Nebezpeční jsou snílci bez fantazie.

Jiří Žáček

moira: chuckyna: čas od času se snažím sama sobě dokázat, že dokážu psát emotivně. Dala jsem si sázku, zda dokážu někoho rozplakat.
Ještě, než jsem tam do té scény s dítětem nacpala zbytečných tisíc nepotřebných odboček, bylo to vážně dobré a vážně to moji kamarádku rozbrečelo. Sice jsem podváděla, protože jsem k tomu pustila smutnou hudbu, ale stejně...
Nevím. Ta scéna s dítětem byla dobrá. Když jsem ji překontrolovala a doladila poslední drobnosti, zdá se mi najednou, že místy drhá...
Ale jsem ráda, že konečně vidíš, jaká je řeka mrcha. Beru to za osobní vítězství. x)) No, ona řeka není tak úplně živá. Ale nebudu to pitvat, protože ještě sama nevím, co to vlastně je. .D
Díky. x))
jop, a kdyby ses těšila na Hry, asi si dost počkáš. Přejmenovala jsem povídku i proto, že část s Hrami je hodně daleko vpředu. Nebo, lépe řečeno, jakmile se dostanu ke Hrám, stane se něco, co změní poměry ve Stopě, a já bych už pak nemohla psát o životě "před tím". Mám k tomu dost nápadů, tak jsem před to vtlačila další povídku. Sorry.
Budu se snažit psát.

veronixika: píšeš komentáře, jako bys psala nějaký minidrabble. Tak hezky. Děkuji, koment mě potěšil, i když si vážně nejsem jistá, že si něco takového zasloužím. Jsem ráda, že sis kapitoly užila. x))