Isa, ta nemilosrdná.. 4

17. květen 2009 | 17.06 |

Další kapitola! Představuju Isinu novou společnici, takže celkem kapitola o ničem, ale doufám, že se bude líbit.

4.kapitola: Vegetariánství

,,Opravdu se mohu živit zvířecí krví??" zeptala se až nechutně nadšeně mé první "dítě". Já né moc nadšeně přikývla. Najednou jsem litovala, že jsem jí o tom řekla, ale na druhou stranu jsem byla neuvěřitelně nepochopitelně šťastná. Dívka se zničeho nic zvedla, zatočila se v nějaké složité piruetě a neméně elegantně se zase posadila. Zakřenila se mému překvapenému výrazu.

,,Jsem profesionální tanečnice." řekla nadšeně a ihned nadšeně navázala: ,,Mám pocit, že s tímto tělem dokážu i ty nejsložitější kreace na světě. Víš, co by to bylo? Byla bych slavná, dostávala bych jednu cenu za druhou.." zasnila se a já se otřásla odporem. Nesnášela jsem pozornost. Aspoň né takového druhu jako..

,,Jak se vlastně jmenuješ??" zeptala jsem se a nervózně poposedla.

,,Cassandra Nesilerová." odpověděla vážně a podivně se na mě zadívala. 

,,Já , jak už jsem říkala, jsem Isa, můžeš mi říkat Is nebo třeba Izy... je mi to celkem jedno, příjmení nemám... a nechci." řekla jsem a podívala se jí do očí. Ona téměř okamžitě uhnula pohledem a zeptala se:

,,A co jsme? Upíři? To spíme v rakvích, lovíme v noci, světlo nám ubližuje," při těchto slovech jsem se podívala skrz korunu stromů na slunce.

,, A svádíme panny a panice?" zeptala se se zájmem. Zřejmě vzpomínala na filmy o upírech. Ale já jsem se musela udržet, abych se z plna hrdla nezačala chechtat. Znám jednoho upíra co je panic, nechtěla by jsi toho svůdníka panen poznat! říkala jsem jí v duchu a ramena se mi otřásala zadržovaným smíchem. Samou mě překvapilo, jak dobrou mám náladu. Samozřejmě jsem měla na mysli (cituji Emmetta) nejstaršího panice na světě, mého bratříčka Edwarda.

Cas zřejmě mojí náhlou veselost nepochopila a nepříjemně se ošila. Pak se na mě zvláštně podívala a nakonec zakroutila hlavou.

,,Ano a né. Jsme upíři, ale spíme kde chceme, spíme s kým chceme, na světle záříme a o panicích vím jen to, že chutnají líp než lidé ,,zralí,,. Z části to bude tím, že zralí v sobě asi mají alkoholu a drog až k zblití..." nechala jsem větu vyznít do ztracena. Nebo to možná bude tím, že já si vybírám jen ty, co v sobě mají alkohol a narkotika až k zblití... napadlo mě.

,,No a dřevěný (či osikový) kůl nepomůže.." řekla jsem zničeho nic a Cas sebou trhla. Překvapeně se na mě podívala a já pokrčila rameny. Jen mě napadlo, že se na to asi zeptá.

,,Máme tak silnou kůži, že jí neprorazí ani diamant. A to je, jak jistě víš, nejtvrdčí kámen na světě." Měla jsem pravdu. Cas se mezi obočím udělala vráska.

,,Jak jsi věděla..." pak se jí tvář rozzářila.

,,Tak takhle jsi to udělala!" řekla a zatvářila se spokojeně. Jako by právě vyřešila nějakou velkou záhadu. Pak si všimla mého nechápajícího pohledu a začala vysvětlovat:

,,No já bych nikdy ani za nic do lesa sama nešla. A tak hluboko! Ani omilem. Ale na hranici lesa mě něco nabádalo, prosilo a rozkazovalo, abych šla dál. Takový hlásek. A když tak nad tím přemýšlím, tak se ten hlásek tvému hlasu dosti podobá.. No a teď, když jsem si uvědomila, že mi čteš myšlenky, tak to spolu souvisí, ne? Ty jsi si mě prostě zavolala a já jako poslušný pejsek přišla. Když už o tom přemýšlím, naučíš mě to?" zadoufala. Já na ní zírala jako na blázna. Koukala jsem na ní a snažila se pochopit, o čem to mluví.

Zatřepala jsem hlavou a pak záporně zakroutila. ,,Nejdřív se musím / musíš najís!" řekla jsem nekompromisně a snažila se získat čas na pochopení té Casininé teorie. Už jsem se chtěla rozběhnout k nejbliššímu městu zcela zaměstnána mými myšlenkami, když jsem si uvědomila, že má nová společnice chce být vegetariánka.

Zamračila jsem se. Jen samé problémy! Unaveně jsem kývla a naznačila, ať se do lovu pustí beze mě. Já jí budu nenápadně pozorovat z úkrytu. Už jsem se viděla někde na stromě, kde budu vyhlížet veverky a hned se mi zhoršila nálada. Ale ona se nesměle zeptala:

,,Ehm a jak to mám udělat??" skoro jen šeptala. Vytrhla mě ze zamyšlení. Chovej se podle instinktů. Prostě začni větřit.. pomyslela jsem si otráveně a už to chtěla říct, když přikývla a vtáhla do nosu vzduch. Po chvilce vyběhla... nejdříve váhavě, ale pak jistěji.

Já se zmateně podívala na místo, kde před chvilkou stála. Copak mi četla myšlenky nebo co? Od té doby, co je se mnou je vše tak.... zmatené. povzdechla jsem si v duchu.

 Pak jsem ze zvědavosti nasála vzduch a ... málem se mi šokem rozbušilo mé mrtvé srdce. Ucítila jsem pach člověka. Vnitřnosti se mi sevřely a před očima se mi na miliardinu sekundy rozestřela rudá mlha, kterou jsem ale rychle rozehnala. Na setinu vteřiny jsem se rozmýšlela, zda jí nemám nechat ochutnat lidskou krev, vše by pak přece bylo jednodušší nebo jí zastavit. S velkým sebezapřením jsem se rozhodla pro to druhé a vyrazila.

Byla jsem dosti rychlá upírka, troufala jsem se rovnat i s Edwardem, ale Cas přece jen byla novorozená. A navíc jsem jí dala docela velký náskok, když jsem přemýšlela o tom, jak mě mohla slyšet, když jsem si to říkala jen v duchu a navíc tím rozhodováním, jestli jen nebude jednodušší jí nechat na lidské stravě..
 

Ale rozhodla jsem se pro to druhé. To znamená, že jí MUSÍM zastavit. Přidala jsem do kroku.

Nějak instinktivně jsem se poddála smyslům a ještě víc zrychlila. Ucítila jsem krev a prodloužila krok. Dorazila jsem právě včas. Cas se už nakláněla nad mladíkem. Docela mě znervóznilo, že jsme tak blízko kraje lesa. Pokud nás někdo zmerčí a pak se to nějak donese do Volterry...

Tyto myšlenky odplynuly společně se skokem, kterým jsem si to namířila na Cas. Když mě zaregistrovala, stoupla si nad mladíka a postavila se do obranné pozice. Podivila jsem se tomu. Někteří novorození by toto nedokázali... aspoň já ne... pomyslela jsem si smutně. To, že jsem chtěla Charlieho zastavit, aby se nezastřelil mi jaksi vypadlo z hlavy... měla jsem jí totiž plnou myšlenek na krev, když jsem zabíjela zločince...

Postavila jsem okolo sebe pevný štít a rozběhla se proti Cas. Ve chvilce, kdy se můj štít střetl s Casiiným tělem jsem pocítila zvláštní pocit strachu. Štít se prohnul a mírně kopíroval kontury těla novorozené. Ale pak se vyrovnal a vypjal se proti cizýmu tělu. Odrazila se od mého štítu jako tenisák od zdi.

Když odletěla do lesa já se nerozhodovala ani setinku. Rychle jsem se přisála na oběť. Kluk omdlel už před nějakou tou dobou, ale stejně byl až nechutně rozměklý. Cítila jsem, jak Cas naráží do mého štítu, ale čím více krve jsem vypila, tak tím víc můj štít sílil. Když jsem dopila, uvědomila jsem si že narážení ustalo. Stáhla jsem štít.

Bylo mírně po poledni, korunami stromů probleskávalo slunce. V rukou mi leželo vychládající tělo mladíka, který vystrašeně koukal do dálky. Já se koukala na Cas, který stála kousek ode mě a rozechvěle mi pohled oplácela.

,,Promiň.." pípla Cas a sklonila pohled k zemi. Začala roztomile špičkou nohy dloubat do země.

,,A díky, že jsi mě nenechala vypít tu lidskou krev. Moc děkuji." dodala s tak velkou oddaností a vděčností v hlase, až jsem se lekla. Teprve teď jsem si totiž uvědomila, že jsem to dělala pro Cassandru a né pro žízeň pro kterou jsem to udělala doopravdy. Trochu provinile jsem se usmála, ale vyvracet jsem jí to nehodlala. Pokynula jsem jí, ať jde lovit dál. Se strachem v očích se na mě podívala.

,,Bylo to tak silné..." zašeptala. Ihned jsem pochopila, že mluví o vábení krve. Já se na ni jen usmála snad utěšujícím způsobem.

,,Neboj, hlídám tě." řekla jsem konejšivě a pokynula ji, ať jde lovit...

..........

Po dvou týdnech:

O těch myšlenkách jsem Cas řekla, že si to asi vybájila. Štít jsem taky zatajila a Cassandře něco namluvila. Nechtěla jsem, aby si Cassandra myslela, že jsem nějaká superupírka. Už teď ke mě vzhlížela jako k.... nevím k čemu. Šel z toho tak trochu strach. Ale popírat to, že mi to lichotí, by byla lež.

Cas se zrovna spokojeně vrátila z lovu. Podle pachu jsem to odhadla na takové 3 až 4 srnky. Podívala jsem se jí do rudých očí, kterými prorůstali zlaté žilky.

Už brzy je bude mít stejné, jako Cullenovi. Za celou tu dobu, co jí učím být dobrým upírem jsem jí ani jednou nedovolila napít se lidské krve. Pravda, dvakrát jsem to málem nestihla, ale výsledek mé námahy byl. Byl to ten výraz, když pila zvířecí krev.

Mě se sice jen z pomyšlení zvířecí krve v ústech dělalo zle, ale snažila jsem to před Cas skrývat. Ona se totiž při pití krve zvířete tvářila, jako by byla v sedmém nebi. Nechápala jsem to, ale ten výraz mě zahříval u mého nebijícího srdíčka.

Byla jsem téměř posedlá tím, aby se Cas nezkusila lidskou krev. Ani nevím proč. Snad proto, protože jsem si to ustanovila za smysl mého života...? V podstatě jsem byla stejně posedlá, jako byl Edward posedlý mou duší...

...........

Po dvou letech:

Já a Cas jsme byli rozdílné jako noc a den.

Já měla vlasy černé jako peklo (nevím, proč takové blbé přirovnání) a Cas je měla jako své oči. Měla vlasy barvy slunce (nebo zlata).

Já byla vysoká a tichá, ona byla málá a veselá, stále upovídaná.

Já milovala smrt v očích svých obětí, zatímco ona své zvíře před napitím zabila, já milovala bolest v jakékoliv podobě, zatímco Cas byla tak lidská.

Já jsem byla, Cas mě jednou popsala jako temnou, divokou, vášnivou... pravou představitelku upířího rodu. Já bych jí popsala slovem: člověk. Laskavá, milá, každému k pomoci. 

Já myslela na budoucnost, zatímco Cas žila jen přítomností... Ale právě proto jsme měli tak dobré a pevné přátelství. Protiklady se vždy přitahují, ne? Byla to taková ta láska mezi sestramy (ale někdy mi to připadalo jako rodičovská láska).

.....

Teď už jsem si život bez Cas představit neuměla...

Cas uměla nádherně tančit. Teď, když byla upírka to jen zlepšovala. Dokonce si vymyslela nový styl. Myslím, že je to něco mezi břišním tancem, latinskoamerickým, pak tam je možná něco z gymnastiky, break dance a nevím čím vším.

Ale co bylo nepochopitelné a až hraničící se zázrakem bylo to, že Cas tu svou vášeň pro tanec přenesla i na mě. Zrovna teď jsem seděla na pařezu a Cas za zvuku bubnů (koupila si mobil a k němu malé bedničky) a za svitu měsíce tančila ten svůj tanec. Byl úchvatný. Řekla mi, ať jí pozorně sleduju, protože toto je prý náš tanec.

Poslední zvuky bubnů dozněly a Cas strnula v póze s jednou rukou mířící k měsíci a druhou k srdci. Usmála jsem se. Chtěla jsem si tento tanec zatančit s Cas. Líbil se mi. Cassandra tam dala něco z nás obou. Byly tam chvíle, kdy budu muset divoce tancovat na prahu upíří rychlosti, taková je Cas a pak tam byly části, kdy byly pohyby pomalé, rozvážné, promyšlené... takto bych asi tancovala já.

Cas mi s úsměvem nabídla ruku. Znovu zapla melodii a my tančily. Dělala jsem stejné pohyby jako ona, točila jsem se, dělala ladné, rychlé úkroky a piruety a... úžasně jsem se bavila. Smála jsem se. Šťastně a vesele. Byly jsme jako opaky. I ten tanec... pohyby byly stejné, jen obráceně.

,,Den a noc,

dobro a zlo,

světlo a tma...

jsme protiklady,

jsme rovnováha..."

zarecitovala jsem a v té tmě a tichu lesa to znělo tak tajemně a magicky. S Cas jsme se tiše, uchváceně pousmály a já natočila tvář k vánku.

Strnuly jsme v konečné poloze. Ruce jsme měli spojené nad hlavou, obě jsme se dívali přes rameno nalevo, na sebe a naše pravé ruce mířily na srdce té druhé... do protilehlých stran. I když jsem byla o hlavu větší, než ona, nějak dokázala při tanci ten rozdíl smazat a byly jsme vyvážené, mohla bych říct dokonalé. Pro mě tento okamžik dokonalým byl. Lesem se rozněl náš společný, šťastný smích.

,,Cassandro... zachránila jsi mě!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Isa, ta nemilosrdná.. 4 twilightsvet 27. 07. 2012 - 14:06