukl smířivě Demitri a já se na něj usmála. Jak to mám udělat? Co se vlastně vůbec stalo?

,,Nic se nestalo, asi na mě Alec omilem použil svou moc." řekla jsem to tiše, ale zároveň tak , aby to ti co jsou mi nejblíže (kromě Jane, Demitriho a Erota) také slyšeli. A podle mého očekávání si začali šeptat. Musela jsem zapochybovat o jejich inteligenci. Alec v letadle nebyl.

,,Stíne, tváříš se divně.." řekla jsem svému přítely.

,,Když jsi vypustila svou... vypla, tak ve vzduchu byla tvá... bylo něco... neřeš to." řekl nakonec. Podezíravě jsem se na něj podívala a pochopila. On věděl, co se se mnou stalo! Měla jsem nutkání se zeptat, co to bylo. Vypáčit z něj pravdu. Erot se na mě podíval a já v jeho očích přečetla nespokojenost a vzdor. Neřekne mi to... došlo mi. Zařídila jsem se tedy podle jeho rady a neřešila to. Dalo mě hodně sebeovládání to udělat... ale nechtěla jsem zničit to křehké... přátelství?.. co bylo mezi námi.

,,Stíne? Proč nám Aro nedal Aleka? Proč jsme ty upíry nemohli zmrazit a pomasakrovat?" řekla jsem bez obalu. Když jsem na něj tak upozornila, napadlo mě, proč tu s námi není. Erot se na mě znaveně podíval. Něco v jeho očích mě zarazilo, našeptávalo mi...  a já pochopila, proč. Nevím jak, ale jako bychom s Erotem byli propojení a rozuměli si beze slov. Jako by mi to v tom jediném pohledu řekl, přestože nic ani nenaznačil.

,,Nebudou fungovat?" šeptla jsem mírně zděšeně. A Erot přikývl.

,,Žádná!!" začala jsem se z fáze ledově klidná dostávat k fázy pekelně rozrušená.

.. Erot se na mě ostře podíval a já zahrála klid. Ale... jak to, že schopnosti nebudou fungovat? A když to Aro ví, proč nás tam doprdele posílá?!

,,Možná některé starší dary ano.. čím je upír starší, tím lépe ovládá své schopnosti a tím více má potenciál silnější. Ty máš padesát, možná na ně tvá schopnost bude fungovat..." řekl a já se zadusila. Byl to komický pohled. Upír co se dusí. Ostátní se po mě nervozně ohlédly. Klid, je to jen bláznivá upírka, co si hraje na člověka, ale v boji vám bude krýt záda.. broukla jsem už skoro automaticky.

,,Padesát? Kde jsi přišel na to padesát!!" zeptala jsem se rozčíleně. Tak Aro říkal pravdu, když mi tvrdil, že jeho nápad to není.

,,Máš perfektní sebeovládání, umíš skrývat své pravé pocity, umíš šikovně manipulovat s ostatními a oni o tom neví." řekl a sklonil se ke mě:

,,A máš více schopností, než dáváš najevo." šeptl sotva slyšitelně, přestože jsem měla jeho rty u ucha. Znovu mnou projela touha, ale to už byl pryč a já se na něj zlobně podívala. Ale tento rozhovor splnil účel, který Erot zamýšlel, i když jsem to nevěděla. Měl mě přinutit myslet na něco jiného, než to mé usnutí. Zazubila jsem se na svého učitele.

,,Víš kolik mi je doopravdy??" zeptala jsem se ho. On se na mě zkoumavě podíval. Tentokrát jsem se k němu naklonila já a při tom pohybu se pohroužila do instinktů. Chtěla jsem, aby to, co řeknu, bylo ještě neslyšnější než upíří chůze.

,,Moc si nepamatuji na začátky, ale je mi asi šest let.." broukla jsem tak potichu, že jsem to i já sotva zaslechla.

,,Vidíš, skoro ses trefil, je mi 78!!" řekla jsem nahlas a podívala se na Demitriho. Ten se na mě díval jako na ... nevím na co. Snad podezíravě, žárlivě nebo jen nevěřícně? Usmála jsem se a dala mu pusu. A posunula bych hranici dále, kdybych si neuvědomovala Erotovu přítomnost. Nikdy mi nedělalo problémi s Demitrim prostě jen se tak laskat navzájem, ale před Erotem mi to přišlo divné a radši se odsunula na své sedadlo. Demitri se na mě tázavě podíval, ale já tvrdošíjně upírala pohled z okínka letadla ven.

Nepostřehla jsem proto letmý, ohromený pohled, který Demitri věnoval Stínovy. Došlo mu to. Že mezi námi, mnou a Erotem, něco je. I já se letmo podívala na svého učitele, ale nevypadal, že to, co jsem tu předvedla s Demitrim, by mu vadilo. Což mě celkem naštvalo. Vypadal totiž, jako by to ani nepostřehl, což je u upíra s jeho zkušenostmi trochu... nerealistická představa.

,,Nelžeš?" zeptal se zamyšleně Erot po chvíli a já chvilku přemýšlela, na co se ptá. Pak mi to došlo. Mluví o mém věku. Myslela jsem, že bude namítat, ale bral to dobře a byl otevřený tomu, co jsem mu řekla. Zamračeně mě pozoroval.

,,A proč, připadám ti moc stará?" zeptala jsem se škodolibě, ale on se nesmál.

,,Co je s tebou." zeptala jsem se už trochu podrážděně.

,,To je tak šokující že mi je tak málo? Dobře přiznávám, je mi krapet více. Okolo sedmdesáti." změnila jsem tedy stanovisko. ,,Ale lichotí mi, že mě považujete za mladší." dodala jsem laškovně. 

,,Jsi tak mladá..." šeptl tiše Erot, jakoby provinile a já ztuhla a křečovitě polkla. Zase mě přepadl pocit fantomových slz, které se mi tvoří v koutcích očí. Odvrátila jsem se od svého učitele a překryla si pusu rukou, abych zdusila vzlyk, který se dral na povrch. Nevím proč mě ta slova tak rozrušila. Snad kvůli té lítosti, smutku a žalu, který v tom hlase tak ostře vystupoval.

Mírně jsem se pootočila tak, aby na mě viděl jen Erot. V jeho očích jsem viděla výčitku, která ale byla směřována na něj.Složil si hlavu do dlaní. Něčeho strašně litoval. Čeho?

,,Erote!" šeptla jsem tiše, ale důrazně. Vlastní pocity zmatku a strachu mě opustily. Erot byl na dně. Musím mu pomoct! To se mi mihlo hlavou, když jsem Erota viděla. Sevřelo se mi srdce a pohled na něj téměř bolel. Co to se mnou sakra je?! Pomalu, téměř tanečním krokem jsem došla k Erotovi a sklouzla mu ke klínu. No a co, že nás všichni vidí. Je mi to jedno.

,,Co se děje?" šeptla jsem svému učiteli do ucha. Povzdechl si a opřel si čelo o to mé.

,,Jsi tak strašně mladá, nevinná. Ale Aro tě pomalu ničí. Vždyť jsi teprve nedávno přestala být novorozená a už po tobě ostatní chtějí výkony, jako po stoleté. A je to má vina." šept mi Erot kajícně. Chtěl něco dodat, ale jemně jsem otřela své rty o ty jeho a tímto ho umlčela. Projela mnou touha tak silná, až jsem se krátce roztřásla. Erot se pousmál a rukou mi sklouzl z ramene, po paži až na bok. Nepolíbil mě ani jinak nenavázal fyzický kontakt. Jen jsme tak seděli a pozorovali se.

Vše bylo dobré. Erot je v pořádku. Zavřela jsem oči a jemně sebou smýkla tak, abych skončila stočená Erotovi na hrudi. Neodporoval. Dokonce mě jemně hladil po zádech a dělal mi palcem uklidňující kroužky. Ztuhla jsem.

,,Nedělej to!" sykla jsem a potlačila třas. Erotva ruka se zarazila. Já přemáhala smutek a vztek. Edward tak rád dělal tenhle pohyb. Nenáviděla jsem, že Erot udělal něco stejně, jako on. Erot mě neopustí. On mě má rád. Sice mě asi nemiluje, ale neopustí mě ani mě nevyužije, jako ten dokonalý anděl bez kousta opravdového citu v těle. přesvědčovala jsem se.

Erot se na nic neptal. Za to jsem mu byla vděčná. Místo toho mi začal vískat vlasy. Nemohla jsem si vzpoměnout, jestli i toto Edward dělal, proto jsem ho nechala. Dokonce jsem jednou, ve slabé chvilce, vydala zvuk dost podobný kočičímu předení. Krátce jsme se tomu pak s Erotem zasmáli. Než mi na to ale stihl můj učitel cokoliv říct, tak jsme začali přistávat. A já, ač trochu nerada, pustila Erota z hlavy..

...............

Začínáme!! výskla jsem radostně v duchu, než jsem si vzpomněla, že na ně dary nebudou fungovat.

,,Proč?" zeptala jsem se Erota a on pokrčil rameny. Nějak věděl, že se ptám na to o schopnostech.

,,Asi tam mají Štít.." odvětil bez zájmu. Bylo to neuvěřitelné, ale zdálo se, že ho já a mé vlasy zajímají více, než hrozící konec existence jeho podřízených. Nebo o něcem přemýšlí a tato situace je oproti tomu jen lehký odvárek čaje. I kdy... něco horšího něž naše situace je asi jen konec světa. Ale i to může být možné.

,,Najdu ho a zajmu, takový se Arovi líbit bude.." řekla jsem a Erot se na mě konečně podíval normálně - v tuto chvíli starostlivě. Usmála jsem se na něj. Pak se otočila ke svému dobrému příteli.

,,Už je cítíš Demitri?" zeptala jsem se, ale Demitri se nepřítomně koukal z okna.

,,Je jich moc, měli bychom vzít nohy na ramena.." broukl potichu. A mě se poprvé za celý let zmocnila tíseň. ,,Ale to není to hlavní. Cítím, že tam někde jsou, ale... necítím kde. Mé stopovací schopnosti jsou naprosto k ničemu." dodal téměř na hranici slyšitelnosti. Jane po něm mrskla podrážděným pohledem. Nedávala to najevo. Ale vyděsil i ji.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře