kristína: To je tak krásne a zároveň tak strašné! Pred pár týždňami sme v škole pozerali Philadelfiu. Celý deň som potom premýšľala nad tým aké je HIV svinstvo a ako infikovaných svet hnusne odstrkuje. Je to smutné. Opäť si to krásne poňala.
moira: Občas je mi líto, že nedokážu psát vesele a sluníčkově, ale tyhle smutná témata mi jdou nejlépe. Děkuji.
Philadelfia? Netuším, o čem je. Ale celkově je všechno ohledně HIV strašně smutné.
kristína: Mám úplne rovnaký problém čo sa jedná o pozitívne témy. Keď sa do nejakej veselšej pustím príde mi to nejak ... falošné. Veľa mladých má problém písať o pekných veciach, čím to tak bude?
moira: Hodně spisovatelů to podceňuje, ale někde jsem četla citát, doslovně už si nevzpomenu, ale v podstatě zněl asi takhle: Pravým uměním není někoho rozplakat, tím nejryzejším talentem je umět druhé rozesmát. V tom ošklivě selhávám.
Damn, já si slíbila že kouknu na tvé povídky! Nějaký tip do začátku?
moira: Děkuju! Jak jsem psala, ve škole byla literární soutěž. Uvažovala jsem nad tématem a vzpomněla si na nějaké upozornění, že se v MHD zase v sedačkách nechávají jehly. A s tou holčinou... jednou jedinkrát jsem chtěla napsat povídku, která nekončí tragicky. Well, většina lidí nepochopila, že když jsem Kamilovi jakožto Lea neutrhla hlavu a nenahlásila jej policii, má to být v mém podání povídka s dobrým koncem. (A nope, nedivím se jim.)
eipois: Héj, tak to vůbec! Mně to přišlo naopak hrozně sladký ten konec, takovej krásnej happy end.
chuckyna: Yes, tohle se mi líbí a lot. Ale zase tam na konci nevidim ten happy end no btw: koukni se na Philadelfiu. My na to koukali ve škole, ale nikdy jsem to vlastně neviděla do konce, protože ten film je docela emočně náročnej a ten den, kdy jsme měli končit, jsme drželi smutek za spolužačku, co vyskočila z okna, tak nám to učitelka už nepustila
/nechápu, proč tam je ten veselej smajlík, ale co
/
snilek: Fíha... tak to si ma pekne prekvapila...
na teba neskutočne krátke ale nádherne výstižné... klobúk dole dievča...
ja si idem pekne vyžehliť čo som za tie dva či koľko týždňov čakania a osláv zameškala
moira: chuckyna: Mohlo to vážně skončit mnohem hůř. Kluk mohl spáchat sebevraždu, holka mohla být nemocná taky, i dont know, mohla jsem z toho udělat něco děsně smutnýho. Třeba závěrečnou scénku na pohřbu, kdy by všichni Leu oplakávali a poslední věta by byla...
Kdyby se někdo podíval, všiml by si že i hrob vedle byl ztracený pod kobercem čerstvých kytic. A kdyby si dal tu práci, a zeptal by se, s překvapením by zjistil, že zemřel mladý muž, také vlastní rukou, a také kvůli strašákovi HIV... Na náhrobku stálo Kamil Kadleček.
Nebo něco v tom smyslu. Kdybych byla vážně morbidní, vypsala bych tam i pár statistik.
Ok, jestli si na to vzpomenu, až budu hledat film na stažení, Philadelfie bude první.
nyx: překvapila? Opravdu?
A teď se drž - ta povídková soutěž měla limit 500 slov. Zjistila jsem to až později, když jsem učiteli odevzdávala tuhle a on poznamenal, že to "asi bude trochu dlouhé".
Kdybys jen tušila, kolik nervů mě stálo napsat něco tak krátkého...
Četla jsem a gratuluju. .)) Tak toho mám hodně co dohánět...
chuckyna: Když to tak čtu, musim říct, že máš pravdu. Povídka najednou vypadá sluníčkově šťastně