Prolog

5. srpen 2010 | 16.43 |

Zalapala jsem po dechu a prudce se posadila. Zaryla jsem si nehty do hrudi a snažila se si jí rozdrásat. Plíce jsem měla v jednom ohni. Chtěla jsem si je vytrhnout z těla a zbavit se té příšerné bolesti. Z očí mi kanuly velké slzy a na mé ledové tváři přímo pálily. Nepřítomně jsem si je setřela a pokračovala dále v sebepoškozování. Prudce jsem zatla zuby a velké špičáky se mi bolestně zaryly do rtu. Vykřikla jsem, ale stalo se z toho poloviční zavytí. Něčí ruce mě zachytily a přitlačili k zemi. Mlela jsem sebou a snažila se jim vytrhnout, ale bylo jich moc. Bolest se do mě zakusovala, trávila mě a já chtěla jen jedno: Ať už to konečně skončí!!

,,Dejte jí něco na uklidnění!" křikl ženský hlas, který jsem poznávala. Gabriela? Přestala jsem sebou házet a snažila se ležet klidně. Nechtěla jsem, aby mě zdrogovali, jako nějaké zvíře. Ale... ta bolest byla nesnesitelná a já začala přidušeně sténat. Nakonec jsem to nevydržela a začala sebou znovu házet ze strany na stranu. Nejdříve jen hlavou a vlasy mě šlehaly do tváře, nakonec jsem začala cukat celým tělem.

,,Pomozte mi! Ta bolest!" dokázala jsem ze sebe vypravit slova. Ale byl to spíše poloviční skřek a slova se v něm nedávala rozeznat. Vždy jsem si myslela, že dokážu docela dobře snášet bolest. I velkou bolest. Ale to, co jsem právě prožívala, mě donutilo křičet, brečet, tělo mi zachvacovala jedna křeč za druhou, nová vždy o něco silnější, než ta předchozí.

,,Prosíííím!!!!" můj křik se nesl tichým lesem ale mě to bylo jedno. Zabte mě!! chtělo se mi křičet, ale hrdlo jsem měla sevřené, nedokázala jsem už ani řvát, bolest mě ničila. Pak jsem ucítila, jak mi něco vpravili do pusy a musela jsem polykat, abych se neudusila. Křeč ihned polevila a já ohromeně otevřela oči. Vytrhla jsem někomu láhev z rukou, ale v křeči mi láhev lehce vyklouzla ze sevření. Po chvíli, kdy jsem potlačila třas rukou a ovládla je, jsem popadla láhev a hltavě pila. Cítila jsem, jak mi dva pramínky Samaelu stékají po bradě a na chvilku odtáhla láhev od rtů, abych se nadechla. Jazykem jsem si ty dvě zatoulané strůžky slízla a pak se znovu vrhla na secmet a v ní přítomný Samael. Jeho obvykle nahořklá chuť pro mě momentálně byl nejlepší nektar. Po chvilce už tam nic nebylo a já zklamaně zavrčela.

,,Meye?" ozval se ohromený hlas. Něco jsem zavrčela a na všech čtyřech jsem jsem vydýchávala šok a bolest. Hlavu jsem měla svěšenou a třásla se. Byla jsem zalitá potem a ve svalech jsem cítila cukání po předešlé bolesti. Zhluboka jsem dýchala a snažila se zaostřit na trávu pode mnou. Neustálé proudění slz mi to docela dost ztěžovalo.

,,Meye... Jsi živá!" ozval se ohromený a možná i trošilinku potěšený hlas Gabriely a já se svalila na zem.

Mrkala jsem a schoulila se do klubíčka. Stále jsem se třepala jako ratlík a nedokázala jsem to zarazit. Bolest však už nepřicházela, měla jsem však pocit, že je stále přítomná, vyčkávající na chvíli, kdy nejsilněji udeří. Zaskučela jsem a schovala si hlavu do kolen.

Po dlouhé chvíli jsem se uvolnila a zvedla hlavu. Bála jsem se a ani nevěděla proč. Hledala jsem útěchu, hledala jsem pomoc.

,,Ga- Gabrielo!" vykoktala jsem a potáhla jsem nosem. Otřela jsem si tvář. ,,Co se stalo?!" dostala jsem ze sebe a pak hledala svůj meč. Nikde jsem ho neviděla. Pustila jsem ho z ruky! pomyslela jsem si ohromeně. Aspoň z části to zahnalo paniku,, která se dostavila, když jsem si uvědomila, že sedím kousek od tří mrtvol. V hrdle jsem cítila podivnou pachuť a pak...

Otočila jsem se a dávivě zvracela kyselé žaludeční šťávy. Znovu jsem se roztřásla a z očí mi vyhrkli slzy.

,,Zemřela jsi." dostala ze sebe otupěle má učitelka. Nechápavě jsem se k ní otočila a zmateně se na ní podívala. Roztřesenou rukou jsem sáhla do kapsy a vytáhla nějaký kapesník, pak se dle možností co nejlépe očistila. Hořká pachuť z patra však nezmizela, Gabrielina slova mě ale zaujala více.

,,Vážně?" začala jsem a pochybovala o jejím duševním zdraví. Gabriela se na mě zdrceně podívala, jako by sama svým slovům nevěřila a pak padla na kolena. Kdybych nevěděla, že to je Gabriela, řekla bych, že se jí v očích zračí slzy. Vzala si obličej do dlaní a zdrceně koukala do země. Třásla se rozčílením. Mě konečně třas opouštěl.

,,Já jsem se asi zbláznila." hlesla má učitelka a já jí v životě neviděla tak zničenou. Ale v duchu jsem jí dala za pravdu. Přestala jsem se třást a zpomalila zběsilé bušení srdce. I lapání po dechu jsem zarazila. Gabriela dále něco nesrozumitelně mumlala, ale mě na mysl padlo něco jiného.

Duch. Kde je Duch?! napadla mě myšlenka a hned na to se objevila Duchova útěnšlivá podoba. Ale... vypadal strašně strhaně a stejně unaveně, jako Gabriela. Stál kousek ode mě, na dosah ruky a jeho nehmotná postava podivně mlhavě blikotala.

Meye... co se stalo? zeptal se a jeho nádherný hlas byl nějak... jiný. Nakřáplý?

,,To je moje otázka!" namítla jsem zmateně.

,,Meye... co se stalo?" šeptla Gabriela a obrátila ke mě oči podlité krví. Dolní ret měla napuchlý, jako by ho moc silně svírala mezi zuby a za nehty měla špínu. To bylo poprvé, kdy jsem viděla její nehty polámané a neupravené..

,,To je moje otázka!" namítla jsem podruhé, už naštvaně.

,,Zemřela jsi! Musela jsi... neměla jsi... nechápu to." koktala Gabriela a já se na ní obrátila. Ona to myslí vážně. Ona si vážně myslela, že jsem umřela! došlo mi. Rozhlédla jsem se. Lovci se vyhýbali mému pohledu. Stálo tu sedm osob. Pět silných bojovníků a dva operátoři.

,,Gabrielo, to byla jen vize! Tvé vize se nemusí vždy splnit!" namítla jsem a otočila se ke své učitelce. Začala kroutit hlavou a možná už se jí vracel její klid, protože na mě upřela netečný pohled oproštěn o emoce. Já se pak ztěžka postavila.

,,Ne, ty to nechápeš.... nedýchala, jsi, neměla jsi tep... tvé srdce více než dvanáct hodin nebilo!!" vykřikla téměř hystericky Gabriela a já jí ohromeně pozorovala. Dobře, klid nenašla, ale už se (snad?) více ovládá. Gabriela se vždy ovládala. Nikdy takto nevyváděla! Přiznávám, dokážu jí celkem jednoduše vytočit, ale nikdy jsem jí nevyděla AŽ TAK mimo sebeovládání. Nepříčetnou. Konečně jsem si totiž přiznala, že Gabriela je nepříčetná. Ta Gabriela, Ta mocná Mystička, Ta Věštkyně... Bohyně Hell, co se děje?!

Duchu! křikla jsem v mysli nejistě a nervózně. Točila se mi hlava.

Viděl jsem jen... tmu. Naprostou tmu. odvětil Duchův nádherný hlas. Čekal jsem na tebe... jako na ducha... ale stále jen tma a ty jsi nepřicházela...

,,Děsíte mě. Oba dva!" vyjekla jsem a snažila se od Gabriely utéct, ale nohy se pode mnou ani ne po dvou krocích podlomily a já padla zpět do trávy. Do boku se mi bolestně zaryl nějaký ostrý kámen. Jen okrajově jsem vnímala zvuk trhané látky a palčivou bolest. Oproti té na začátku to bylo jen pohlazení.

,,On je tady?!" vykřikla Gabriela. Vzchopila se až obdivuhodně rychle, postavila se a z ruky jí ihned vyšlehl modrý plamen. Hned na to se Duch už svíjel v křečích.

,,Nech ho!!" vykřikla jsem a z ruky mi vyšlehl rudý plamen. Střetl se s Gabrieliným v mocném výbuchu a mě ovanula moc a teplo. Liam se zapotácel a pak... vpil se do mého stínu. Zamrklala jsem. Tady budu... v bezpečí. ozval se mi v mysli Duchův hlas a pak jsem ho přestala vnímat.

,,Co jsi!" křikla na mě Gabrila a neovládala se. Ostatní Lovci okolo nás rozpačitě postávali a ohromeně nás sledovali. Měla jsem chuť je napomenout za to, že nehlídají okolí a nekontrolují dobyté území, ale Gabriela mě právě zaměstnávala natolik, že jsem to pustila z hlavy.

,,Jen upír může přežít vlastní smrt!" dodala a já na ní ohromeně koukala.

,,Jsi blázen!" obvinila jsem svou učitelku, kterou jsem doteď chovala v úctě. Gabriela mě právě opravdu obvinila z upírství!! Co se to doprdele děje?!

,,A máš být..." více z Gabrieliných slov jsem nezaslechla, jelikož se se mnou zatočil svět a já jsem se propadla do temnoty bezvědomí. Rudý plamen mě naprosto vyčerpal. Ale předtím jsem si stihla pomyslet jednu věc.

Bije mi srdce. Nemůžu být mrtvá. Nejsem upír!!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (11x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Prolog dara 05. 08. 2010 - 20:06
RE(2x): Prolog moira 06. 08. 2010 - 12:06
RE: Prolog chuckyna 06. 08. 2010 - 11:13
RE: Prolog chuckyna 06. 08. 2010 - 11:14
RE(2x): Prolog moira 06. 08. 2010 - 12:07
RE: Prolog faire 09. 08. 2010 - 15:32
RE(2x): Prolog moira 09. 08. 2010 - 15:58
RE: Prolog mischa 11. 08. 2010 - 06:44
RE: Prolog ronnie 08. 10. 2011 - 12:29