Bella, ta která umírá.. 6

9. květen 2009 | 16.02 |

Původně jsem zamýšlela, že Bella na Edwarda bude tak naštvaná, že ho začne do konce své existence nenávidět, ale kdy jsem si přečetla vaše komentáře, radši jsem si to rozmyslela a Bella ho bude nenávidět až pak...
A ještě jedna maličkost. V této kapitole bude Bella hodně zabíjet a při mučení bude nemilosrdná (vztah vašeho bývalého s nějakou jinou by vás asi taky hodně namíchnul, nemluvě o tom, že ho pořád milujete)... moira
 
6.kapitola: Edward..
 

Z pohledu Belly:
Potichounku jsem plakala v mém autíčku někde na parkovišti. Hodně daleko od Denali. Jak jsem řekla Jacobovi, já ho tak miluju a tak ho nenávidím...
Skoro jsem cítila slzy na tváři. Strašně jsem chtěla, aby ty slzy odplavili i můj smutek. Trhal mě zevnitř, dusil mě a hrozilo, že to nevidržím a sama sobě ublížím...

Když jsem zahlédla Tanyu s Edwardem v autě, šťastné a rozesmáté... Znovu jsem začala vzlykat. Třásla jsem se jako na smrt vyděšené kotě, stála jsem v nejvzdálenějším koutu parkoviště, tam, kde světlo lamp nedosahovalo. Rozhlédla jsem se mírně užaslá, že už je večer. Jak dlouho jsem byla mimo? Prudce jsem vtáhla vzduch do plic skrz pevně sevřené zuby a pak se prudce vymrštila do sedu, ruce až bolestně přitisknuté k bokům. Vyběhla jsem z auta.

A to jsem neměla dělat ,protože jsem narazila na člověka.
 

Za ty týdny jsem se v sebeovládání sice zlepšila, ale teď jsem byla tak rozrušená, že jsem po tom ubožákovi ihned skočila. Hladově jsem se té dívce chtěla přisát na krk, ale těsně před tím, než jsem jí kousla jsem si všimla drobnosti. Je zrzka. Před očima mi vyplula půvabná tvář hezké upírky, které díky otevřenému oknu vlály vlasy, padaly jí do obličeje a Edward je se smíchem odhrnoval znovu a znovu za ucho...

Rozhořel se ve mně vztek. Kdyby ta Tanya neexistovala, byli bychom teď s Edwardem spolu! pomyslela jsem si zuřivě. Přestala jsem se třást a smutek odezněl. Chladně jsem pohlédla na vyděšenou dívku, která mě prosila očima. Zlomila jsem té ubohé ženě nohu.

Vykřikla děsem, bolestí, překvapením... a já se na ní nevraživě dívala a sledovala, jak se jí z očí kutálý slzy... ty slzy, které já už něměla. Zato jsem měla upíří schránku. Neporazitelnou, nedobitnou schránku a vraždící schopnosti...

Ledová krusta okolo mého na prach spáleného srdce zesílila o celé dva centimetry.

Rozhodla jsem se. Né, dívka za nic nemohla. to jsem si uvědomovala. A přece... byla jí tak podobná, byla té odporné mrše tak strašlivě podobná... polámala jsem jí prsty, pomalu jeden po druhém a strará Bella, která křičela děsem a odporem byla pohřbená za hradbamy nedobytného ledového paláce... 

Nevěnovala pozornost jejímu křiku a prosení.... pozorovala jsem jen její bolestí zkřivenou tvář a představovala si Tanyu.. tak moc jsem toužila plakat... tak jsem tedy palkala. Skrz tuto ženu, která měla tu smůlu, že mě dnes večer potkala.

...... 

Nerozhodně jsem pohlédla na ženu přede mnou. Cítila jsem pach krve a pach... výkalů. Ani jsem se moc nedivila. Na konci mého mučení jí chybělo 8 nehtů na rukou, jedno ucho, dva prsty na nohou...
Měla zpřetrhané šlachy, poškozenou míchu, vydloubnuté oko....
 

Skoro se mi z toho pohledu chtělo zvracet. Probouzela se totiž stará Bella. Nejdřív s odporem, ale i jistou fascinací jsem pohlížela na věc přede mnou (člověk už se tomu nedalo říkat a navíc to bylo mrtvé) a pak jsem zhnuseně pohlédla na ruce pokryté krví, zařvala úlekem, překvapením ,zlobou a rychle sedla za volan auta  a odjela pryč...

Lepkavá krev byla po celém volantu i řadící páce a já se tečh míst jen s odporem dotýkala. Ve stísněném prostoru kabiny auta se vznášelá vůně smrti a krve, v krku mě škrábala žízeň, nenapila jsem se totiž. Rychle jsem pohlédla do zpětného zrcátka a vyděsila mě tvrdá maska bolesti, ledově černé, nenávistné oči, teď i naplněné úlekem a šmouhy krve.

Snad podvědomně jsem si olízla red, na kterém se leskla zasychající kapička krve. Ihned se mi z toho jednoduchého pohybu chtělo zvrátit vše, co jsem za poslední týden pila, ale byla jsem natolik při vědomí, že jsem věděla, že bych bez té krve rychle ztratila sílu.
 

Co jsem to provedla?! A proč se cítim tak spokojeně?! přemýšlela jsem zuřivě. Něco uvnitř mě se hroutilo a něco jiného na tom stavělo nové základy někoho, kdo mě vůbec nepřipomínal. Hledala jsem východisko z tohoto začarovaného kruhu mučení, zabíjení a bolesti. A vyšel mi jen jeden východ : Edward. Ve slabé chvilce mě napadlo, že vše zase bude dobré. Otočila jsem auto směrem zpět do Denali a doufala, že tam ještě jsou.

........

Cesta nabízela bohužel až moc volného času k přemýšlení. Užírala jsem se svými myšlenkami, láskou k dvoum mužům mého neexistujícího, nebijícího srdce a nenávistí k tomu co jsem a k Tanye. Také mě napadla další, neméně děsivá myšlenka, než že jsem mučící zrůda. A to to, že i  když to jsem, tak to někde ve mě už být muselo.

Šílený terorista je zároveň vychytralý génius. Co kdyby mu prostě někdy předtím něco nepřeskočilo v hlavě? Byl by to dnes známí a vážený vědec? Co když já nemůžu být dobrá, protože něco ve mě už bylo zkažené a upírství to jen probudilo a posílilo? V půlce cesty jsem musela natankovat a díky tomuto žroutu mi došly skoro všechny peníze. A taky jsem si uvědomila, že mé poslední tričko jsem si zase zničila. Jakmile se setmělo, jednoduše jsem rozbila výlohu a vzala první věci, co mi padli pod ruku. Jela jsem dál a vzpomněla si na jednu písničku. Dělala jsem totiž vše pro to, abych nemyslela na to, co mě dohání k nepříčetnosti, hlubokému smutku nebo co mě dohání k šílenství.

Nepocházela z Ameriky a byla pitomá... stejně jsem si na ní teď vzpomněla.

Kdybys měla má panenko celý lán, celý lán, a já jenom zahradečku jako dlaň, jako dlaň, nebudeš má, není možná, ani ti to má panenko pán bůh nedá.

Takže i kdyby měla ta panenka vše na světě, ten hoch by jí nechtěl. Kupodivu jsem to brala nějak netečně... Ale já to s Edwardem musím aspoň zkusit!

Dojela jsem k odbočce k příjezdové cestě Denalijštých a vystoupila. Rychle jsem zaklepala a otevřel mi Elezar. Překvapeně se na mě podíval. Pak nenápadně zavětřil a zadíval se na mě odsuzujícím pohledem.

,,Jsou tu Cullenovi??!" zeptala jsem se hned. Zamrkal a nedíval se někam do prázdna, ale do mě. Zamračil se a pozorně se na mně podíval. Pak zavrtěl hlavou a zeptal se:

,,Ty nejsi Isabella Swonová, že?" Zarazila jsem se a podívala se na něj jako na blázna. Až po chvilce mi došlo, na co se ptá. Z nějakého, mně neznámého důvodu jsem řekla že né a zjístila ,že Cullenovi odjeli do Evropy. To mi stačilo. S nepřesvědčivým milým úsměvěm jsem poděkovala a vydala se rychle k autu. Udivilop mě, jak rychle jsem to zvládla. Novorozená ve mě asi ještě stále dřímá...

Sedla jsem si tedy do mého autíčka a namířila si to směrem letiště. Po cestě jsem zabila hodně lidí (bez mučení) ze dvou důvodů... abych lidi v letadle nepozabíjela a abych si vzala jejich peníze na letenku. Mírně jsem se děsila toho, že jsem stále ještě moc mladá, měsíc a půl maximálně, nevím, dny mi splývaly, ale cítila jsem, že obyčejný upír by toto opravdu něměl zkoušet.

......

Let do Evropy nebyl tak hrozný, byla jsem totiž tak přepitá, až mi z toho bylo špatně. Ano, stále byla na místě i dráždivá vůně krve, popuzující bití srdce, ale nikdo v letadle mi nějak extra nevoněl a tlukot srdce jsem se snažila přehlušit na maximum zapnutou mp3....

..........

Dva roky... tak dlouho už Culleny hledám a nenacházím je. Někdy mi to připadá, jako by přede mnou utíkali. 

Teď jsem byla tak blízko, ale nechtěla jsem věřit, že jsou uvnitř. Čekala jsem venku tak dlouho dokud jsem neuslyšela Edwardovo a Tanyiino: ,,Ano, beru." a pak takové to jste manželé, polibek. Stála jsem před dveřmi krásného kostela a strnule zírala na dveře, které byly zatím zavřené. Cítila jsem za ním nějakého upíra. Myslím, že to byl Jasper. On zase cítil mě a čekal, co udělám.

Brácho, blahopřeju, takže náš nejstarší panic na světě roztáhl křídla? ozval se veselý Emmettův hlas. Trhla jsem sebou a pomalu si přiložila ruce k obličeji, chtěla jsem se schovat. Schovat před celým světem. S brekem jsem utekla a zapřísahala se, že Edwarda budu do konce života nenávidět...

.......

Vrátila jsem se do Ameriky, ale ještě před tím, jsem (ne)hezky pomučila jednu Tanye podobnou ženu... nevím, kde se to ve mě vzalo, ale byla jsem chladnokrevná až z toho mrazilo i mě samotnou.

,,Já mam děti, manže ááááááá!" zakřičela žena a já fascinovaně pozorovala její tvář staženou strachem a bolestí. Vytryskly jí nové slzy a ruce se po mě sápaly. Škubala mi za vlasy, snažila se mě poškrábat...

Zrovna jsem jí chtěla podruhé zlomit nohu, když mě napadlo, jak mi to jde se sebeovládaním. Zvedla jsem prst a dotkla se nehtem tváře a pak .... ji vypíchla oko! Užasle jsem hleděla na krev smíchanou s nějakým slizem řinoucí se z oka. Žena upadla do bezvědomí.

Jenže já neměla dost... Edward, má láska,  zarazila jsem se. To znělo tak cynicky. ...ze mě tuto zrůdu udělat nechtěl, ale vlastně to monstrum ve mně svým odchodem stvořil! Přemýšlela jsem o Viktorii a o tom, jakou v tomto všem měla roli. Povedla se jí její pomsta, lépe to ani nešlo. Jen ve výpočtech se zmílila... Edward mě totiž neměl rád natolik, aby se o mě zajímal. Veškeré utrpení jsem nesla jen já... sama. Stejně jako ona, když ztratila svého druha.

Ostrým nehtem jsem ženu řízla na tváři. Kupodivu jsem se držela dobře a krev skoro nevnímala. Zlomila jsem jí pár žeber a ukousla jí prst. Proč?? Málem mi s ním ,,vyškrábla,, oko. Ale bylo ticho. Tíživé ticho. Žena sice z bezvědomí mírně sténala, ale to nenahradilo ostrý křik bolesti.

Zrovna, když jsem jí chtěla probudit a vyzkoušet mé sebeovládání v takové situaci, zaslechla jsem houkačku policie. Mohla jsem i se ženou utéct a pak pokračovat nebo jí vysát, jenže já pro ní měla osud horší než smrt. To zní tak melodramaticky!! zasmála jsem se v duchu. Rukou jsem jí přejela po krku téměř v mileneckém gestu a... trhnutím jí zlomila vaz, ale tak.... aby žila ale byl z ní doživotní mrzák.

Pomstychtivě jsem se usmála a odběhla k autu. Pociťovala jsem pocit uspokojení a štěstí....

Kdybych se v budoucnosti podívala zpět, asi bych řekla, že toto byl ten den, ten okamžik, kdy ta stará Bella zemřela a zrodila se nová upírka a to taková, že by se jí mohla bát i smrt..

.....

Tímto jsem dopsala povídku Bella, ta která umírá a budu pokračovat povídkou: Isa, ta nemilosrdná..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře