Stieg Larsson (15. srpna 1954 až 9. listopadu 2004) byl švédský novinář a spisovatel. Narodil se nedaleko města Skellefteå v severním Švédsku. V devadesátých letech založil nadaci Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti; stal se také vydavatelem stejnojmenného časopisu. Když ve věku padesáti let zemřel ve Stockholmu na těžký infarkt, zanechal po sobě tři hotová, ale dosud nepublikovaná literární díla dohromady tvořící trilogii Milénium (Muži, kteří nenáv/..., Dívka, která si hrála s ohněm, Dívka, která kopla do vosího hnízda).
**
Dívka, která si hrála s ohněm
Milénium 2
Originální název: Flickan som lekte med elden
Nakladatelství: Host
Překladatel: Azita Haidarová
Počet stran: 608
Typ vazby: brožovaná
Rok vydání: 2010
ISBN: 978-80-7294-391-3
V minulé knize:
Stieg Larsson nás v minulé knize zavedl do současného Švédska, světa Michaela Blomkvista, úspěšného novináře a Lisbeth Salanderové, soukromé detektivky. Michael Blomkvist se nechal natočit na falešnou vějičku a zbrkle otiskl něco, co neměl podložené a nebyla pravda. Vyvrbil se z toho mediální skandál a Michael Blomkvist neměl jinou možnost, než kapitulovat a stáhnout se do ústraní s naprosto zničenou kariérou. Nedlouho poté si Michaela najal průmyslový magnát Vanger a jelikož Michael musí nechat vody novinařiny uklidnit, než se k nim opatrně vrátí, práci přijme. Formálně má pro Vangera napsat knihu historie jeho rodiny. Ve skutečnosti však má pátrat po jeho dávno ztracené vnučce. Michael se pomalu ponoří do zvláštní až děsivé rodinné historie Vangerů a s Lisbethinou pomocí pomalu rozplétá klubko lží a polopravd. A výsledek jejich práce odhalí staré mrtvoly. Doslova. Michael se bude muset opravdu ohánět, aby neskončil v řadě mezi nimi.
Anotace:
Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Novinář spolupracující s časopisem Milénium a jeho partnerka jsou zavražděni krátce před publikováním materiálu o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie po Lisbeth zahájí celostátní pátrání, podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině...
První věta knihy: Byla připoutaná koženými řemeny k úzké pryčně s rámem z tvrzené oceli.
Četla jsem pár opravdu dobrých detektivek, četla jsem něco, co si na detektivku hrálo a oplývalo tisíci "velmi sympatickými" konspiračními teoriemi, z kterých se mi točila hlava, narazila jsem i na romány, ve kterých autor každé páte slovo chrlil nějaké odborné slovíčko a snažil se tak ukázat nám, smrtelníkům, jak hloupí vlastně jsme. A důvod, proč jsem se o tom tak obšírně rozepsala? Chci poukázat na to, že přestože nejsem nějaké eso, co se týká znalosti detektivek a thrillerů, něco načtené mám. A s čistým svědomím sazím Dívku, která si hrála s ohněm mezi špičku tohoto žánru.
Dívka je promyšlený román s úžasnými kulisami i postavami a který nepostrádá ten pravý náboj. Když člověk čte detektivku, musí si na to vyhradit nějaký ten čas, musí se příběhu věnovat a musí s příběhem nějakou chvíli žít, aby vše pochopil správně a aby se pro příběh patřičně nadchnul. Když toto čtenář zvládne, z těch obyčejných písmenek se pak stane příběh, který vás naláká a který vám předestře něco úžasného. Samozřejmě za podmínek, že ta písmena něco úžasného skrývají. Což je případ Dívky, která si hrála s ohněm, samozřejmě.
" Zajímalo ji, co by George dělal, kdyby ji najednou někdo přepadl.
Ona sama by v takovém případě použila kladivo zakoupené v železářství, které přechovávala ve vnější kapse své nylonové tašky. Lisbeth Salanderová byla toho mínění, že existuje jen málo scénářů fyzického napadení, kterým by takové bytelné kladívko nedokázalo udělat čáru přes rozpočet. " str. 39
Znovu se setkáváme s Michaelem Blomkvistem a Lisbeth Salanderovou. Novinářem a soukromou detektivkou. Dívka je skoro úplně oproštěna od děje minulé knihy, až na pár odkazů, které pro děj nutně nemusíme znát. Rozprostírá se před námi nový příběh a nový svět. Tentokrát se zaměříme na Lisbeth. Ne na to, co dělá, ne na nějaký její další případ. Udělejme krok dozadu. Podívejme se do její minulosti. A řeknu vám: Wow, je to jízda.
Ještě teď mě ohromuje promyšlenost příběhu, Larsson si hraje s příběhem tak lehce, jako by pracoval s nějakými podklady, jako by vycházel z opravdových životů a ne jím vymyšlených postav. Každý tady ví, nebo přinejmenším tuší, že se zaměřuji na fantasy. Jak už název napovídá, hledám tu fantazii v ní. Avšak román Larssona v sobě má tolik představivosti, až musím zírat v úžasu a po chvilce otřepání uznale smeknout. Protože člověk bez fantazie by Dívku nedokázal ani vymyslert, natož pospojovat každičký střípek toho ohromného děje a všech okolností v něm v jediný celek.
Larsson napsal o tolika tématech, profesích, politických organizacích, vycházel z historie a jejích časem zavátých drobností... musel své práci věnovat ohromné množství času a jelikož předpokládám, že vycházel z podložených zdrojů, obdivuji jeho širokým rádius znalostí. Vše napsané tak čtivě, až to hraničí s nemožným.
" Lisbeth Salanderová byla žena, jež nenáviděla muže, kteří nenávidí ženy. " str. 558
Na druhou stranu - bez hany přiznám, že v polovině témat jsem naprosto plavala a proto byla jen odkázaná na to, co autor napsal. Tudíž, pokud si sem tam něco přikrášlil nebo zjednodušil, nepoznám to. Ale je to napsáno tak dobře, že to dává smysl a nepůsobí to rušivě. Obzvláště mě nadchla dějová linka policie, popisování případu vražd a postupu vyšetřování. Je to neuvěřitelně věrohodné.
Larsson si vystavěl armádu jmen, které v příběhu prezentoval a ke takřka každému měl jeho osobní intimní perličku, napsal jeho minulost a historii a každičký charakter měl probádaný a propracovaný. Jeho postavy měly život a sny.
Závěrem: Kniha je famózní. Proč šetřit silnými slovy, když je to pravda? Propracovaná, čtivá s postavami, které jsou jako živé. Minimálně jedenkrát máte pocit, že už nejste v knize, ale jste divákem někde za teňounkým sklem a ta písmena už vůbec nevnímáte. Knihu doporučuji čtenářům, kteří se nebojí kvalitního čtení, které vám zabere trochu času. Kteří milují záhady a rádi si přečtou něco více, než lehký polotovar na ukrácení času. Dívka, která si hrála s ohněm není nejlehčí čtení, i když se paradoxně čte až ďábelsky lehce, je to však kniha, která za vyloženou námahu stojí. Pokud je ve vašem žánru, určitě si ji nenechejte ujít. :)
Hodnocení: 4,5/5
**
Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Host za poskytnutí RC výtisku.
obrázky z goodreads.com
Milénium 3: Dívka, která kopl/...