veronixika*: Řekněme to takhle... dílek úžasný. A tentokrát i posloužil k dobré věci, ač nevím, jak je to možné (pravda, já většinou nevím jak je to možné - mívám opačné reakce, než by dle mé logiky bylo zřejmé), ale fakt mě to... uklidnilo? Nevím, hádala jsem se s mamkou, byla zničená... ale nevím, asi potřebuji příběhy o daleko horších případech, abych se mohla uvolnit a konečně se zbavit toho mučivého pocitu (nebo to vážně bude tím, že jsem své Tygří oko blokovala tím kovem a zrovna jsem si to uvědomila).
V každém případě... děkuji. Tentokrát mi opravdu tvá povídka pomohla a ty by sis mohla blahopřát. To se nestává každý den, aby si na tvých povídkách človíček vyléčil dušičku, že ne?