Izy, intrikářka a milovnice 12

26. červenec 2009 | 15.51 |

12.kapitola: Poplach!


Ležela jsem v krásně měkké posteli a byla stulená Erotovy u boku. Cítila jsem se skvěle. Byla jsem... šťastná... Líně jsem se protáhla a usmála se na Erota. Ten se na mě díval nevyzpytatelným pohledem. Tázavě jsem nadzvedla obočí.

,,Přemýšlím. Měla jsi pravdu. Miluješ mě jako otce, nenávidíš jako bratra a toužíš po milenci. A to vše jsem já.." povzdychl si a přitáhl si mě. Jemně mě políbil do vlasů. Já jsem se na něj široce usmála a políbila ho. Na ústa.

,,Možná... možná tě i miluji jako muže... jako druha... jako partnera..." šeptla jsem sotva slyšitelně.

Zrovna, když jsme se dostávali k tomu, že se znovu pomilujeme, tak se někdo vřítil do pokoje. Instinktivně jsem se podívala kdo tam v těch dveřích je a nechce odejít a ztuhla jsem. Edward. Zalapala jsem po dechu a strhla na sebe peřinu. Situace k popukání. Upírka stará jako já a je stydlivá...

,,Co taty děláte, Edwarde?" zeptala jsem se zmateně... a odměřeně, když jsem se vzpamatovala. Edward těkal pohledem mezi mnou, Erotem a tím, jak blízko si jsme. Koutkem oka jsem zahlédla, že Erot se celou situací baví a raději se rozhodla to ukončit.

,,Laskavě vypadněte, běžte si očumovat Tanyu a nechte nás na pokoji!!" vřískla jsem zlostně a dalo mi práci Edwardovy vykat. Edward jako by se probral , překoktal omluvu a stejně rychle jako se do pokoje vřítil, tak z pokoje odešel. Pak jsem se obořila na Erota:

,,Ty nezamykáš?" zeptala jsem se ho zlobně a začala se soukat do těch šatů. Erot si jen povzdechl a lehl si zpátky. Pak se tiše zachechtal.

,,Hezky voníš, víš o tom?" zeptal se a já ztuhla. Něco mi to připomnělo. Ne něco... tohle mi kdysy dávno říkaly jiné rty.

,,A ty jsi skvělý milenec, víš vůbec o tom, že jsem byla panna?" zeptala jsem se kousavě, když jsem si zavazovala boty. Zatracené tkanice! Rychle jsem to nějak zauzlovala a vypařila se z pokoje.

Erot se vztyčil na loktech, ale to už jsem byla pryč a zkoušela odhadnout, kde je Aro. Nechtěla jsem to říct. Erot nepoznal, že jsem ještě nikoho neměla, to jsem věděla, jelikož vůbec nezaváhal, když do mě pronikal a myslím, že jsme si to v návalu vzrušení ani jeden neuvědomili. Teď mi to ale došlo. Já přišla o panenství! Jsem žena! Na tváři mi zahrál lehký úsměv. Už jsem velká upírka...

,,Izy, kde jsi byla?" zeptal se mě Aro, když jsem ho našla.

,,Museli jsme spolu s Erotem něco vyřešit..." řekla jsem a Aro se tázavě podíval za mě. Stojí tam snad někdo, nebo by si měl Aro zajít k očnímu?

,,Přišli jsme o něco?" zeptala jsem se.

,,Jen odjeli Cullenovi z Ameriki společně s Denalijskými z Aljašky a Metrisovy z Británie.." řekl a odcházel k jinému hloučku upírů. Přitom se zmateně mračil.

,,Lituješ toho?" zeptal se mě Erot.

Neslyšela jsem ho přijít (trhla jsem sebou), ale určitě jsem cítila to, jak mi chce omotat ruce okolo boků. Poznala jsem to jstejnou intuicí, která mi říká, že se mi novorozený chce vrhnout po krku. Zachvěla jsem se. Erot čekal, čekal na to, co mu řeknu. Ja se usmála.

,,Ani v nejmenším..." broukla jsem mu na zpátek a ucítila polibek na krku. Ruce udělali to, co chtěli, omotali se mi okolo pasu a já se musela držet, abych slastně nezasténala. Jsme s Erotem... pár?

............

Oslava skončila obrovským ohňostrojem a já se pak musela s každým zvlášť rozloučit. Kdž nakonec všichni odjeli, oddychla jsem si. Narychlo jsem se rozloučila s Arem, oznámila Demitriovi, ať mi odvolá dnešní zbývající tréninky a přemýšlela, jestli se mám jít najíst nebo osprchovat. Sprcha zvítězila.

Radostně jsem si poskočila a vydala se do pokoje. Nevím, jestli jsem to čekala nebo jsem v to doufala, ale Erot tam byl. V mém pokoji. Nejdříve mě to podráždilo... Je to můj pokoj (!), ale pak mě to potěšilo. Hned potom, když se mi podíval do očí a kouzelně se usmál. Málem se mi podlomily kolena.

Erot seděl v křesle a zamyšleně si prohlížel mou knihovničku. V ruce měl Na větrné hůrce, kterou jsem měla rozečtenou. Usmála jsem se na něho a konečně se vysoukala z těch šatů. Uznávám, krásné byly, ale nosit je, to už je o něčem jiném...

............

,,Kdy bude další výcvik?" zeptala jsem se zvědavě. Můj stereotyp: Ráno cvičit novorozené, odpoledne nováčky a večer pomáhat Heidi mě už nebavil. Chtěla jsem si zacvičit s Erotem a zdokonalovat své schopnosti (a to nemyslím ty postelové!). Erot se zamyslel. Ale než stačil něco říct, tak se ozval takový podivný zvuk. Něco mezi zvonem a táhlím písklavým zvukem.. Erotovy ztvrdli rysy a řekl, ať ho následuji.

,,Co se děje?" šeptla jsem zmateně. Nic jsem nechápala, ale došlo mi, že je to něco důležitého. Hned po ledovém nezúčastněném pohledu Erota. Pohledu, který vídám ve své vlastní tváři... těsně před bojem.

,,Porada, důležitá." dodal když viděl můj nechápavý výraz.

Dorazili jsme do Arovi soukromé pracovny, kde jsem i já byla jen jednou. Postavila jsem so do rohu tak, aby mě nebylo vidět a Erot se pohodlně usadil do křesla u okna. Křeslo stálo mírně oddělené od ostatních. Stejně jako byl můj výklenek chráněn před ostatními. Samotáři... jsme osamělí lovci, já i Erot. napadlo mě.

Přišli jsme jako první a po nás přibíhali další upíři s deseti nebo méně čárkami. Dohromady jich bylo 18. Různě se posadili do křesel a Aro začal:

,,Pohotovost. V Americe, zase, začala zuřit vzpoura, ale je teď mnohem větší. Něco přes stovku upírů a pak asi dalších sto novorozených. Pokud jich tedy není více. Je to velice organizované hnutí. To je první problém.

Pak je tu problém s odhalením. Někdo natočil novorozené, jak sají krev a chce to poslat do televize. Nemáme moc času, takže Teo a Elester půjdou po videu a každého, kdo s tím má něco společného zabijte. I redakci, celou, jestli to bude nutné, krýt se budete jako atentátníci.

A teď ohledně vzpoury, Erot a 50 vycvičených upírů plus 10 cvičených talentů a Jane pojedou napřed a já s další padesátkou dojedeme za vámi. Je to někde ve Washingtonu, tak blízko civilizace..

Odjezd za dvě hodiny, běžte!" řekl a já se prudce nadechla. Erot se rozběhl do síně a zavolal o padesát dobrovolníků a deset talentů. Jane stála vedle mě a nezaujatě se na to vše koukala.

,,To se nebojíš o krk?" zeptala jsem se jí. Ona se na mě lhostejně podívala, ale víc si nedovolila. Byla jsem teď jako ona 10.
 

,,Kolik upírů najednou dokážeš pálit?" zeptala jsem se jí a ona pyšně odpověděla:

,,20." To číslo mě trochu překvapilo ,ale jinak jsem na něj reagovala jen pozdviženým obočím.

,,Když i Erot bojuje, tak jsme až po uši ve sračkách, co se děje?" zeptal se mě a Jane Demitri.

,,Vzpoura. Velká." broukla jsem a nepatrně se zachvěla. 60 cvičených upírů oproti 150 sice né moc cvičeným, ale poháněným nenávistí a sílou novorozených... Nejsou to moc dobré vyhlídky. Ale chápala jsem to. Mohla to být past, léčka a Volterra musí být dobře střežená. Jestli padne Volterra, je po všem. Naprostá prohra. Aro nemohl poslat více upíru na potlačení vzpoury. Pokud by byla Volterra oslabená a nepřátele jí obsadily, mohli by se prohlásit novými vládci upírů. A vlastně by i byly. Tím, že by získali Volterru jako by vybojovali korunu.

Bylo by to znamení, že oni jsou silnější a porazili nás. A upíři by nenásledovali slabší upíry. Navíc... většina upírů se nás bojí a strach se velice lehce mění v nenávist.

............

Ani né za hodinu už ze soukromého letiště (samozřejmě Volterrského) byl vyslán signál o tom, že poletí dvě letadla. A ani né za půl hodiny jsme letěli.

,,Bude to těžké, takže Demitriho a Izy chci u sebe. Budeme si navzájem krýt záda. Jane bude uprostřed a bude nám pomáhat. Talenty budou u Jane, kdyby náhodou přišel výpad do zad a ostatní se budou bít, aby přežili." řekl do reproduktoru Erot a nepáral se s tím. A já cítila strach okolo mě. Báli se. Všichni se báli. Dokonce i já cítila něco nepěkně podobného nervozitě. Musela jsem je uklidnit. Musela jsem se uklidnit. Mám k tomu přece prostředky.

Začala jsem okolo sebe šířit uklidňující myšlenky. Ale na druhé letadlo má moc nedosáhne.. pomyslela jsem si znepokojeně a doufala, že byli aspoň na jedné misi. Všimla jsem si, že tu jsou většinout ti, co jsem cvičila. Jen hrstka těch opravdu protřelých misemi tu byla s námi. Zamračila jsem se. To se mi nelíbilo.

,,Vypadá to, že se budeš muset zase vydat na toulky, Izy, protože po tomhle masakru moc nováčků nezbude. A ti kteří zbudou budou povýšeni do 25 takže nebudeme mít poslíčky..." řekl Erot a snažil se mě rozveselit. Ale já to nepotřebovala. Byla jsem až podivně klidná... Můj hlas asi působil i na mě samou.

Doufám, že to přežiju. A Erot s Demitrim taky... pomyslela jsem si, než jsem... USLA??

Zase ten podivný pocit, ale tentokrát to nebylo, jako bych byla voda... byla jsem vzduch v letadle. Má mysl se rozprostírala široko daleko, vnímala jsem nečistoty proudící ze zdola, malé mouchy, ptáčky i větší letadla. A pak....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře