Moira | SL: Kapitola 8

Magie byla součástí života Správců prakticky od jejich narození a z větší části byla instinktivní. Nevyučovalo se tak, jako se spíše přezkoušelo, že jedinec uměl vše, co po něm v určitých fázích života bylo požadováno.

Hodiny magie, kdy starší vedli mladé za ručičku, tedy byly vzácné. Jedním z takových talentů bylo, celkem logicky, léčitelství. Naomi o Mlhovou magii doslova zakopla. Úplným nedopatřením a z nutnosti. Když si představovala sebe, viděla se spíše v botách svého otce, který měnil Mlhovinu na užitečné věci prospěšné pro jeho teritorium. Tím směrem všechen svůj talent dříve soustředila.

Tak to bylo, dokud nenašla jednoho mladého muže dobitého u skřínek. Poté ve skřínce. Na záchodcích, na méně používané chodbě mezi dvěma vzdálenými fakultami, zavřeného v kumbále...

Byl tak křehký. Málokdo si vůbec uvědomoval, že mladý temný, kterého tehdy týrali, byl stejnou osobou jako současný Ivor. Na Univerzitě bylo špinavým veřejným tajemstvím, že se bílí shlukovali a číhali na temné. Ti, když nebyli dost silní, si prožívali hořkých pár desítek let studia. Jelikož ani mezi svými si nemohli být jistí, že neskončí s nožem v zádech.

Ivo tehdy, na počátku... neměl v sobě vůli žít. Hýčkal si v duši nenávist, dychtil po mstě, ale kdyby na to došlo, nenašlo by se v něm dost vůle žít. Čímkoli si prošel, dohnalo jej to ke hranici zničení. Dlouhou dobu na tom ostří balancoval. Nejspíše proto s ní Richardova hra tak silně rezonovala.

Bylo to jedno z těch rozhodnutí, které vám, při zpětném pohledu, naprosto obrátilo život naruby. Ale tehdy to byla prostě věc, kterou nedokázala neudělat. Zprvu se pouze na ošetřovně ptala na základní věci, první pomoc, rychlé ošetření. Časem sestru nahradila léčitelka, která se tam záhadně vždy objevila, když Naomi potřebovala radu. Jednoho dne zjistila, že musela zrušit své hodiny experimentální přeměny ve prospěch anatomie. Z části za to nejspíše mohlo, jak často třída bývala na okraji teritoria a manipulovala se syrovou Mlhovinou. Více fakt, že Ivor "spadl ze schodů" a měl komplikovanou zlomeninu obou předloktí, které sice narovnala a vyléčila, ale strach z toho, že to udělala nesprávně, ji nutil studovat lidskou stavbu těla pečlivěji.

Škemrala, křičela na něj, chtěla jej obejít, ale nic jej nedonutilo jít na ošetřovnu a vydat se do rukou bílých léčitelů. Zda to byla pýcha nebo oprávněný strach, to nevěděla. Cítila však z Ivora takřka živočišnou hrůzu, když se jí jednou málem podařilo jej dostat na ošetřovnu. Nedokázala tehdy udělat poslední krok a uspat jej, dotáhnout jej tam bez jeho vědomí a souhlasu.

Léčitelství byla žárlivá věda, pozměňovala vzorce magie, které v čaroději byly. Pokud chtěl jeden léčit, musel ji studovat s veškerou pozorností a zápalem, které v nich byly. Upouštěla od dalších a dalších předmětů, až jí zůstaly jen ty nejzákladnější a které nevyhnutelně jako Správkyně svého budoucího teritoria potřebovala. Nebyla přirozená léčitelka. Ve třídě byla jediná, která se rozhodla pro léčitelskou magii, tak náročné to bylo. Jeden by se nebál říct i nemožné.

Nikdy ji nenapadlo za to Ivora vinit, jelikož to byla její volba. Ale ve chvílích jako byla tato, kdy se pokoušela pokroutit svou magii způsobem, který jí byl cizí, kdy se musela natáhnout do nicoty a přijmout do svého nitra Mlhovinu, s kterou bude pracovat, jelikož to bylo také léčitelství... její myšlenky nebyly zrovna samá duha a jednorožci.

Mlhovina.

Vždy se vše vracelo k ní, že?

Léčitelství nebyla manipulace s energiemi z pramenů, to nestačilo. Musela to být Mlhovina, kterou léčitelé částečku po částečce stavěli, co chybělo, nebo naopak nechali destruktivnější stránku nicoty dělat svou přirozenost a kousky těla více méně vyžrat. Nejvíce ze všeho to bylo mentální vypětí a pečlivost.

Problém byl, že léčitelství z nějakého důvodu pracovalo na opačném principu než zbytek magických odvětví. Věděla, že později kvůli tomu bude mít problémy s vykonáním základních úkonů magie, které byly zase přirozené pro Správce. V takových chvílích se přešlo od absence sluníčkových myšlenek do teritoria lehčích nadávek.

Ivor ji za tohle tolik dlužil.

Jelikož měla pro jednou zákeřnou náladu, s úsměvem se ráno na svého milence podívala. Ležel na zádech, ona na něm obkročmo seděla, svůdně se usmála a laškovně mu rukama přejela přes nahou hruď.

"Světluško?" Měl líný, spokojený úsměv. Zcela jistě se mu vývoj situace líbil.

"Chci jít na výlet." Sklonila se, políbila jej na klíční kost, jazykem přejela po místě na straně jeho krku, o kterém věděla, že je citlivé. Cítila prsty na svých bocích, svíraly ji opatrně, ale pevně. Teď už se bez jeho svolení nepohne nikam, kam nebude chtít. Spokojeně zamručela.

"Vím přesně, co děláš. Přesto to zabírá, i když nikdy dříve ne. Proč?" zamručel a stáhl si její tvář k polibku.

"Byla bych pořádně naštvaná, kdyby to "nikdy dříve ne" bylo někdy teď. Ivore, chceš se s něčím svěřit?" zašeptala mu do rtů a přivřela oči slastí, když vedl její boky přesně tak, jak si oba přáli.

"Vypadám tak stupidně? Zmiji si na kůži nepustíš. Ale zjišťuji, že ty taky koušeš, když se ti něco nelíbí." Neúspěšně se snažil skrýt pobavení, když na něj s přimhouřenýma očima koukala, křivka rtů ne úplně veselá. Posadil se a objal ji. "Ne, nikdo se mě, co jsme spolu, nepokoušel svést. Nikoho jsem nenechal."

"Hm."

"Chtěla jsi někam jít?" zeptal se něžně a pohladil ji po vlasech, škádlivě políbil na rameno.

Na tváři Naomi vykvetl úsměv.

"Kam?"

Zavlnila se na něm, rukama jej stiskla pevněji. "Ivore?" zaškemrala mu do ucha chraplavě.

Ze rtů mu sklouzla slova, jejichž význam neznala, která ji vylekala, jelikož nesla stín temné magie. Ale když se na ni převalil, jen se tiše zasmála a objala jej nohama kolem boků. "Prosím?"

"Ano." Políbil ji a Naomi spokojeně zavrněla.

O pár dnů později se ještě samoliběji usmívala, když ji Ivor s kamennou tváří doprovázel na exkurzi po Senice, chrámu léčitelství, a tiše se smála pokaždé, když mu po tváři přeběhl takřka bolestivý výraz.

Léčitelská magie byla jediná, která temnou vyloženě nenegovala. Možná proto, jak podivně byla ovládaná a jak hodně čerpala z nicoty. Ale měla jiné, nepředvídatelné účinky na ty ze stinné strany magie a čarodějka si užívala každý jeden z nich. Možná se na ni přeneslo něco z jejího přítele, ale takové obrácení situace ji neuvěřitelně zvedlo náladu. Ani se necítila provinile, ne doopravdy, když v Ivorových očích četla podrážděnost a lehký pocit zrady... ale za tím vším vycítila spokojenost. Jelikož věděl, že si našel družku, která s ním může tancovat. Něco, co si dodnes neuvědomila ani Naomi, ale co jí neuvěřitelně zvedlo sebevědomí.

"Kdy se tohle stalo?" zabručel její společník po něčem, co vypadalo jako náročnější vedlejší účinek. Rozhodně dýchal nepravidelně.

"Hm?" Rozhlížela po vysokých, bílých sloupech, které jako by se škrábaly až ke klenbě nebe. Architektura nebyl její obor, ale i ona oceňovala čisté, rovné linie, které jakoby prostor zvětšovaly a zároveň udržovaly maximální efektivitu, co se využití prostoru týkalo. Přibližovali se také k soše Mi, bohyně léčitelství. Rezonovala kolem ní Mlhová magie a podle pověsti každý, kdo se napije z bazénku, ve kterém socha stála, získá některý z pozitivních léčivých účinků. Lepší klouby. Plodnost. Omlazení o řád tierů.

Jedna legenda vyprávěla i srdcervoucí příběh o milencích, kteří umírali, jelikož je černí čarodějové okradli o duši. Když se rozhodli naposledy vydechnout u nohou sochy, patronky jejich rodin, bohyně se smilovala a darovala jim život nový. Potomkům těch dvou rodin, Raoul a Gorini, zpívalo léčitelství v žilách tak mocně, že některé jejich zákroky připomínaly zázrak.

Jeden viděla Naomi dokonce i na vlastní oči. Bez dechu sledovala svého učitele lehce směrovat Mlhovinu dle své vůle v tak delikátním a neuvěřitelně obtížném několikadimenzionálním vzorci kouzla. S jemnocitem a načasováním v dokonale perfektní souhře s tepem srdce a ozvěnami duše jeho pacienta... zachránil člověka, který byl v podstatě už ve spárech smrti. Po jeho zákroku byl jako nový.

Původně chtěla na teritorium léčitelek jen proto, že některé lekce se nikde jinde naučit nedaly a nebylo vyhnutí. Raoul jí to v podstatě nařídil, když se dozvěděl, že jedno odvětví Mlhové magie – mentální vědu, kterou popravdě neměla úplně v lásce – do té chvíle zanedbávala. Jelikož to bylo daleko od teritoria Univerzity a ona nechtěla cestovat nicotou sama... a když byl Ivor tak skvělý v držení za ručičku a jako bonus zde musel snášet nápor léčitelské magie na každém kroku... vypadalo to jako dokonalé vyřešení situace.

Až poté, co před dvěma dny dokončila poslední lekci a Ivor ji vytáhl na procházku po ostrůvku, si uvědomila, že to byla i "turistická" příležitost. Plus, byli sami. Bez neodbytných pohledů spolužáků a společnosti, také Saši, což ji iritovalo a unavovalo více, než si do té chvíle uvědomovala.

"Kdy jsem tě tak zkazil, ubohá čarodějko?"

"Cože?" Naomi se na svého společníka zmateně podívala, ztracená ve svých myšlenkách.

"Jen jsem spokojený s pokrokem, který jsem na tobě udělal, ty moje už-takřka-zlomyslné stvoření."

"Víš, nikdy jsem si nezvykla na tu tvou pitomou přezdívku. Nemůžeš si vybrat něco hezčího?"

Temný ji objal a políbil na vršek hlavy. "Je to to nejupřímnější, co ode mne můžeš slyšet. Nebo raději chceš sladké nic, které jsem našeptával do oušek jiných?"

Oba se zarazili, když Naomi málem ztratila kontrolu nad latentním množstvím Mlhoviny, které si v sobě udržovala kvůli hodině léčitelství. Bylo dobré mít nějaký po ruce, dobře vyčištěný a vhodný k okamžitému použití. I když to vyžadovalo neustálou kontrolu. Kterou teď málem ztratila, jelikož ji záchvat zuřivosti způsobený Ivorovými slovy zachytil naprosto nepřipravenou.

"Myslím," odvětil její přítel pomalu, "že bude lepší tvou majetnickou stránku nepopichovat, dokud se ji nenaučíš ovládat. Pomůžu ti s tím," odvětil a cítila z něj stopu melancholie.

"To nejsem já," odvětila vyplašeně.

"Ne. To jsem já. Dědíš po mne ty nejzajímavější vlastnosti." Zvedl jejich spojené ruce a políbil ji na klouby prstů, cítila z něj omluvu, kterou z nějakého důvodu nedokázal vyslovit nahlas. "A teď víš přesně, jak se ohledně tebe cítím, a co bych udělal, kdybys mne zradila." Nic k těm slovům nedodal a Správkyně si byla zatraceně jistá, že to byla výhružka. Neublížil by jí, ale kdokoli by se jí dotkl, bála se o tom pouze uvažovat.

"Ivo?"

Temný na ni shlédl, ale když promluvil, začal popisovat historii zdejšího chrámu a vycítila z něj, že bral téma za uzavřené.

"Ivore!" promluvila na něj naléhavěji, jelikož se začínala bát. "Nebudeš na můj účet vraždit, rozumíš?"

Temný se pohnul tak rychle, že zamrkala, náhle svíral její bradu a zblízka jí zíral do očí. "Temní neumějí milovat. Ale tys mou Prier vytáhla ke světlu a donutilas mě. Bylo dané, že zde budou následky, a pro mou povahu chaotičtější a brutálnější, než jsi zvyklá u vás bílých. Jednej tak, jak ti dovolí svědomí. Já udělám to stejné."

Naomi pevně stiskla rty, jelikož se jí nelíbil způsob, jakým s ní mluvil. Natáhla se a zabořila mu ruce do vlasů, nehty zaryla do kůže jeho hlavy. "Ty se vždycky ujisti, že situaci chápeš dobře, než uděláš něco impulzivního. Černokněžníku," zasyčela na něj, jelikož cítila zuřivost, kterou od Ivora získala. Nebylo v ní nic racionálního.

Ivor se líně usmál. "Jak rozkazuješ, má půvabná paní." Nečekaně udělal krok vpřed, vyvedl ji z rovnováhy a zády tvrdě narazila do stěny chrámu. Přitiskl se k ní, zvedl jí ze země a tvrdě políbil.

"Počkej, tady ne, tady,"

"Ano." V hlase měl smích, jeho hlas se rozléhal po naprosto veřejné chodbě. "To máš za to, že mě vzrušuješ na veřejných prostranstvích."

"Já? Já nic neudělala!"

"Hádáš se se mnou. Bojuješ. To je pro temné jako předehra." Rukama jí vklouzl pod oblečení. "Řekni ano." Laskal ji a skloubit myšlenku náhle nebylo tak jednoduché, jak by si přála.

"Je tohle tvoje pomsta?" zamumlala, když podlehla. Tiskla se k němu a ponoukala jej, ať si pospíší, ať je potěší oba, než je někdo najde.

"To. A ta tvoje léčitelka měla pořádně zlomyslný povahový rys, jelikož je to už nějakou dobu, kdy se mi nepohodlně chodí. Kdo by to byl řekl, že bude bílá bohyně voyeurka?"

"Cože?!"

Smál se a líbal ji a miloval a Naomi se k němu tiskla a nechala se.

*

Leželi na zemi a Naomi sledovala nebe, všechny ty precizně posazené hvězdy.

"Je to vlastně logické."

"Hm?"

"Praktikant Mlhové magie musí být precizní. Dáváme si na detaily větší pozor než ostatní magická odvětví. Takže je logické, že je to Řád léčitelství, který zachovává historii naší rasy. Nemyslíš?"

"Našel bych pár profesí, které se pro to hodí víc."

"Opravdu?" Otočila se na bok. "Najdeš někoho tak apolitického, jako jsou léčitelé?"

Ivor koukal na nebe, v očích konstelace hvězd, a udělal neurčité gesto rukou.

"Máš pravdu. Úplně apolitičtí nejsou. Ale rozhodně více než zbytek praktikantů magie."

"Hm."

"Vem si jen to dokonalé počasí! Mají tu i něco, čemu se říká "roční období", které kdysi na staré Zemi bývalo. Před válkou. A nikde moderní vynálezy a technologie nepracují tak hladce jako na ostrovech s jejich Patronátem. Pokud se Správce obtěžuje kontaktovat Řád, zcela jistě je v moderní společnosti a nežije ve středověku. Někdy doslova," zašklebila se. "A naše minulost! Tam, kde jsme ztratili mnoho z naší historie, tam Řád zachovává alespoň neměnnou úroveň znalostí. Nesnaží se nic uzurpovat nebo přepsat."

"Fascinující."

Posadila se a s přimhouřenýma očima jej sledovala. "Nikola mě pozval na večeři."

"To je zajíma –," Ivor strnul a pak na ni pohlédl. Jen to. Povýšeně mu vrátila pohled. Pak vyprskla smíchy.

"Tvůj výraz," zasýpala pobaveně.

"Naomi," zavrčel a podepřel se loktem.

"To máš za to, že mě ignoruješ." Naklonila se k němu a políbila jej na nos. Když ji chtěl stáhnout za sebou, nenechala se a se smíchem vyskočila. Nedívala se, kam běžela, proto vyjekla, když do někoho vrazila.

"Bohové. Omlouvám se!" Klekla si a začala pomáhat drobné léčitelce sbírat papíry, které jí vyrazila z rukou.

"Je to špatně."

"Cože?" Zarazila se Naomi. Cítila za sebou Ivorovu uklidňující přítomnost, i když trochu zákeřnou, takže si dovolila být bezstarostná.

Léčitelka si posunula brýle na nose. "Podle nejčerstvějších nálezů to vypadá, že Zemi nezničily magické války, i když ty byly následkem Roztříštění. Naše poslední zjištění, soustředící se na proudy Mlhoviny, poukazují na užití tak velkého množství magie, že to přesunulo některé části nicoty, takže jsou místy hutnější a někde takřka roztrhané. Proudy zcela jistě tekly jinými koryty, to se ví už dávno. Co z toho vyplývá?"

Drobná dívka se na ně vyčkávavě podívala. Naomi ji pohled rozpačitě oplácela.

"Nic?" povzdechla si netrpělivě dívka a shrnula si chaos zrzavých kudrn z obličeje. "Kdo měl jako jediný dost velkou moc, aby roztrhl Závoj?"

"Bohové," pronesla čarodějka a zamrazilo ji.

"Správně. Naši precizní Předci," odfrkla si dívka. Naomi pohlédla na deník ve své ruce – stálo na něm Romana Ryšavá – a podala jej léčitelce. Sledovala pak, jak dívka rychlým krokem odchází.

"Nikdy jsem si to neuvědomila, ale sirotci to mají v naší společnosti těžké, že?" zamumlala. Měla ohledně genealogie přehled jako každý druhý, v její společnosti na původu a příslušnosti k Rodinám a rodům dost záleželo. Nebylo od věci mít ponětí o nejdůležitějších klanech. Byla si celkem jistá, že žádná rodina Ryšavých neexistovala.

Ivor také sledoval směr, kterým léčitelka odešla. Měl zamyšlený výraz. "Zářila, tahle malá."

Naomi na něj pohlédla.

"Nebála se mě. Netušíš, jak vzácné to u vás je. Hodil by se mi někdo s vědeckou myslí," pokrčil rameny, "při jednom ji budu moct před svými ochránit. Není to nakonec výsledek, který by ti vyhovoval nejvíce?"

"Nějak ti nevěřím." Ohlédla se k chrámu. "Říkáš, že zářila. Je sirotek. Bezbranná." Vzhlédla. "Myslela jsem, žes mi chtěl udělat radost, když ses nakonec rozhodl udělat výlet po okolních územích. Ale tys něco hledal, že? Ty stopuješ Krvavou pěst, ty idiote!" Praštila jej do ramene.

"Neplánuji dělat za Komisaře jejich práci," odtušil suše, "ale pokud je to černý čaroděj, chci vědět, jak chutná jeho energie. Byla by to nedocenitelná výhoda, kdybych na echo jeho magie narazil." Přitáhl si ji k sobě. "Avšak nikde kolem k žádným vraždám nedošlo. Přesto jsem se přistihl, že tě beru na další a další absurdní místa, jen abych tě viděl usmívat se."

Naomi si odfrkla, tak průhledný pokus ji okouzlit by neměl fungovat...

Ale fungoval. "Jsi příšerný."

"Budu to brát jako kompliment." Slyšela v jeho hlase smích a teatrálně si povzdechla, když ji políbil do vlasů.

*

Naomi se vracela domů, když jí přišla zpráva od Saši.

Vyzvedneš po cestě Kamila? Jsem na zasedání školské rady. Konsortium začalo řešit další z protestů Maminek za Světlo. Budu tu nejspíše do večera poslouchat, jak si nemůžeme dovolit urazit Lorda Deretha a zakázat jeho příbuzným chodit na Univerzitu. Celý den zabijeme tím, jak budeme argumentovat proti temným ve škole. Nakonec se shodneme, že není cesta, jak je vyhostit, takže odejdeme beze změny pravidel. Takové zbytečné mrhání časem.

Ok. Trénink v plavání mu končí v šest?

Jo. Slíbila jsem mu, že jej vezmu do elektra a bude si moct vybrat nový notebook. Mohla bys tam s ním skočit? Později se vyrovnáme.

Mám jej dovézt domů, nebo k tobě do bytu?

Domů. Matka by už měla být zpět z návštěvy Otcova teritoria. Bude chtít Kamila vidět.

Ok

Dlužím ti. Zítra u René-Polinky? Blíží se jarní ples a potřebujeme, aby nám René vzala míry.

Mám doučování.

Dlouhá prodleva.

Je to tajný kód pro toho bastarda?

ALEXANDRO! Prosila jsem tě, ať mu tak neříkáš. :((

Nechápu, proč s ním ztrácíš čas. Pokud chceš mít sex s nějakým nebezpečným živlem, proč sis nevybrala Ondru? Bude z něj Rytíř Lady a zcela jistě by to s ním byla jízda, pokud jsi do těchto směrů. Ale ne. Ty na sebe necháš přilepit temného.

Sašo... :(

Jen si dej si pozor, ať tě s ním nevidí kluci z plaveckého týmu, ano? Sotva jsem vysvětlila, proč jsi jej dotáhla na Slavnost Stromu světla, poté že jej s tebou vidí po kavárnách... neulehčuješ mi to. Někdo tvou image musí chránit. Děláš z toho plnohodnotný job. Měla bych si říct o plat. Stejně si to můžeš dovolit.

Přestaň! *smích*

Ale vážně. Opatrně. Víš, že s ním mají problém. Nechci, aby se jeho špatná pověst uchytila na tobě. Nemůžeš za to, že jsi tak zoufale slušná a neřekneš tomu hajzlovi, aby táhl do toho pekla, které nazývá domovem. Využívá toho a dělá, že nechápe, kdy má věci nechat být.

Tak to není. Sašo, mám jej ráda. Vážně ráda.

Ty jsi příliš hodný člověk, Nam-nam. I k těm, kteří si to nezaslouží. Ale neboj se. Tvá velká sestra na tebe dá pozor.

Naomi si povzdechla a na se telefon zamračila. Fakt, že byl Ivor ekvivalentem sociálního vyvrhele bylo jádro neshod mezi ní a její nejlepší kamarádkou už dlouho. Od chvíle, kdy ji v prváku přidělili Ivora jako jejího studijního partnera, jelikož se silou nejvíce rovnali a mohli tak nejjednodušeji vypracovat většinu úkolů, pokud měla být přesná. Stále ji fascinovalo, že měla Alexandra, i jako prvačka, odvahu požadovat po vedení školy změnu partnerů. Nevyhověli jí, což si Saša pamatovala do budoucnosti a Naomi věděla, že toho rozhodnutí později litovali.

Jak ji iritovaly předsudky většiny v teritoriu, více ji štval fakt, že Ivor vlnu nevole zbytku školy s potěšením sjížděl a občas věci i popíchl k horšímu. Poté byla mrzutá, jelikož se jeho fanklub pitomých prvaček shlukoval kolem a nedalo se s ním normálně mluvit. Nikdy neměla nic proti gotičkám (nebo gotikům) a jejich stylu života. Ne dokud se nezačali na Ivora vrhat a nabízet mu své duše. Bylo to odporné. A Ivor to vše bral s nepochopitelným veselím. Někdy znepokojivě morbidním, ale stále humorem. Teď mnohem více než kdy předtím.

Její přítel rozhodně nebyl tím rozzuřeným, vzteklým čarodějem, který na Univerzitu poprvé nastoupil. Postupem let se naučil rozvaze. Ale to nebylo nic proti tomu, jak se změnil, když se stal jejím milencem (a neoficiálním snoubencem, i když tohle Alexandra odmítala vzít na svědomí a dělala, že ten fakt neexistuje). Nejen že převzal některé její vlastnosti a sklony, ale celkově se fundamentálně posunul vpřed.

Stále byl její nejlepší přítel a kryl jí záda. Ale už se k němu nemusela trmácet uprostřed noci, jelikož se dostával do rvaček a jeho bolest ji budila. Ve škole byl příkladným studentem, až se mezi profesory roznesl protivný zvyk ostatní studenty shazovat tím, že byli horší než temný, i když to samozřejmě před Ivorem samotným nikdy neřekli. A když se vracel z návštěv u své rodiny, neměl už ten uštvaný, na smrt unavený výraz. Vypadal prostě smířeně, když už ne vesele. Jako by dorostl do své kůže.

Byl tak sexy, že musela odolávat nutkání jej zatáhnout do kumbálu a vyvádět jako ztřeštěná čarodějnička sotva na prahu dospělosti. A Saša jí odpustila. Pokud se tak dala nazvat ignorace faktu, že se svým milencem byla dohromady, ale, no, Naomi nemohla mít vše.

Poklepala si mobilem o stehno a zvažovala, zda stihne odvést Kamila a potom skočit k sobě domů pro věci na převlečení. Pochybovala, že by ji Ivor uprostřed noci dovolil se trmácet k ní do pronájmu, jelikož po setmění automaticky padla večerka – kouzlo, které omezovalo cestování proudy.

Zdálo se směšné, že něco takového mělo mladým zabránit se toulat po večerech venku, ale smutná pravda byla, že to z velké části fungovalo. Ze zkušenosti věděla, že jí ráno Ivor rád zdržoval... no, občas to na byt stihla, občas ne, a všichni věděli, proč to tak bylo. Její temný byl vychloubačný parchant a liboval si ve faktu, že byla jeho.

Popravdě jí to bylo jedno, názory ostatních lidí pro ni znamenaly málo, pokud ji nedostávaly do potíží. Jak vše jednou vyřešila s rodinou... Naomi sebou při té vzpomínce trhla. Bylo to trapné a už si to v životě nechce nikdy zopakovat. Ne že by snad udělali něco drastického, jen si byli jistí, že si neuvědomuje, s čím si zahrávala...

Ivor to vyřešil jednoduše. Prostě ji jednoho večera, kdy si mu zase stěžovala, popadl a vyhodil je v obýváků jejích rodičů. A představil se.

Její matka po něm mrštila kouzlem, které muselo zatraceně bolet, především když se Ivor neopovažoval bránit ze strachu, že její matce buď ublíží, nebo spustí ochranná kouzla všude kolem. Navrch dostal pár dobře mířených ran od jednoho ze strážců jejího otce. Jakmile se tento zmatek vyřešil, formálně jim sdělil, že by rád požádal o ruku jejich dcery. Pak spustil štíty.

Věděla, co jej to stálo. Nevěřil nikomu.

Nikdy jej nemilovala více.

Podivně se vše poté srovnalo. Naomině mamce imponovalo, jak klidně se v té šílené situaci zachoval. Její otec si zase spokojeně zahrál roli ochránce své malé holčičky a naoko bručel a mručel, i když jí později řekl, že když ji temný miluje, což v Ivorově duši jasně četl, kdo je on, aby bránil mladým v jejich štěstí? Zbytek rodiny se zařídil podle nich.

Nemohla být na svou krev pyšnější.

Získala požehnání jediných osob, na jejichž názoru jí doopravdy záleželo. Takže tmavovlásce bylo upřímně ukradené, co Ivor vyváděl a jak se na to dívali ostatní. Když jej to dělalo šťastným...

Stihnout se to dalo, uvažovala. Pokud nepotká Lady Millien. Možná bude mít štěstí a harpyji úplně mine, zatímco Sašina bratra vyhodí u nich v sídle. Možná mu pro jistotu zamává už u brány a do jejich sídla nevkročí?

Jako by to bylo možné. Ta megera měla šestý smysl se objevit všude, kde ji člověk nejméně potřeboval.

Naomi si nepřítomně hrála se svým telefonem, na tváři lehký úsměv. Byla šťastná.

Kdo by jen řekl, že je radost tak křehká věc? Nakonec ale nikdo nečekaná, že se to špatné stane zrovna jemu. Že?

Kapitola 7 | Kapitola 9