ver: Když vím, že se na ní nechystá nic pěkného, děsí mě každý úsměv Ekathe. Ne, že bych vždy nevěděla, že nemáš v plánu nechat své postavy v milosti dlouho… uvolnila jsem se až ve chvíli, kdy se to všechno začalo kazit, protože se to vrátilo do starých známých kolejí, ve kterých se naše drahá elfka umí pohybovat, ve kterých tančí. Poměrně elegantně… tedy, alespoň tak, jak elegantně se dá tančit se smrtí. A pak to usekneš v tom momentě, kdy to skončit muselo, a já jsem opět nervní. No tak, no tak… jak se nám vylíže z další lapálie, drahá naše? Musí, musí, neb umřít po tolika pokusech už by bylo nedostatečně pompézní, no ne?