kuci: Inu, Moiro, nevím, jak jsi to dokázala, ale zase jsi mě jednou překvapila.
Po přečtení povídky jsem měl takový ten pocit vnitřního uspokojení jako vždycky, když nějaká kniha/příběh skončí zajímavě, otevřeně a přitom si člověk dokáže domyslet, co mohlo být dál... No, nebudu už dál něco vymýšlet, prostě se ti to povedlo.