Padlá 4

16. květen 2010 | 15.20 |

4. kapitola: Magická úroveň

Igor mi nakoukl přes rameno a chvilku na koulích spočinul pohledem. Pak si povzdechl a sedl si do čela stolu.

,,Jsou to koule, říká se jim Protoke, které měří magickou sílu v tobě. Není "vrozená", mění se, ale také není neomezená... každý má svůj konečný strop. Strop se ustálí tak po dvoustech letech v Pekle.

Protoke jsou koule tvořené z kamenů Bludiště. (Když Igor říkál Bludiště, vyslovil to s takovou posvátnou úctou... asi bych se měla co nejdříve dozvědět, co to Bludiště je...). Kameny na kraji bludiště jsou první koule. (Bílá lesklá, žlutá matná, růžová žilkovaná purpurovou, průsvitně modná s šedýmicákanci jak na povrchu, tak uvnitř, vybledle tyrkisová, ostře červená míchaná s oranžovou a temně fialová). Posledních pět koulí (matně šedá žilkovaná lesklým stříbrem, lesklá temně zelená, lesklá temně modrá, temně rudá, která jako by zářila vnitřním světlem a temně černá, stejně černá, jako okoloní temnota. Teké pohlcovala světlo. Byla to poslední koule, zřejmě ta s nejvyšší výškou moci. Při pohledu na ní jsem se zachvěla.) pochází z vnitřního labirintu, blízko Prvotního ohně a Jeho. Kdo nemá dostatečně velkou moc, koule se jím nenechá zkrotit a pojmout. Jinak řečeno nenechá na sebe sáhnout." odvětil Igor. Zřejmě to byl stručný popis pro mě, protože ostatní se znuděně dívaly na koule a někteří mezi sebou uzavíraly sázky, kdo o kolik postoupil.

Igor se na své židly narovnal a všichni utichly. Téměř jsem cítila napětí a očekávání, které těžce vyselo ve vzduchu.

,,Začnem, spratci. Koule začátku." řekl Igor. Začalo se po Igorově levici. Všichni postupně vytáhli první kouli. Nikomu to nedělalo problém, jen snad Oel byl trochu nervózní a žena, zjístila jsem, že se jmenuje Elen, to udělala znuděně. Když byla řada na mě, všichni se na mě s očekáváním podívali. Né snad nejistě, ale pomaleji než obvykle jsem se natáhla po své první kouli a téměř líným pohybem jí shrábla do dlaně. Nevím, co jsem čekala. Jestli takový pocit, jako když se Igor napůl měnil v rohatou verzi sebe nebo snad ledový blesk, který mi proběhne tělem, ale nic jsem necítila. Bylo mi tak, jak předtím. Uvažovala jsem, jestli jsm zklamaná. A došla k závěru, že určitě né.

Následovala Koule zábavy - žlutá, Koule vášně (růžová a purpurová), modrošedá krásy (při té se Elen tvářila jako někdo, komu už nos nemůže trčet výše), tyrkisová - Koule otroků a červenooranžová Koule slz. Pak se poprvé začaly koule bouřit.

U fialové Koule vzteku se Jerdan natáhl po fialové a ona prostě vyskočila z krabičky a kutálela se od něj. Jerdan se po ní natáhl, ale koule ještě zrychlila a zamířila k čelu stolu. (Byla to náhoda, nebo koule mířila k tomu, kdo je nejsilnější? Tudíž k Igorovi?). Koule se nedokázal dotknout ani Oel, ale ten se po ní ani nesnažil natáhnout. Jen jí vztekle pozoroval a pak nenápadně koutkem oka pozoroval Igora. Elen se natáhla a Oelovu Kouly vzteku jednoduše zachytila konečky nehtů.

Pak si jí nechala sklouznout do dlaně a nakonec jí povýšeně nechala spadnout do Oelovi krabice zpět. Ale nedala jí na místo, dala jí naschvál od důlku, kde kulička patří, co nejdále. Jedovatě se zasmála a pohladila vlastní Kouli vzteku. Byla jsem na řadě.

Znovu se na mě, jako při první kouli, upřely všechny pohledy. Jerdan a Nytrap se neskrývaně sázeli o to, jestli se koule dotknu. Natáhla jsem ruku a sebejistě jí natáhla ke kouli. Ignorovala jsem Eleniny jedovaté poznámky, které mě určitě měly rozptýlit a shrábla fialovou do ruky. Jerdan zklamaně zaúpěl. O co se sázeli mi uniklo, ale podle nadšeného Nytrapova obličeje to bude něco opravdu dobrého. Neznatelně jsem si oddechla. Dostala jsem se do druhého řádku koulí, což už asi něco znamená, ne?

Začala jsem cítit zvědavost a vzrušení. Které koule se až dokážu dotknout? Zároveň jsem byla ale strašně nervózní a dalo mi dost práce to skrývat. Co když skončím moc brzo a Gab si rozmyslí mé opatrovnictví? Blbost, říkal, že jsem mocná, dost na to, abych vyhodila ze sedla Elen. Takře jsem mocnější než Elen. Spravilo mi to náladu. Ale né na moc dlouho. Elen byla sebejistá a já nevím, kolik pravdy je na tom, co mi Gab říká. Navíc... Elen toto nědělá poprvé a vypadá, že si je jistá, že je jedna z nejmocnějších. Dost mě to znervózňovalo a snižovalo mi to sebevědomí. Což mě dost štvalo.

Následovala šedostříbrná Bezcitnosti a temně zelená - Koule Zbraní. U té vypadl Nytram a vypadal dost zklamaně.

,,Tvůj strop Nytrame, dál už se nedostaneš." odvětila vesele Elen. Levap dal nytramovu kouli do jeho krabice a Nytram jí vztekle zabouchl. Elen se vesele smála a její smích byl až moc krásný na to, aby byla tak zlá... Asi začínám magořit, když mylím na takové blbosti. Já jsem kupodivu už nebyla nervózní, ale dychtila jsem vědět na co až mám. Bez zaváhání jsem vzala tmavězelenou a až když jsem jí držela v ruce, tak jsem se podivila nad tím, že jí opravdu držím.

,,Náhoda!" odsekla na to Elen a tentokrát jsem se uchychtla já. Na to se Elen podívala jinam a mám pocit, že naštvaně zatla zuby.

Něčeho jsem si všimla, ale uvědomila jsem si to až teď. Čím silnější byla koule, tím jsem z ní měla silnější pocit, když jsem jí vzala do ruky. Pocit... tepla, které jako by z koule sálalo. U této, u Koule zbraní jsem už necítila jen teplo, ale i jistý... ohlas Chaosu? Už jsem z ní cítila i moc? Asi ano... cítila jsem, že ten kámen pulzuje mocí, která v něm dříme. Je jako nekonečná studna Chaosu. Poprvé jsem si také uvědomila, doopravdy uvědomila, že tyto koule nejsou jenom vyleštěné kousky kamení, ale jsou něco mimořádného, dokonalého a... mocného.

.......

Na řadě byla temně modrá a vypadalo to, že i Elen přešla sranda. Začala se tvářit soustředěně, když Igor ohlásil, že se budeme snažit dotknout Koule bolesti. Když se jí snařil dotknout Levap a ona před jeho rukou uhýbala, tak dokonce neměla ani žádnou škodolibou poznámku.

,,Vypadá to, že už se nezlepšíš, Levape." odvětil Igor a poplácal muže přátelsky po rameni. Ten se zašklebil a vycenil zuby, což Igora pobavilo a nakonec se společně zasmáli. ,,Ukaž co v tobě je, ženská." pobídl pak Igor Elen. Viděla jsem, jakou má chuť se zhluboka nadechnou a taky jsem zahlédla, zřejmě proto, že sedím přímo vedle ní, jak se jí nepatrně chvěla ruka, kterou měla sevřenou v pěst pod stolem. Téměž jsem slyšela, jak si v duchu opakuje: Dokážu to.

Poprvé natáhla ruku pomalu, až váhavě. Dívala se na kouli klidně, ale tak nějak moc upřeně, jako by jí chtěla zhypnotizovat a donutit jí, aby se jí mohla dotknout. Pak se konečně odhodlala a vyrazila rukou proti kouli tak rychle, že jsem to málem nestáhala ani jen očima.

Ale koule byla rychlejší a vyletěla od Eleniné ruky pryč a kutálela se pomalu a líně po stole směrem k Igorovy.

,,Sakra!" zaklela Elen a bouchla do stolu tak silně, až kutálející se Koule bolesti poskočila a namířila si to ke mě. Zase se na mě zadívaly všechny pohledy, tentokrát dokonce i zvědavě. Zamyšleně jsem kutálející se kouli pozorovala. Všichni už vypadli. Nějaká pravděpodobnost, že to dokážu já? Úplný nováček? Nechtějte mě rozesmát! Koule se mi kutálela okolo očí a já měla neuvěřitelné nutkání se jí dotknout a zjístit jak to je. Zvuk kutálení narušoval jinak úplné ticho.

Ostře jsem se nadechla a narovnala se. Najednou se mi vybavila vzpomínka na Nebe. Na to, jak jsem se dostala do Zvláštní třídy a jak se poddávala mým náladám. Sebedůvěra mi rostla. Dokážu to?

Dokážu to!

Opravdu?

Ano!

Přiblížila jsem ruku ke kutálející se modré a zarazila tak Igora, který se po ní natáhl současně. Ruka se mi zastavila kousek od koule a já s potěšením zaznamenala, že se nezachvěla ani nezměnila směr. Jen se dále, pmalu koulela ke kraji stolu. Nebyla jsem jako Elen,takže jsem se nesnažila skrýt, jak jsem nervózní. Zhluboka jsem se nadechla a pomaloučku se pro modrou natáhla.

Když mi Modrá sklouzla do dlaně (byla druhá největší, hned po Kouli bezcitnosti), tak mi ruka mírně poklesla. Koule byla strašně těžká, ale držela jsem jí. Já jí držela!! Zvonivě jsem se rozesmála překvapeným a nevěřícným pohledům všech u stolu. Sama jsem se ale musela tvářit stejně. Natáhla jsem ruku k Elen a sladce se na ní usmála.

,,Není toto tvoje?" zeptala jsem se a hlas mi přetékal veselím a sladkostí. Elen se na mě nevraživě podívala a znovu se natáhla po kouli. Ta mi vypadla z ruky, Elen se totiž přiblížila až moc a já jí zachytila druhou rukou.

,,Pozor, ať si jí nerozbiješ!!" varovala jsem naoko starostlivě, ale koutky mi cukaly do škodolibému úsměvu. Elen slyšitelně zaskřípala zuby a já jí mile kouli vrátila do krabice. Zaklapla víko tak rychle, že mi málem přiskřípla konečky prstů a já měla podezření, že to bylo to, co chtěla udělat.

Igor jako jediný měl neutrální pohled a vyčkávavě se na mě podíval.

,,Další, Koule růží." pokynul mi Igor k temně rudé. Byla ze všech nejmenší, ale já i bez doteku cítila, jak z ní sálá Chaos. Najednou mě přepadla úzkost. Všichni se k Igorovi šokovaně obrátili.

,,Je téměř nemožní si podmanit Kouli růží bez předchozího tréninku!" ozval se nesouhlasně Levap a položil obě ruce na desku stolu, jako by si bránil něco udělat. Zamrkala jsem a opřela se do opěradla židle. Elen ostře klepla nehty do desky stolu a já se ošila.

,,Prosím Paolin, pokračuj." opakoval Igor a já se k němu obrátila. Přemýšlela jsem, že jednoduše odmítnu, ale i mě tlačila zvědavost. Když jsem brala modrou, bylo to stejné, jako bych brala bílou. Nemyslím tím, že jsem z nich měla stejný, pocit, ale cítila jsem, že mám moc si je podmanit stejně lehce, jako třeba zvednout prst. Něco ve mě vědělo, že na to mám, ale zároveň jsem měla strach. Strach ze selhání a z toho, že pak... nevím, ztratím něco ze své image?

,,Paolin, nenechej se pobízet, dělej!" ozval se Igorův hlas už né přátelsky, ale s podtónem rozkazu. Zamračila jsem se nad tím. Levapova slova mě, navzdory mému přesvědčení, že na to mám, znervóznila. Jestli to bylo účelné... když tak nad tím přemýšlím, tak ani nepochybuju, že účel těch slov byl znervóznit mě.

Zamračila jsem se ještě více a podívala se do své krabice. Předposlední, tmavě rudá koule byla drobná, téměř se v tom černém sametu ztrácela. Koule jakoby mírně zazářila a Chaos mě obklopil. Najednou se mi ta maličká kulička rozmazala a vypadala jako usychající krev. Ucukla jsem rukou, kterou jsem se ke kouli natahovala. Chaos zase vytryskl z koule a obklopil mě. Málem jsem se jím zadusila. Ucukla jsem zpět a roztřeseně se opírala rukama o desku stolu.

,,Nemyslím, že to dokáže." ozvala se samolibě Elen. Už se zřejmě otřepala z toho, že jsem mocnější než ona. Zatla jsem zuby. Eleniny slova mě  z nějakého důvodu strašně naštvala. Rozum se zase projasnil a Chaos pomalu ustupoval zpět do té drobné koule. Znovu jsem odhodlaně natáhla ruku k té drobné kuličce. Chaos zase vytryskl, ale tentokrát jsem ho ze sebe setřepala, jako pes přebytečnou vodu.

Snad... snad to dokážu. Ale asi né. Ale také nechci, aby mě Elen podcenila. Ale ta koule je tak silná. Ale.. ale.. samé ALE.

Nejsem blbá, jsem realistka. Jsem u předposlední koule, dál než nejmocnější z tého skupiny, výjma Igora. To už něco znamená, ne?

Natáhla jsem ruku a přiblížila ji ke kouli tentokrát rozhodnutá se jí dotknout. A pak jsem to ucítila.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Padlá 4 lenca 05. 06. 2010 - 17:14