VST: Část 30.

15. leden 2011 | 17.51 |

Pomoc lidi, upletla jsem si na sebe samu bič. (Předem se omlouvám!!) Nemám ráda, když ze začátku "akční" povídky sklouznou do slaďáků a co chci udělat.. ?!! No to samé! OMLOUVÁM SE! Zároveň je ale pro jednu událost strašně důležité, aby jste poznali, jaký vztah Meye a Christopher budou mít, takže to budete muset takové dvě kapitoly překousnout.. :// m.

Bez Lovců

Napsala jsem stručnou sms Agneszce, ve které jsem sdělila, že "pocestuji" pěšky. Pak jsem se rozhodla zařídit trochu lépe do potulné společnosti. Vyměnila jsem sadu dýk za obyčejný make-up. Místo zbroje jsem si přibalila pěknou halenku a sukni. Mapy a tabulky jsem zaměnila za různé dívčí blbosti a "nepostradatelné" vymoženosi dnešní doby. Když mám peníze, proč si nenakoupit, hm? Než jsem našla vše ke své spokojenosti (přišlo mi strašně uhozené, ale také roztomilé například koupit si velký rudý hrnek s bílými puntíky a obřím uchem nebo kožený náramek se svými iniciály), byl už večer, což mě ohromilo. Koupila jsem toho vážně málo, tři knížky, hrnek, náramek, pár věcí (oblečení), nové boty, telefon, mp4, foťák... no možná toho zas tak málo nebylo.

Pomalu jsem se loudala k mostu, když mi zazvonil telefon. Překvapeně jsem ho zvedla.

,,Po dobu kdy budeš s tím... umělcem, nebudu tvá strážkyně. Jsi na dovolené, tu mám tudíž i já - v jistém slova smyslu. V tvé budoucnosti totiž kupodivu nevidím, že by ses chystala na sebevraždu. Buď tak laskavá a pro všechny případy zajdi k nějakému gynekologovi a nech si předepsat antikoncep-"

,,Gabrielo!" vyjekla jsem. Sebevraždu - čímž Gabriela nejspíše myslela obtížný Lov, jsem ještě překousla, ale toto.. ?!

,,Budeš se opíjet jak prase, kdo ví, co se vám v hlavinkách sepne. Pokud budeš mít parchanta, tvá matka mi nepoděkuje..." vypla jsem to. Vypla jsem to raději dříve, než by z Gabriely vypadlo něco ještě zajímavějšího. Pak jsem na telefon tupě zírala.

Po dobu? Takže s nimi opravdu půjdu a nechám prozatím Lov plavat... ? Pomalým krokem jsem se vydala k tomu mostu. Už z dálky jsem slyšela smích a nějaké dohadování.

,,Nekecej, že se neznáte! Není nějaká moc velká náhodička, že náhodou okolo šla holka, co rozumí té tvé hatmatilce?" říkal hnědovlasý kluk hrající na něco jako píšťalu.

,,Šetři dechem, Vojtíšku, neznám ji." odvrkl pobaveně Christopher.

,,Chrisi, to Bůh nám tu dobrotivou poslal!" melodramaticky zatáhla dívka. ,,Tak jí koukej dostat do postele. Pokud jen tak na potkání rozdává tisíce, chci být vždy po ruce. Na dnešní představení jsem vyškrabávala zbytky ze zbytků make-upu a vážně už mě to nebaví... Takže se koukej ohánět, teď můžeš plně projevit svou romantickou dušenku." odvětila důrazně dívka.

,,Nech toho Kat, nebudu z ní tahat peníze." ohradil se dotčeně Chris a já se mimoděk usmála.

,,Zdravím společnost, jak se máte?" zeptala jsem se mile. Všichni do jednoho nadskočili úlekem a já se pobaveně zasmála. Pak se však zarazila, když na mě upřeli zkoumavé pohledy. ,,Jsem Mari... Jmenuji se Meye." přerušila jsem ticho a ostražitě je pozorovala. Pod jejich pohledy jsem se cítila podivně. Když mlčeli, začínala jsem pochybovat o správnosti toho svého hloupého spontánního rozhodnutí.

,,Hoj." konečně přerušil ticho kluk hrající na něco podobného kytaře. ,,Víš, že chodíš jako duch?" zasmál se. Já se jen křečovitě pousmála. Neměla jsem ráda vtipy o Temných. Hádejte proč.

,,Taky zdravím." usmál se Chris. ,,Ten vtipálek je Ondra." představil toho s kytarou. ,,Hnědovlasý je Vojta, zrzek zase Martin. A tato sympatická dáma je má miloaná sestra Katka." představil všechny Chris. Opět bylo chvíli ticho.

,,Myslím, žes na někoho zapomněl. Že by... na sebe? Pochybuju, že je věštkyně a tvoje jméno vykoumá ze vzduchu." jízlivě se ušklíbl Martin. Toho jsem se chytila.

,,Počkej, něco cítím... !" přehnaně dramaticky jsem se chytila za čelo a zavřela oči. ,,Jmenuješ se... Christopher?" zeptala jsem se naoko vážně. Otevřela jsem jedno oko a pohled na udivené obličeje všech přítomných mi málem celé představení zkazilo. Když však Chris vybuchl v záchvatu smíchu, nevydržela jsem to a začala se smát s ním.

,,Říkal jsem, že se znají." odfrkl si Vojta. Chris, jenž právě vydýchával záchvat smíchu po mě střelil pohledem a zase jsme se začali smát.

,,Ha ha ha, moc vtipné." utrousila jedovatě Katka a měřila si mě takřka nepřátelským pohledem.

,,My se vážně neznáme." dostala jsem ze sebe a snažila udržet vážnou tvář. Svaly tváře mě už od smíchu bolely. Hold, nebyly na něco takového zvyklé. Všichni na mě koukali, jako by mi narostla druhá hlava... nebo dvě.

,,Rád bych řekl, že tuto milou bosorku znám, ale není to pravda. Skoro. Poznali jsme se teď." křivě se pousmál Chris a za tu bosorku ode mě dostal ránu do ramene. Zaraženě se na mě podíval a hlesl tiché: au! Hodně udivené: au! Asi jsem neodhadla svou sílu.

,,Ztrácím se v tom a nechci tu stát do noci. Co tak se stavit v Kohoutovi?" Ondřej se na mě podíval tak jednoznačně, až se uvnitř mě něco sevřelo. Zvažovala jsem, jestli to nemám brát jako urážku.

,,Jak můžete vědět, že nemám o peníze nouzi.. ? Zatím?" zeptala jsem se naoko uraženě. Pak se však zazubila. ,,Co tak, že já zatáhnu tři čtvrtiny účt a vy zbytek, hm?" zeptala jsem se smířivě. Popravdě mě ale mrzelo, jak okatě dávají najevo, že jdou jen po mých penězích. Pokud si je ale budu muset podplácet, abych s nimi zůstala... tak hold je budu podplácet. Stejně s nimi moc dlouho nepobudu...

,,Půl na půl!" namítl Chris a překřičel tak Katku, která řvala: Fajn! a snažila se ho umlčet tím, že ho loktem "šťouchala" do žeber. Na tváři mi to vykouzlilo opravdu upřímný úsměv.

,,Fajn, tak veďte." souhlasila jsem vesele, přestože jsem věděla, kde Kohout je a přestože jsem věděla i to, že je to jedna z nejdražšíh hospod v okolí. Zrovna jsme procházeli jednou křižovatkou, když mě něco napadlo.

,,Co jít k Nefritové kočce?" navrhla jsem. ,,Je to úžasná čínská restaurace a hned vedle je ještě lepší čajovna..."

,,Jak je to daleko?" zajímal se Vojta zmateně, zřejmě to neznal.

,,Jen kousek, pojďte!" vesele jsem se na ně usmála. Ve skutečnosti jsem je neznala (ty obchůdky), ale zaslechla jsem Darinu, jak na ně pěje skvělé recenze. Navíc to bylo opravdu za rohem. Když jsem do restaurace zaplula, věděla jsem, že jsem udělala dobře. Lidí tolik, aby se mezi nimi další skupinka bez problémů ztratila, ale neměli jste pocit, že je tu přecpáno. Dobré jídlo, nádherná vůně a - to hlavní - nízké ceny.

,,Žiju v Praze celý život ale o tomto krámku jsem jaktěživ neslyšel. Pracují tady tví příbuzní?" zeptal se Vojta a já se přestala shánět po servírce a otočila se k němu. Nedivila jsem se, že o tomto obchůdku nikdy neslyšel - byla to Lovecká hospůdka. Kdybych je sem nezavedla, minuli by ji. Nejspíše vlivem nějakého odpuzujícího kouzla. Hospodský se na mě podíval, ale já ukázala prsten. Pobaveně na mě mrkl a věnoval se dál své práci.

,,Ne, příbuzné tu nemám. Otec je mrtví a matka v Americe." odvětila jsem suše. Nic jsem k tomu nechtěla dodávat, tak jsem se rozhlédla a naštěstí už k nám servírka mířila. Byla to obyčejná holka, neměla nic společného s Loveckým světem. Každý si něco objednal a pak se všichni vyčkávavě podívali na mě. Objednala jsem si - na sebe - s mírou, tak nechápu ten zájem.

,,Máte rádi čínu?" plácla jsem nazdařbůh. V tu chvíli jako by se zlomila nějaká kledba. Katka se přitočila k Ondrovi a začala mu něco rozrušeně šeptat. Vojta si začal utahovat z Martina a Chris se otočil ke mě.

,,Jmenuju se Christopher Mouryc. Tady s partou od zavření vysoké umělecké hrajeme a snažíme se přežít každý další den. Bydlíme kousek od kraje Prahy. A co ty?" zeptal se bezelstně. Zarazila jsem se.

,,Já... taky bydlím s přáteli. Je to asi dvě hodinky chůze po dálnici a pak třicet minut od ní směrem k lesu. Mamka mi posílá každý měsíc celkem dost velký obnost, takže si žiju dost dobře. Vlastně ještě lépe, jelikož těch peněz je pro mě AŽ MOC. Já... ehm... pomáhám přátelům... uklízet." vykoktala jsem a mírně zrudla. Ostatní na mě zírali.

,,Uklízet?" zeptal se nechápavě Vojta.

,,Nech to plavat." zamumlala jsem. Konečně nám donesli jídlo a mých pět nových přátel se do toho s chutí pustilo. Už jsem měla hranolky, tudíž se má chuť na smažené tak trochu vyplýtvala.

,,Budeš to jíst?" zeptalk se Vojta, když si všiml, jak se v tom nimrám. Mlkčky jsem k němu přisunula svůj talíř.

..........

 Ani nevím jak, ale místo do čajovny jsme zamířili do hospody. Prozíravě jsem předem zaplatila pár sklenek dopředu a pak se jen pilo a pilo a pilo. Lovce je těžké - zda-li nemožné opít, proto jsem do sebe lila jednoho panáka vodky za druhým. Ani tak bych se však neměla dokázat zničit na šrot.

Proto mě "trochu" vyděsilo, když jsem se probudila v cizím pokoji, v náruči pohledného chlapce, který měl v klíně další hnědovlasou hlavu, okolo boků mě objímal další pár rukou a na těle majitele rukou ležela další dívka. Smrdělo to tu potem, alkoholem a zvratkami. Pohla jsem se a ihned se mi zvedl žaludek. Nešetrně jsem ze sebe setřásla ostatní a chtěla se vymotat ven, avšak rovnováha vzala za své a já se skácela na zem. Přidušeně jsem vyjekla a zaúpěla, jelikož do hlavy m vystřelily jehličky bolesti, svět se zatočil a cítila jsem hořkou pachuť v ústech. Dala jsem si ruku na pusu a plížila se směrem, kterým jsem tušila koupelnu. Že jsem se pak "vášnivě" objímala se záchodovou mísou nejspíše nemusím říkat.

Poté jsem si dala rychlou sprchu, zkulturnila se a oblékla se do pár kousků oblečení, které bylo čisté a nejspíše patřilo Kateřině. Měla jsem takový pocit, že to, co jsem brala jako minišaty, bylo její triko avšak neměla jsem zrovna moc na výběr, jelikož mi nic jiného nepadlo. Někdy být drobný je hodně velký problém, zvlášť, když všichni ostatní jsou velcí. Navíc jsem jako na potvoru někde zašantročila batoh a jen v ručníku jsem nemínila ho hledat. Kdo ví, jestli jsem ho navíc někde nezapomněla... Pak jsem vzala peněženku a šla najít nějaký solidní obchod. Měla jsem takové tušení, že v lednici nic nebude.

Tušení bylo správné, proto jsem se vracela s třemi vrchovatě napěchovanými taškami. Nedělalo mi to problém, ale musela jsem vypadat komicky. Pak jsem kuchyň pouklízela (sakra, vždyť já jim dělala bezmála mámu!), nedokázala jsem ten nepořádek vydržet, a dala se do "vaření". Byla jsem vychována matkou, která si zakládala na zdravé výživě, takže na snídni u mě neuvidíte něco nezdravého. Udělala jsem obložený tác, na kterém byl salát, rajčata, okurky, plátkový sýr a podobně. K tomu nakrájela celozrný chleba a dala vařit čaj, kafe a nalila do sklenic pomerančový džus. Doprostřed stolu jsem pak hodila sklenice s citronovou šťávou. Někde jsem slyšela, že to pomáhá při odplavení alkoholu z krve, narozdíl od kávy, která ho v krvi udržuje.

Jako první se vzbudil Martn a zíral na to jako na zlatý prase. Pak se na mě podivně zadíval a zdálo se, že se mi vrhne okolo krku.

,,Miluju tě, vezmeš si mě?!" dostal ze sebe trochu ochrapěle a já se zasmála. Sykl a chytil se za hlavu, tak jsem stišila svůj smích, ale stále se pochechtávala. Od Martina - který se mi zdál jako hlavní mrzout skupiny - jsem něco takového nečekala. Nejdříve si dal kafe a hladově na jídlo zíral. Pak si opatrně vzal okurku. Pak zase hladově zíral a já měla pocit, že ho pohled na to jídlo téměř bolí. Vzal si citrónovou šťávu a zase zíral. Umírala jsem smíchy, jelikož jsem měla pocit, že co nevidět mu začnou téct sliny.

,,Sakra, čert sper, že se pobliju, mám hlad." dostal pak ze sebe a vrhl se na to. Sama jsem si vzala chleba namazaný máslem a dala si na to okurky a rajčata. S pobavením matky sledující malé dítě jsem pak Martina pozorovala. Zdálo se, že se nemůže rozhodnout, zda se rozplynout blahem nebo utíkat na záchod. Vešla Katka a šokovaně na jídlo zírala.

,,Ty krávo, já jsem asi ještě opilá." dostala ze sebe. Pak sebou však trhla a rozběhla se do koupelny. Snažila jsem se nevnímat dávivé zvuky. Hned za Katkou se vploužil Ondra, stačil mu pohled na jídlo a vrhl se k dřezu v kuchyni. Asi postřehl, že Katka už zabrala koupelnu. Znechuceně jsem na něj zírala a zvažovala, zda ho nemůžu přetáhnout koštětem. Rozhodla jsem se však jej blahosklonně ignorovat a jen otevřela okno dokořád. Když se Ondra uklidnil a odploužil někam do středu bytu, vzala jsem svůj deodorant (ano, batoh už jsem našla) a kuchyň trochu provoněla. Možná až moc, ale lepší tohle, než puch zvratek. A nakonec přišel Vojta a Chris. Jako jediní vypadali, že budou dnes použitelní. Vojta výskl (z čehož i mě lehce zabolela hlava, co tak Martin, který po něm hodil hrnek s kafem) a na jídlo se vrhnul. Chris na jídlo překvapeně zíral.

,,Kde se vzalo?"

,,Hmmm... že by z obchodu?" navrhla jsem vesele a snažila se ukořistit šunku dříve, než jí Vojta celou spořádá na posezení - i bez chleba.

,,Kdy jsi vstávala, abys to stihla?" zeptal se Chris překvapeně a vzal si chleba.

,,Já nevím, jsem celkem raní ptáče." utrousila jsem.

,,Beni po bér." zahuhlal Vojta s plnou pusou.

,,A proč ne?" zeptala jsem se pobaveně. Nějak jsem si přetransformulovala, že to znamená: Není to fér, tak jsem z toho odvozovala. Vojta stěží polkl a vyčítavě se na mě podíval.

,,Chlastala si z nás nejvíce, máš být úplně mrtvá!" odvětil.

,,Ty jsi taky pil!" ohradila jsem se naoko dotčeně.

,,Jo - ale s mírou! Ty jsi vypila i zásoby vodky! Vodky! Vždyť už po pěti panácích jsi měla spát pod stolem!" odvětil, pak ale usoudil, že jídlo je zajímavější a věnoval se raději jemu.

,,Neposlouchej ho, byly to ředěné sklenky, že ano?" zeptal se Chris. Nejistě jsem se usmála.

,,Neříkej, že jsi pila čistou vodku? Nemáš otravu?" dodal ze sebe šokovaně Chris. Chytil mě za bradu a zkoumal mi oči.

,,Dobrá výdrž?" navrhla jsem nesměle a vytrhla se mu. Jen se nechápavě zamračil a taky se pustil do jídla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: VST: Část 30. nyx 15. 01. 2011 - 18:45
RE(2x): VST: Část 30. moira 22. 01. 2011 - 14:16
RE: VST: Část 30. dara 15. 01. 2011 - 18:53
RE(2x): VST: Část 30. moira 22. 01. 2011 - 14:18
RE: VST: Část 30. lucia* 15. 01. 2011 - 19:20
RE(2x): VST: Část 30. moira 22. 01. 2011 - 14:18
RE: VST: Část 30. mousik 15. 01. 2011 - 19:56
RE(2x): VST: Část 30. moira 22. 01. 2011 - 14:19
RE: VST: Část 30. faire 17. 01. 2011 - 13:35
RE(2x): VST: Část 30. moira 22. 01. 2011 - 14:19
RE: VST: Část 30. isabella* 19. 01. 2011 - 09:03
RE(2x): VST: Část 30. moira 22. 01. 2011 - 14:19
RE: VST: Část 30. ronnie 08. 10. 2011 - 20:44