VST: Část 31.

22. leden 2011 | 21.10 |

Vyzpívat si nový život?

,,Tak co?" klepla jsem netrpělivě prsty o stůl.

,,Je mi to trapné..." zamumlal Chris a já na něj už vážně naštvaně zírala.

,,Jo, to jsi říkal už minimálně šestkrát. Konečně už to vyklop." odvětila jsem úsečněji, než jsem chtěla. Chris si povzdechl a vsadila bych boty za to, že zamumlal nadávku na Ondrovu adresu.

,,Chtěl jsem se zeptat, zda by jsi za nás nezaplatila poplatek na Karlově mostě. Splatíme ti to!" dodal rychle a uhýbal mi pohledem. Nebudeš nakonec jejich peněženka doopravdy? napadlo mě unaveně.

,,Jaký poplatek?" zeptala jsem se.

,,Poplatek za místo. Platí se to na většině podobných významných míst, zvlášť na Karlově mostě je to větší částka, než jakou obvykle vyděláme za měsíc." odvětil zahambeně Chris. Toto mu bylo OPRAVDU proti srsti. Koukla jsem se z okna. Bylo okolo sedmé ráno.

,,Nebudou už všechna místa zarezervovaná?" napadlo mě.

,,Ne, my totiž.... měli jsme to rezervované předem, ale chtěli jsme to zrušit, jelikož byl špatný výdělek, pak však Ondru napadlo, jestli bys nám nepomohla..." vychrlil ze sebe Chris a já jej jen pobaveně pozorovala. Aspoň to neplánovali... ne úplně. napadlo mě s povděkem.

,,Dobrá." souhlasila jsem a donutila se vykouzlit alespoň malinký úsměv. Pak mě něco napadlo. ,,A nemohla bych dělat portréty?" plácla jsem dříve, než jsem si to rozmyslela.

,,Umíš malovat?" zeptala se Katka, která se kdoví odkud zjevila. Jen jsem se tajemně usmála.

..........

Cestou k mostu jsem si koupila vše potřebné. A táhla si to celé sama. Ostatní toho měli už i tak dost a dost. Vše pak už šlo rychle. Skupina naučeně vše připravila, naladila, Chris se rozespíval a už to jelo. A opravdu - peníze se jen hrnuly. S těmi převleky to udělali kluci (a Katka) dobře, jelikož hlavně cizinci dávali velké spropitné. Do rytmu jsem si broukala a když už Chris písně opakoval, něco jsem si zazpívala i s ním. Sama jsem si hned vedle, ještě stále na dvou vyhrazených metrech čtverečních, udělala nástěnku s úhlem narychlo načrtnutými obrázky. Nabízela jsem portrét s Pražským hradem za zády, na Karlově mostě se sochou, s Vltavou pod sebou nebo s někým z kapely. Popřípadě vše najednou.

Črtala jsem rychlými, jistými tahy a bavilo mě to. Díky Chrisově hudbě pak měly mé obrázky ještě kouzelnější nádech. Jak dlouho už jsem nemalovala! A ještě déle netančila. Budu muset Chrisovi naznačit, jestli mě nepozve do nějakého slušného klubu. Sakra, jak ráda bych si zase zatančila.

Mé obrázky šli na odbyt - až mě to udivovalo - a nakonec jsem je už nedávala do fólií (fólie došli), ale jen se stáčela do ruličky, které jsem převazovala krvavě rudou studou. Samozřejmě měla vzor, který ladil s kapelou. I sprej na fixaci uhlu jsem musela několikrát dokupovat a vždy jsem pak měla pocit, že jsem prošvihla nějakou rozhazovačnou rodinku.

Zpozorněla jsem, když měla najednou hlavní hlas Katka. Zmateně jsem vzhlédla od skoro domalovaného portrétu a uviděla, jak ke mě míří Chris. Tázavě jsem nadzdvihla obočí. Jen se pousmál.

,,Musím si dát pohov, jinak zítra nic nevyzpívám ani kdybych se postavil na hlavu." vysvětlil.

,,Ach ták!" pokývala jsem hlavou a vrátila se k portrétu. Dostínovala jsem, dodělala pár tahu a tadá: portrét byl hotový, skoro od nerozeznání od černobílé fotky. Příjemná asiatka si jej nadšeně prohlédla a strčila mi bankovku s dvakrát větším obnosem, než o jaký jsem si požádala. Jen jsem pobaveně zakroutila hlavou a lámanou čínštinou jí poděkovala. Babička se snažila, ale čínština ani japonština mi jednoduše nešla. Asiatka na mě vychrlila řadu slov, které jsem nestihla překládat, avšak jednoznačně to bylo díky, uznání nad mou snahou mluvit její rodnou řečí a pravděpodobně odmítání toho, že chci půlku částky vrátit. Chris uznale pískl.

,,Tobě jeden portrét vydělá víc, než nám celodenní zpívání." odvětil.

,,Ale sokolíku..." nedořekla jsem. Naše kapela přestala hrát (naše?) a zamířil si to ke mě Ondřej.

,,Kolik jsi přesně platila za místo?" ptal se a přebíral se penězmi. Zamrkala jsem a podívala se na nebe. Opravdu, za chvíli se bude stmívat. Noc byla na padnutí.

,,Nic." odvětila jsem s úsměvem.

,,Cože?" zmateně se zamračil Ondřej a nechápavě si mě prohlížel. Zdálo se, že veškeré účetnictví nejspíše bude dělat on, jelikož na mě začínal působit podobně jako bankéř s kalkulačkou a pokladničkou v ruce. Vzpomněla jsem si na poslední hodinu literatury a pousmála se.

,,Kdyby jste mi to nechtěli dát, trvala bych na tom, ať mi to splatíte, ale jelikož jste udělali opak, tak samým dojetím necham dluh zmizet." broukla jsem.

,,To mi něco připomíná. Není to Poláčkovo: Bylo nás pět?" zeptal se Chris. Překvapeně jsem se na něj podívala.

,,Vyznáš se."

,,Jen se rád dívám na starší filmy." broukl skromně.

..........

Broukala jsem si, když jsem nesla všech ŠEST zmrzlin najednou a rychle kráčela k našemu místu. Mystikou jsem si vypomáhala jen trochu. Chris, který si mě pak všiml jako první, mi přiskočil na pomoc. Vzal tři kornouty a prudce se otočil, když...

Jedna zmrzlina neseděla moc dobře a vyletěla přímo na Vojtu, jenž se k nám hrnul. Ten zaklel, rychle vytrhl Chrisovi kornout a zbytky zmrzliny chytal. Párkrát si lízl, nenápadně sledoval Chrise a.... jakmile Chris dal Katce její zmrzlinu, začal ho honit s jasným úmyslem mu dát zmrzlinovou korunu. Se smíchem jsem se rozběhla k Martinovy, jenž prchal před Chrisem, jenž nechtěl skončit jako jediný korunovaný. Vojta totiž po něm zbytkem své zmrzliny mrštil a trefil se více než slušně. Katka se odmítla zúčastnit a Ondra, ten mizera, na první pohled také odmítnul, ale když nakonec byly všichni až na mě od zmrzliny, tak mě taky zákeřně korunoval, když jsem to nečekala. V tu chvíli už byla zmrzlina lepkavě rozteklá. Přes to všechno jsem se nasmála nejvíce za poslední dobu, pokud nepočítám mé opilecké stavy.

Neodolala jsem a poté nakreslila šest různých obrázků s různými situacemi. Katku jsem zobrazila, jak se urputně snaží nohou odkopnout Vojtu s ďábelským výrazem a dvěma zmrzlinami v obou rukou, zatímco se zády opírala o nástroje, které chránila vlastním tělem. Sebe například se dvěma zmrzlinami jako rohy, zatímco vedle mě se prohýbali smíchy Ondra a Martin. Chris byl na obrázku na zemi a byl zasypán zmrzlinami, zatímco jsme nad ním stáli všichni až na Katku, která v pozadí seděla na bubnu a svou zmrzlinou mířila přímo na nás, jako by chtěla házet šipky.

,,Je to lepší, než fotka!" vytrhl mě ze zamyšlení Chris a objal mě způsobem, který byl jen krajně přátelský. Dala jsem mu za to stejně krajně přátelskou pusu.

..........

Dnes jsem nestíhala, jelikož jsem ještě musela jít vybrat kartu (ano, hotovost mi mizela rychlostí blesku a jelikož vše, co jsem vydělala na portréty, jsem dávala na skupinu a vše pro ně (a pro mě), takže jsem jaksi byla pořád tak trochu na mizině. Kdybych chtěla, uměla bych šetřit, ale proč? Jen pohled na to, jak se Katka tvářila při masáži v lázních mi stál za všechny ty utracené prachy.

Když jsem se konečně dostala k mostu, uviděla jsem Katku se hádat... snad s policistou? Měl uniformu, kterou jsem ještě neviděla.

,,... jste se?! A kde ty peníze podle vás máme vzít, když jsme ještě ani nezačali hrát? Navíc - včera jsme platili o polovinu méně...!" doslova prskala Katka. A kruci. Ten kousek rozhovoru mi stačil k tomu, abych pochopila situaci. Zrychlila jsem krok a malířské potřeby, které jsem si cestou koupila, mě bolestně bouchaly do stehna.

,,Včera zde byl můj kolega a opravdu netuším, jak vám mohl napočítat méně..."

,,Promiňte pane, je zde nějaký problém?" zeptala jsem se smířivě. Muž se ke mě otočil a unaveně si mě prohlédnul.

,,Nic, co by se vás týkalo, slečno." odvětil ostře a upjatě jeho kolega.

,,Naopak!" vesele jsem se usmála. ,,Jsem sponzorka této kapely!" dodala jsem pak. Muž, který byl starší a původně s Katkou mluvil, si mě rezignovaně prohlédl. Pak mi vysvětlil, o co jde. Povzdechla jsem si. Chvíli jsem přemýšlela, jak z toho ven...

,,Kdybych si to místo pronajala já jako portrétistka, platila bych o polovinu méně. Nemohl by jste..."

,,Ne!" hned odsekl ten, co mě prve odpálkoval.

,,A kde máte ty portréty?" zeptal se ten starší se zdviženým obočím. Palcem jsem ukázala na nástěnku překrytou rudou dekou místy propalenou od cigaret - nebo prožranou moli. Nevím, jestli chci vědět, co to doopravdy bylo, i když fakt, že nikdo ze skupny nekouří (cigarety jsou moc drahé), měl taky něco do sebe.

,,Můžu se podívat?" zeptal se starší a ten svárlivý se na něj podivně podíval. Pokrčila jsem rameny.

,,Jsou dobré." odvětil po chvíli starší z dvojice mužů a zkoumavě se díval střídavě na mě a na portréty. ,,Myslím, že se nějak dohodneme." dodal pak s jemným úsměvem.

,,Děkuju. Nechcete úportrét?" zeptala jsem se vesele...

,,Štěstí, že jsi přišla, Meye, jinak by z nás sedřeli kůži." odvětil Ondřej. Chris přikývl a naprosto samozřejmě mě objal. Opřela jsem se o něj a vdechovala jeho příjemnou vůni. Uklidňovala mě.

,,Do práce, vy dvě hrdličky, peníze neprší z nebe." odvětila Katka a já ji se smíchem poslechla.

..........

Zrovna jsem se loudala po mostě, když jsem to postřehla. Jedna ze soch se opravovala a nějakou shodou špatných náhod se teď rozpadala. Varovně jsem vykřikla, ale dav lidí pod ní si mě ani nevšiml. Vyběhla jsem a anglicky na ně řvala, ať utíkají. Jeden pán se na mě zmateně podíval a já ukazovala na sochu. Otočil se a strnul. Zbytek lidí - bylo jich sedm - se zmateně otočili a...

Jedna žena začala křičet, ale ani se nepohla. Malé dítě mělo více duchapřítomnosti, začalo cukat za ruku svého otce a chtělo pryč. Plakalo a naříkalo. Vběhla jsem tam a tahala je pryč, ostatní ze skupiny mi pomáhaly. Když už se zdálo, že vše bude v pohodě, malá holčička vběhla zpátky. Krev mi ztuhla v žilách, jelikož socha definitivně povolila a padala vstříct běžící holčičce. V tom strašném okamžiku jsem si stihla uvědomit, že holčička běžela pro panenku. Taky, že Chris vyběhl za ní. Od sochy se odlomil velký kus kamene a padal přímo na hlavy nějakému pánu, jenž zády k soše volal o pomoc. Vyběhla jsem a měla pocit, že se pohybuju strašně pomalu. Pak se čas urychlil a vše se seběhlo naráz.

Srazila jsem muže z dráhy kamene a stočila se tak, aby kámen dopadl na břicho a ne na boční žebra. Postřehla jsem, že Chris stačil strhnout holčičku bokem, ale pak jsem se bolestivě bouchla do hlavy a před očima se mi na okamžik zatmělo. Zavřela jsem oči, jelikož světlo se mi zdálo strašně bodavé a pomalu mě obklopovalo zvláštní teplo.

Bouchla jsem se do místa, které se nedávno zhojilo při boji s vlkodlakem... bleskla mi hlavou myšlenka, než jsem přestala vnímat úplně.

,,Meye! Meye!" někdo si mě jemně stočil do náruče a já s obtížemi otevřela oči. Na protest jsem zasténala, chtělo se mi spát dále.

,,Meye, nesmíš usnout!" nekompromisně mi kázal hlas a já se na jeho majitele nesouhlasně podívala. Byl to Chris. Viděla jsem v jeho očích úlevu míšící se se strachem. Pak udělal něco nečekaného. Sklonil se ke mě a prudce mě políbil. Ztuhla jsem a chtěla ho odstrčit, když...

Napadlo mě, proč to nedělat. Chrise jsem měla ráda, tak proč ne. Navíc, jen jsme o úroveň postoupili. Z přátelských polibků na důvěrnější polibky. Oddala jsem se polibku. Kdyby jen to, já si ho užívala, dychtivě jsem přijímala vše, co Chris nabízel a ještě více. Jen okrajově jsem vnímala, jak na nás někdo huláká a říká, že by se rád na mě podíval.

Chris se odtrhl a mě se chtělo řvát. Chtěla jsem ještě. Chtěla jsem umřít na nedostatek vzduchu jen proto, aby poslení, co bych cítila, byly Chrisovy rty na těch mých.

,,Popletla jsi mi hlavu, čarodějko." šeptl tiše Chris. Udýchaně jsem přitakala.

,,Slečno, můžete na okamžik?" zeptal se muž vedle mě a já si uvědomila, že na mě mluví zdravotník.

,,A-ano, hned." vykoktala jsem a sytě zrudla, když jsem si uvědomila, že nás s Chrisem museli všichni vidět. Pak jsem se však pobaveně zasmála. Chris dokázal to, co Erik - ten dokonalý Erik ne. Neuměla jsem si život bez Chrise představit. Teď už ne. Kdo je Erik? Chris! Hell, co kdyby se mu něco stalo? Erik se o sebe dokáže postarat, nepotřebuje mě, ale Chris je proti Temným tak bezbranný! A přeci jsem si jistá, že by se přede mě postavil, kdyby vlkodlak zaútočil. Ne, Erika nemiluju. Alespoň ne tolik, jako Chrise. Teď už jsem věděla, co je ten podivný pocit, který vždy s Chisem cítím. Je to láska. Ničím nevázaná, nepodmíněná láska. Prostě se máme rádi.

Zalapala jsem po dechu. Miluju ho! A co je ještě lepší, neděsí mě to tolik jako s Erikem!

Odstrčila jsem Chrise a opatrně se postavila. Věděla jsem, jak zákeřná mohou být zranění hlavy. Přijala jsem rámě záchranáře a nechala se odvést do sanitky. Tam mi pak poskytli základní péči a chytali se mě odvést do nemocnice na rentgen a jiné prohlídky.

,,Nemůžete jet s námi." odvětil záchranář Chrisovi. Koukla jsem se tam.

,,Jsem její přítel." odvětil Chris. Záhranář se na mě tázavě podíval.

,,To je fajn. Pokud nebudete hrát, ujde vám výdělek a dostanete se do skluzu s placením. Katka nezpívá zdaleka tak dobře, jako ty. Promiň Kat." odvětila jsem s pohledem upřeným za Chrisovo rameno.

,,OK, stejně je to pravda." souhlasila Katka. Pak popadla mobil a rychle do něj něco klikala. Koukla jsem se na ostatní. Vojta se usmíval a mrkl na mě. Ondra mi pohled rozpačitě oplácel a Martin dělal, jako by se nic nestalo. Zapípal mi mobil.

Sáhla jsem pro něj - opatrně - a otevřela sms.

Pokud braskovi zlomis srdce, znicim ti zivot.

stálo tam. Odesílatel byla Katka. Vážně jsem se na ní podívala, ale kupodivu se usmívala. To už se dveře zavíraly a já se naposled podívala na Chrise. Chlácholivě jsem se usmála, jelikož se mi nelíbil ten strach v jeho očích.

,,Miluju tě." odvětila jsem na poslední chvíli. Chris se na mě překvapeně podíval a dveře se zavřely. Já nevěřícně zírala do dveří. Vážně jsem to řekla?

,,Taky tě miluju!" slyšela jsem ještě křik přes zavřené dveře a zasmála jsem se. Nevěřícně. Šťastně. Pak se vesele podívala na záchranáře, jenž se jemně usmíval.

,,Chci být taky zase tak bezstarostně mladý." povzdychl si pak. Smutně jsem se pousmála.

,,Tak to se mýlíte. Jsem hodně věcí, jen ne bezstarostná." odtušila jsem opět smutně a zavřela oči. Hlava mi třeštila.

..........

,,Ahoj, sestři! S tím obvazem kolem hlavy ti to sluší!" odvětila vesele Katka sotva jsem vešla. Pak mě objala. Nepřekvapilo to jenom mě. S Vojtou jsme si bouchli pěstmi a vyprskli smíchy. Na Ondru jsem kývla a Martin mě kupodivu jemně a zběžně objal. Pak mě zezadu někdo nečekaně objal a já se smíchem zaklonila hlavu. Chris toho využil a políbil mě. Byl až moc nadšený, což jsem nechápala. I ostatní se však usmívali.

,,Něco mi ušlo?" zeptala jsem se. Chris se zazubil snad ještě více, než když jsem ho viděla vysmátého posledně.

,,Slyšela nás jedna nahrávací společnost. Chce nás sponzorovat a propagovat." odvětil. Nechala jsem se unést všeobecnou radostí a nadšeně výskla.

,,Občas jsem tě slyšela zpívat, tak jsem navrhla, zda s Chrisem nebudete zpívat i pár duetů. Těch písní, co zná Chris je strašně málo, tak málo by ten chlápek nechtěl, tak jsem rychle plácla, že jsi naše druhá zpěvačka a že spolu zpíváte. Navíc je pravda, že Chris má štosy papírů, které jsou na dva hlasy, které já nevyzpívám, takže..."

,,Souhlasíš?" zeptal se vážně Chris a já si jasně uvědomovala, že když teď odmítnu, zničím sen všech, které jsem si doteď tak oblíbila. Projel mnou děs. Toto už není jen nevinné malování, s kterým můžu kdykoliv praštit. Toto už je vážné. Toto...

,,Já.... já..." koktala jsem panicky.

,,Neboj, zpíváš opravdu bravurně!" ujišťovala Katka.

,,Trémy se neboj, nejspíše stejně nebudeme hned zpívat před publikem." doplnil Chris.

,,Bohyně Hell...." splynulo mi ze rtů. ,,Tak jo." hned na to. Ztuhl jsem. Opravdu jsem souhlasila?! Sakra, jak to, že mi mluva mele bez pokynů?!!

Znamená to snad, že dávám vale Lovcům?

A lituju toho vůbec? Co mi Lovci dali a co naopak vzali?

Byla jsem u Lovců alespoň z poloviny tak šťastná, jako tady?

Ztratím vůbec něco, co se ziskem nesmaže?

Věděla jsem, že pokud bych si opravdu odpovídala, tak by to pro Lovce dopadlo špatně. Sakra zle. Zhluboka jsem se nadechla.

,,Musím... si zařídit pár věcí. Vrátím se asi za dva, maximálně tři dny. Pokud se nevrátím do těch tří dnů, znamená to, že nepřijdu už nikdy." dostala jsem ze sebe stísněně.

,,Cože?" vyhrkl Chris a pevněji mě objal.

,,Mé... tetě se nebude líbit, co chci udělat a je schopná mě poslat zpět do Ameriky, kde si mě vyzvedne matka." odvětila jsem smutně. Ve skutečnosti jsem jen chtěla dva dny, kdy si budu moct vše promyslet. Ukvapená rozhodnutí jsou velice zlá rozhodnutí, i když občas dopadnou lépe, než ta promyšlená. Usmála jsem se na všechny, vzala si batoh s věcmi a vyšla.

,,Vrátím se." odvětila jsem a věděla, že to je pravda. Už teď jsem věděla, že udělám cokoliv jen abych s Chrisem zůstala. Třeba tancovala na otcově hrobě, i kdybych si tím drásala srdce na kousky.

Vydala jsem se na Základnu. Cestou jsem se podívala na noviny a ohromilo mě, že jsem s Chrisem a kapelou strávila dva a půl měsíce. Zdálo se mi to jako pár týdnů...

A chystám se s ním strávit i zbytek života... ?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: VST: Část 31. nyx 22. 01. 2011 - 21:35
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:42
RE(3x): VST: Část 31. nyx 12. 02. 2011 - 10:13
RE: VST: Část 31. kristína 22. 01. 2011 - 22:17
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:43
RE: VST: Část 31. dara 23. 01. 2011 - 15:04
RE(2x): VST: Část 31. nyx 24. 01. 2011 - 14:47
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:44
RE: VST: Část 31. lucia 23. 01. 2011 - 16:28
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:45
RE: VST: Část 31. mousik 23. 01. 2011 - 19:38
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:50
RE: VST: Část 31. eipois 24. 01. 2011 - 11:10
RE(2x): VST: Část 31. nyx 24. 01. 2011 - 14:48
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:52
RE: VST: Část 31. faire 24. 01. 2011 - 16:30
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:52
RE: VST: Část 31. alice c. 26. 01. 2011 - 14:56
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:57
RE: VST: Část 31. isabella 01. 02. 2011 - 09:30
RE(2x): VST: Část 31. moira 10. 02. 2011 - 21:59
RE: VST: Část 31. ronnie 08. 10. 2011 - 21:05