Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Padlá 6

Padlá 6

6. srpen 2010 | 14.12 |

Kapitolka na přání!! xD Tak po dlouhé době tu máte další část Padlé, užijte si jí. Je možná trochu krátká, příští bude delší, slibuju.

PS: Za další kapitolu dlužíte Kanojovi, takže mu vysekněte poklonu, protože si jí za oživení DA zaslouží... :)) m.

6. kapitola: Dotknout se Koule Moci? A nechcete taky Nebe v Peklu? Vyjde to nastejno...

Došla jsem k té zpropadené krabici a nesouhlasně se na ní podívala. Pak jsem jí prudkým pohybem otevřela, až víko krabice hlasitě bouchlo o stůl. Byla jsem naštvaná a vyděšená. To není moc dobrá kombinace. A taky bych to neměla dávat najevo. Ostatní, stále na zemi a stále v poloze podřízenosti, sebou ani netrhli. Docela jsem je obdivovala. Co by se stalo, kdybych jim ke spánku přiložila pistoli? Pohli by se konečně?

Zřetelně jsem zaváhala. Koule Moci nebyla ani velká, ani malá. Byla stejně temná, jako stíny za hranicí, kterou vytrvale držely plápolající pochodně. Pohlcovala světlo a jakoby v její blízkosti bylo více stínů. Vyzařovala chlad, ale já jsem si byla jistá tím, že když se jí dotknu, tak mě bude hřát do dlaně. Když se jí dotknu? Ani jsem si to neuvědomila, ale jen z pohleu na ní se mi splašilo srdce, mírně jsem lapala po dechu a po zádech mi stékal ledový pot.

Bez zaváhání jsem vystřelila rukou ke kouli a snažila se zklidnit divoce bušící srdce. Nedokážu se jí dotknout. I u Rudé jsem měla namále. Nedotknu se Koule moci a tím pádem nezažiju další mučení... uklidňovala jsem se. Má ruka byla třicet centimetrů od Černé, z takové blízkosti se Rudá vždy vyhýbala Elenině ruce, ale Černá poslušně seděla ve svém důlku a jakoby posměšně se leskla.

Zpanikařila jsem. Instinkt mě varoval, ať se Černé nedotknu. Ať neprozrazuju, jak jsem mocná. Ať nezažiju další bolest. Nesmím se jí dotknout!!

Zaváhala jsem a přibližovala ruku k Černé čím dál pomalejí. Nesmím se jí dotknout! Pohni se ty prokletá blbá koule!! Ruka mi zpomalila ještě více, téměř se ploužila. Lapala jsem po dechu tak hlasitě, že to snad muselo být slyšet až za dveřmi... a stejně tak hlasitě mi bušilo srdce. Křečovitě jsem polkla a v očích mě začínaly pálit slzy. Ohromilo mě to. Černá jen z pohledu na ní dokázala člověka úplně... zlomit.

Odvrátila jsem zrak a dívala se stranou. Viděla jsem Gaba. Jeho pohled byl jasný. Uhneš rukou a nepřej si mě. přitom se Gab podmanivě usmíval. Měla jsem chuť křičet a roztřásla jsem se. Protoke... prokleté Koule moci, měřiče magické úrovně. Měla jsem tak velkou chuť popadnout celou tu zpropadenou krabici s koulemi a pak jí mrštit o zeď. Dokonce jsem se už natahovala, že to udělám, ale Gab mi surově sevřel zápěstí, až jsem vykřikla.

,,Dělej!" zasyčel mi sladce do ucha a já se otřásla. Ne, prosím, né!! Začala jsem sebou škubat a bránila se, ale Gab mi držel zápěstí a přibližoval ho k Černé kouli.

Doprdele, co teď?! Zničeho nic se mi vybavilo, jak mi Igor ukazoval ten pohyb, díky kterému mi Rudá koule přistála v ruce. Kdybych to udělala opačně, utekla by konečně?! Černá se zničeho nic zachvěla a ve mě vzklíčila naděje. Pohne se!! Ale úsměv mi zmrzl na rtech. Gab zaklel a pustil mi zápěstí. Chytil mě za loket a pokračoval k mému nedobrovolnému pokusu o dotknutí se Protoke takto. Překvapilo mě to tak, že jsem se zpočátku ani nebránila a najednou jsem měla konečky prstů téměř u té prokleté Černé. Zase stahovala můj pohled do svých hlubin a já tiše, prosebně sténala. Nechci...

Zoufale jsem udělala pohyb na přivolání koule... ale opačně. Nepohla se ani jedna koule. A Černá už vůbec ne. Uhni! Vyskoč! Běž si, kutálej se ode mě, sakra! Slyšíš, ty malý debilní střípku Bludiště?! No tak se už... pozdě. Mé konečky se dotkly povrchu Černé. Pod prsty jsem cítila hladký a horký povrch Protoke. Zadržela jsem dech a čekala na to, co se stane. Na první pohled jsem ani nepoznala, co se něco okolo mě mění a já padám do tranzu. Místnost potemněla a prodral se jí ledový poryv Chaosu. Pak mě tma pohltila úplně, rychle a lačně. Byl to úplný opak doteku Jednorožce. Začala mě pohlcovat bolest a vše špatné, co k Peklu patří. Popadl mě děs. Vzlykala jsem a bylo mi to jedno. Byla jsem naprosto vyděšená. Temnota mě pohlcovala a já nechtěla. Zběsile jsem házela hlavou a vlasy mě bičovaly do tváře. Snažila jsem se utéct, ale konečky prstů byly k Černé jako přilepené. Strachem se mi podlamovala kolena, ale já už své tělo neovládala. Koule Moci zářila černým vnitřím světlem a přitahovala veškerou mou pozornost. Pohlcovala mě. Už ovládala mé tělo. Ještě okamžik a pohltí i mě samotnou. Nechtěla jsem zmizet. Třásla jsem se. Ať ta prokletá koule konečně veme roha!! pomyslela jsem si ze strachu a na hranici šílenství. Doplnila jsem to tím obráceným pohybem ruky, jenž by teoreticky měl Kouli moci odstrčit.

A najednou... Temnota se prozařovala a mě v uších znělo něco, co mi způsobovalo muka a neuvěřitelnou radost zároveň. Čerň okolo mě mě neochotně propouštěla ze svého sevření. Černá koule popuzeně zářila, ale už mě nehypnotizovala. Děs mizel a já se stále více nadšeně zaposlouchávala do toho nádherného zvuku. Koule moci mi pomalu mizela ze zorného pole. Naslouchala jsem přenádhernému zvuku kutálející se Protoke. Oči se mi projasnily a já konečně vše zase viděla. Rozhostilo se ticho. Nohy se pode mnou podlomily a já padla do své židle. Schovala jsem si obličej do dlaní a zuřivým mrkáním zaháněla slzy.

,,Opravdu na to nemáš..." odvětil váhavě Gab. ,,Igore, co se stalo?" dodal. Zklidňovala jsem se mučivě pomalu. Zatoulaný vánek Chaosu mi mírně pocuchal vlasy a zmizel. Zachvěla jsem se strachem.

,,Netuším, pane. Zřejmě Protoke myslela, že ta malá je dost silná, proto nechala Paolin se jí dotknout, ale při styku usoudila, že ne a propustila jí ze svého zajetí." odvětil Igor nejistě a já se snažila ho vnímat, ale svět se se mnou točil a v uších mi zvonilo. Cítila jsem tlak za očima a krev mi hučela v hlavě. Co se stalo? A co je pro mě důležitější... utekla ode mě koule sama nebo poslechla můj příkaz na odstrčení? A není to jedno? Hlavně... hlavně, že už se jí nedotýkám. pomyslela jsem si úlevně. Byla jsem strašně vyčerpaná a nic se mi nechtělo dělat. Protoke mě naprosto vyčerpaly. Víčka se mi zavírala, když mě z usínání vytrhl Gabův hlas.

,,Pokračujte ve vyučování, máte ještě spoustu času." odvětil můj pán (slíbila jsem si, že nahlas tohle nikdy neřeknu) a tím zničil veškeré me naděje na odpočinek. Dost času?! Měla jsem pocit, že to s Koulemi mi zabralo minimálně věčnost. Muselo to trvat minimálně několik hodin!! pomyslela jsem si unaveně, zklamaně a nevěřícně. Ale než jsem mohla něco namítnout, za Gabem zaklaply dveře a už byl pryč. Všichni se pomalu zvedali z úklony a propalovali mě všelijakými pohledy. Od Elen samozřejmě opovržlivý, od Levapa s troškou uznání, u Oela to byl pohled naprosto ohromený... a tak dále. Jen Igor si mě prohlížel s podtónem nenávisti. Potlačila jsem zachvění. Udělala jsem si mocného nepřítele... už druhého. Kruci! Co s tím budu dělat?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře