chuckyna: Tak jo, konečně jsem dočetla všechny promeškaný kapitoly, takže se snad vzmůžu na jeden souhrnnej komentář
Oh god, poslední dobou jsem tak úděsně líná, až to bolí
Nevim, k čemu se vyjádřit - dějově: neni to žádnej akčňák, ale čte se mi to samo. Co se týče vztahů mezi postavami, hrozně mě to mate - asi jsem moc jednoduchej člověk a tyhle složitosti mě naprosto dostávaj - fakt je život takhle složitej a já jsem úplně mimo?
Michael je zvláštní patron, ale mam ho svym způsobem ráda. Je to zvláštní, ale tak hezky.
moira: Já zase zjistila, že nevím, jak psát dál. Respektive, nějak se mi do toho nechce. Zasekla jsem se v první čtvrtině deváté kapitoly, s tím, že od půlky kapitoly to zase napsané mám. Divné.
Ono, tohle není nějak extra příběh, při kterém bys vážně mohla reagovat. Jak jsi psala, čte se to dobře, ale to je asi tak všechno. Je to taková ta oddechovka na jedno odpoledne, na kterou hned zapomeneš.
moira: kéž by. Máme třináct štěňat a lítám kolem nich jak hadr na holi. Ale i na tu vodu dojde, v srpnu.
Snad dnes přidám HNS. Ale, popravdě, nějak jsem se v psaní HNS zasekla.
Uvažuju, že teď na prázdniny otevřu novou povídku. Jak by se Ti líbili elfové?