|
NOVINKY: * Bloudící Múza: * PSANÍ: Spisovatelská výzva od René Nekudy * Jednorázovky: Kapitolové: Věčná válka - dokončená Tech Natura - dokončená * 
 |
|
Vsuvka 63.5
Vsuvka 63.5 - Generál Balrae
Víte, jak jsou před každou další částí příběhu takové vsuvky z jiných pohledů? Ze všeho nejvíce vznikly kvůli této, a nakonec jsem ji tam nedokázala napasovat bez toho, abych úplně rozhodila tempo děje. *smích* Tak tady ji máte. Odpovídá i na jednu otázku, kterou jsem nechala úplně otevřenou – kdo je tajemná postava v kápi, která napomáhá severským zrádcům? A co je ještě horší – o které ví i sám Král? Nebo přinejmenším z celého srdce doufá?
-
Princ Balrae zkoumal prastarý genealogický strom. Po tisíce let rostl v Počátku, první zahradě, která, alespoň podle nejstarších písní, kdy byla zasazena. Rukama samotné Daay!
Pochyboval, že se jejich šílená bohyně s něčím podobným obtěžovala. Spíše některé z jejích dětí svou krví a podstatně mocnější magií, než v současné době lze vidět, vytvořilo strom, jenž zaznamenával všechny jeho nadcházející potomky.
Byla to magie. Zázrak. Větve stromů propletené s ostatními prastarými rodokmeny v neuvěřitelně složitém spletenci – a přece jen přehledném, protože stejná magie, která stromy tvořila, nějakým způsobem dokázala ukázat návštěvníkovi přesně to, co hledal. Nejen jeho vlastní pokrevní linii.
Balrae se dotkl silné, i když značně pokroucené větve svého staršího bratra. Nebyla rovná a hladká, přesto vypadala až vulgárně masivně, vedle větve jejich nejmladší sestřičky, která byla tak křehká jako kosti malého ptáčka. Obě větve se proplétaly a rostly vzhůru – netušilo se, kdo bude následníkem Trůnu. Nevěděl to ani strom, tudíž ponechával obě možnosti.
0pt;mso-margin-top-alt:0cm;mso-add-space: auto;text-indent:35.45pt;line-height:150%;mso-mirror-indents:yes">Jen lehce pod nimi rostla jeho vlastní větev. Silná a rovná a přímá, jako on sám.
Druhorozený princ se jen se zdráháním podíval na další větve.
Tři byly nezdravě šedivé – to byly jeho sestry přikované k těm prokletým stromům nad Brázdou, každý den týrané temnotou. Pokud si Temná Matka prosadí svou, budou tak až do skonání světa. Ale šedivé větve přesto nezasáhly tak, jako čtyři polámané, vyschlé větve jeho bratrů.
Balrae své sourozence miloval. Miloval je tak, jak jen mohl Válečník jako on dokázat. Položil by za ně život. Dokonce i za toho šaška Dariaeho, jakkoliv by tomu jeho starší sourozenec nevěřil. Byl elfem zrozeným pro boj, který by se v dobách míru narodil nešťastně, ale za války se jeho duchové tance a taktiky radovali a prosperovali.
Zmrzačil by se a poslal by své duchy spát, kdyby mu to jeho rodinu vrátilo. Ale věci už zašly příliš daleko.
Znovu se dotkl větví, toho živého pomníku jeho sourozenců, jejichž krev proudila větvemi genealogického stromu i po jejich smrti. Stočil pohled k větvi své matky.
Mnoho elfů do této konkrétní zahrady nechodilo. Nikdo tak neviděl větev jeho Arisa předtím, než ji ošetřil kouzlem.
Nikdo netušil, že byla živá – a osnovala pád Teritorií.
Kdyby jen ten bastard Dar nebyl tak překvapivě oddán šílené bohyni... mohl by se přidat k nim. Šílení a temní věděli, že by se jim jeho machinace hodily. Koneckonců – jejich Arisa byla brilantní politik, ze stínů pomalu ničila Dvůr zevnitř, on vládl vojskům, Teritoria za takových podmínek měla už dávno padnout. Ale Dariae'Zie, Ochránce teritorií, nějak dokázal, že elfové stále bojovali, a to probralo i jejich zlomeného Otce, kterého ztráta jeho družky původně zdrtila.
Pak přišla ona. Lady Ekathe. Poručík Ekathe.
Císař jeho Matce až donedávna neprozradil, že existuje způsob, jak by ho elfové mohli porazit. V úplné podstatě ji podvedl, když jí lhal. Nejspíše by se stejně nic nezměnilo, protože jeho Arisa nebojovala za Císaře – bojovala proti Temné bohyni, a tak by se spolčila s jakýmkoliv zlem. Ale netušila, že existoval způsob, jak Císařství porazit. Neměla to tedy jak znemožnit – a Dariae se toho chopil s nečekanou rozhodností.
V Císařově vizích byl Vládce a Vůdce, a byl to Vůdce, který dokázal Císaře srazit do kolen pomocí Žezla draků, a byl to Vládce, který jednoho dne Císaři podřízne krk kostěnou čepelí.
Arisa si byla jistá, že to byl jejich Dariae a Lady Ekathe, ačkoliv jak by se dostali na Trůn, zatímco je Eudaelea stále naživu, zůstávalo záhadou.
Císař měl veliké štěstí, že jeho Matka dokázala celý ten svinčík uklidit. A tak teď připravovali velkou hru šarády, kdy se Žezlo draků zamění za Žezlo ticha. To je ještě může zachránit.
Balrae se odvrátil od stínů stromů v Počátku a vydal se zpět do centra Dvora. Procházel chodbami, hluboce zamyšlený.
Potkal ji jednou, tuto Lady Ekathe, a za tak nešťastných podmínek, že kromě nepřátelské jednotky, o které věděl, že ji nedostane, na ni nemohl vypustit nic většího. Byla mu na dosah, pelášila se tam s nějakým léčitelem, bylo by tak jednoduché je oba zabít...
Ale Daay v tu dobu byla příliš blízko, a i ochrana jeho Arisy, jakkoliv mocná její magie byla podpořená krvavými rituály, měla své meze.
Pak přišla dlouhá, frustrující doba kvapného plánování a neúspěchů. Ta elfka prostě nechtěla zemřít.
Zvažovali únos její rodiny. Zpackalo se to machinacemi jeho drahého bratra, které vedly k jejímu vydědění. Stále mohla běžet zachránit svou Rodinu, ale Balrae o tom pochyboval. Jeho bratříček si ji na to hlídal až příliš dobře.
A teď zdědila pozemky po svém pravém Ri, a ke všemu to byl Noerae z krve Rhythe. Vládnoucí dvojice se už nezdála tak nepravděpodobná. Před soudem bohyně by jejich svazek obstál i proti nároku Eudaeley, která by se nejspíše nebránila zproštění povinností.
Jeho ubohá sestra, další ze zmrzačených členů jeho Rodiny.
Byli pro šílenou bohyni pouhými věcmi, postradatelnými hračkami, které mohla polámat.
Proč jí byl tak oddaný? Jeho hloupý bratr. Viděl, ale co více, cítil děs, který Dariae prožíval. Naprostou zběsilou agónii a hrůzu, když vycházel z té proklaté jeskyně, a přesto ji nebyl ochoten zradit. Proč pro ni stále bojoval, šílení a temní? Pro tu jeho tvrdohlavost mu nemohl pomoct ani Balrae. Císař už by jen krůček od toho vypsat na jeho hlavu odměnu – což byl rozsudek smrti. Ani Matka, ani on ho nebudou moci chránit.
Balrae si vzpomněl na Lady Ekathe a způsob, jakým se na ni jeho bratr díval. S hlubokou bolestí si uvědomil, že jiná cesta pro jeho bratra ani neexistovala – byla to jeho družka.
Byla nepřítelem Císařství.
Nad jejím životem už byl vynesen rozsudek – a Dariae ji bude následovat, až do podsvětí a při posledním letu k Věčnému stromu.
Poručík byla oddána Teritoriím a bude za ně bojovat do posledního dechu. To znamenalo, že i Dariae bude bojovat až do hořkého konce.
Balrae zavřel oči a hluboce si povzdechl. Věděl, že nakonec to skončí mezi ním a jeho bratrem. Ztratil už tolik sourozenců a bude nucen zabít i svého posledního bratra. Sevřel ruku v pěst.
Jediné, co si kdy přál, bylo rodinu chránit. Taková byla ironie bohů. Balrae by se nedivil, kdyby v tom nějak měla prsty Temná bohyně. Byl to druh her, do kterých obvykle své děti vtahovala, ve své nekonečné krutosti a zlomyslnosti.
Vešel do frekventovanější chodby a elfové ho začali zdravit a snažili se upoutat jeho pozornost. Ale druhorozený princ byl myšlenkami na míle vzdálený. Pak si všiml drobné krásky, Darovy bývalé milenky, něžné Lady Azi. Pohled na ni ho vrátil do přítomnosti a donutil ho střepat melancholické přemítání.
Další část plánu se velmi brzy spustí.
Pak už pouhé dva tahy. A Teritoria padnou.
Zachvěl se, z části strachem a lítostí, ale byla tam i nedočkavost a dychtivost.
Přes sto let už tato válka trvala.
Chýlila se ke konci.
On ji dovede ke konci.
Došel ke dveřím a nechal se strážci ohlásit, poté vešel na tajnou poradu, kterou pořádal jeho Otec.
Byl přítomný i Dariae, který ho sledoval ostrým pohledem. Lady Ekathe se na něj usmála.
Byla to prostá elfka, ne politička. Voják.
Jaká nekonečná škoda, že i ona byla na špatné straně.
Jak podivné, že v takové samici jeho starší bratr naše družku, jejíž duše rezonovala s jeho.
"Lokalita Žezla byla potvrzena," oznámil tiše Mistr Stín.
Balrae se málem zachvěl.