14. červen 2020 | 05.00 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
...chráníme a milujeme a ztrácíme...
*
"Krok, krok, krok
Tančí tiše v trávě
Těžké mají kosti země
Dupity dup dup
*
Vzali, vzali, vzali
Šamani si zpívali
Se zemí tak tančili
Brumum brum brum
*
Smrt, smrt, smrt
Kath'mag v rukou nesli
Do náruče země pak
Všichni lehli lehli."
*
Mládě si přestalo broukat a pohlédlo k nebi. Zamračilo se, když uvidělo těžké mraky. Nešťastně si prohlíželo svou rozestavěnou sochu z šišek a klacíků. Rozpačitě se zatahalo za ucho, které mu spadlo přes obličej, zatímco uvažovalo, jak své mistrovké dílo dostat domů a mimo déšť.
Objevila se jeho Arisa a s křikem k němu doběla, vzala ho z počínající bouřky.
"Daay se zlobí, ty hloupé ílško. Chceš se snad přidat k jejím Poslům?" okřikla ho netrpělivě. Klaply za nimi dveře a nadále bylo slyšet pouze déšť.
Těžké kapky dopadaly na nedostavěnou sochu panáka. Měl dlouhé uši z tuhých trsů trávy, na těle plno květin, které měly představovat krvavé drahokamy. Jeho hlavu představoval velký kus kůry, na který šťávou z rudých bobulí jedovatého zeleň‘Runki vykreslil úsměv.
Čím déle pršelo, tím více se úsměv rozpíjel... až připomínal temný škleb se strůžkami krve v koutcích.
45, kapitola | Úvod | 46, kapitola
Zpět na hlavní stranu blogu