Padlá 8

18. srpen 2010 | 16.31 |

Další kapitola Padlé je na světě, měla přibýt o několik dnů později, ale měla jsem čas na psaní, tak proč nepřidat, hm? Vím, že někteří mají tuto povídku rádi (já jí taky milovala, když jsem jí psala... :)), proto vás nechci trápit moc velkými přestávkami mezi jednotlivými kapitolami... ale denně bohužel asi přidávat také nebudu (promiňte!). Asi bych se měla přestat se tu vykecávat a pustit vás do čtení kapitoly, hm? :D m.

8. kapitola: Kosa

Ustoupila jsem o krok dozadu, ale někdo mě nešetrným dloubnutím vrátil zpět... blíže k Elen. Neodvažovala jsem se ohlédnout a toho parchanta vypátrat. Elen by mohla vystartovat a je po mě.

,,Myslím, že bychom je měli zabalit do kopule, já po nich pak uklízet nemíním..." ozval se někdo a já v tom rozrušení nepoznala kdo. Navíc mě zaměstnávalo něco jiného. Elen zaklonila hlavu a bolestně vykřikla. Nějaká síla jí zvedala ze země, takže levitovala ve vzduchu. Děsilo mě to, ale Chaos jsem necítila. Není stejný démon jako Igor. Elen se prudce předklonila a ze zad jí vyrazily dva černé pahýly, dost podobné kostím potaženým černým... něčím. To černé se zavlnilo a hned nato se rozlezlo po kostích trčících Elen ze zad, až se z nich staly dvě děsivá křídla. Máchly jednou a Elen se zvedla o půl metru do vzduchu. Mávly podruhé a poryv větru mě shodil na zem.

,,Já se spíše bojím Elen, takhle vytočená už dlouho nebyla..." ozval se tiše Oel.

,,Mě je jedno, jestli se jí bojíte, nebo ne, jestli Paolin zkřiví vlásek na hlavě, Pán si zase pohraje s námi..." zavrčel Igor a Oela z otočky praštil. Oel zaskuhral a něco ublíženě mumlal.

,,Tak ať, Elen by z nás udělala mastný flek, ani nevím jak!" zavrčel Levap a pomohl Oelovi vztát. ,,Navíc je tvoje práce nás "hlídat", tak se oháněj." dodal klidně směrem k Igorovi a založil si ruce na prsou.

,,Myslím..." začal Igor s nepěkným úšklebkem. ,,Že pokud se Paolin nedokáže ubránit ani Elen, stejně bude pánovi nanic." odvětil se škodolibou radostí. ,,Pohyb! Udělejte okolo těch dvou bariéru, jinak celou učebnu rozmetají na kousky! O Paolin sice silně pochybuju, Elen určitě!" křikl Igor a natáhl před sebe ruce. Ostatní buď více či méně ochotně následovali jeho příkladu a za chvilku už okolo dvou děvčat byl poloprůhledný, našedlý opar.

,,To snad nemyslíš vážně! Elen se s obtížemi ubráníš i ty, jak to může zvládnout někdo, kdo ještě ani nezná kouzlo pro zabíjení?!" vyhrkl Levap.

,,Neser mladej, už i tak si dovoluješ až příliš." zavrčel vztekle Igor a ani se na Levapa neobtěžoval podívat.

Slyšela jsem jejich rozhovor, ale ignorovala je. Hlavně Levapa, protože měl ošklivou schopnost mě strašně znervóznit. I když jeho slova na první pohled vypadala jako starostlivá, vsadila bych, že znervóznit mě JE jejich účel. Jak se mám doprdele Elen ubránit s jedním kouzlem a nějakou pitomou hračkou?! skousla jsem si nervózně dolní ret.

Třásla jsem se. Zatím ne strachem, ale chladem, který od Elen proudil. Poryvy jejích křídel mnou cloumaly a málem mě znovu shodily na zem.

Elen podivně malátná vysela ve vzduchu, vlasy jí padaly podél tváře obrácené k zemi, ruce jí bezvládně vysely podél boků. Ale to netrvalo dlouho. Dvě máchnutí křídel a Elen se začínala narovnávat. Jako poslední ke mě zvedla obličej a já křečovitě polkla a o krůček ustoupila. Pak jsem se ale sebrala, vyrovnala se a zatvářila se posměšně.

,,Ty jsi krvesajka..." ušklíbla jsem se škodolibě.

,,Nejsem žádná krvesajka, ty krávo, ale upírka!" zavrčel hluboký, zlý hlas. Elen byla téměř bíla, rty jí zmodraly a ukazovaly dva silné špičáky. Oči měla Elen úplně černé, až na modré zorničky, které se nenávistně leskly. Černé vlasy jí kvůli křídlům způsobujícím průvan létaly zběsile okolo obličeje. Z rukou Elen vyjely dlouhé, černé drápy a Elen pootevřela rty. Mezi rty se jí kmitl tenký, na konci rozeklaný jakoby hadí jazyk. Úplně černý.

,,Jasně. A co teď? To se poplácáme po zádech a je po představení?" zeptala jsem se drze a hraně naivně se pousmála. ,,Snad už jsi ukázala tvou pravou sílu, hm? Tak proč se nezměníš zpět?" zeptala jsem se mírně znepokojeně, jako bych opravdu byla hloupé dítě, které vážně nechápe, že Elen ho chce právě roztrhat na cáry. Popřípadě ho vysát do poslední kapičky krve. Elen se štěkavě zasmála.

,,Ne, teď tě zabiju." zasyčela na mě Elen. Vypadala si jistá vlastním vítězstvím. Já si tím vlastně byla jistá také. Hell, jsem mrtvá! Elen natáhla ruce a... v tu chvíli jsem asi musela mrknout, jelikož jsem najednou byla ve vzduchu a na hrudi cítila řezavou bolest. Pevněji jsem sevřela dřevěný prstýnek. Elen ale ještě neskončila, dalším kouzlem si mě přitáhla zase zpět a silně mě bouchla pěstí do žaludku. Vyhekla jsem a padla na zem. Zřejmě se mi to zdálo, ale jako by dřevěný prstýnek v mé ruce tepal. Ve stejném rytmu, jako mé srdce. Nejspíše to byl jen můj tep.

Elen na mě naletěla a já už téměř cítila, jak se mi její drápy zarývají do zad. Schoulila jsem se a pevně semkla rty, abych děsem nevykřikla. Nebyla jsem schopná se pohnout. Elen zkušeně zaútočila a další chvaty zasazovala tak, abych neměla čas se sebrat. Ale já bych nebyla schopná se sebrat ani kdyby si to tak nenaplánovala, jelikož mi strachem zmrzlo celé tělo. V tu chvíli jsem necítila nic jiného než strach z Elen a opovržení mnou samou. Právě jsem se jako vystrašený ratlík jenom klepala na zemi a nic nedělala. Byla jsem k smíchu. Pro sebe jsem byla k pláči. Roztřásla jsem se. Jsem tak...bezmocná! Jak já to nesnáším!! téměř jsem brečela vzteky a bolestí. A nejvíce ze všeho lítostí.

V tom okamžiku, kdy už jsem cítila Elen kousek od sebe, jsem pevně zavřela oči a oběma rukama sevřela prstýnek jako nějaký talisman. Tak moc bych si přála, abych vyskočila a nějakým mocný kouzlem Elen odrazila, ale já nevěděla jak, žádná kouzla jsem neznala. V tu chvíli jsem došla k závěru, že bude lepší, když mě Elen zabije. Pokud přežuju, budu sama sobě jen pro smích a nebude nikdo, kdo mě bude nenávidět více, než já sama.

Elen najednou zavřeštěla a cítila jsem, jak se mi z minimální blízkosti vyhnula. Něco mě tlačilo do boku a také... v ruce jsem cítila hřejivě teplé dřevo. Pootevřela jsem bojácně oči. Zatím žádná bolest. Nechce se mi věřit, že by Elen minula, ale co se tedy stalo? Cítila jsem, jak mi v uších hučí krev. Teplé dřevo v rukou mě hřálo. Cítila jsem v rukou nejen to, ale i sílu a moc.

Otevřela jsem oči a pomocí toho dřeva se postavila. Pak jsem se lehce naklonila a zatočila dřevěnou tyčí v rukou. Jedna strana tyče byla strašně těžká, proto jsem se do ní opřela a prudce jí sekla. Ozvalo se zalápání po dechu a bolestné vyjeknutí Elen.

Podívala jsem se na to, co jsem držela. Nebyla to tyč. Byla to kosa. Dřevo tyče bylo protkáno něčím železným, snad stříbrem, ale byl to jiný materiál, než ten co byl použit na čepel kosy. Těžší konec tyče byl ten s čepelý zbraně... a ta se leskla černou krví. Byla dlouhá a velká, sahala mi kousek nad pas délkou (i když byla zaoblená) a šířkou se rovnala mému stehnu. Tyč samotná byla o kousek větší, než já. Jiným by snad byla akorát, ale já byla strašně drobná. Ještě stále jsem nechápala, co se děje. Nejsem mrtvá. Ani zraněná. To co mám v ruce Elen zastavilo... ?

Čepel se leskla černou krví. A Elen byla bez jednoho křídla. Chvíli mi trvalo, než se mi to seplo. Elen s žuchnutím dopadla na zem a tiše zanaříkala bolestí. Přesto však mým směrem natáhla ruku a něco sykla. Kosa sama se zatočila a čepelí se postavila přede mě. Pak jsem širokým obloukem kosou švihla a ozval se ušidrásající zvuk. Čepel se po celé délce zaleskla a pak se celá rozbrněla. Zřejmě právě odrazila (či pohltila, to vážně netuším) Elenino kouzlo. Elen na zemi zasténala a já v šoku a ohromená kosou lehce zatočila. Nakonec jsem silně zabodla kosu do země a sama si vyskočila na dřevo, které šikmě trčelo vzhůru. Zakomíhala jsem nohama a vesele se rozesmála. Co se to saka děje?

Věděla jsem jen to, že kosa mi právě zachránila krk. Měla bych se jí držet jako klíště, je to užitečná věcička. Ale...kde se vzala? A proč se zjevila mě? Znovu jsem se zvonivě rozesmála. Nejsem bezmocná!Elen mi snad už neublíží, když mám kosu!! Nejsem jí vydáná na pospas!! Duší se mi rozlehlo teplo, způsobené radostí a úlevou. Nejsem budižkničemu. Jsem také silná. A už se nemusím bát... Úlevně jsem zavřela oči a šťastně si povzdechla. Už se nemusím choulit na zemi.... Znamenalo to pro mě vše. Nemusím se plazit před Elen, díky kose, a za to jsem jí byla vděčná. Svoboda pro mě vždy byla vše. A také hrdost. Před chvílí jsem málem o všechnu hrdost přišla. Teď jí mám zase spátky. Usmála jsem se a zaklonila se, nohama kopala do vzduchu. Nejsem... nic. Jsem Paolin. Ta, která je silná...

Elen něco temně mumlala a já cítila temné proudy moci, které se okolo ní stahovaly. Zamyslela jsem se. Ač je kosa užitečná, nebylo by potupné (pro mě) kdybych vyhrála jen s jejím přičiněním? Ani ne. pomyslela jsem si, ale stejně mi to vrtalo hlavou. Udělala jsem obrácený pohyb na přivolání něčeho a v duchu rozkázala, aby Elen odlétla dozadu. Stalo se a nejen to... Elen shodou nešťastných náhod (tentokrát pro ni) dopadla na useknutý pahýl křídla a zrušila tak právě nově rostoucí křídlo. To se celé polámalo a Elen bolestně vykřikla. Aha, to asi bylo to kouzlo, které mumlala. Uzdravovala se. Není to proti pravidlům útočit, když se druhý nemůže bránit nebo se uzravuje? napadlo mě, ale v celku mi to bylo jedno. Žilami mi proudilo štěstí. Byla jsem silná. Věřila jsem si. Dokonce jsem právě udělala kouzlo!!

Elen nenarazila do zdi. Narazila do té šedé přepážky, co udělali čiperové kluci a já si jí pečlivě prohlédla. Ta přepážka mě nepustí ven?

Chyba (čí, moje? Asi určetě!)! Nechala jsem se unést myšlenkami a Elen znovu, sice celá polámaná a v bolestech, ale zaútočila neméně smrtonostně. Nadechla se zplna plic a pak jí z pusy vyšlehl obrovský černý plamen. Cestou zničil vše, s čím se setkal. Židle vzplanula snad ještě rychleji, než by se to mohlo stát v jícnu sopky, v lávě. Zem se také vznítila a celá rychle černala, jak se spalovalo i to, co by mělo být nehořlavé. Kousek stolu nechráněn Igorovou bariérou chytil a rychle sebou do pekel (další blbé přirovnání) stáhl i svou druhou polovinu. Od stolu by už téměř chytily i ostatní židle a rekvizity, ale Nytram je duchapřítomně nějak uhasil kouzlem a dostal je z blízkosti ohně. To ale neřešilo to, že se ten oheň, co omylem a jen pouhou blízkostí podpálil stůl, zcela soustředil na mě a ohnivý jazyk mi už téměř olizoval obličej. Nechtěl jsem to nechávat na kose, kdyby náhodou byla hořlavá, tak je ze mě přepálená topinka. Ale zase jsem nevěděla, co jiného bych udělat měla.

Když něco přivolám nebo odhodím, udělám gesto k sobě nebo od sebe. Kdybych udělal pohyb značící, že se ten oheň má rozestoupit, šlo by to? Musí!! bylo krásné nebýt strachem zmrzlá, plánovat a vědět, že nejsem bezmocná.

Natáhla jsem ruce před sebe a dlaněmi naznačila rozestoupení. Nic. A oheň už mi téměř sežehl podpálil šaty. Rozestup se sakra! vykřikla jsem v duchu zoufalý rozkaz a... nevěřím, ale hádejte co?No ten plamen se vážně rozestoupil!! Narazil do bariér za mnou a po mých stranách, kde se neochotně tříštil a nejspíše chuděrka uvažoval, proč nemohl podpálit i to šedavé, co ho právě hubilo. Elen vztekle zařvala a rukou na mě ukázala. Pak jí z prstů vystřelily její nehty. Vážně!! Fuj!! Zamyšleně jsem na to koukala, ale už mě to unavovalo. Otočila jsem se k tomu zády.

,,Mě už ta hra nebaví, pojďmě dělat něco jiného!" oznámila jsem mužům, co mě šokovaně pozorovaly. Po mém prohlášení Levap a Oel vypadaly, jako by to s nimi mělo seknout. Jerdan se pobaveně usmíval a Nytram se kysele šklebil. Igor samozřejmě nedával nic najevo.

,,Za života bych nechtěl být kočka, kterou ona topila. Usekla Elen křídlo a bere to jako hru!" poznamenal Oel mdle.

,,Ty nehty tě zabijí, pokud se tě dotknout!" poznamenal Igor a já věděla, že nehty už jsou téměř u mě. Vlastně mě udivovalo,jak to, že se mi nezaryly do těla. Co jim tak dlouho trvalo? Že by snad magie, která ve vzduchu doslova vysí?

,,Ať si Elen hraje dále, mě už to vážně nebaví..." zívla jsem a pak seskočila z kosy ve chvíli, kdy mi nehty přeletěli nad hlavou. Oel tiš vyjekl, když se mu nehty zaryly kousek od těla.

Jakmile jsem se svou momentální zbraní ztratila kontakt, tak se celá pokřivila, zkroutila a jakoby smrskávala. A pak... pak se začala rozplétat. Po chvíli se z výřivých drátů v podobě koule vynořil dřevěný prstýnek se třemi přívěšky. A záhada: Kde se nám ta kosa vzala... je vyřešená. Když jsem se na prstýnek s koulemi podívala pozorněji,na těch koulích bylo něco vyryto. Nezaváhala jsem ani na okamžik. Nechal jsem to klidně na zemi a vydala se ke stolu. Zvláštní bylo, že ta šedá přepážka mi způsobila nepříjemný pocit, ale nijak mi nebránila jí projít.

Sedla jsem si vesele na zem, rozevřela sešit s kouzli, otevřela krabici s psacími potřebami a opatrně rozevřela i svůj deník.  A pak jsem se jako poslušná holčička zeptala, co mám dělat. Igor na mě zíral jako na zjevění.

,,Opiš deník..." dostal ze sebe přiškrceně a já téměř slyšela všechny otázky, které se mu hrnuly ze rtů. Vlastně... já je vážně slyšela. ,,Jak jsi to udělala, Jak jsi dokázala projít bariérou? Jak jsi získala kosu, jednu z třinácti? Jak jsi dokázala porazit Elen? Jak jsi se naučila kouzlit?" ptal se rozrušeně a já na něj tupě zírala.

,,Jsem přirozený talent, samouk?" dostala jsem ze sebe a pak se otočila k deníkům. Někdo se uchechtl, jen jsem si nebyla jistá jestli mým slovům,nebo mě. Prohlédla jsem si hustě popsaný sešit a pak s na něj zamračila.

,,Igore! Ale tohle mě nebude bavit. Co kdybych..." zahlédla jsem koutkem oka pohyb. ,,Pozor!!" vykřikla jsem varování, ale bylo pozdě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Padlá 8 nyx* 18. 08. 2010 - 17:15
RE(2x): Padlá 8 moira 18. 08. 2010 - 17:32