VV: 61, kapitola

61, Bastardský léčitel

Ekathe si myslela, že samice, kterou byla - před válkou a před Sladkým hnízdem, před smrtí Noeraeho a před vším špatným - že to vše zemřelo a bylo ztracené.

Mýlila se.

Stačil jediný pohled na Kalouse, jejího mrzutého léčitele a jeho sladkobolné potěšení, a seskočila z drak‘koně a běžela a pak byla v jeho pažích a smála se a jeho aura, tak známá a ekvivalent bezpečí, ji objala a vše na světě bylo v pořádku.

Kalous se stal bezpečím v den, kdy Noerae zemřel. Ekathe si neuvědomila, jak moc pro ni začal znamenat a jak moc truchlila po svém tatínkovi, dokud nebyl zpět po jejím boku a ona ho viděla živého a zdravého.

"Poručíku," odvětil se stopou výtky. Lhář, v jeho duši bylo příliš spokojenosti a radosti, aby to brala vážně.

"Už dlouho ne," odvětila hravě a políbila ho. Pak se na délku paží odtáhla a prohlédla si ho. "Měl bys více jíst. Jsi příliš hubený, Kalousi," poplácala ho po hrudi.

"Myslel jsem, že je to má replika?" zeptal se s pozdviženým obočím. V jeho očích ale svítila samolibost. "Vypadáte skvěle, má Lady. Být Matriarchou udělalo s vaším rozpoložením divy."

Ekathe se uculila, ale než stačila cokoliv odpovědět, ucítila dotek jejího vlčka na bedrech. Tázavě na něj pohlédla, protože to bylo poprvé za velmi dlouhou dobu, kdy před ní, i před ní, skrýval své emoce. Se znuděným výrazem je sledoval.

"Má nejdražší tyranko. Věřím, že jsi nikdy nezmínila, že znáš léčitele Kalouse."

"Iš?" zamračila se Ekathe pochybovačně. "Jsem si jistá, že to někdy někdo z mých chlapců zmínil. Stále si stěžují, že Al a Alk nedokážou léčit tak dobře jako Kalous. Na poradách s Kr -"

"Ne," přerušil ji lehce, ale důrazně.

"Věřím, že Al ve svých studiích léčení Srdcem postoupil o hodný kus dál," odvětil její léčitel a zněl podivně obezřetně. Pohlédla na něj, pak na Dara a nadechla se k tomu, aby je okřikla, jelikož vycítila napětí mezi nimi. V tu chvíli její pozornost upoutala jiná moc.

Zarazila se a otočila k postavě pod kápí o kousek dále. Zamrkala a prohlížela si ji, než se mimoděk chtěla zlomit do poklony... ale oba, Kalous i Dar, ji zarazili.

"Ne tady," odvětil tiše Kalous.

"Ano. Pojďme dovnitř," souhlasil hladce její milenec.

Ten bastardský léčitel.

Nejen, že měl tu drzost mu oponovat a stále mu na Dvoře skrze Písek působil problémy. Zdálo se, že navzdory jeho léčitelskému statusu si ten parchant našel cestu nejen do postele, ale i do srdce jeho družky.

Kiri právě vyprávěla, jak spektakulárně zvládla některou ze svých hodin s Garenem, o tom, co ji učil Výr, a nikdy ji neviděl tak živou a plnou energie a nadšení. Přestože měl radost, že byla tak šťastná, ubližovalo to něčemu hluboko v něm.

Že on nedokázal ten pohled v jejích očích vyvolat.

A to nebylo to jediné.

Dariae se natáhl a pohladil svou společnici po zádech. Drobná samička se mu přitiskla k boku. Ten parchant našel cestu nejen do postele jeho družky, ale i jeho malé sestřičky. Pracovitý bastard, jejich Kalous. Už by byl na půl cesty ke svému brzkému skonu, kdyby mu za to Ekathe neutrhla hlavu. Ale i to by se dalo popravdě obejít, kdyby měl dost odvahy zlomit jeho drahé srdce. Kiri nebyla politik. Kdyby plánoval velice pečlivě, nikdy by na nic nepřišla.

To stejné se bohužel nedalo říct o Lee. Žilami jim nakonec proudila stejná krev a Eudaelea byla ještě nemilosrdnější politik než on. Pouze když musela, byla nakonec také Matkou a nelibovala si v intrikách a bodání do zad jako on. Ale možná právě to jí hrálo do karet i v situacích, kdy on měl ruce svázané. Momentálně měl silnější postavení a větší vliv, jelikož se stáhla z Dvora. Nikdy však nezapomínal na její sílu a schopnosti. Věci, které podivně velká část Dvora přehlížela.

Lea tiše zavrčela a princ se jízlivě usmál. Jeho jedinou útěchou bylo, že si ten parchant právě u Eudaeley ničil všechny laskavosti, které si zcela určitě velmi pracně vydobyl. Byla na svůj mladý věk příliš cynická, a proto reagovala ještě ostřeji, když se popálila i v těch mála situacích, kdy nechala své obrany klesnout.

"Stáhni si tu svou samici, nebo jí vytrhnu hrdlo," zasyčela, když se Kalous nahnul a něžně Kiri políbil. Ne že by mu cokoliv musela říkat. Ten hajzl ji zároveň pohladil po uších, a co bylo moc, to bylo příliš.

"Má drahá tyranko. Předpokládám, že léčitel Kalous byl důvod, proč jsme si udělali zajížďku přes Ibysen?"

"Slíbil jsi, že ho navštívíme," podotkla.

"To jsem slíbil, že?" odvětil hraně roztržitě, zatímco jí upravoval jeden z šátků.

"Tak?" otočila se k léčiteli. Ten se natáhl a něžně ji pohladil po tváři.

"Nemohu s vámi jet na Dvůr, poručíku."

Záře jako by z očí jeho tyranky zmizela a jakkoli iracionální to bylo, Zie měl chuť toho bastardského léčitele donutit spolknout svá slova a přinutit ho jet s nimi, jen aby byla opět tak veselá.

"Jaká škoda," odvětil suše. Kiri po něm šlehla varovným pohledem a Dariae udržoval na tváři sardonický úsměv, své emoce pevně na vodítku. Měl tisíce let praxe ve dvorských tancích. Jenže to ho nepřipravilo na jeho družku a nikdy nepocítil takovou ránu, jako když poslouchal její další slova. Celý jeho postoj se rozpadl, dokud nezůstala jediná, divoká, zuřivá emoce. Jen pro prostá slova:

"Potřebuji tě. Kalousi, musi." A jako by to nebylo málo, natáhla se i duší.

Ulo, jelikož nakonec byl inteligentní samec a měl pud sebezáchovy, couvl a sklopil pohled. Než jeho pošetilá družka mohla cokoliv dodat, vzal Ekathe za loket a doslova ji táhl pryč.

"Dare!" zavrčela varovně.

"Burgi." Když se zapřela, otočil se k ní a chytil ji za bradu, zblízka jí pohlédl do očí. "Buď to bude někde v soukromí, nebo na nádvoří mého Eri, volba je pouze na vás, má milovaná. Vezmu si vás tak jako tak. Nuže?"

Její zelené oči byly plné překvapení. "Dare?" zeptala se nejistě.

Přitáhl si ji do objetí, jemně jí prosíval vlasy prsty. "Co jste čekala, má Lady, když jste se s takovou náruživostí družila s tím léčitelem?"

"Je ulo," odvětila. "Není to tak, že bych jej mohla zatáhnout do kouta a," varovný pohled, když pěst v jejích vlasech příliš tahala, ale Dar se pouze sklonil k jejímu hrdlu... a přede všemi, zcela bez zábran, se zakousl a pil.

Princ si rozpačitě upravil uniformu a polaskal svou družku duší. Ta na něj pouze podrážděně pohlédla a varovně vycenila zuby, když k ní udělal krok.

Neovládl se.

Nejprve se z ní přede všemi napil, a pak, když už ji měl v náručí, měkkou a povolnou, ji opřel o stěnu jeho rodinného stromu a přivlastnil si ji zcela. Měl dost rozumu, aby je vzal do jeho Srdce teritoria, když z ní začal strhávat šátky a vklínil jí koleno mezi nohy, ale jeho tyranka stejně vypadala velice... rozladěně.

"Věřím, že jsem ti už někdy zmínil, jak velmi nepraktické instinkty mohou být," odvětil mírně, když na něj několik minut odmítala pohlédnout.

"Vezmi mě ven."

"Kiri..."

"Kalous je mým drahým přítelem. Vytrpěl si tolik. A kvůli mému idiotskému druhovi mu nemůžu nabídnout ani kousek laskavosti a tepla samice? Elfové se k léčitelům chovají, jako by byli malomocní, ale oni nejsou a mají stejné potřeby doteku jako kdokoliv jiný! Nenechám nikoho, ani tebe, aby mě takto omezoval!"

Zie ji obezřetně pozoroval. "Musíš si uvědomovat, jak teritoriální jsem. Naše pouto není stvrzené, jakýkoliv samec, který se tě dotkne, je v mých očích nepřítel."

"Kalous je ulo, šílení a temní. Jak můžeš žárlit na léčitele?!"

"Dokázal jsem se ovládat. Ale co sis myslela, říkat jinému samci, že ho potřebuješ? Prakticky ho přede mnou svádět?!"

"O tohle tady celou dobu jde?" zasyčela nevěřícně. "Počkat, myslíš si, že bych tě někdy podvedla?"

"Je to samec, kdo se o svou samici stará, a jedině jemu může říkat, že ho potřebuje!" zakřičel.

"Ty hlupáku!" Dvěma kroky byla u něj a pak ho praštila do ramene. "Nesnesu tvé žárlivé výbuchy! Takže se nauč je mírnit!"

"Ekathe," zavrčel skrze zaťaté zuby.

"Yšeš'da," zasyčela stejně rozlíceně. "Bylo to pro tebe!" zaječela. Couvla a zhluboka se nadechla. "Kvůli tobě ho potřebuju," dodala už klidněji.

"Nepotřebuješ nikoho jiného než mě. Nevěříš snad, že se o tebe postarám?" Také ztlumil hlas a pomalu k ní kráčel, nespouštěl z ní oči.

"K tomu výroku se ještě vrátíme, až budeš uvažovat rozumně," odvětila chladně. Dariae se zastavil a tvrdě na ni zíral. Tak takto to bylo?

"Jak si má Lady přeje," pronesl stejně odměřeně a odvrátil se od ní, zamířil ke schodům, které se objevily ve stěně. Třásl se zuřivostí, ale pod tím byla i bolest. Jelikož nebylo to tak? Ekathe ho nakonec nepotřebuje. Velká Matriarcha, tak dobrá a všemi milovaná. Proč by naslouchala radám intrikujícího dvořana, když více než jednou dala najevo, jak jimi opovrhuje? Přehlížel to, což neměl, nikdy neměl dělat.

"Dare... Dare! Počkej, prosím," vyhrkla, když stoupal na první schod. Zie strnul, všechny svaly bolestivě napjaté a v duchu si nadával. Jelikož jí nemohl nic upřít. Nemohl?

"Prosím. Nechci se s tebou hádat. Musi," odvětila tiše, když přese vše vystoupal na další schod. Zaskočeně se otočil, jelikož se hlas ozval hned za ním, a pak na ni pohlédl. Vztekle zaklel, i když se po ní ve stejném okamžiku natáhl a přitiskl ji k sobě, zuby zaťaté. Zuřil a běsnil, jelikož z hlasu jeho tyranky nešla slyšet jediná emoce, ale po tvářích jí stékaly slzy.

Rozplakal ji.

"Potřebuji ho kvůli tobě. Protože neznáš míru a já tě nedokážu chránit. Iš, poslouchej mě, musi. Potřebuju Kalouse, protože na Dvoře nemám vliv a nedokážu tě tam chránit."

"Chránit mě," povzdechl si a náhle byl unavený, tak vyčerpaný a prázdný.

"Bojím se o tebe. Co pro mě uděláš. Co vše uděláš bez toho, abys myslel na sebe."

"Máš velmi dobré a ctnostné instinkty, milovaná, a já je budu respektovat," odvětil po dlouhé chvíli. "Musíš ale pro mě udělat to stejné. Je mou podstatou tě chránit, ne naopak, a ty mé oběti musíš respektovat. Stejně tak nemůžeš čekat, že budu sledovat, jak se jiný samec krade hlouběji a hlouběji do mého teritoria a já se budu pouze usmívat. Je přirozeností samce chránit své," zopakoval.

Přeměřila si ho, v očích lesklých slzami konečně stopa podráždění a Zie se uvolnil. Cokoliv, jen ne tu tichou paniku a bolest. "Proč to nemůžeš brát jako zbytek elfek staré krve a být polichocena?" zeptal se lehce bezradně. To z nějakého důvodu v duši jeho tyranky vyvolalo pobavení, takže se nechala políbit do koutku úst.

"Jsem válečnice. Jsem si jistá, že jsi můj, tak proč bych měla být polichocena náznakem, že ty nevěříš, že jsem tvoje a nikdy bych neuvažovala o nikom jiném?"

Princ na ni zíral a na chvíli byl beze slov. Jelikož tak to pro ni bylo jednoduché, ale co bylo ještě děsivější, byla to pro ni jediná pravda. Vždy si myslel, že naivita jeho družky byla slabinou, ale do té chvíle si neuvědomil, že to, jistým způsobem, byla i její největší přednost.

Naprostá víra v některé pravdy. Jako třeba, že druhové jsou jedním, pro jednou a navždy.

"Ach Kiri. Nikdy, nikdy se neměň. Buď už navždy jen sama sebou."

Zkoumavě na něj pohlédla, ale nechala jej být, a když ji začal svádět, s podrážděným povzdechem se nechala.

"Tvé Eri je jiné než moje. Nevím, čím přesně, ale je," odvětila Ekathe, když seděli u formální večeře.

"Možná je to faktem, že je ovládáno samcem," navrhl.

"Iš. Projížděli jsme jiná tvá teritoria a z žádného jsem neměla stejný pocit jako z tohoto. Vezmeš mě ještě jednou do Srdce? Možná najdu rozdíl tam," odvětila zamyšleně.

Lordovi Ceraeovi nalevo od nich zaskočilo, cokoliv jedl.

Bastardský léčitel si je zamyšleně prohlížel.

"Lady, možná vám to není známo, ale Srdce teritoria je posvátná půda," začala Lady Faerila povýšeně.

"Samozřejmě, má milovaná," přerušil ji Dariae.

Všichni u stolu na něj na zlomek okamžiku upřeli překvapený pohled, ale ihned se ovládli. A jeho družka, jako obvykle, si ničeho nevšimla. Potlačil povzdech. Ekathe byla brilantní bojovník, ale tak beznadějný politik.

"Myslím, že to je mocí. Energie má podivnou příchuť." Natáhla k němu ruku a princ ji beze slova chytil za prsty. Usmála se, když ucítila moc mezi nimi, a tvář se jí vyjasnila. "Ši, je to energií. Máš Ibysen v krvi více než kterékoliv jiné tvé teritorium."

"Ibysen se vždy dědilo v samčí linii a vždy náleželo Zie," odvětil s pokrčením ramen Cerae. Stejně jako špatný politik, Lord nebyl ani nijak výjimečný badatel, a proto zcela jasně nesdílel nutkání jeho tyranky po informacích. Kdyby však byli všichni elfové tak zvědaví jako jeho milovaná, svět by se velice rychle stal nebezpečným místem. Bylo pouze tolik, kolik jejich teritoria mohla zvládnout.

"Iš. Podívejte, Lorde."

Darie znovu potlačil povzdech, když se Ekathe otočila ke svému sousedovi, vzala jeho ruku, a pak, bez zaváhání, s ním sdílela svou energii.

Lordovi se rozšířily oči ohromením a bleskl pohledem k němu, ale Dar na něj pouze mávl rukou a natáhl se pro sklenici s jedem. Jak se zdálo, bude to dlouhá večeře. Jeho milovaná si příliš zvykla na to být Matriarchou své země. Jako taková ona určovala pravidla, dle jakých se v jejích teritoriích elfové chovali, a nasadila laťku, kde se méně vrážel nůž do zad a více sdílely informace.

Bude si s ní muset promluvit, než dorazí na Dvůr. Doufal, že jí v paměti uvízlo pár informací, ale jak se zdálo, jeho milovaná rychle zapomínala, cokoliv se jí nelíbilo. Když se k tomu přidal fakt, že kdykoliv po něčem bádala nebo se učila, zapomněla i na ten zbytek sociálních rozdílů, které mezi učitelem a žáky byl... jeho družka byla voják, ne Lady. Na druhou stranu, po ruce Lady Faerily se nenatahovala a Cerae byl neškodný. Možná přeci jen věděla, co dělá.

Dariae zamrkal a zíral na Lorda Ceraeho. Byl to příšerný politik, ale ani on by neměl dávat emoce tak jasně najevo. I malé ílško se na politickém dvoře, i tak maličkém, jako držel on v Ibysen, naučilo skrývat své pravé pocity, natož tak otevřenou dychtivost a obdiv. Musel ztratit přehled o tom, co se mezi ubohým Ceraem a jeho tyrankou dělo, jelikož mladý Lord měl v očích stejný pohled, jako většina Ekathiných poddaných.

Ani fakt, že už nekráčela ve svých zemích, nezmírnil dopad její moci na ostatní.

I když, byli takřka jedním, navštívila jeho Srdce teritoria a Dariae jasně cítil, že stejně jako on měl moc na jejím území, i jeho země na ni reagovala jinak, než byl zvyklý. Dokonce i jeho sestru poslouchala méně, a to ji ovlivňovala vědomě.

Zkoumal situaci a zvažoval způsoby, kterými by z toho Ekathe mohla profitovat. Bylo možné, že stále získávala dost energie, aby mohla očarovat kohokoliv, kdo si před ní nedával pozor. Což byl nebezpečný dar, i když to nejspíše platilo pouze pro jeho teritoria.

Mimoděk ho napadlo, jak by její vliv vypadal, kdyby se na okouzlení opravdu soustředila. Jeho Matka byla takovým úkazem. A přestože Ekathe ještě nebyla tak mocná, měla výhodu v tom, že její duch mysli nebyl smutek, ale radost. Kdo po štěstí neprahl celou svou bytostí?

Jak nebezpečná kombinace.

Kdyby jen Kiri byla méně čestný válečník a více lstivý politik.

"Nevěděl jsem to," odvětil Kalous tiše.

"Nezazlívám ti to. Nakonec jsem byla i ráda, že jsi to nevěděl. Zbavili by se tě, kdyby ses pokoušel zasáhnout."

"Přítel, kterému jsem věřil, mi řekl..." léčitel zavřel oči a zavrtěl hlavou. "Ne, neřekl. Naznačil způsobem, který jsem bral za pravdivý, že jste se stala Strážkyní. Kdybych věděl, že vás poslali do Sladkého hnízda..."

"Kalousi." Otočila se a vzala jeho tvář do rukou. Měla teplou kůži, tréninky ztvrdlé dlaně, v očích byly stíny, ale v její auře nebylo nic než ryzí náklonnost. Vřelost, která měla jinou příchuť, než si pamatoval. Ne ta ryzí, naivní láska, ale druh, který prošel stíny a přežil smrtící rány. Méně zářivá, ale o to silnější. "Skončil bys tam se mnou, a zlomilo by mě, kdybych viděla, jak propadáš šílenství i ty. To bys chtěl?"

Léčitel neodpovídal, pouze se natáhl a začal léčit kousnutí na jejím krku. Magie, která byla jeho součástí tak dlouho, jak si jen pamatoval, se vnořila do Ekathe způsobem, který neznal. Vždy dříve byl dominantním hráčem v tom delikátním tanci moci. Teď byla jeho energie podrobena zkoumání, až poté přijata s něžným pohlazením, v kolébce moci samice před ním, ne jeho vlastním přičiněním.

Léčil kousnutí a šlo to pomalu, jelikož to byla milenecká ranka. Ale dokázal to, jelikož Ekathe nebyla k původci toho zranění připoutaná. Jeho pohled cestoval po okolí, než našel jedny určité oči plné zuřivosti, což donutilo strnout vztekem jeho.

Kalous věděl přesně, co byl Dariae'Zie, co udělal... a co neudělal. Nesvěřil by mu ani cizí samici, natož tu, kterou tak velice miloval.

Ucítil něžný dotek na bradě a shlédl na elfku před ním, která ho sledovala s podivně trpělivou podrážděností. "Burgi."

"Pane?" zeptal se se záměrnou ignorací.

Ekathe neodpověděla, prsty sledovala jeho tetování. "Cítím to v konečcích prstů," usmála se melancholicky. "Je kompletní. Kolik z nás jsi musel převést k Věčnému stromu, můj ubohý Kalousi," zamumlala. "Gratuluji," stáhla si ho k sobě a políbila jej na obě tváře. "Neprovokuj mého vlčka. Mám ho velice ráda a unavuje mě sledovat vás, stále ve střehu, stále připravené vytrhnout tomu druhému hrdlo. Burgi."

"Nemůžu. Nevěřím mu."

"Já mu bez zaváhání svěřím svůj život. To ti nestačí?" zeptala se vážně.

Vzal její tvář do dlaní a s povzdechem si opřel čelo o její. "Nepotřebujete právě proto někoho, kdo vás ochrání?"

Usmála se, v očích pobavení. "Vskutku. Nepotřebuji?"

Kalous odvrátil pohled, když v jejích slovech slyšel jinou otázku. Sledoval Prvorozeného teritorií, který byl zabraný do hovoru s jinými dvořany, a celou dobu stál tak, aby na jistou zelenookou samici měl nerušený výhled.

"Odmítáš, jelikož nemůžeš, nebo je to osobní? Je to kvůli princezně? Nebo kvůli něčemu jinému, Kalousi?"

Léčitel se zachvěl, jelikož věděl, že Zie už dávno přesvědčil Eudaeleu, aby jela s ním. Pracoval rychle, jejich princ. A Kalous bude následovat. Jelikož i princezna se pro něj stala drahocennou a on ji nemohl opustit.

"Ulo. Odpovězte."

Kalous strnul šokem, když ucítil syrovou moc v jejích slovech. Zapotácel se, když se k ní otáčel, omráčený silou, která se kolem něj tak nenápadně ovinula. "Lady Ekathe, musi..."

"Iš," odvětila po dlouhém zkoumavém pohledu. "Ty ho prostě jen nemáš rád. A proto ho nebudeš chránit. Ani pro mě," povzdechla si a její zklamání ho zasáhlo stejně silně, jako by ho udeřila. Po celou dobu, kterou zde strávili, ji pečlivě sledoval. Věděl, na co se má dívat. Jakou moc Ekathe získala. Ale do té chvíle netušil, jak to bylo silné, a i když věděl, stejně se jeho maso třáslo touhou ji potěšit, poslechnout.

Nic neudělat byla jedna z nejtěžších věcí, které za velmi dlouhou dobu čelil. Musel vědět, že to dokáže. A i přestože vliv Matriarchy odezněl s jejími vzdalujícími se kroky, stále v něm zůstávala ta prázdnota a zima a pochybnosti, zda se rozhodl správně.

"Jak to dělá?" ozval se Riel, když Dariae probíral svou korespondenci a snažil se skloubit dohromady dva nemilé problémy a zbavit se jich jedním tahem.

"Jak kdo dělá co?" zeptal se Zie a zkoumal pokrevní linii Lorda Xaara.

"Lady Ekathe."

Vzhlédl. "Na co přesně narážíš, Rieli?"

"Při večeři. Očarovala toho mladého Lorda a ostatní u stolu ani nemrkli. Jako by to bylo normální."

Položil papíry a opřel se do křesla. "Máš tak krátkou paměť, můj drahý strážče?"

"Nevím, na co narážíte."

"Iš," souhlasil Dariae. "Ty jsi nikdy nebyl pod přímým vlivem Matriarchy teritorií. Vždy jsi byl chráněný mým stínem. Má chyba, zapomněl jsem." Hrál si s perem a zvažoval, jak celou situaci vysvětlit. "Pamatuješ si na mou Matku?"

"Nikdo nemůže zapomenout Královna Raenewen," odvětil okamžitě jeho společník.

"Mezi Královnou a Matriarchami není tak velký rozdíl, Rieli," upozornil Dariae. "Na svém území jsou Vládkyně země a jsou zákonem, jedinou silou, které se musíš poklonit - a také toužíš a chceš."

"Jsme na vašem teritoriu, Zie," podotkl Riel upjatě.

Dariae si ho pečlivě prohlížel. "Zeptej se, na co doopravdy narážíš," pronesl. Rozkázal.

"Nemohu ji neuposlechnout. Ne, když... když se to kříží s jejími zájmy," procedil elf po dlouhé chvíli. Dariae se pobaveně pousmál, v jeho očích stopa chladu.

"Opravdu, Rieli?" Věděl, že jeho strážce nebyl pouhým vojákem, že měl svou hlavu a za scénou rozběhnuté stejné politické machinace jako každý druhý dvořan. Ale fakt, že intrikoval proti jeho samici, to byla náhle úplně jiná věc. "Předpokládám, že jsi nedokázal dostat zprávu ke svým informátorům. Co dále?" V jeho hlase byla výhružka.

Strážce odvrátil pohled, snad aby skryl bezmocnou zuřivost. Selhal, jelikož jeho emoce byly příliš silné a princ neměl problém je číst.

"Ekathe je Matriarcha, starý příteli. Kdy to konečně pochopíš?" zeptal se suše a sáhl po další zprávě.

"Pochopím co, Zie?"

Dariae vzhlédl. "Co?" protáhl. "Přeci, že je vládkyní této země. Ano, i mé. Na jejím území se nestane nic, o ničem by nevěděla, a žádná újma se jí stát nemůže, jelikož je to proti její vůli."

"Říkáte, že nemám vlastní vůli?"

Povzdechl si a koukl na svět za oknem, jelikož jeho strážce byl příliš rozrušený, aby snesl jakékoli zkoumání. I takové, jaké poskytoval pouhý letmý pohled. "Nikdo, kdo je naší Kiri věrný, nemůže intrikovat proti ní," pohlédl na svého společníka. "Hořká pravda, že? Nenávidíš ji celou svou bytostí, a přesto ji nemůžeš zradit, jelikož se dotýká něčeho v tvém nitru a ty si nemůžeš pomoci a odpovídáš. Zde, to je síla Matriarch starých časů. Zde je, co jsme ztratili v řezničině války. Mír a rovnováhu se zemí. Klid, který vedení dobré a mocné Matky přinesl jejím dětem."

"Nechápu," zachraptěl Riel.

"Vzpomeň si, příteli. Bývala někdy politika elfů tak vražedná? Ach ano, intrikovalo se, ale nikdy ne pro tak krvavý výsledek. A ano, bojovalo se, ale málokdy na smrt, a ne pro přežití, jelikož to nebylo zapotřebí. Ne pro zisk, ale pro věci, které elfům byly nejdražší. Pro lásku. Pro pravdu. Pro krásu. Pro Daay." Temný úsměv. "Matka všech nás miluje, Rieli. Nevidíš? I ve svém šílenství na své děti za celá ta milénia nepřivolala válku, přestože je to nektar, který lahodí celé její bytosti. Nikdy."

Strážce padl do kolen a na tvářích měl slzy. "Nenávidím ji."

"Já vím. A ona také."

Riel se třásl a Dariae uvažoval, kdo jejich slovům právě v tu chvíli naslouchal - jeho drahá Ekathe, mladičká Matriarcha pomalu rozpínající svá křídla, nebo Matka všech, Daay v temnotě a šílenství oděná.

Bylo dobré, že byli opět na cestě. Ekathe to scházelo, jelikož byla voják a také toulavý elf. Když se k tomu přičetla naléhavost války a fakt, že lidé mohl v elfských teritoriích provádět Daay samotná věděla co, byla roztržitá a cestování ji uklidňovalo. Stejně jako stará rutina řízení tábora, i když fakt, že musela zajistit bezpečnost dvou členů rodiny Krále, byla lehce nervy drásající.

Ekathe se zarazila a zamrkala. Většina elfů nebyla nijak stydlivá, ti julir'aegi určitě ne, ale koupat se v řece hned vedle tábora, před desítkami očí, to by možná neudělala ani ona. Ale Dar nakonec byl Zie a byl zvyklý na pozornost, nebylo to tak? Nedostatek soukromí... a možná i lehká záliba v obnažování...

Dariae zatřepal hlavou, aby dostal vodu z vlasů. Podíval se na sebe. Pak si povzdechl a sklonil se pro kupku šátků u jeho nohou, začal se elegantně oblékat. Vše dělal podivně hypnotickými, dravými pohyby, který polapily Ekathinu pozornost a nedovolily jí odvrátit pohled. Natáhl se kolem boku, svaly se mu napínaly, se zručností pramenící z rutiny vázal složité uzly a skládal vzory, které by sama nezvládla ani nakreslit, natož poskládat.

"Pane?"

"Hm?"

"Kontroloval jsem zásoby obvazů a nití, a oboje dochází. Poslal bych nějakého poslíčka do nejbližšího ležení, pokud by to nevadilo. Možná půjdu také, potřebuju doplnit některé byliny. A také... poručíku?"

"Uhum..."

"Lady Ekathe!"

"Ano?" Skoro nadskočila a podívala se na Kalouse. Ten sledoval směr, kterým zírala, nadzvedl jedno obočí a potřásl hlavou.

"Mladé samice," zamumlal si pro sebe rezignovaně. Zelenooká trochu zrůžověla, a když se ohlédla po Darovi, zjistila, že se na ně dívá... a jeho rty se zvlnily arogantním úsměvem.

Parchant.

Celou dobu věděl, že ho sleduje.

"Nechala jste se nachytat až příliš snadno," odvětil Kalous nemilosrdně a pak jí podal seznam léčitelských zásob, které jim docházely.

"Ekathe," odvětil Dariae vážně a pokynul jí, aby ho následovala. Pro jednou bez strážců kráčeli lesem, po vyprahlé hlíně, kolem mrtvých stromů, než se k ní její vlček obrátil a pohlížel na ni s něčím, co by bylo znechucení, kdyby to nebyl on.

"Musíme vyřešit problém, kterým je tvé spojení s člověčinou. Tvá krev může nakazit další území a musíme tomu zabránit."

Elfka strnula a zírala na svého společníka, beze slov.

"Nuže? Nějaké nápady, Lady Ekathe?"

"Dare...?" zeptala se zmateně. Její mysl horečnatě uvažovala. Poslouchal je někdo? Měli mezi sebou nepřítele?

"Čekám, Lady, a nemáme tolik času. Za chvíli si ostatní uvědomí naši nepřítomnost a začnou nás hledat - a tato konkrétní konverzace musí zůstat pouze mezi námi."

"Mé spojení s člověčinou," zopakovala. Odpovědí jí byl arogantní pohled. "Žertuješ?" odvětila a hlas jí přeskočil. Natáhla se k jeho auře a v očích Dariae bleskla nějaká emoce, ale zmizela příliš rychle, stejně hbitě, jako jí ke své duši zamezil přístup.

"Vaše krev je nebezpečná a vaše spojení se zrádci o to více," pokračoval nemilosrdně. "Nemluvě o tom, kolik vojáků jste dovedla k jejich smrti. Toto musí skončit."

"Dariae'Zie!" zaječela, zatímco se do ní jeho slova zařezávala.

"Ano?" zvedl obočí, a když ze sebe nedokázala vydat hlásku, jeho tvář zchladla. "Vidím. Jste nejen nebezpečná, ale i neschopná. Perfektní."

"Dare. Co se děje?" On tomu snad věřil? Věřil že... ona...?!

"Někdo vám musí říct pravdu. Nemůžeme vás nadále šetřit. Situace je příliš závažná. A vy, má Lady, jakkoli vás zbožňuji, jste personifikovaným nebezpečím a doslova slabinou v našem brnění." Udělal k ní krok, jeho oči chladné a plné kalkulace. "Celou dobu jste to věděla, nemohla jste být tak naivní. Tak mi pomozte. Musíme to nějak skrýt."

Zelenooká couvla a pak poprvé za staletí škobrtla a spadla bez jiné příčiny než její nešikovnosti. Seděla na zadku, vzhlížela ke svému druhovi a věděla, že pláče, ale nedokázala to zastavit.

"Já..." roztřeseně se nadechla, snažila se uklidnit, myslet, ale její výdech zněl jako vzlyk. "Já..."

"Ach Ekathe." Dariae si promnul rukama tvář. "Nedokážu to. Nedokážu, šílení a temní," zavrčel a pak si klekl vedle ní, něžně se dotkl její tváře. Trhla sebou a v očích Dara se objevily stíny, ale když se chtěl odtáhnout, popadla jeho ruku a křečovitě ji svírala.

"C-co... proč?" Hleděla na něj a zrychleně dýchala.

"Lere'šaa's‘Ekathe'se," povzdechl si. Padl do kolen a položil si hlavu na její hruď, pevně ji objal. "Když jsem byl ílško, sotva ve věku, kdy jsem si uvědomoval, že nejsem úplně mládě, ale ani dospělý, Otec mě odvedl bokem. Měli jsme velice podobnou konverzaci."

Její dýchání se srovnávalo, když začínala chápat, kam to celé vedlo. Vzala tvář svého společníka do dlaní a zvedla jeho pohled k sobě a on pokračoval:

"Jelikož když budu vědět vše, co by proti mně mohli použít, nedokážou mě zaskočit. Nikdo z nich nemá takovou moc mi ublížit, jako někdo, kdo,"

Plesk.

Dariae mlčel, když se zelenooká zvedla. Pouze si mnul tvář, kterou udeřila. Když nic nedodal, otočila se na patě a beze slova odcházela.

Našla Kalouse.

Nezáleželo na tom, že princezna byla ve stanu s ním. Schoulila se mu do náruče a natáhla se duší po jeho. Po tvářích jí tekly tiché slzy a schovávala se mu v náručí, zatímco ji k sobě tiskl a tišil svou aurou.

"Rozpršelo se," ozvalo se měkce a krátce za těmi slovy následoval hrom. "Jdu najít svého bratra." Zvuk lehkých, tichých kroků zmizel v šumění deště. Jedinou reakcí Ekathe bylo se přitisknout ke Kalousovi ještě pevněji, zavřít oči a pokusit se zapomenout na svět.

"Měla jsem zuřit. Měla jsem bojovat. Proč se nic z toho nestalo?" zeptala se Ekathe a sledovala svět venku, ne jeho. Stále poprchávalo.

"Jsi Matka, má milovaná, a konečně se to začíná projevovat. Také jsi má družka. To se ovlivnilo situaci také. Kdyby byly naše pozice obrácené, také bych ti nikdy neublížil, a to jsem v manipulacích mnohem zběhlejší. Stejně tak nemám tak dobré vodítko na svých emocích, jakkoli se to na první pohled může zdát, a pokud je podnět správný, nepotřebuji mnoho a vybuchnu. Kdyby mě jiný zranil tak, jako to já udělal tobě, pokusil bych se ho zabít. Kdybys mě tak zranila ty, pouze bych hledal způsob, jak vše napravit. I to je cena důvěry mezi druhy. I to jsou instinkty," poslední slovo vyplivl. Pak se pochmurně se pousmál. "Jakkoli jsou správné."

Takřka neznatelně kývla a nepohlédla na něj. Už několik hodin s ní Dariae nemilosrdně probíral všechny pomluvy, na které jeho zvědové přišli, a za celou dobu mu nepohlédla zpříma do očí, ani jednou.

Prošel si fází klidu, kdy čekal, kdy přijde čas odplaty. Prošel si vztekem, jelikož stále byla odtažitá a chladná. Pocítil vinu, nejistotu, smutek, lítost, netrpělivost, ale emoce, která převládala a byla s postupující dobou čím dál silnější, byl strach. Čiré obavy a nejistota, které jeho myšlenky motaly do kozelce a svazovaly mu jazyk, takže ji pouze bezmocně sledoval.

Měkký deštík, zatažené nebe, odtažitost v obličeji jeho milované.

"s'Kiri'musi'un'čiies'Dariae'šu'musi," nevydržel to nakonec.

"Já s tebou promlouvám, Dariae'Zie, a také tě vnímám." Pak na něj pohlédla a prince zamrazilo, když z ní poprvé za celou dobu, kdy ji znal, nevyčetl jedinou emoci. "Musíme si určit pravidla a hranice. To, co jsi udělal, se už nikdy nestane, ani nic tomu podobného. Buda," zvedla ruku, když chtěl argumentovat. Dariae jí dovolil ho umlčet. "Jsi politik. Tvé cesty jsou... ve stínech, a lstivé. Ale nikdy mě. Nikdy bez toho, abych to věděla. Buda."

Dariae byl na konci jejího malého dialogu strnulý. "Budete mi to házet do tváře pokaždé, když na mě budete rozezlená, má Lady Ekathe? Že nejsem váš drahocenný voják, ale politik?" zeptal se, jelikož ano, potřebovali si něco vyjasnit.

"Kcha?" zeptala se zmateně.

"Pokaždé, když mezi námi vyvstane hádka, je to proto, že nejsem váš prostý, přímočarý a vždy tak čestný válečník. Tohle také musí přestat. Rozhodla jste se pro mě, a proto nemůžete být rozhořčená, když jsem, čím jsem."

"Já..." Ekathe zamrkala a nepokračovala, očividně zaskočená.

Princ ji sledoval, oči přimhouřené. "Jsem Zie, Ekathe. Mým životem je Dvůr a dýchám politiku. Ve spaní přemýšlím, jak zničit své rivaly, a miluji to, jsem to já." Potřeboval po ní, aby to pochopila, a zároveň věděl, že nebyla dost stará a zahořklá, aby ho přijala. Příliš brzy, tlačil na ni příliš brzy, ale nedokázal se zarazit.

"Samozřejmě, že ano," odvětila příkře a zamrkala, očima těkala po místnosti.

"Opravdu, drahá tyranko?" Naklonil se k ní tak blízko, že ji mohl políbit, nechal těsně nad její aurou kroužit svého ducha slasti - špinavá dvorská taktika, kterou velmi rád užíval. "Ale politik vždy intrikuje, a někdy si druzí nesmějí uvědomovat, že se v jedné nacházejí. A já si chci být jistý, že i když vás použiji jako pěšáka, vždy budete stát za mnou. Budete? Budete ve mě vždy věřit? Nebo zaváháte, má milovaná, jelikož to, co dělám, není dle pravidel válečnické cti? Otočíte se ke mně zády, když zničím rodinu a zanechám ji v zoufalství, jelikož oni by nezaváhali to stejné udělat mně a mým nejdražším?"

"Dost."

Dariae se odtáhl, pohled temný.

"Udělal jsi to?"

"Před třemi týdny jsem vydal rozkaz, který, po splnění všech náležitostí, zničí jednotlivce a zcela určitě s sebou stáhne i jeho pokrevní příbuzné."

Ekathe zaťala zuby. "Proč trestat i nevinné?"

Takřka se rozesmál. "Kdo je bez viny, milovaná?"

"Většina, i když to na hracím poli může vypadat opačně," zavrčela a prudce se zvedla. Stála tam, neodcházela. Shlížela k němu a Dariae byl napjatý, potřeboval ji cítit proti sobě, dotek její aury, který mu krutě a dětinsky odepírala, a neodvažoval se po ní natáhnout.

Povzdechla si a obešla stůl, stála před ním a shlížela na něj. Seděl a vracel jí pohled, vědom si, že jí nemůže dát ani kousek ze sebe, jelikož už měla tolik. Nacházel se na hraně a neměl co více dát. Nic, co by chtěla. Ne bez toho, aby ho nakonec zničila, a ona jej v budoucnu bude potřebovat. Nemohl si dovolit padnout, ne teď.

"Musi," zašeptala a princ se odvrátil. Poté na ni pohlédl, donucen bolestí, která se rozlila její aurou. Dotkla se jeho tváře. "Vidím tě, Dare. Vlčku. Druhu. Jsi můj. Můj!" Padla na kolena, vzhlížela k němu a nehty mu zarývala do masa tváří, stahovala ho k sobě. Dariae zamrkal, jelikož toto nečekal.

"Kiri?" zeptal se měkce, vzal její ruce a něžně je odtáhl od své tváře.

"Já to chápu. Nenávidím to, ale chápu," zašeptala nakonec. Krvavé prsty mu zaryla do stehen, na které je předtím položil, ale Dar nereagoval na bolest. Nevnímal ji stejně, jako ostatní elfové, a Ekathe to věděla. Uvědomovala si, že když se její duch natáhne, může se krmit a neublíží mu. Nedělala to záměrně, nikdy by k tomu nesvolila, ale oba byli na hraně, tak bolaví, tak zuřiví. Nepokoušela se před ním skrývat.

Jelikož v něj bezvýhradně věřila. V ně.

Něžně se dotkl jejích vlasů, a když se neodtáhla, pohladil ji po temeni, poté něžně obemknul prsty její zátylek, laskal její ucho. "Neměl jsem tlačit. Jsi příliš mladá, aby ses musela vypořádat se vší temnotou, která kolem mě je."

"Možná," souhlasila. "Možné ne. Ale v tu chvíli, takřka jsem se donutila zapomenout, ale vzpomněla jsem si. Jak jsi mě zradil, úplně poprvé, a nechal mě hnít ve Sladkém hnízdě. Tak to bolelo, a já byla tak rozzuřená. Byl to jeden ze základních stavebních kamenů našeho vztahu,"

"Iš!" sykl, jelikož to tak příšerně bolelo. Byla to pravda. A tak ji nechal pokračovat:

"Předpověď budoucnosti. Připravil jsi mě na ni, jakkoli nevědomky,"

"Ach Ekathe. S'Ekathe's'Ekathe‘se."

"Tak to mezi námi bude. Musí být."

Dariae zavřel oči, nechal ruku padnout. Ekathe se po něm nenatáhla, ale opřela se o jeho nohy a po chvilce si položila hlavu do jeho klína.

Seděl, hladil ji po hlavě, a ona objímala jeho nohy a zírala z okna.

Přestalo pršet, i když bylo stále zataženo.

"Nechci být tak cynická, aby život přestal mít cenu," zašeptala po několika hodinách.

"Ani bys neměla. Jsi Matka."

"Ale měla bych dokázat to pochopit, to jsi neřekl a myslíš si, že?"

"Jelikož to je, také, odvrácená tvář dobré Matriarchy."

"Ano?"

"Iš," odvětil princ pravdivě. "Dříve by něčeho takového nebylo zapotřebí."

Mlčeli, když se minulý den pomalu přehupoval v nový, odmítali pustit druhého ze strachu ze... snad z toho, že když odejdou, ztratí se i něco křehkého mezi nimi.

"Pokud to někdy udělám znovu, upozorni mě na to, Dare. Že proti tobě obracím věc, která tě dělá... tebou."

"Budeš mít dost času, aby sis zvykla," zašeptal a předstíral, že si nepřečetl pochyby v její auře. "Nedokážu zaručit, že to nikdy neudělám, s'Ekathe'se. Ale přísahám, že pokud tě budu muset využít a ublížit ti, budu mít velice dobrý důvod. Nebude jiný způsob. Věříš mi, že ano?"

Tiše si povzdechla a natáhla se. Chytil ji za ruku a společně sledovali svět za oknem a příchod nového dne.

"Co je to láska?" zašeptala Ekathe, když pokoj barvily první paprsky slunce.

"Nejděsivější zbraň, kterou nám Daay darovala," odpověděl první, co mu přišlo na mysl. A jeho družka se pak překvapivě zasmála a vzhlédla k němu.

"Miluji tě."

Dariae se roztřeseně nadechl, jelikož to byla poslední slova, která od ní čekal, po všem, co se za poslední den stalo. "Tak hloupé stvoření jste, má Lady Ekathe."

"Ši, to jsem."

Sklonil se k ní a políbil ji do vlasů. "Eršé's'Ekathe'se," zašeptal nazpátek a jeho nejdražší se zachvěla. Dariae uvažoval, co v jeho slovech slyšela, jelikož on sám nevěděl, co na světě miloval nejvíce - kromě elfky, která tak pokorně a pošetile klečela před ním.

Ekathe vyšla z pokoje a překvapilo ji, že tam na ni čekala její zástupkyně. Byla to pozoruhodná elfka. Za dobu, kdy se učila ve svém teritoriu, se k ní stáhlo nemalé množství vojáků, veteránů, mrzáků, ale především samic. Byly postupně z fronty stahovány, jelikož je, podáno krátce a vulgárně, Teritoria potřebovala na vyrábění dalších vojáků.

Některé, jako kapitánka Anilika - Ani, jak preferovala - ani ne pro mateřskou povinnost, jako pro zajištění uskutečnitelnosti následující generace. Elfky byly postupně stahovány už jen pro potenciál nést potomka, i když v nejbližších letech ílška neplánovaly.

Na jednu stranu to oslabovalo armádu a destabilizovalo ji, jelikož nikdy nebyl dobrý nápad nechávat vojáky bez vlivu Matriarchy - jak se nakonec Ekathe sama přesvědčila na vlastní kůži - ale na druhou stranu nemohla nesouhlasit, i z pohledu vojáka.

Momentálně se bojovalo pro status quo, elfové moc dobře věděli, že počty Císaře neporazí.

Nyní se čekalo pouze na jednu věc, i když to většina elfů nevěděla.

Na Žezlo.

Ekathe napadlo, teď, když si uvědomila, že na frontách doopravdy chybí Matriarchy, jak to zvládají elfové nové víry. Jelikož Matriarcha byla nahrazena kněžkami, které poblíž musely být tak jako tak. Ti, kteří v Daay nevěřili, poté neměli morální zabezpečení? Byla to intrika Krále? Další z kroků, jak zpomalit masivní odliv věřících od jejich Temné matky?

"Něco se děje, kapitánko?" zeptala se. Ani mohla trpělivě čekat, než promyslí cokoliv, co se jí honilo hlavou, ale Ekathe věděla, kolik povinností důstojník má. I takový, který pouze přesouvá tábor a není uprostřed bojů. Možná to bylo o to horší. Nudící se voják byl pohroma.

Kapitánka zaváhala. Poté se vyrovnala a pohlédla jí zpříma do očí. "Chtěla bych požádat, Lady, zda s námi dnes nebudete cvičit a neujmete se vedení tréninku." Její hlas byl silný a čistý, aura klidná jako hladina jezera.

"Jsou zde problémy, kapitánko?"

"Věřím, že to výrazně ovlivní morálku jednotky, pane."

"Ach."

Omotaly se kolem ní paže. "Chtějí vidět svou velitelku živou, zdravou a v pořádku." Dariae se tiše uchechtl. "Ách, podívejme se na tvou oddanou zástupkyni, s jakou nechutí mě sleduje. Nene, nemá mě v lásce. Také by tě raději viděla s nějakým válečníkem nebo válečnicí."

Ani lehce zrudla, ale odmítla sklopit pohled.

"Při odpoledních cvičeních budu v táboře. Ať se mí žáci dostaví, věřím, že je čas ztížit jejich rutinu. Zbytek ať se připraví na inspekci tábora a pokud zbude čas, možná osobně zhodnotím bojeschopnost všech našich vojáků."

Kapitánčina aura se takřka rozzářila spokojeností, i když se jí na obličeji usadil lehce rozmrzelý výraz, jelikož před sebou měla kus práce. "Děkuji, pane."

"Lady," odvětila Ekathe nepřítomně a políbila Dara na bradu.

"Prosím?"

"Lady. Už nejsem nejistá mladá elfka, která si chtěla prokázat, že dokáže držet krok se samečky. Jsem Matriarcha." Mírně se na kapitánku usmála a povolila jí odejít, poté se otočila Dariaemu v náručí a stáhla si jeho obličej k sobě, dlouhými tahy jazyka olízla šmouhy krve z jeho tváří.

"Musím tě také nazývat Lady, tyranko?" zamumlal její společník vesele.

"Očekávám, že budeš na cvičišti s ostatními, takže ano."

Dar na ni překvapeně pohlédl. "Myslel jsem, že se chceš soustředit na své vojáky?"

"Potřebuješ více trénovat. Jsi kolikrát, pětkrát starší než já, a stejně tě lehce dokážu dostat na lopatky. A ne, to nebyla otevřená nabídka ke flirtování, teď jsem vážná."

"Víš, že na Dvoře mi tvůj druh zbraní nepomůže."

"Udělej mi radost."

Dar si tiše povzdechl. "Jak si přeješ, tyranko."

Zprvu se o Ekathe Dar bál. Bál se o ni, jelikož měl mnoho nepřátel a ti by nezaváhali a šli jeho Kiri po krku. Ten pocit se však začal postupně měnit z blízkého děsu v prostou nervozitu, jelikož čím blíže byli Dvoru a kolik různých malých sídel navštívili, tím ostřeji si uvědomoval, jak silná jeho družka byla. Neměl by se tolik obávat o ni, jako o slabší členy Kamenného srdce.

Směšně, začal se cítit jako Otec posílající svou dceru poprvé do společnosti, chvíli předtím, než ji vypustí mezi první z tanců Svátku Perutí.

Dvůr byl nedaleko. Jakmile na něj vkročí, něco se změní. Cítil to ve vzduchu. A bál se.

V dálce se ozvalo zvolání vrány. Dar sevřel otěže v ruce tak silně, že zavrzaly.

Daay, drahá Matko. Co pro své děti plánujete?

Překročili neviditelnou hranici vlivu, pocítil Otcovu moc a napjal se. Kiri naklonila hlavu na stranu a nepřítomně se usmála. "Jako ty, a zároveň ne," zašeptala do větru a tiše se rozesmála.

Elfové, kteří je během cesty začali následovat, se rozesmáli s ní.

Dariae byl nespokojený, jelikož kvůli rozkazu Krále se měli dostavit na schůzi ihned po příjezdu. Chtěl nejprve projít současnou situaci se svými spojenci, a že mu tuto možnost jeho Otec vzal, to ho zanechalo podrážděného.

"Chtějí se ujistit, že jsem dostatečně mocná, abych zvládla Žezlo," odvětila měkce.

"Mimo jiné."

"Myslíš, že tě chtějí zastihnout nepřipraveného?"

"Otcovy Stíny musely postřehnout tvůj vliv na ostatní elfy. Král se nejspíše snaží zhodnotit, jak velké nebezpečí představuješ pro jeho poddané."

"Zjistí, že nepříliš velké. Už se nenacházíme v mém ani tvém teritoriu."

Dariae se k ní otočil a zvedl její ruku ke svým ústům, poté ji k sobě něžně přivinul. "Neprobírej nic závažného v chodbách, ani opuštěných, má drahá tyranko. Dřevo si pamatuje a určitým jedincům zašeptá tvá tajemství." Políbil ji na tvář. Odvrátil se od ní a jeho další slova byla tak tichá, že je takřka nepostřehla, a to kráčela vedle něj. "Jakkoliv tvá moc poklesla s odstřihnutím tvého největšího zdroje moci, fakt, že se tvé instinkty Matky probudily, je silná magie sama o sobě. Stále máš vliv. Každý, kdo zastává moc, to uvidí - a nedovolí si tě podcenit."

Erzi je předešel a otevře jim dveře.

"...chystají. Musíme to zarazit. Obě strany jsou ve fázi, kdy je každičký detail vitální a nesmíme jim dovolit," Kouzelnice strnula, a poté se pomalu obrátila k nim, její tvář se ze zachmuřené měnila v užaslou. Chvíli jen širokýma očima Ekathe sledovala, tak jí pohled zvědavě vracela.

Ruch v místnosti postupně odumíral, když se všichni přítomní otáčeli k ní, a jejich pohledy byly znepokojivé. Jen dotek duše jejího vlčka a jeho tichá spokojenost ji donutily zůstat klidnou a vyrovnanou.

"Yšeš‘da. Zie, vy jste to dokázal," zašeptala Kouzelnice tiše a k překvapení všech jí po tváři začaly stékat slzy. "Máme šanci. Stále ještě máme šanci."

Došla k nim, tak roztřeseně, a pak před nimi padla do kolen a dotkla se čelem země. Ekathe až po chvíli došlo, když se s obavou duší dotkla Kouzelnice, že to, co v první chvíli zaměnila za vzlyky, byl prostě jen uplakaný smích.

60, kapitola | Úvod | 62, kapitola