Bella, ta která umírá.. Úvod

1. květen 2009 | 16.55 |

Úvod: Nemiluji tě. Cože??!!

Z pohleu Belly:

Odvedl mě kousek do lesa a řekl ty slova: Nemiluji tě. Omrzela jsi mě. Zapomeň na mě.
Koukala jsem na něj jako na zjevení, ale on udržoval masku lhostejnosti. ,,Ty mě... nemiluješ?" poslední slovo jsem zašeptala. Podlomila se mi kolena. Koutkem oka jsem zaregistrovala pohyb. Teď mě chytí!! pomyslela jsem si šťastně. OMYL!! Nechal mě spadnout. POprvé od té doby, co se známe. Začala jsem fňukat.

,,Edwarde, řekni, že si to vymýšlíš. Nebo, že to je hloupý Emmetův vtip! Nebo ještě lépe... je to sen!!" to už jsem křičela. S nadějí se štípla do ruky. Pak si vrazila facku. Když jsem se chystala vrazit si další, zachytil mou ruku Edward a tvrdě se na mě podíval.

,,Není to sen." řekl ledově Edward. Já vzlykla, zadusila se a pak... jsem se začala nepříčetně smát.

Z pohledu Edwarda:

Začala se hystericky smát. To mě šokovalo. Neklidně jsem se ošil a odolal nutkání jí zvednout bradu. Spadla na záda, nepříčetně se chechtala a držela se za břicho. Nebo za hruď. Byl na ní, na mou milovanou Bellu, tak žalostný pohled, až jsem měl chuť hodit veškeré své předzevzetí za hlavu a začít se jí na kolenou omlouvat.

Tekly ji slzy. A já doufal že bolesti. Jsem to ale SOBEC!! Nakonec se na mě podívala. V očích bolest, slzy a .. šílenství.Věděl jsem, že to bude těžké a i Alice mě varovala, ale.... Šílenství z očí zmizelo a nahradila ho zvědavost. V duchu jsem si oddechl. Už jsem se bál o její psychický stav.

Z pohledu Belly:

Na chvíly jsem o sobě neměla ponětí, ale Edwardův výraz ve mě probudil zájem. Tvářil se ... šokovaně, nevěřícně, starostlivě a byl tam i krapet strachu.

,,Zapomeň na mě!" zopakoval ne zcela jistě Edward a vrátil mě tím do tvrdé reality. Nějak jsem se dostala na kolena a pak se snažila nešikovně vstát. Edward mizel v lese.

,,Edwarde!!" hlas jsem měla ochraptělý. ,,Stůj!!" brečela jsem. Postavila jsem se, opřela se o strom a začínala za Edwardem klopýtavě běžet.

Křičela jsem do ochrapění a utíkala za ním. Po chvilce jsem šokovaně zmlkla a zastavila se. Donutila jsem se přemýšlet. Pak jsem otočila a utíkala k domu. Má tam přece auto, NE??!! Dvakrát jsem zakopla a nakonec doběhla před dům. Edward zrovna startoval a překvapeně se na mě podíval. Rozběhla jsem se a .. díky bohu bez zakopnutí.. doběhla k jeho autu. Trhnutím jsem otevřela dveře a chytila jeho obličej do dlaní. Chvíli jsem váhala, ale pak ho políbila. Naléhavě. Vložila jsem do toho snad celou duši. Duši o kterou se MŮJ Edward vždy tak bál. Na chvíli to vypadalo, jako by mi odpovídal. Proto jsem ukončila polibek a s nadějí se řekla:

,,Teď mi řekni, že mě nemiluješ. Řekni mi to do očí!!" Možná jsem zahlédla v jeho očích bolest, ale .. Né, spletla jsem se a další slova mé lásky mi to potvrdila.

,,Ne-mi-lu-ji tě!" řekl tvrdě a pomalu, jako by to říkal dítěti. Pak mě vystrkal ze dveří a rychle odjel. Od kol jeho Volva odlétal štěrk. Tak rychle ode mě prchal. Já zůstala ležet tak, jak jsem spadla, když mě Edward odstrčil. Dívala jsem se na nebe. Dnes byl tak krásný den. I sluníčko vykouklo. Představila jsem si, jak sluneční paprsky kloužou po kůži Edwarda a schoulila se do klubíčka. Tak jsem byla, dokud jsem na tvrdém a ostrém štěrku neusla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2.25 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře

RE: Bella, ta která umírá.. Úvod beariel 30. 08. 2009 - 17:40
RE: Bella, ta která umírá.. Úvod kaxa 30. 08. 2009 - 17:44
RE: Bella, ta která umírá.. Úvod 9pitris 30. 08. 2009 - 18:05