Izy, intrikářka a milovnice 4

5. červen 2009 | 18.14 |

4.kapitola: Pochvala? Ani náhodou..

Dorazili jsme k poklopu, který po dlouhé oklice vede na recepci pod volterrským hradem a do něj. Naposledy jsem se nadechla a pak skočila. Při pádu dolů a do tmy jsem uslyšela, jak se Jane zlomyslně uchechtla. Dorazili jsme k recepci a zjístili jsme, že Gianna (nebo jak se ten člověk jmenuje - jmenoval) tam není. Místo ní tam seděl pohledný mladík. Zakroužila jsem okolo recepce a zeptala se:

,,Jakpak se jmenuješ?" V hlase mi hrál škádlivý tón a já celým tělem naznačovala, že by chtělo se lépe poznat. Používala jsem všechny své upírské přednosti k tomu, abych recepčního zaujala. Ani nevím proč. Možná jsem tak ventilovala strach se setkáním s Arem. Má skupina zatím bez špetky nějakého zájmu pokračovala v cestě do přijímací místnosti. Narozdíl ode mě dodržovali předpisy, které kázaly nejdříve podat hlášení a pak až volno. Ignorovala jsem jejich tichý, trochu nechápavý šepot. Zato ten mladík se mi zamlouval čím dál více. Krásně zčervenal. Zamlouval se mi dokonce tak, že bych si ho možná vzala na večer, dva do postele... jen tak na hraní...

Ale pak jsem si vzpomněla na pravidlo: Žádný románek s člověkem. Povzdechla jsem si, zklamaně a omluvně se na člověka podívala a šla dále. Ale za chvíli přece jen bude upírem... pomyslela jsem si a přemýšlela, za jak dlouho asi. Ještě jsem zaslechla jeho jméno: Paolo. Naivně ho za mnou křikl, než jsem mu zmizela za rohem. Musela jsem se tomu trpce pousmát. Takové obyčejné jméno. Takový obyčejný člověk.

Čím blíž jsem byla příjmacímu sálu, tím více jsem byla nervózní. Nedávala jsem to najevo, ale přece jen to na mě ostatní poznaly, když jsem je dohnala a Jane se v tom vyžívala. Malá drzá coura!! pomyslela jsem si, když jsem se uráčila vzít její narážky a posměšky na vědomí. A pak.... najednou jsem stála přede dveřmi. Zamrkala jsem. Zahlédla jsem koutkem oka pohyb a otočila se tím směrem. Byl to Erot. Jen co jsem ho zahlédla, všechen stres ze mě jako zázrakem opadl. On má snad blahodárný účinky! Budu ho asi vyhledávat častěji. stačila jsem si pomyslet, než jsem rozrazila dveře do přijímacího sálu.

Neviděla ani jsem neslyšela to, co v reakci na mé myšlenky Erot udělal. Můj učitel se potichounku a docela lidsky zachechtal.

Vešla jsem do sálu a přišla k trůnu. Strojeně jsem se poklonila. Věděla jsem, že to po mě Aro nepožaduje, ale udělala jsem si takovou malou radost jeho zachmuřeným pohledem. Když jsem se totiž poklonila, značilo to, že je něco špatně a že si chci něco vyžehlit.

,,Jak šla mise?" zeptal se a já z jeho tónu hlasu poznala, že vše ví. Kdo mu mohl dát hlášení dříve než já? napadlo mě a pak mi samozřejmě vyplula odpověď. Šlehla jsem pohledem po Demitrim a on se omluvně usmál.

,,Myslím, že jsem se svou skupinou zlikvidovali všechny upíry..." řekla jsem pevně a odolala nutkání si přejet po jizvě na krku.

Zahlédla jsem, jak se Arovi zlobně blýsklo v očích. Ale pak se vědoucně pousmál.

,,Dreku, pojď sem!" rozkázal a já potichounku zaklela. Aro si chtěl v myšlenkách přečíst, co a jak se ten boj stalo. Nemohl si vybrat horšího k tomu, aby si bitvu přečetl. Drek je přímo blázen do bojů!! Drek došel k Arovi, poklonil se a pak natáhl ruku. Aro pomalu, téměř líným pohybem ruku vzal do své dlaně a mírně ztuhnul. Trvalo to asi půl vteřiny, než se Aro opět probral. Uviděla jsem, jak Arovy rysy ztvrdly.

,,Izy, to snad nemyslíš vážně. Měl jsem dojem, že Demitri přehání, ale jich tam vážně bylo skoro 60!" řekl sice klidným hlasem, ale ten se zlověstně nesl hradem. Nikdo ani nedutal. Zamrkala jsem. On se zlobí za to, že jsem zneškodnila 60 upírů? Pak jsem se ale sebrala a hrdě jsem se postavila.

,,Bylo jich méně, jen jsme je nestíhaly pálit rychleji, než se dávali dohromady." namítla jsem.

,,Dobře. Dejme tomu, že jich bylo padesát. Ale to je pořád příliš na to, jak málo vás bylo. Bylo to nezodpovědne, Izy!" vezl se na mě Aro. Tentokrát rysy ztvrdly mě. Pohrdavě jsem si odfrkla a posměšně se na Ara podívala.

,,A to jsem měla utéct se staženým ocasem? Dostala jsem úkol a ten jsem také splnila." řekla jsem trochu se omlouvající, trochu rozzlobená. A jako ve špatném snu mi sjela kápi a odhalila velkou jizvu na krku. Né, ona nesjela! To ta malá mrcha Jane mi jí stáhla! S tou si to ještě vyřídím!! zuřila jsem v duchu. Arův výraz se změnil z rozzlobeného na skoro nepříčetny a jako uhranutý koukal na mou jizvu.

,,Běžte.." šeptla jsem na skupinu za mnou a ti ihned opustili místnost. Dokonce i radostně... Až na Jane. Ta si v klidu šla a stoupla si za Ara. Nechal jí, dokonce se na ní koutkem úst pousmál. Donutila jsem se na to nijak nereagovat. Jak se mohl Aro tak rychle naštvat? napadlo mě. Zato Caius vypadal, že ho to nezajímá a Marcus se zamračeně díval na Marii. Uvědomil si Aro Mariinu přítomnost? Doufám že ano... protože jestli se rozzuří více, Marie se přestane ovládat. Ale dříve se spíše přestane ovládat Aro. Mě osobně by to nevadilo... konečně Ara uvidím jinak něž jako živou sochu bez emocí, ale chuděrka Marie je už teď jako na trní. Celkem by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby Marie začala Křičet. A křičet myslím jako řvát v myšlenkách.

A jakoby náhodou přišel Erot a radostně mě objal. Nejdříve jsem překvapeně ztuhla a měla nutkání Erota odstrčit, ale ovládla jsem se a pak nejistě obětí oplatila.

,,Izy, tak rád tě vidím, neměl jsem koho učit. Kdy zase začneme?" zeptal se a v očích mu vesele pláli plamínky rozpustilosti. Moc dobře věděl, jak je Aro naštvaný a ještě mu v otevřené ráně dloubal. Jen jsem nechápala jeho důvody. Pokynul rukou a nějaká upírka se chopila Marie. Ta se na mě vyděšeně podívala, ale nejistě jsem jí naznačila, že vše je v pořádku.

,,S radostí ihned!" řekla jsem naoko, ale dost přesvědčivě, vesele. hned, jakmile byla Marie mimo místnost. Uklonila jsem se Arovi a bleskově opustila místnost. Aro ani nestihl nic říct. Čekala jsem vedle dveří do sálu a poslouchala. Né špehovala, prostě jen fixovala útržky slov, které se ke mě díky mému upířímu sluchu dostaly. Erot se v sále chvíli dohadoval s Arem o tom, jak jsem nezodpovědná, dobrá bojovnice... bla... bla... bla, ale to bylo jen chvíli. Za ani né půl minutky už vyšel a s úsměvěm mi nabídl rámě. Mírně rozpačitá jsem ho přijala a nechala se dovést do tělocvičny. Erot se tvářil se nadmíru spokojeně. Zkoumavě jsem ho pozorovala a stále naznačovala, že by mi nmebylo proti srsti, kdyby mi to vysvětlil... úspěšně dělal, že si ničeho nevšimnul.

..............

Dnešní cvičení bylo ve vodě. Věřili by jste tomu, že podlaha každé tělocvičny se dá automaticky odsunout a pod jí je skoro 20 metrů hluboký bazén? No... tak asi každá podlaha né, ale většina to tak má docela určitě. Erot mi vysvětlil, že ve vodě se sice perfektně přenášejí zvuky, ale že nás voda zpomaluje a nemůžemě používat čich. Moc jsem ho neposlouchala, ale Erot říkal něco na způsob boje ve vodě.

Skočila jsem do vody šipku a plavala dolů. Začneme! slyšela jsem Erota okrajově a mírně nesrozumitelně říkat. Možná říkal i něco jiného, ale pro mě to bylo takové okrajové šumění... byl ještě mimo vodu.

Najednou jsem zpanikařila. Protože Erot ten poklop zase zavřel a zhasl malé lampičky po bocích stěn bazénu. Byla jsem v úplné tmě a neviděla si ani na ruce přede mnou. Na chvíli se mě nepochopitelně zmocnila klaustrofóbie. Násilím jsem se nutila do klidu, ale moc to nepomáhalo. Dokonce jsem se jednou nadechla nosem... byl to reflex! a pak se mále udusila, když jsem se zakuckala.  Ale to přešlo, když jsem ucítila, jak kolem mě něco proplulo. Byla to známka, že jsem. Protože to mé tělo cítilo, jak se voda pohnula. Přejela jsem si rukama po těle a to mě uklidnilo. Uvědomovala jsem si sama sebe teď mnohem více, než kdy dříve. Snažila jsem se rychle otočit a chytit to, co rozvířilo vodu, ale mé pohyby byly strašně pomalé. Jak Erot říkal, pokud si to dobře pamatuju. Slyšela jsem jemné uchichtnutí Erota. 

Ten má dneska nějakou dobrou náladu.. pomyslela jsem si nabručeně a plavala tím směrem. A narazila na zeť. Ohlušující rána mi rezonovala celým tělem a já se s tichým výkřikem chytila za uši. Pak jsem ale vztekle zasyčela a do pusy mi nateklo trochu vody. Podle hmatu jsem ucítila, jak se v kovové nerezové zdi okrývá malý otvor. Trubka! Ta taky přenáší zvuk a navíc mě teď strašně popletla... !

A já si vzpoměla, proč jsem Erotovo cvičení tak nesnášela...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře